Mezinárodní výstava (CACIB show)

Lucemburk - Lucembursko (Luxembourg)  - 6. září 2008 (September 6th, 2008)

Aktualizováno / Updated: 09.09.2008

77. International dog show - Luxembourg
* Místo konání: LUXEXPO - Kirchberg / Place: LUXEXPO - Kirchberg
* 4 050 psů ve dvoudenním katalogu / 4 050 dogs in the catalogue
* 41 přihlášených číňánků (27 HA, 14 PP) / 41 chinese crested dogs (27 HA, 14  PP)
* Trasa dálnice E50 Praha, Plzeň, po A6 na Norimberk, Heilbronn, Hockenheim ring, směr na Saarbrücken, odbočit na 62 na Trier a za ním po A1 do Luxembourgu, zde sjezd č. 8 na silnici 51 k výstavišti a na Kirchberg, vzápětí na kruhovém objezdu směr výstaviště.
* Zpátky domů je dobré držet se směrem na Saarbrücken, pak Kaisesrslautern, pak už je značen Heilbronn a Nürnberg
* Cestu jsem ujela v pohodě v pátek za 8 hodin (je to 750 km po dálnici), od Heilbronu pršelo a před Luxembourgem byla šílená bouřka s vichřicí.
* Ubytování v hotelu Novotel blízko výstaviště, velký pokoj, velká postel pro pejsky, vynikající snídaně i jídlo, bezproblémové parkování, výborné venčení mezi novými domy několika firem, kde nejezdí auta. Jen si musím napsat do poznámky, že byla v hotelovém pokoji docela zima a souboj s nastavením klimatizace na vyšší teplotu jsem stabilně prohrávala...
* Informace, on-line přihlašování a před výstavou počty psů na webu UCHL, za čas po výstavě též s finálovými výsledky  
* Pozor na rozdělení skupin!!! Skupiny FCI  1, 5, 6, 8 a 9 v sobotu; skupiny 2, 3, 4, 7 a 10 v neděli
* Zahraniční rozhodčí byli ze Švédska, Švýcarska, Německa, Španělska, Belgie, Chorvatska, Maďarska, Srbska, Litvy, Finska a z České republiky: Mlada Svobodová a Mgr. Božena Ovesná!
* Zahájení posuzování v 10. hodin
* Vstupní list došel rychle, diplomy šampionů k přihlášce lze při přihlašování odeslat mejlem nebo faxem
* Parkové 3 EUR / Parking 3 EUR poblíž výstaviště, fronta při pomalejší přejímce, haly rozlehlé, kruhy ve třech různých halách
* Výdej katalogů hned u vchodu na výstaviště na základě vstupního listu, výdej katalogových čísel v kruhu
* Kruh 21 byl až ve třetí hale, pokrytý šedým kobercem, standardní vybavení kruhu (kvalitní stůl na posuzování malých plemen, výsledková tabule), čísla na pořadí. V hale byla dost tma, malým foťáčkem se nedalo přes kruh fotit
* Prodejní stánky a stánky s občerstvením v halách, stánky chovatelských klubů
* Poháry a medaile pro všechny zúčastněné
* V Luxembourgu se variety HA a PP posuzují odděleně, získávají samostatný CAC ve třídě otevřené, mezitřídě a šampionů. Vítěz třídy mladých s CAJC a vítěz třídy šampionů CAC získají za toto jediné vítězství rovnou titul Junior šampion nebo šampion Lucemburska.
* Třídy nastupují v jiném pořadí, než jsme zvyklí: štěňata, dorost, mladých, šampioni, mezitřída a otevřená!!!!
* Mezi držitelem CAJC a CACIB se šlo o titul nejlepší pes a nejlepší fena, tudíž o BOB nastoupili už jen tito dva jedinci.
* Pro udělení šampionátu je dobré vzít si kopii PP a 20 EUR, pak lze potvrzení zisku šampionátu získat na místě ve výstavní kanceláři, diplom Vám dojde zhruba během 14 dní poštou.
* Ch. Kitty z Haliparku i Ch. Oliver Modrý květ splnili podmínky šampionátu Lucemburska a odvezli si i oba CACIBy !!! Děkujeme Mgr. Boženě Ovesné !

Po delší době jsem vyrazila do zahraničí s Oliverem a s Kitty sama, protože Martin měl další pejsky nahlášené na KV v Rybníkách a manžel doma hlídal zbytek smečky. Lucemburskou jarní výstavu jsme nejeli, ale možnost získat šampionát za jediný CAC ve třídě šampionů mě stále lákala. Poprvé za celá léta, kdy do Lucemburska jezdíme, nás tu čekala česká rozhodčí, konkrétně Mgr. Ovesná, jedna z nejzkušenějších posuzovatelek čínských naháčů u nás, která zná plemeno od samého začátku jeho chovu u nás. Ačkoliv mají moji psi za sebou stovky výstav, potkali jsme se s touto rozhodčí zatím převážně v Čechách, dvakrát v Polsku a jednou v Rakousku. Největší úspěch u ní měla Gessi v roce 2004 s oceněním BOB a res. BIG na mezinárodní výstavě v Lodži, Cody s BOB z roku 2004 a Oliver s BOB z roku 2008. Jinak byly naše úspěchy střídavé s ohledem na to, kde jsme soutěžili. Jistě i proto jsem jela do Lucemburska s přesvědčením, že vše je zcela otevřené a kdyby se náhodou podařilo získat oběma psům CAC, a tím i šampionát, budu štěstím bez sebe. Když jsem pak na internetu objevila seznam 41 přihlášených číňánků, krapku jsem propadla skepsi, zatímco mi Martin dopředu předpovídal, že přivezu dva nové šampiony...

Do Lucemburska jsem vyjížděla v pátek po poledni, když jsem celé dopoledne fénovala a upravovala oba pejsky. Velké poděkování patří Markétce Šimečkové, která si ještě ve čtvrtek večer udělala čas a upravila Oliverovi srst na nohou. Její umění udělá z běžného psa, díky několika nenápadně vypadajícím grifům s nůžkami, skvělého šampiona. Psík získá figuru a vypadá krásně upraveně. Inu i z detailů se skládá naděje na úspěch. Markétko děkuju! Vše jsem naložila do auta, na palubní desku přilepila svůj bodový itinerář cesty až k hotelu, neboť na manželovu GPS jsem se nehodlala spoléhat a nepůjčila si jí, a vyrazili jsme. Internetové předpovědi počasí hlásily přes víkend déšť a proto jsem byla dost oblečená. Nesnáším totiž chladno. Celá věc měla drobný háček. V Praze krásně svítilo sluníčko a manžel mi nějak zapomněl sdělit, že mu v autě nefunguje klimatizace. Po několika kilometrech už jsem litovala, že nejedu v plavkách a Oliver funěl, i když byl zastíněný. Ulevilo se nám až v Německu, kde se zatáhlo. Na území Německa poblíž Kaiserslauternu jsem zastavila pejskům na venčení a sobě na odpočinek. Řízení osudu někdy vypadá třeba takhle. Při návratu s pejsky do auta jsem si všimla nepřirozeně měkké zadní pneumatiky. A jejda, máme potíže! Vrátila jsem se k pumpě a ve spolupráci s jedním ochotným pánem upravila tlak z „nula nula nic“ na obvyklé 2 atmosféry, které mi manžel poradil po telefonu. Knížka s technickými údaji o voze se totiž v autě nenacházela, jinak bych si poradila i bez "nápovědy na telefon". To nám to pěkně začíná, pomyslela jsem si. Klimatizace, pneumatika... Copak ještě přijde? Cestou jsem pak několikrát kontrolovala stav pneumatiky, která se, jak se zdálo, rozhodla slušně spolupracovat. Asi 20 km před Lucemburskem se přihnala bouře s vichřicí. Snažila jsem držet auta jedoucího přede mnou, protože mělo Lucemburskou poznávací značku, a doufala, že mě ze silnice s objížďkou odvede zpět na dálnici. Skončili jsme kdesi za křižovatkou, před kterou jsem v provazech lijáku jen letmo zahlédla červenou ceduli se značením cesty k dálnici. Bouře nabrala na síle tak, že jsem musela počkat u krajnice, než se největší hrůza přežene. I tak jsem se ale cestou k dálnici vyhýbala větvím, odpadkům a poházeným předmětům. Odjet se dalo až za 15 minut.

Lucemburk znám už docela slušně a navíc jsem jela vybavená skvělou mapkou okolí výstaviště i hotelu. Ve vytrvalém dešti a potmě se ukázalo, že v okolí hotelu se vydatně staví a ulice jsou přeznačeny na jednosměrky. Z kruhového objezdu nedaleko hotelu jsem se tedy musela vrátit na hlavní silnici, ale nepodařilo se mi najít uličku z opačné strany. Dvouproudová silnice mě nahnala přes most až do centra města, čímž jsem si místo odpočinku v hotelu prohlédla osvětlené ruské kolo a další atrakce zábavního parku, než se mi podařilo improvizovaně otočit a vrátit se blíž k hotelu. Tyhle manévry by nezvládly ani dvě GPS! Malinká ulička pod mostem mě naštěstí navedla k Novotelu ze správné strany a v dešti jsem vyložila věci i pejsky. Už v recepci jsem se přivítala s dalšími zahraničními pejskaři a handlery, s nimiž se potkáváme po celé Evropě. Veliký pokoj se pejskům moc líbil. Přes postel jsem natáhla deky, které vždycky vozím, aby s nadšením řádící miláčci nezdupali a nezašpinili povlečení. Jen chladno mi dávalo zabrat a pochválila jsem se za nápad, přibalit si fleesové pyžamo. Oliver s Kitty se napapali, pohráli si a zachumlali se do postele spolu se mnou. Budíka jsem natáhla na šílenou šestou hodinu ranní, protože jsem očekávala déšť a z toho plynoucí nezbytné fénování Olivera po venčení. Moje temná předtucha se bohužel ukázala jako pravdivá.

Ráno bylo mokro a stále dost poprchávalo. Ani tak jsem nedokázala pejskům upřít vyběhání před výstavou. Našla jsem jim krásné dlážděné prostranství mezi novými domy, ale louže byly i tady, takže Oliverovy navzlínala deš‘tová voda až na břicho. Na pokoji jsem nejprve vyfénovala Kitty, což byla poměrně rychlá akce, a pak mě čekala hodina s Oliverem. S výsledkem jsem byla docela spokojená a mohla jít na snídani. Na cestu k výstavišti mi stačilo 10 minut, na cestu od zaparkovaného auta k frontě na přejímku také a pak ještě cesta ke kruhu… Těsně před desátou jsem se zdravila s Veronikou Svačinovou a její maminkou. Pohled do katalogu mi na tváři vykouzlil nevěřícný výraz. Oliver i Kitty byli zapsaní ve třídách šampionů sami! Asi třikrát jsem zkontrolovala, zda někde nevypadl nadpis třídy nebo zda jiní psi nejsou někde jinde. V Lucembursku mají jinak řazené třídy než u nás, a tak po štěňatech, dorostu a mladých nastupují hned šampioni a teprve za nimi mezitřída a třída otevřená. Navíc jsou variety oddělené, labutěnky jdou na řadu před naháči. Podle katalogu mělo jít před Oliverem jedno štěně, jeden dorostenec a dva mladí. Protože jsme byli na řadě jako první plemeno vůbec, začala jsem Olivera chystat včas. Přece jen jsem z praxe s labutěnkou už trošku vypadla a nechtěla jsem nic nechat náhodě. Ještě že jsem to tak udělala! Oba mladí osrstění psi v katalogu patřili do naháčů a tak Olivera volali do kruhu hned po posouzení dorostence! Naštěstí jsme byli připravení a Oliver vběhl do kruhu s přehledem. Paní magistra Ovesná nikomu nic nedala zadarmo. Je o ní známo, že psy nechává poměrně dlouho běhat, aby se jim uvolnily svaly a aby je bylo vidět v co nejlepším světle. Jednoduché, logické a užitečné. Škoda, že to nevidíme v kruhu častěji. Oliver absolvoval několik koleček a důkladnou prohlídku na stole, při které bylo vidět, že je paní rozhodčí zvyklá posuzovat hmatem. Však je potřeba se u pudlů, které sama úspěšně chová, také dostat do srsti. Oliver získal vytoužený CAC a měl šampionát splněný. Ani ve snu jsem nedoufala, že by to mohlo být tak snadné. Se zájmem jsem se pak dívala na osrstěné fenky a musím říct, že jsem se s paní rozhodčí v názoru do puntíku shodla. A nejen u labutěnek. Pro naše chovatele je jistě zajímavé, že převážná část přítomných pufíků má uši nahoru, povětšinou ostříhané, i když je vidět, že ne vždy je ucho pevné a ideálně stojící. Třída mladých fen vypadala velmi slušně a rozhodovaly nedostatky v pohybu a v povaze, které vždy znamenaly posun v pořadí směrem dolů. Mimochodem část jedinců nenesla ocas v pohybu a nejistota v temperamentu se pak projevila obvykle i na stole. Paní magistra byla tolerantní a trpělivá, dávala psům šanci, zejména těm, kteří se jí jinak v typu líbili, ale osahání jim neodpustila. Ve třídě otevřené fen soutěžila Jch. Poly Pupo-Haichi, které jsem držela palce. Po nastoupení třídy bylo víceméně zjevné, že tu nemá vážnou konkurenci, i když v pohybu jí Fatima kupodivu velmi dobře sekundovala. Podle mě se tahle holandská fenka hodně zlepšila za poslední dobu, kdy jí vídám. V srsti ale byla Poly výrazně lepší a zaslouženě získala druhý CAC, který jí spolu se stejným loňským titulem přinesl splnění šampionátu. Shrnutí znamená, že hlásíte-li psa do mezitřídy, či do třídy otevřené, musíte v Lucembursku vyhrát třídu 2x (získat 2x CAC), zatímco ze třídy šampionů vám stačí CAC jen jeden, zato tu obvykle bývá větší konkurence a jde hodně o štěstí.

Nesmírně milé překvapení mě čekalo ve třídě mladých hairless psů. Jejich desetičlenná konkurence byla na zdejší poměry početná. Už s nástupem do třídy mě zaujal první puntíkovaný pejsek s atraktivním bílým osrstěním. Pochopitelně silný mezityp, ale po všech stránkách skvěle upravený. Ve chvíli, kdy se třída dala do pohybu, zmizeli mi ostatní psi do pozadí a tenhle jediný na sebe strhnul veškerou pozornost. Jak jsem viděla, zaujal i paní magistru Ovesnou. Jeho handlera jsem znala ze španělského Estorilu i z dalších výstav a katalog mi prozradil, že se znám i s jeho majitelkou Alexandrou Forth. Po dlouhé době jsem vydechla úžasem nad nádherným jedincem, který podle mě, dokonale odpovídal standardu a měl i jiskru navíc. Ve velikosti Olivera, možná dokonce nepatrně menší, s pevnou kostrou, dokonale rovnou hřbetní linií, rovným a skvěle neseným ocasem, s hlavou v typu mezi anglickými Glebeheath a švédskými Hibacka´s, s výborným pigmentem nosu i očí, s vyrovnanou povahou a perfektním pohybem, který mu umožňuje tělo obdélníkového formátu i skvělé úhlení vepředu i vzadu. Nadto má všechny končetiny rovné ze všech směrů. Jak dlouho jsem čekala, než mi zase jednou nějaký pes vyrazí svou krásou dech? Konečně se to stalo a já začala tomuhle krasavci nezřízeně fandit. Veronika stála vedle mě, kdy jsem si těsně po začátku posuzování jeho třídy zapsala do katalogu, že podle mě je to pes, který by měl dnes získat BOB. Myslím, že paní magistra měla spíše více práce vybrat další na pořadí, protože o vítězi nebylo pochyb. Třetí pejsek byl poněkud větší, ale místo si vyběhal pohybem i pěkným typem. Druhý psík stál za povšimnutí díky svému typu, nepatrně mu chyběla jistota v předvedení. Další dvě třídy nepřinesly žádné překvapení, i když je pravda, že po vítězi mladých se cokoliv dalšího hledalo jen těžko. Hned posouzení psů následovala soutěž o CACIB psů. Nastoupil Oliver, za ním Kolja a The Best of Best at N´Co. Po několika kruzích v pohybu a po postoji, kde paní rozhodčí zkontrolovala hřbetní linie, bylo rozhodnuto: Oliver CACIB, Kolja res. CACIB. Už v tu chvíli měl Oliver tenhle zájezd i s prémií splněný. Uklidila jsem ho s přesvědčením, že nastupuje až o BOB, ale vzápětí nás znovu volali do kruhu do soutěže o nejlepšího psa mezi mladým držitelem CAJC a psem s CACIBem. Nádherného nahého pejska jsem si nechala před sebou, abych se měla čím pokochat, až za ním poběžíme. Paní rozhodčí nás pobídla oba do pohybu a sama asi stoupla na okraj kruhu, aby sledovala naše snažení. Kolik koleček jsme uběhli, to netuším, ale bylo jich dost. Oliver naháčkovi sice v pohodě stačil, ale musím přiznat, že jsem nahatému mladíkovi jednoduše fandila. Ještě postoj, krátké rozhodování. Mladý pejsek zcela zaslouženě získal titul Nejlepší pes. Kdyby tomu bylo jinak, byla bych tentokrát zklamaná. S jeho handlerem jsme si upřímně pogratulovali. Běhat za tímhle krasavce byla opravdu radost.

Přišla řada na feny. Třída mladých měla, podobně jako u psů, jasnou favoritku, zajímavou zbarvením a také v dané konkurenci výjimečnou v pohybu. Ostatně její předci, zejména otcova strana přes Idealistu Germanika, jí k tomu dávají všechny předpoklady. Třídy mladých tu evidentně nasadily vysokou laťku. Hned po mladých si zaběhala Kitty. Samotné se jí ve třídě moc dobře neběhalo, ale dělaly jsme co se dalo a i ona získala šampionát Lucemburska. Mezitřída HA fen nebyla nijak ohromující, zato třídě otevřené v pohybu i v typu zjevně vedla Irina Poarott. O CACIB fen se vzápětí utkaly: Polly, Kymberly, Kitty a Irina. Kitičce se konkurence vždycky líbí a je spokojená, když má za kým běžet. I proto neudělala jedinou chybu a klusala jako natažená na klíček. CACIB i pro Kitty mi krapku vyrazil dech a udělal velikou radost. Nebývá tak časté, aby tituly odvezli oba psi jednoho majitele a v kombinaci "český majitel a český rozhodčí na soutěži v zahraničí" už vůbec ne. Než jsem se vzpamatovala a odměnila vesele poskakující Kitty, už jsme byly v soutěži o nejkrásnější fenu. I tady jsme si zasportovaly a nečekanou prémií nad vším bylo ocenění Nejkrásnější fena pro Kitty a postup do soutěže o BOB. Podruhé ten den jsem měla příležitost běhat za nádherným pejskem. Můj pocit byl, že skoro není o co soutěžit, ale snad se na oba vydatně klusající naháčky divákům dobře dívalo. BOB padl do nejlepších rukou a měla jsem z toho velikou radost, s níž jsem se objala s vítězem. Když nás kdykoliv porazí nádherný pes, skloním hlavu s hlubokým obdivem k jeho kráse. Paní magistra byla překvapená, jak přátelsky se k sobě chováme, a tak se dověděla, odkud a jak dlouho se vlastně známe i to, jak moc se mi mladý pes líbil. Snad se vám fotka vítěze BOB bude líbit také.
* V novém čísle novin Our Dogs (15.9.2008) se lze dočíst, že pejsek vyhrál BOB a BIG i v Portugalsku v Estorilu... Ještě o něm určitě uslyšíme!

Po skončení posuzování jsem svým oběma vítězům došla vyřídit šampionáty a díky Veronice Svačinové, která mi odpoledne v 15 hodin vyzvedla poháry, jsem mohla být brzy na hotelu a dohnat spánkový deficit. Veroniko děkuju! K večeru jsem vyběhala psíky a snad poprvé takhle po výstavě vyrazila do města. Už od předchozího večera mě lákalo ruské kolo, které jsem viděla v centru města. Zaparkovala jsem poblíž a vydala se na průzkum dění.

Někdy je docela příjemné zapomenout na to, že jsme dospělí a udělat si "dětský den". V Lucemburku měli cosi jako naší Matějskou pouť a tak jsem se po mnoha letech svezla na ruském kole i na vysokém řetízkovém kolotoči. Z výšky byl krásný pohled na město, na které dokonce vykouklo sluníčko. Našla jsem pro vás různé pejsany, kde se dalo. Snad se vám na fotkách budou líbit a pobavíte se. Když mě omrzel ruch pouti, přešla jsem přes ulici a hned mě pohltil upravený městský park plný klidných zákoutí, prastarých stromů i soch. Lavičky a odpadkové koše tu mají na každém třetím metru. Najdete tu hřiště i volné louky na hraní, stejně jako vyvýšené vyhlídky ohraničené stromy, jež skrývají páry milenců. Na to, že je park uprostřed města, je tu neuvěřitelný klid. Tady jsem nabrala síly na nedělní návrat domů a to jsem neměla zdání, jak se mi budou hodit. Večeře v hotelové restauraci znamenala příjemné setkání s dalšími pejskaři. Někdo se chystal na odjezd domů, někdo teprve na nedělní soutěž. V neděli ráno jsem si dopřála čas na delší spánek i na dlouhou snídani a vydatné venčení pejsků, kteří se vyběhali skoro do padnutí. Před cestou začalo krátce sněžit z černého mraku! Věci jsem nakládala až ve chvíli, když už jen pršelo. U pumpy jsem znovu překontrolovala kola a v idylické náladě vyrazila k domovu. Pohoda skončila za Norimberkem, kdy už jsem se skoro viděla v Praze. Pneumatika usoudila, že sloužila dost a po obvodu rupla. Naštěstí mám naježděno mnoho set kilometrů a nejsem lekavá, takže jsem ke krajnici zajela bezpečně. Kolo už jsem sama vyměňovala, ale tentokrát jsem na něj neměla sílu. Také jsem nebyla úspěšná při hledání všech součástí heveru v autě, ke kterému jsem neměla technickou knihu s popisem speciálních libůstek konstruktérů. Zato jsem pochopila, proč každá značka auta vyžaduje svého odborníka... Bezvýsledné stopování v mírné zatáčce mě nakonec donutilo přivolat servisní službu a domů do Čech jsem jela na rezervě rychlostí 80 km v hodině. Zbývalo mi 294 km, když mě pán na servisním telefonu ujistil, že je rezerva určená jen na dojezd maximálně do 150 km a to ještě u Mercedesu, pokud je dobře nahuštěná. Rozhodně jsem nejela v Mercedesu a o kvalitě nahuštění kola jsem nenašla odvahu přemýšlet. Domů jsem dojela po půlnoci, unavená a vyčerpaná z nervového vypětí, jestli někde nezůstanu s pejsky v příkopu, kdyby selhala i rezerva.... Pravda, manžel mi po telefonu tvrdil, že do Prahy klidně dojedu, ale to jsem netušila, že jedu na rezervě, s níž jsme dojeli domů i v roce 2006 po naší bouračce na dálnici při návratu z Bosny! Někdy je skutečně lepší některé věci nevědět. Zato pána ze servisní služby mohu obšťastnit informací, kolik toho jejich skvělá rezerva vydrží :o)) Manžel si tu samou určitě ještě nechal, protože se bude zase příště hodit... To byl víkend!

Výsledky našich psů u Mgr. Ovesné do 5.9.2008
Arnold: V1, VT a KV + BOB na KV 2000
Akim: 3x CAC, res. CACIB 2002, res. CACIB 2003, V2 + CWC a Nejlepší pes v rase 2004
Gessi: 2x CAC, Res. CACIB 2002, res. CACA, res. CACIB 2003, 2x užší finále BIG, CWC, CACIB, BOB, res. BIG 2004
Cody: CAC, CACIB, BOB + CWC, res. CACIB + CAC 2004, CAC, CACIB 2005,
Oliver: CAC, NV, BOB 2008, V1, VT, KV 2008
Kitty: zatím ne

Čínský chocholatý pes  - Chinese Crested Dog
Rozhodčí/ Judge: Mrs. Mgr. Božena Ovesná (Česká republika - Czech republic)

Fotky, údaje o psech a jejich rodokmeny z Norské databáze / Norway database
najdete kliknutím na podtrženou část jména psa... 

Čínský chocholatý pes  / Chinese Crested Dog  - Powder Puff

Čínský chocholatý pes  / Chinese Crested Dog  - Hairless

Junior champion of Luxembourg:
Belshaw´s Royal Bain du Champagne (HA)
Badcash Candra Chinese Girl (PP)
Poarott Versace (HA)

Champion of Luxembourg:
Jch. Polly Pupo-Haichi (PP)
Ch. Oliver Modrý květ (PP)
Ch. Kitty z Haliparku (HA)
 

08. 09. 2008, Foto L. Brychtová
 + info www.chinesecrested.no database + L. Brychtová