Vystavování psů - 6. |
||||||||||
|
||||||||||
* Předchozí díl 5. - Prohlídka zubů Tentokrát posouzení těla a technické maličkosti Probrali jsme si základní pravidla vystavování, výstavní pohyb, výstavní postoj, prohlídku chrupu a zbývá nám zmínit se stručně o kontrole varlat u psů, prohlídce těla a některých "technických" drobnostech. Je
to chlap? Podrobná prohlídka těla Zjistíte-li u svého štěněte náznaky nejistého chování, začněte s jeho zvykáním na cizí osoby co nejdříve a to hned odmalička. Voďte je ke známým, choďte s ním často mezi lidi, nechte ho, ovšem po předchozí dohodě, pomalu a jemně hladit, hodně ho chvalte. Lidem rozdejte laskominy a dobrotky a nechte psa odměňovat, kdykoliv se za nimi přijde kamarádit. Psík musí poznat, že lidé jsou pro něj báječnými spoluhráči. U běžně nejistého jedince se smiřte s tím, že každé kamarádské gesto v projevu jeho chování vůči cizím lidem (i kdyby mělo jít o vyskakování a podobné mírně nepříznivé projevy) musíte vydatně pochválit, protože nejprve potřebujete maximálně podpořit jeho důvěru k lidem. Cílem snažení je, aby se pro psa stal styk s lidmi naprostou samozřejmostí. Sledujte na výstavách způsoby, jakými rozhodčí jednají se psy a doma aplikujte totéž. Přesvědčte někoho známého, aby vám s přípravou psa pomohl. Počítejte dopředu s tím, že nejistý psík potřebuje absolvovat daleko více výstav k tomu, aby si zvykl na prostředí i průběh akce. Celá doba učení vyžaduje absolutní trpělivost a stálou podporu z vaší strany. (O psech zcela bázlivých nebo agresivních se záměrně nezmiňuji, neboť ti nepatří na výstavy a do chovu již vůbec.) Vodítko U prodejců máte na výběr stovky vodítek podle různých kritérií a s přihlédnutím k plemeni psa :
Ideální "základní" výstavní vodítko je ploché, tenké se šířkou až 0,5 cm, jednodílné, s jedním kroužkem + pojistnou trubičkou a otočnou částicí. Je vyrobené většinou z měkkého nepružícího umělého materiálu, ale dobře ohebné, barevně ladící ke psu. Délka vodítka je individuální záležitostí. Závisí na velikosti psa, na výšce předvádějícího, na délce jeho kroku, na délce rukou a na způsobu předvádění. Někdy je lepší mít vodítko o něco málo delší, asi o 15-20 cm, které vám umožní v případě nouze provést potřebné výstavní (rozuměj úhybné či záchranné) manévry, ale s přebytečným kouskem musíte umět zacházet! Není nic trestuhodnějšího, než nechat volný kus vodítka bimbat psovi přímo nad hlavou. Delší vodítko se při statickém předvedení dobře dává za krk, naopak krátké vodítku musí být tak tenké a tak ohebné, aby se vám bez problémů vešlo srolované do dlaně, což ovšem vyžaduje praxi a šikovnost. Proč vám doporučuji právě výše zmíněné vodítko? Ploché vodítko je psu příjemnější než kulaté protože lépe přilne ke krku, tolik netlačí a nedře. Je velmi vhodné pro začínající psy. Sílu vodítka je nutno zvolit podle stavu připravenosti psa na výstavu. Pro začátečníka postačí zmíněná 0.5 cm šíře (to platí samozřejmě jen pro majitele malých plemen, na dogu bývá někdy i pěti centimetrový popruh málo), zato zkušený vystavovatel může dobře připraveného psa vést takřka na vařené nudli. Dnešním trendem u předváděcích vodítek jsou vodítka jednodílná, vyrobená z jednoho kusu materiálu, obvykle s vloženou otočnou částicí. Dobré výstavní vodítko má jeden kroužek (ten se posunuje podle potřeby nastavení velikosti oka za psíkovou hlavou) a jisticí prvek, nejlépe kovovou trubičku, které sama o sobě nikam neklouže. Trubička se posune těsně za správně nastavený kroužek a znemožní jeho posunutí, uvolnění oka a případný úprk psíka k Neumětelům. Na kvalitní vodítko patří také otočná částice, která zabrání překroucení vodítka v ruce vystavovatele v případě, že psík tančí, vyskakuje nebo vyvádí jiné podobné radosti. Materiál vodítka je volen tak, aby umožňoval příjemnou a jasnou komunikaci se psem. Tento požadavek splňují jen některé umělé materiály, proto je třeba dobře vybírat a vodítko si vlastnoručně osahat. Vyvarujte se především vodítek, která pérují. Výsledkem jejich použití je nepříjemné pružení vodítka, zmatený pes a majitel zoufalý z toho, že ho pes poslouchá opožděně a nepřesvědčivě. Jestliže jsme si řekli, že potřebujeme při komunikaci se psem používat systém Povel - podnět - pochvala, pak jistě víte, že jasným podnětem je v našem případě krátké, jednorázově rychlé cuknutí vodítkem. Pružné vodítko přemění vaše cuknutí na přiškrcení a výsledek je víc než jasný: pes se bude snažit, namísto uposlechnutí podnětu, zbavit se nepříjemného přiškrcení a poslechnout pak nemůže, snad ani kdyby chtěl. Barva vodítka je extra kapitolou. Vzhledem k mému pevnému přesvědčení, že naháčkům sluší přirozenost a všichni máte krásné psy, které chcete maximálně dobře předvést rozhodčím, doporučuji barvy ladící k barvě kůže či srsti. U hodně tmavých psů vodítko černá, u světlých bílé nebo krémové dle míry zbarvení krku, u hnědých samozřejmě hnědé, u skvrnitých takové, jaká barva převažuje v oblasti krku. O využití jiných barevných kombinacích si řekneme v další kapitole věnované výstavní taktice. Obojek a oddělené vodítko, byť v provedení výstavním, užívají zejména začátečníci, kteří většinou obojek psovi nechávají po celou dobu výstavy a po předvedení vymění jen vodítko za silnější aby jim pes "neutekl". Nerada vidím vodítka se širokými obojky, která používají majitelé, aby psovi neodřeli krk. Široký obojek zbytečně zkreslí psovi krk, v barvě neodpovídající barvě psa navíc ruší celkový vzhled, a o tom, že si vychovaný pes krk jednoduše neodře, protože nemá jak, snad není třeba diskutovat. Naprosto speciální kapitolou jsou kovové výstavní řetízky a vodítka s karabinkami. Na ně se musí naučit nejen pes ale především majitel, neboť práce s nimi je technicky zcela jiná, než s jednodílným klasickým "výstavákem". Zmíním později. O obyčejných, často odřených a ušmudlaných obojcích s vytahanými vodítky, určenými na běžné venčení píši nerada. Je možné nad nimi občas přivřít oko na Oblastní výstavě ve třídě dorostu či mladých, nikoli však na výstavě speciální nebo mezinárodní od třídy mladých výše! S radostí konstatuji, že nepamatuji naháče, kterého by majitel přivláčel do kruhu na samonavíjecím vodítku - lidově zvaném "buzeráku". Tento typ vodítka do kruhu vůbec nepatří. Osobně si myslím, že naháčci labutěnky jsou tak vznešení pejskové, že musejí mít krásné vodítko v každém případě, i kdybyste si jej na výstavu měli z nouze vypůjčit. Vizitku psovi totiž dělá každý majitel sám, i když je to vizitka jen ve formě výstavního vodítka. Šikovné pomůcky © Ing. Libuše Brychtová 08. 01. 2004 Příští týden - Lekce 7: Výstavní taktika - 1. díl |
||||||||||