Peruánský naháč

Standard FCI č. 310 ze dne 03.03.1997
Datum publikace původního standardu: 31.05.1994

Země původu: Peru
Využití: společenský pes
Klasifikace FCI: skupina 5 – špicové a primitivní plemena
                          sekce 6 – primitivní plemena
                          bez pracovní zkoušky

Stručný přehled vývoje: podle některých odborníků se tento pes do Peru dostal v době příchodu čínských přistěhovalců, krátce po té, kdy peruánský prezident Don Ramon Castilla uzákonil zrušení otroctví černochů. Jiní badatelé se naopak domnívají, že plemeno pochází z afrického kontinentu a do Peru se dostalo prostřednictvím nomádů, kteří do Ameriky přišli se svými naháči. Přítomnost těchto psů by bylo možné dále vysvětlit přistěhovalectvím lidí a jejich psů a Asie do Ameriky přes Beringův průliv. Vedle těchto všech domněnek však zatím existují určité důkazy jako např. zobrazení na keramice různých civilizací z doby před Inky (Vicus, Mochica, Chancay pod vlivem Thiahuanacoide, Chimu). Naháč v mnoha případech vytlačil pumu, hada či sokola – zejména a nejvýrazněji v kultuře Chancay. Z těchto zobrazení lze učinit závěr, že naháč se objevil v průběhu archeologické epochy známé jako doba před Inky, to znamená mezi rokem 300 př.n.l.a 1400 n.l.
Celkový vzhled: jedná se o elegantního štíhlého psa, jehož vzhled vyjadřuje půvab, sílu a harmonii. Peruánský naháč nikdy nesmí vypadat mohutně. Základním rysem plemene je chybějící srst na celé hlavě. Další zvláštností je téměř vždy neúplný chrup. Peruánský naháč má ušlechtilou povahu, je velice oddaný své rodině, vůči cizím lidem se chová rezervovaně. Je čilý, bystrý a dobře hlídá.
Důležité tělesné proporce:
Kohoutková výška v poměru k délce těla: 1:1. U fen může být tělo mírně delší než u psů.
Chování/povaha: ušlechtilý, oddaný své rodině, přitom čilý a bystrý; k cizím lidem se chová nedůvěřivě a ostražitě.
Hlava: lupoidní forma.
Lebeční část:
Lebka: běžně stavěná lebka, ortoidní (horní linie mordy lebky jsou rovnoběžné), slabá divergence (rozbíhavost) je přípustná. Lebka je při pohledu shora široká; hlava se směrem k nosu zužuje. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuté, týlní hrbol je slabě vyjádřený.
Stop: čelní sklon (stop) je málo vyjádřen (zhruba 140° ).
Obličejová část:
Nosní houba: barva nosní houby musí být v souladu s různými barvami kůže.
Morda: horní linie při pohledu z boku rovná.
Pysky: musí být pokud možno co nejnapjatější a musí přiléhat k dásním.
Líce: normálně vyvinuté, spodní čelist je málo vyvinutá.
Chrup: řezáky vykazují nůžkový skus a tesáky jsou normálně vyvinuté. Absence jednoho nebo všech premolárů či molárů je přípustná.
Oči: s bystrým a inteligentním výrazem. Oči musí být středně velké, lehce mandlovitého tvaru, nesmějí být vsazené ani příliš hluboko, ani nesmějí vystupovat; musí být posazené stejně a rovnoměrně, to znamená ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe. Barva očí může být různá – od černé přes všechny odstíny hnědé po žlutou; barva však musí být v souladu s barvou kůže. Obě oči musí mít v každém případě stejnou barvu. Barva očních víček sahá od černé po růžovou, kterou mohou mít psi se světlým obličejem. Světlé barvy a růžové barva jsou přípustné, nikoliv však žádoucí.
Uši: uši musí být při upoutání pozornosti psa vztyčené; v klidu naopak položeny dozadu. Uši jsou středně dlouhé, v místě nasazení široké, postupně se zužují směrem ke konečkům tvarovaným téměř do špičky. Nasazení ucha začíná na horní části lebky a končí po straně a šikmo. Ve vztyčeném postavení tvoří osa uší úhel zhruba 90°.
Krk:
Horní linie: vyklenutá (konvexní).
Délka: zhruba stejné délky jako hlava.
Forma: přibližně tvar komolého kuželu; krk je pružný a dobře osvalený.
Kůže: tenká, hladká a pružná, dobře přiléhající, bez laloku.
Tělo: proporce normální.
Vrchní linie: rovná, ačkoli někteří jedinci vykazují v oblasti hřbetu a beder konvexní klenutí, které se ztrácí ve výši zádě.
Kohoutek: málo zdůrazněný.
Hřbet: vrchní linie rovná; po obou stranách se často objevuje dobře vyvinuté osvalení hřbetu, které konvexně sahá až k bedrům.
Bedra: silná, dobře osvalená; délka beder činí zhruba 1/5 kohoutkové výšky.
Záď: horní linie je mírně konvexní, úhel jejího sklonu k horizontále činí zhruba 40°. Pevná a svalnatá stavba zádě zajišťuje dobrý pohyb, vycházející z pánevních končetin.
Hrudník: při pohledu zepředu musí hrudník vykazovat dobrou, nikoliv však přehnanou šířku. Hrudník sahá téměř až k loktům; žebra musí být mírně klenutá, nikdy plochá. Při měření v oblasti za lokty musí objem hrudníku převyšovat kohoutkovou výšku zhruba o 18%.
Spodní linie: spodní linie opisuje elegantní a dobře zdůrazněnou křivku, která vychází ze spodní části hrudníku a stoupá podél řádně. nikoliv však přehnaně vtaženého břicha.
Ocas: hluboko nasazený, v místě nasazení silný (tlustý) ocas se ke špičce zužuje. Vzrušený pes smí ocas nosit zahnutý nad hřbetní linii, ocas se však nikdy nesmí stočit. V klidu ocas padá dolů a na konci vykazuje mírné zahnutí směrem nahoru; někdy je ocas vtažen pod břicho. Svou délkou dosahuje téměř ke hleznům. Ocas nesmí být kupírován.
Končetiny:
Hrudní končetiny: dobře postavené pod tělo; při pohledu zepředu jsou naprosto svislé, lokty nejsou vytočené. Úhel mezi lopatkou a pažní kostí se pohybuje mezi 100° a 110°. Úhel, který svírá nárt s vertikálami, činí 15° až 20°. Tlapky jsou polodlouhé a podobají se tlapce zaječí. Polštářky jsou silné a odolné proti horku; kůže mezi prsty je dobře vyvinutá. U černých psů se preferují černé drápy, světlejší psi mají drápy světlé.
Pánevní končetiny: svaly jsou oblé a pružné; křivka hýždí výrazně vystupuje. Úhel mezi pánevní kostí a kostí stehenní se pohybuje mezi 120° a 130°; úhel mezi stehenní kostí a kostí holenní musí činit 140°. Tlapy na zadních končetinách mají stejnou stavbu a strukturu jako přední tlapky. Pánevní končetiny musí při pohledu zezadu stát kolmo. Paspárky je nutno odstranit.
Pohyb: představitelé tohoto plemene se vzhledem k výše popsanému úhlení a struktuře končetin pohybují spíše krátkým, avšak rychlým krokem, zároveň však pružně a hladce.
Kůže: kůže má být na celém povrchu těla hladká a pružná (elastická); na hlavě a kolem očí a tváří se však může tvořit několik okrouhlých, téměř soustředných čar.
Srst:
Osrstění: srst musí chybět, aby bylo učiněno zadost názvu “naháč”. Povoleny jsou určité zbytky srsti na hlavě a koncích končetin a ocasu a někdy několik chlupů na hřbetě.
Barva: zbarvení může být od barvy černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní černou, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechna tato zbarvení mohou být jednobarevná nebo s růžovými skvrnami na kterémkoliv místě těla.
Výška a hmotnost:
Psi a feny se vyskytují ve třech velikostech:
malá: od 25 do 40 cm
střední: od 40 do 50 cm
velká: od 50 do 60 cm
Hmotnost je u psů a fen poměrná k výšce:
malá: od 4 do 8 kg
střední: od 8 do 12 kg
velká: od 12 do 23 kg
Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených požadavků musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
paspárky na zadních končetinách
polovztyčené uši
Vylučující vady:
nadměrné množství srsti na místech povolených standardem
křivá čelist 
srst na místech, která nejsou povolena standardem
albinismus
svěšené uši nebo kupírované uši
vrozená absence ocasu, krátký nebo amputovaný ocas
předkus nebo podkus.

Jakýkoliv jedinec zřetelně vykazující abnormality fyzické nebo abnormality v chování by měl být diskvalifikován. *

Poznámka: psi musí vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.

Doplněno na základě usnesení FCI  pro zohlednění požadavků na zdraví a pohodu zvířat v zájmových chovech.

Rok 2005 - Přes 10 let byli na základě schválení chovatelské komise ČMKU zařazováni osrstění peruánští naháči u nás do chovu, aby pomohli kvalitě a rozvoji plemene.  Ačkoliv členská schůze KCHN v listopadu 2004 vyjádřila své jasné přání v pokračování této praxe a používání osrstěné formy do chovu a pověřila tehdejšího předsedu klubu, aby podnikl příslušné kroky, opak se stal pravou. Na ČMKU putovala žádost ve znění, které přímo nabízelo zamítnutí původní výjimky. Na základě rozhodnutí Chovatelské komise ČMKU a P ČMKU od roku 2005 osrstění peruánští naháči opět ocitli na okraji své existence. Osrstěná štěňata sice dostávají rodokmeny, ale nelze je použít do chovu. Předseda klubu po dokonání tohoto činu z výboru Klubu odstoupil, ale chovu peruánských naháčů následky jeho aktivity zůstávájí... Následující řádky tedy berte jako kousek historie chovu, jejímiž jsme byli svědky i aktéry... Třeba zase přijde den, kdy chovatelé nebudou bezcenná osrstěná štěňata tajně utrácet, což byl mimo jiné i smysl původní žádosti z roku 1994... 

Plemeno bylo s platností od 1.7.1994 přeřazeno do V. skupiny FCI, sekce 6.