Vystavování psů - 4.

V předchozím díle našeho seriálu o vystavování jsem si řekli něco o základech postoje majitele a psa při vystavování. Dnes se budeme věnovat postoji psa na stole a jeho učení, protože stůl je pro mnoho vystavovatelů, a hlavně pro jejich psy, kamenem úrazu. Vzhledem k tomu, že je čínský naháč malé plemeno, vyhnete se předvedení na stole jen velmi výjimečně a u peruánských naháčů je třeba počítat s vystavením psa na stole pro velikost malou i střední. Kudy do toho?

Všeobecně je dobré učit psa nejdříve výstavní postoj na stole a teprve později přejít na zem. Postup může být následující. Štěně začnete zvykat na stůl v domácím prostředí, kde můžete zpočátku vyloučit i takové rušivé jevy, jako je přecházení jiných členů rodiny kolem stolu a pod. Naopak, jakmile štěně pochopí, co od něj chcete, přizvěte vždy někoho z rodiny jako "rozhodčího". Později, když bude mít štěně na stole jistotu, bez problémů snese jakoukoliv úpravu nožiček i hlavičky a bude zůstávat v klidu v určené poloze, můžete přejít na zem. Nejprve opět doma, kde štěně nic neruší. Cvičně můžete přidat i návyk na výstavní vodítko. Teprve po solidním zvládnutí postoje doma se vydejte do terénu. Zprvu opět do klidnějšího, později do rušnějšího s následným ztěžováním situace různými podněty. Až budete mít dojem, že váš pes vydrží stát v klidu na náměstí v době odpolední „provozní“ špičky, směle vyjeďte na mezinárodní výstavy. Z uvedeného vyplývá zásada: Postupujte vždy od jednoduššího ke složitějšímu.

Pochopitelně mezi nejčastější otázky majitelů patří: "Kdy máme začít s pejskem pracovat na stole?"

Já sama, jako chovatelka, učím štěňátka pobytu na stole opravdu odmalička. Stříhají se tu drápky, čistí ouška, holí čumáčky, češe se a hlavně odměňuje a vydatně chválí. První pokusy o postoje děláme už ve čtyřech týdnech, když prckové jakž takž stojí a udržují balanc. A to máte vidět, jak se o týden později derou na stůl i ostatní, kteří zrovna nejsou nahoře, aby na ně nějaká mňamka zbyla. Noví majitelé, pokud si to nepokazí, mají základy této výchovy hotové. Stačí v nich jen pokračovat. Shrnuto z hlediska chovatele, s hrou a péčí na stole se dá začít kdykoliv a čím dříve, tím lépe. Pro štěně je ideální, považuje-li pobyt na stole za běžnou součást svého života. Pak ho hned tak něco nepřekvapí.

Jinak jsem za jedno s anglickými chovateli, kteří pro zahájení výuky u nového majitele propagují období kolem 10 týdnů věku štěněte. Proč? V sedmi až osmi týdnech si štěně přinesete domů. Zhruba dva týdny mu potrvá adaptace na nové prostředí, zvykání na jméno, rozlišení povelů Fuj a Hodný, návyk na jeho běžný denní režim a podobně. Pak už nastane moment, kdy se prvně pokusíte štěně opravdu „výstavně“ postavit na stůl a zaujmout ho tak, aby chvilinku vydrželo stát v klidu. Nic víc, nic méně. Samozřejmě veliká pochvala, odměna. O takovou chvilku se pokuste asi 3x s pauzami, kdy psíkovi třeba učešete zádečka nebo ouška. Pak ho pochvalte, sundejte a pohrajte si. Postupně začněte štěně zvykat na povel pro postoj tím, že jej budete v nabádavém tónu vyslovovat. Jestliže psík pochopí tuto jednoduchou vazbu, můžete v učení přidat. Snažte se, aby učení psíka bavilo a aby stále něco očekával (hračku, odměnu, zábavu). Tím bude na stole pěkně ve střehu a pojme tohle účinkování jako prima zábavu. Na druhou stranu se zahájením výchovy budoucího výstavního psíka moc nečekejte. V půl roce už budete mít plné ruce práce s juniorem, který má svůj rozum, leze na něj psí puberta a vaše nápady se stavěním za stole nemusí považovat za šťastné. Asi i tady platí: "Ohýbaj ma mamko, dokud som ja Janko".

Chcete-li aby váš pes dobře vypadal, musíte znát základní pravidla výstavního postoje. Při pohledu zepředu i zezadu by měly být přední i zadní nohy psa v zákrytu. Všechny čtyři tvoří při pohledu shora obdélník. Pokud psovi upravujete postoj končetin, těla a hlavičky, postupujte vždy v pořadí:

1) přední končetiny - obě vždy rovnoběžné, postavené kolmo k podkladu. Můžete je srovnat buď najednou pozvednutím psa zepředu pod hrudníčkem (to zejména v situaci, kdy pes stojí vysloveně špatně) nebo můžete nožky poopravit jednu po druhé jejich mírným posunutím do žádoucího postavení. Nevhodné je posunutí končetin příliš vpřed před tělo nebo příliš dovnitř pod tělo. Obě možnosti nedovolují správně postavit vše ostatní!

2) zadní končetiny mohou stát dvěma způsoby:

a) obě z pohledu rozhodčího v zákrytu – u naháčů nejvhodnější

b) z pohledu rozhodčího je bližší noha posunuta asi o dvě až tři tlapky vzad v závislosti na úhlení končetin psa a formátu těla. Majitel tedy posune od sebe vzdálenější nohu psa o kousek vzad.

Pro úplnost uvádím ještě postoje pro naháče nevhodné:

a) zpětstojný postoj - obě zadní nohy posunuty více pod tělo (užívá se u některých plemen chrtů)

b) prodloužený postoj - jedna nebo obě nohy posunuty hodně vzad za tělo (americký kokršpaněl, německý ovčák.)

3) hlava a úhel držení krku - krk je držen ladně povýš, hlava v mírném nadhledu směřuje vpřed
! Častá chyba: majitel ukazuje odměnu psovi příliš blízko nebo příliš vysoko, pes pak nadměrně zaklání hlavu ve snaze dohlédnout na pamlsek a linie hlavy neodpovídá linii těla, což ruší celkový dojem. Záklon hlavy může být způsoben i silným škrcením psa vodítkem... Ani to není ideální způsob.

4) ocas – i zde máte na výběr více možností, mnohdy je však třeba naučit psa všechny a přizpůsobit se požadavkům rozhodčího i státu, kde vystavujete

a) v přirozeném úhlu svěšen směrem dolů (nejčastější způsob používaný v Anglii a severských státech Evropy), nemá být stažen mezi nohy nebo strachy křečovitě vtažen až pod břicho

b) může být naučen držen ladně stranou dolů přes stehno končetiny, která je blíže rozhodčímu, používá se u psů, kde je třeba opticky mírně schovat strmější úhlení (Anglie i Evropa)

c) držen nahoru mírně nad hřbet (především Amerika, někde střední a východní Evropa), používá se u psů které je třeba opticky zkrátit, u psů, kteří nechtějí stát bez dopomoci a tam, kde chcete mít výsledek vzhledu psa stoprocentně zaručený. U labutěnek se osvědčil pro předvedení ve finále IX. skupiny FCI, kam se tím pádem osrstěná varieta rovnocenně zařadí mezi shih-tzu, lhasa apso, tibetské teriéry, maltézáčky, pekinéze a další plemena. 

Abyste mohli správně upravit zadní končetiny, musíte mít nejprve bezchybně postavené přední, které slouží jako stabilní základna. No a chtít nejdříve vylepšovat držení hlavy a ocásku, když má psík nožky jako les po vichřici, to snad nikoho nenapadne. Také je nasnadě, že štěně do šesti měsíců nebudete trápit zcela dokonalým postojem. Jednak jde pouze o osvojení později potřebných návyků a jednak štěně roste až do zhruba 15 měsíců, čímž se dispozice pro druh postoje a hlavně pro styl klusu při pohybu mění.

Poznámka z praxe. K tomu, abyste uměli dobře stavět svého psa, musíte mít jeho individuální tělesný rámec dokonale v paměti. Z hlediska výše vysvětleného nácviku to není nic těžkého. Ideální je, jestliže váš pes ovládá dobře například povel „Zůstaň“ a vy si od něj můžete volně odstoupit a podívat se na něj jakoby z pohledu rozhodčího, abyste se ujistili o správnosti svého počínání. Ve výstavním kruhu tuto možnost ale mít nebudete a je tudíž nutné abyste i ze svého bočního pohledu na psa odhadli, zda stojí dobře či ne a proč. Výborným pomocníkem pro nácvik je i velké zrcadlo, v němž můžete ihned sledovat výsledky svého snažení. V neposlední řadě můžete využít videokameru či fotoaparát. Oba přístroje vám umožní kriticky zhodnotit, co se vám ještě nedaří a v klidu si nastudovat, kde se ještě zlepšit. 

Pohledem do výstavního kruhu rychle zjistíte, kdo z vystavovatelů je začátečník a kdo je zkušeným harcovníkem. Začátečníkovi se totiž často stane, i když se velice snaží o pěkný postoj svého psa, upraví mu nohy, držení krku i hlavy, že v zápalu boje později přehlédne jak si jeho pes třeba zadní nohou přešlápl o kus jinam, čímž postoj okamžitě ztrácí svou vyváženost. Je tedy nezbytné psa sledovat celou dobu a průběžně kontrolovat postoj končetin. Budete-li rukou postupně upravovat postoj končetin psa, velmi záleží na tom, kde a jak ho za nohu uchopíte. Vřele doporučuji posunovat nožky psíků kousínek nad zemí a to jemným uchopením těsně nad tlapkou. Jakmile psa chytíte za stehno, lopatku nebo za koleno můžete příliš radikálním zásahem zmařit celou svou dosavadní práci. Zlozvykem, který často vídám ve výstavním kruhu, je úprava postoje psa vytažením za břicho nebo za zadek. Majitel vidí, že by se psem měl něco udělat, neví co a tak ho bafne pod břichem a vytáhne vzhůru. Výsledek se nabízí sám. Pes bolestivě stáhne bříško, vyhrbí hřbet, podjedou mu nohy a konečný postoj připomíná spíš pokroucený samorost než výstavního jedince. Ani náhlé zvednutí psa za zadeček, obvykle pomocí chycení v prostotu mezi zadními končetinami, není vhodným způsobem, pokud to majitel neumí. Většinou se podaří psa dostat do pozice, kdy vypadá přestavěný (zadeček má výše než přední část těla). No vždyť kterému moudrému psíkovi by se chtělo nechat se pořád vytahovat nahoru. Raději to udělá preventivně sám, že? Proto zdůrazňuji,  že upravení výstavního postoje se podobá spíše jemné práci hodináře, kde záleží na každém milimetru, než práci stěhováka nábytku.

Shrnuto a podtrženo: nemělo by se vám stát, chcete-li se dopracovat výstavních úspěchů, aby váš psík zůstal v kruhu stát jen tak a vy jste si ho dále téměř nevšímali. Dobrý vystavovatel vždy, jakmile je to třeba, srovná nebo minimálně překontroluje postoj psa a dále se věnuje jeho celkovému vzhledu. (Popsaným způsobem nelze připravovat psy nadměrně bázlivé. Pro ně je potřebný naprosto individuální přístup.)

Příští týden - Lekce 5: Podíváme se psům na zoubky!