Historie vzniku naháčů – dávná a neznámá
Co svět světem stojí snaží se lidstvo vypátrat svůj vznik, původ a dokonale poznat své dějiny. Ani při existenci moderní vědy i techniky se to nám - lidem ještě nepovedlo. Vzhledem k tomu, že pes je jak tvrdíme nejlepší přítel člověka a doprovází jej na jeho životní pouti po staletí, není především u původních plemen jednoduché popsat jejich pravý původ a historii vývoje. To je přesně situace odpovídající plemenům takzvaných naháčů, čili plemen psů, kteří vlivem genové mutace na většině těla nemají srst.

Tak jako existuje mnoho teorií o stěhování národů, existuje i řada teorií o vzniku naháčů. Vědci zatím nejsou schopni stoprocentně dokázat, zda mají plemena naháčů společné místo vzniku, z něhož by se mohli migrací rozšířit na další kontinenty, nebo zda je přírodní mutace genu schopná fungovat na stejném principu kdekoli na Zemi. Roušku tajemství naháčů nepomohlo odhalit ani vyšlechtění bezsrstých myší, existence bezsrstých koček – Sphynx ani nedávný vznik nového plemene psů - amerického bezsrtého teriéra . Faktem zůstává že máme k dispozici doklady o existenci téměř dvaceti druhů naháčů pod různými názvy (Inka Orchid Moonflower Dog /do roku 1986 oficiální název peruánského naháče/, Ecuadorian Hairless Dog, Tepeizouintli neboli Mexican Toy Hairless Dog, Kubánský naháč, Abyssian Sand Terrier or Dog, Izcuintlis, Laos or Chinese Temple Dog, Manchurian Hairless Dog, Mongolian Hairless Dog, mezi vyhynulá plemena patří Ceylon Hairless Dog, Egyptian Hairless Dog, Indian Hairless Dog a Mayas Hairless Dog) a Mezinárodní kynologická organizace (FCI ) uznává jen tato tři plemena: Chinese Crested Dog – čínský chocholatý pes Xoloitzcuintli – mexický naháčPerro sin pelo del Peru – peruánský naháč

Původ a historie čínského chocholatého psa
Plemeno čínský chocholatý pes, jak sám název může napovídat, pochází pravděpodobně z Číny. Ovšem i toto tvrzení je mnohdy zpochybňováno na základě teorií migrací národů, přestože již od starověku můžeme nalézt bezrsté psy s typickými chocholy na historicky cenných malbách a zmínky o nich v nápisech na zdech chrámů či klášterů v nejrůznějších částech světa. Kromě několika uměleckých děl se dochovaly záznamy o existenci čínských naháčů na počátku vlády čínské dynastie Han (200 let před Kristem). Z této doby jsou doloženy dva typy naháčů. Jeden, tzv. svatyňový pes s hmotností kolem 6-7 kg a s jemnou kostrou, byl psík velice líbivého vzhledu, měl chochol chlupů na hlavě i na ocásku a osrstěné končetiny. Druhý typ byl těžší, hrubší stavby těla s hmostností asi 11-12 kg, nevypadal příliš elegantně a jeho osud, ať se nám to líbí či nikoliv, končil povětšinou v žaludcích hladových konzumentů.

Postupem doby, zhruba ve druhé polovině 18. století, naháči v Číně prakticky vymizeli. Protože vládnoucí režim není dlouhodobě nakloněn chovu psů, je prakticky nemožné získat z území Číny zcela nové poznatky o historii naháčů. S ohledem na uvedené okolnosti se další historicky důležitá etapa osudu plemene měla odehrát už na jiných kontinentech - v Americe a ve Velké Británii, kam se plemeno zřejmě díky svým vlastnostem dostalo spolu s lidmi, které provázelo na dlouhých cestách mezi kontinenty.

Amerika – záchrana čínského chocholatého psa
Pomineme-li jednotlivé prameny o výskytu plemen naháčů během mnoha desetiletí, pak pravidelné zmínky věnované speciálně čínskému chocholatému psu v americké kynologické literatuře můžeme vysledovat na konci 19. století. Obě variety plemene, lysá i osrstěná, byly vůbec poprvé předvedeny na 4. Westminsterské výstavě psů a v roce 1885 ve smíšené třídě na 9. New York Benched Show, jak dokládá výstavní katalog. V tomto období se jejich chovu a vystavování ovšem věnovala jen hrstka opravdových fanoušků. K nim patřila například Ida Garrettová, mladá žena New Yorkského novináře, která se intenzivně zajímala o čínské chocholaté psy a všechna nahá plemena. Dalších 60 let chovala, vystavovala a psala rozsáhlé články o psech a o plemenech naháčů především. Hodně a daleko cestovala a tak se jí podařilo importovat i několik oceněných číňánků. Od roku 1920 pomáhala Deboře Woodové při získávání čínských chocholatých psů a dalších nahých plemen. Obě ženy se hodně spřátelily. Téměř 40 let společně podporovaly čínské naháče - paní Garrettová prostřednictvím své plodné spisovatelské činnosti, přednáškami a dlouholetou činností v klubu psů a paní Woodová svým promyšleným chovem, pravidelným inzerováním a nekonečnou prací na registraci plemene.

Nejdůležitějším pojmem americké historie číňánků navždy zůstane jméno Debora Wood a název její chovatelké stanice “Crest Haven” umístěné na floridské farmě. Zde našli nejrůznější čínští chocholatí psi útočitě po 1. světové válce a stali se díky úsilí paní Woodové zakladateli prakticky všech dnešních linií tohoto plemene, rozšířených po celém světě. Zmíněná chovatelka zavedla vlastní plemennou knihu naháčů s originálním programem plemenitby a chovu. Po roce 1946 lze najít záznamy o chovu i v jiných chovatelských stanicích, ale bez jejich jednotné registrace. Až od roku 1956 byli všichni naháči evidováni American Kennel Clubem (dále AKC). Je neoddiskutovatelné, že bez paní Woodové a její pečlivě promyšlené chovatelské práce by dnes čínský chocholatý pes zřejmě neexistoval.

V období 50. a 60. let neexistoval žádný národní klub, který by podporoval rozvoj plemene a čínští naháči byli vystavováni jen zřídkakdy. V roce 1965 AKC oznámil, že registr pro všechny naháče, tzv. Americký klub psů bez srsti, není zralý pro řádné členství v AKC. Proti rozhodnutí se důrazně postavila paní Woodová, která měla obavy o kontinuitu vedení plemenné knihy i chovu naháčů a odmítla se zříci své registrační knihy. Nastalo období nejistoty. V roce 1969, po smrti paní Woodové, psy i agendu o nich odkoupili od právoplatných dědiců Paul a Jo Ann Orlikovi, kteří si uvědomovali jejich hodnotu. Díky jejich následné spolupráci s dalšími chovateli byl v roce 1979 založen Americký klub čínských chocholatých psů. V registru, jež začíná záznamy paní Woodové je dnes přes 2.000 jedinců. V září 1985, po splnění předepsaných podmínek a vlivem aktivní práce v zájmu plemene, odhasoval AKC přijetí čínského chocholatého psa do svého registru a od roku 1986 byli číňánci zařazeni do posuzování na výstavách AKC. Od roku 1994 vydávají “The Chinese Crested Rewiew” magazín , do kterého s velkým úspěchem přispívají i současní čeští chovatelé, podílejí se na vývoji standardu plemene a propagují jeho krásu i zajímavost čínského chocholatého psa všemi dostupnými prostředky. Ostatně podívejte se na internet třeba heslem hairless dog nebo chinese crested dog. Plemeno prošlo mohutným rozvojem, stejně tak jako následně jeho standard, a zařadilo se mezi padesát nejoblíbenějších v USA. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že Amerika patří mezi velmoci v chovu čínského chocholatého psa.

Anglie – země zaslíbená
Druhou oázou pohody pro rozvoj čínských chocholatých psů se stala Velká Británie. Sem bylo toto plemeno ojediněle dovezeno již v 18. století. Prvním ve Velké Británii registrovaným jedincem plemene byl “Chinese Emperor” pana W.K. Tauntna. Je popsán jako jedinec extrémně štíhlého typu a byl předveden v roce 1881 na Maidstonské výstavě psů. Také noviny v roce 1894 psaly o “nahém čínském teriérovi” jménem Tangy, který patřil paní T. Battetsové. Historicky prvním zapsaným čínským naháčem se stala Fatima, černá fena narozená 23.11.1901, po rodičích s neznámým rodokmenem, která získala druhou cenu na Crystal Palace show v roce 1903. Naháči byli samozřejmě stále považováni za kuriozitu a ukazováni například v londýnské ZOO. Začátek opravdového chovu spadá až do období šedesátých let, kdy do Anglie docestovala řada jedinců z americké farmy paní Woodové. První vlaštovkou společné spolupráce Ameriky a Anglie byl import nakryté feny Alto of Cresthaven, kterou dovezla v roce 1965 paní Ruth Harrisová. Bohužel všechna štěňata uhynula. Později přicestovali Eloa, Britta a Nero připojili se k nim také Emga, Intoo a Sobesta – všichni ze stanice Cresthaven. Na těchto jedincích byly postaveny základy chovu moderních čínských chocholatých psů v Anglii. První vrh se narodil 16.4.1967 po rodičích Nero a Alto of Cresthaven. Fenka z tohoto vrhu Staround China Princess dala v  období let 1968-74 17 štěňat z devíti vrzhů. V této době nebyla uznána varieta Powder Puff. Začal chovatelský a výstavní maraton na jehož počátku stáli úpěšní jedinci z chovatelské stanice Staround paní Harrisové: Ahn Ahn Lee, Hunta, Koko, Quanto, Apollo, Expo a další. Do práce se zapojila i paní Mooney (chovatelská stanice Winterlea), která dovezla v roce 1968 z Ameriky WhyHo, Starbu a Inzu of Cresthaven. Po smrti americké striptýzové hvězdy Gypsy Rose Lee zakoupila její psy Staround Ahn Ahn Lee, Lily Lee a Lee Lee Lee právě zmíněná paní Harrisová. Dalšími importy se staly v roce 1972 In Ling, Horn a Noga Cresthaven, zakoupení Ewe Cherry a Irene Gardner (ch.s. Cherrygarden). Vyjmenovaní jedinci jsou zakladateli všech anglických linií.

I v Anglii prodělal chov čínských chocholatých psů bouřlivý vývoj. Už v roce 1969 byl založen “Chinese Crested Dog Club” a vypracován standard plemene, který ovšem neobsahoval zmínku o osrstěných jedincích. Ti, jakoby neexistovali. Teprve v roce 1984 byli po těžkých bitvách uznáni jako rovnocenná varieta plemene s nárokem na výstavní ocenění. Z anglické historie chovu jsou nejznámějšími pojmy jména chovatelů, podílejících se na anglicky precizním rozvoji plemene. U zrodu chovatelského klubu stáli: paní Ruth Harris (ch.s. Staround), paní Mary Smith (ch.s. Clogheen), pan a paní Foster Parkerovi (ch.s. Heathermounth), paní Di Bowdler Townsend (ch.s Moonswift), Sylvia a Jenny Gorwilllovy (ch.s. Alltot) a v neposlední řade paní Dixon (ch.s. Debrita). První klubová výstava čínských chocholatých psů v Anglii se konala 28.9.1984 v Shipley. Právě zde začala moderní historie plemene.

A co Evropa?
Tak zajímavé a originální plemeno, jakým čínský chocholatý pes bezpochyby je, nemohlo zůstat bez povšimnutí ani v Evropě. Ta však byla odkázána jedině na importy z Ameriky a Anglie. základy chovu nebyly špatné, lišily se jen trochu v typech dovezených psů, jak dále vyplývá ze znění standardů plemene.

Prakticky každá evropská země má dnes chovatelský klub, který podporuje chov naháčů. Například Club für Exotische Rassehunde v Německu, Zwerghunde klub v Rakousku, Chinese Crested Club ve Švýcarsku, Club Francais des Chines Exotiques ve Francii, Zwiazek kynologiczny v Polsce a další. Na historii chovu se podílela významnou měrou stanice pana Joachima Weinberga “El-Chiquitin´s”, jejíž potomek Toschi se v 70. letech stal vzorem moderního typu čínského chocholatého psa. V současné době plemeno “boduje” na všech frontách a prochází jinde nevídanou fází rozvoje. Ještě před deseti lety byste čínské chocholaté psy počítali na prstech jedné ruky. Dnes budete vděční za počítačovou techniku. Po vzoru anglických chovatelů, kteří jako první ukázali čínské naháče v jejich moderní podobě, začali o shodný typ usilovat i chovatelé v Americe a Evropě. Cílem se stal elegantně vyhlížející pes, v ideálním případě kříženec deer a cobby typu, s krásně modelovanou hlavou, tmavým pigmentem očí i nosu, s velkýma stojícíma ušima, harmonickým pohybem, jehož celkový vzhled umocňuje bohatý chochol na hlavě a výrazné osrstění nohou i ocasu, u labutěnek dlouhá, nadýchaná splývavá srst.

Některé středoevropské země zapisují vrhy víceméně sporadicky a cílenému chovu se dlouhodobě věnuje jedna až dvě stanice v zemi, naopak jinde se během posledních několika let koná téměř populační exploze. Ze Švýcarska můžeme jmenovat stanici Goldenberry, Bloomsbury a Teufelchen, z Německa Martin´s Tal a Höllgrund, z Polska ch.s. Sasquehanna. Malinko jiná situace je momentálně v severských státech – zejména Švédsku a Finsku, kde čínští chocholatí psi taktéž pár let nabírají silně na popularitě. Opominout nelze ani kvalitativně vzrůstající úroveň v Itálii. Mírně stranou od samého středu dění a zájmu stojí zatím Francie, jejíž poměrně početné odchovy bohužel nemají příliš úspěchů na výstavách.

Vývoj plemene a rozdílné standardy
Tak jak se dramaticky a překotně vyvíjelo v nedávné době plemeno, vyvíjel se postupně i jeho standard. Chovatelé začínali chovat na jedincích se slabou kostrou, kulatými hlavami s více vystouplýma očima a výraznějším stopem, s jemnou kůží a především s minimálním osrstěním. Varieta powderpuff s drsnou, řídkou a krátkou srstí tehdy připomínala spíše teriéra než budoucího dlouhosrstého krasavce. Velice se od sebe lišili i jednotliví psi. Některý byl malý, jiný velký, jeden slabý, druhý silný, jeden s malou chocholkou, druhý úplně bez ní. Různost vznikla křížením jedinců pocházejících z navzájem vzdálených oblastí ameriky a později i evropy. Teprve cílená plemenitba a jednotná představa výsledného moderního jedince pomohla ustálit typ i vzhled čínských chocholatých psů. Kupodivu největší díl neodvedli chovatelé v americe, ale angličané, kteří jsou mistry v citu pro genetiku. Amerika začínala s modernizací chovu číňanů až v druhé polovině osmdesátých let tohoto století. Také první jedinci dovezení do Evropy dávali vzájemně velmi odlišná štěňata a odbdobná situace potkala i naší republiku v době dovozu prvních psů a fen.

Je známo, že díky historickému vývoji mají američtí chovatelé mají u řady plemen standardy odlišného znění proti těm, které uznává FCI - Mezinárodní kynologická organizace, jejímž členem je Česká republika. U plemene čínský chocholatý pes je situace o to pikantnější, že FCI vychází ze standardu Velké Británie, který se též od amerického liší. Proč a v čem?

Odpověď na otázku proč dává historie. Čínský chocholatý pes se dostal do Anglie z Ameriky. První dovezení jedinci byli na drsné britské poměry slabí a stávalo se, že uhynuli cestou nebo v následné půlroční karanténě. To přimělo americké chovatele poslat do anglie co nejsilnější štěňata, která by transport a karanténu absolvovala bez úhony. Fotografie prvních jedinců dovezených do Anglie ukazují, že ne všichni z nich měli dobře stojící a správně nesené ucho. I to mělo později vliv na znění standardu. Amerika založila chov na jedincích rozličných typů z různých míst země a ustálila se na především na typu lehčím, než byl anglický. To vše doplněno o vzájemné křížení jedinců dává následující rozdíly znění standardů plemen.

Británie: definuje dva odlišné typy. Deer typ, štíhlejší, elegantní s jemnou kostrou a cobby typ, kompaktní s celkově těžší kostrou.
Amerika: nestanovuje přesně typ, ale popis ve standardu odpovídá anglickému deer typu čínského chocholatého psa.
Británie: oči mandlového tvaru
Amerika: tvar očí nestanoven
Británie: uši nasazeny nízko; nejvyšší bod základny ucha je ve stejné úrovni s vnějším koutem oka. U labutěneku jsou povolené sklopené uši.
Amerika: uši mají mít základnu na úrovni vnějšího koutu oka, které je ovšem uloženo výše než stanovuje britský standard. Obě variety musí mít vztyčené uši.
Británie: tělo středně dlouhé. Chochol nejlépe hustý a co nejbohatší.
Amerika: tělo obdélníkového tvaru, délka od kohoutku ke kořeni ocasu je o něco málo delší než kohoutková výška.
Británie: úprava není speciálně určena a připouští se volnost pro značně radikální evropskou úpravu (úprava obličejové části např. jakou u pudla, úprava krku u labutěnek podobná úpravě amerických kokrů ve tvaru “V”, vystříhání uší).
Amerika: všeobecně je doporučovaná jen "minimální úprava srsti", úprava je možná v oblasti obličejové partie a na uších. Labutěnky by měly být zcela osrstěné.
Ačkoli kolem těchto rozdílů probíhají neustálé diskuse, ke změně na kompromis si budeme muset zřejmě ještě počkat. Jak se ale ukazuje, nepůjde o dobu nikterak dlouhou.

Česká republika
Vůbec první naháče dovezla do Československa v roce 1981 MUDr. Jitka Pacltová. Jednalo se o Balduina a Bisutunu, kteří položili základy chovu peruánských naháčů. Obrovský posun v popularizaci naháčů spadá do druhé poloviny osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se zejména MUDr. Eva Kolínská zasloužila o mohutnou propagaci peruánských naháčů své stanice Elimar. Na jejích základech pokračují v chovu majitelé peránských naháčů velmi úspěšně dodnes i přesto, že větší popularitě se momentálně těší menší a o něco atraktivnější čínští chocholatí psi.

Historie chovu čínského chocholatého psa na našem území
Už v roce 1923 se podařilo najít v novinách chovatelský inzerát nabízející “africké naháče”. O naháčcích amerických se zmiňuje dokonce Haškův dobrý voják Švejk, který řekl: "Leonberger připomínal hlavou chlupatou tlamu stájového pinče, měl useknutý ohon, výšku jezevčíka a zadek holý jako proslulí psíci naháčkové američtí". Není jasné, kterého dnešního naháče měl pan Hašek na mysli, nicméně jde o důkaz, že již v roce 1921, kdy psal Hašek 1. díl Švejka, se o naháčích u nás vědělo. Na našich mezinárodních výstavách byli v osmdesátých letech byl k vidění pes El-Chiquitin´s Ta-Ta-Bu paní Thowatlové z Rakouska (chovatel Joachim Weinberg) a Caprioso Tai Chio Chvan, majitel Conny Rasmusen z Dánska .Oba ve varietě bez srsti.

Ani po rozdělení republiky v roce 1993 neustala spolupráce českých a slovenských chovatelů. Proto není možné vynechat zmínku o další úspěšné slovenské chovatelské stanici “Van-Jo-Van” manželů Vajcikových z Kl‘ačna. Ti začali chovat se psem Benji z Vlozu (bratr výše zmíněné Baby Shan z Vlozu) a na importované feně Editha Di-Gabriellas, která má půl krve holandské a půl německé. V jejích předcích stojí za zmínku jedinci ze známé chovatelské stanice El-Chiquitin's. Dnes tato slovenská stanice vede především linii Di-Gabriella´s a českému chovu poskytla 22 jedinců. Zatím co na Slovensku byl chov čínských chocholatých psů soustředěn především do stanic “z Vlozu” a “Van-Jo-Van”, v Čechách je situace rozdělená mezi větší počet chovatelů a do více krevních linií založených na importovaných jedincích z různých koutů světa.

Jejich řadu, po již zmíněných odchovech ze Švýcarska a Slovenska, začíná osrstěná zlatobílá fenka Etna Sasquehana pana Pospíšila. Etna se sice narodila v Polsku, ovšem základ její krve je ryze americký ze známé krevní linie ch.s. Gingery's. Jde o velmi pěknou fenu s nádhernou dlouhou hlavou a  vynikajícím pigmentem, s velmi elegantní stavbou těla na horní hranici výšky, s výborným osrtěním a vyrovnanou povahou. Vynikající vliv této feny na dnešní český chov nelze v žádném případě opomenout. 

Mezi důležité roky patří i rok 1994. Tehdy se dvojici Rosová+Podařil podařilo přivézt prvního číňánka, ze současných čtyř, přímo z Anglie a to od renomovaných chovatelů ze stanic Debrita a Moonswift (viz známé stanice v Anglii). Prvním byl hairless pes Debrita Defender, pes elegantního typu s krásným pohybem a typickou hlavou. Jeho jediným nedostatkem je měkčí ucho. Další návštěva Anglie znamenala dovezení šedé feny Moonswift Gold Samanty s šedou srstí, světle puntíkované feny Moonswift Eastern Maid s bílou srst a šedého psa s černou srstí na hlavě Moonswift Blue Devil. Všichni ve varietě hairless s vynikajícím osrstěním požadovaných partií, vysokou elegancí, dobře stojícím uchem, výborní v typu i v pohybu. Právě oni se stali pevnými pilíři chovu ve stanici paní Rosové "od Zlaté Samanty" a oporami chovu českého.

Úsilí o zlepšení krevních linií u nás pokračuje i nadále. V roce 1995 paní Niklová dovezla hairless psíka Harlekina (šedohnědý s bílými znaky, elegantní, elegantní, výborné stavby těla, méně osrstěné končetiny) a později i fenku Inku (šedá, střední intenzity osrstění, s dobrou hlavou) z německé stanice "vom Höllgrund" a v roce l998 manželé Fritschovi ze Švýcarska mladičkou bohatě osrstěnou fenku Goldenberry Gamely Candy-floss s výbornou krví. Mezi jejími předky například figuruje světový vítěz Dark McIntosh, nádherný plavý powderpuff. se kterým se můžete na výstavách setkat i nyní.

Současnost chovu v České republice
Plemenná kniha eviduje od roku 1990 do roku 2002 přes 850 zapsaných jedinců. Ve výstavních kruzích je díky zájmu majitelů a chovatelů v průměru k vidění kolem 50 jedinců na mezinárodních, národních a klubem pořádaných výstavách. U tak vzácného plemene jde o hodně vysoké číslo. Mimořádně vzrostla konkurenceschopnost psů i fen vůči zahraničním jedincům, kterou dokazují úspěchy našich odchovů na prestižních zahraničních výstavách i zájem o český chov například z Ameriky prostřednictvím časopisu “Chinese Crested Review” (již 2x byla českému čínskému chocholatému psu věnována stránka celobarevné obálky, 1x celá stana uvnitř časopisu a 3x zveřejněny další fotografie).

Momentální špičku českého chovu představují potomci chovatelské stanice Modrý květ pana Pospíšila, kteří mohou směle konkurovat nejlepším světovým odchovům. Nelze vynechat zmínku o potomcích stanice “od Zlaté Samanty” paní Rosové vedoucích anglickou krev, jedincích ze stanice Mahtob paní Niklové (fenách Hayyah a Beatrix), k exteriérově výjimečným patří dovezená Carmen Van Jo Van paní Chrástecké a řada dalších, které nelze všechny vyjmenovat. Je pravděpodobné, že díky aktivitě předních chovatelů i majitelů číňánků, díky jejich kontaktům v cizině a domluvách kvalitních zahraničních krytí, se český chov stane v poměrně blízké době jedním ze špičkových v Evropě. K tomu je třeba všem, kdo se o toto plemeno zajímají i přičiňují, popřát hodně štěstí.

Čínský chocholatý pes není záměrně vyšlechtěné plemeno
O naháčích je možné slyšet nejedno nesmyslné tvrzení. Kromě nepravdivé informace o záměrném vyšlechtění plemene uslyšíte i pověry o vysoké choulostivosti, o chatrném zdraví, abnormálně náročné péči a podobně. Vše lze jednoduše vyvrátit a také se o to pokusíme. Vyjma faktu, že existenci plemen naháčů v nejrůznějších částech světa dokazují prastaré kresby, nápisy, sošky a později písemné dokumenty, dali postupem času průkazné podklady do rukou chovatelů i vědci. Mimo vší pochybnost je dokázáno, že lysost naháčů vznikla spontánní genetickou mutací. Čínský chocholatý pes je výsledkem kombinace dominantní vlohy genu pro lysost a recesivní vlohy genu pro dlouhou srst. 

V plemeni existují dvě rovnocenné variety. Bezsrstá, pro kterou je typické chybění srsti na většině těla a naopak chochol srsti na hlavě, husté osrstění dolní části končetin a ocasu, a varieta zcela osrstěná s dlouhou, hebkou a splývající srstí po celém těle bez výjimky. První varieta je nazývána čínský chocholatý pes bez srsti, naháč nebo hairless, druhá pak čínský chocholatý pes osrstěný, labutěnka, pufík nebo Powder Puff.

Jak je to možné? Genetika.
Každý jedinec hairless má ve své genetické výbavě dvě vlohy týkající se množství srsti. Jednu dominantní (H) a jednu recesivní (h). Výsledný znak tedy vypadá (Hh) a varieta je kvalifikována jako heterozygot. Naopak osrstěná labutěnka má obě vlohy recesivní – (hh). 
Po spojení jedince bezsrstého (čínského chocholatého psa - Hh) s jedincem osrstěným (labutěnkou - hh) což je Hh x hh, se narodí průměrný počet osrstěných a lysých štěňat (1:1). Tuto skutečnost mohou v plné míře potvrdit i čeští chovatelé. Na základě statistického vyhodnocení všech odchovů platí v celkovém pohledu uvedený poměr zcela přesně i přesto, že se samozřejmě v některých vrzích narodí jen osrstěná štěňata a někde jen štěňata lysá.
Po spojení dvou čínských chocholatých psů (Hh x Hh) může odjít k neobvyklému jevu. Štěňata, která získají od obou rodičů dominantní gen H, mají tedy ve své genetické výbavě dvojitou dávku genu pro lysost (HH). Je dokázáno, že tato kombinace je pro daného jedince životu nebezpečná a takové štěně většinou uhyne ještě v době nitroděložního vývoje. Pokud se náhodou, a to je skutečně ojediněllý případ, takové štěně narodí živé, hyne maximálně do 3-5 dnů po porodu. Ostatní štěňata z tohoto spojení, která mají kombinaci hh a Hh se narodí v poměru 2:1. Souhrnným výsledkem odborných studií je poměr 1:2:1 (osrstěný (hh) : lysý životaschopný (Hh) : lysý neživotaschopný (HH).
Z logiky věci vyplývá, že ze spojení dvou osrstěných jedinců hh x hh se nemůže narodit neosrstěné štěně. Toto pravidlo využívají chovatelé v případě, že chtějí získat labutěnky s vynikající kvalitou srsti, které až v další generaci spojí s jedincem bez srsti. Hairless štěňata z takového spojení mají lysé tělo a perfektní osrstění v požadovaných partiích (hlava, nohy, ocas). Vše výše uvedené je zcela typickým a ojedinělým jeve právě u plemen naháčů.

Proč jsou jedinci Powder Puff tak důležití pro chov?
Pro informované chovatele není žádnou novinkou, že při dlouhodobém spojování jen bezsrstých jedinců mezi sebou jejich lysým potomkům řídne až prakticky mizí požadované osrstění hlavy, nohou a ocasu, celkově slábne kostra, jedinci vykazují nižší kohoutkové výšky přičemž u příliš malých jedinců lze pozorovat až projevy nanismu (kulatá lebka, vypouklé oči, výrazný stop atp.), častěji se u nich vyskytuje nedokonalé uzavření lebky – fontanela, chrup může vykazovat nepřirozené tvary od boulí místo zubů až třeba po špičáky směřující kolmo vpřed, lze spatřit narušenou zubní sklovinu či celkovou slabost zubů. Popsané jevy jsou abnormální a chovatelé se je cíleným chovem snaží eliminovat. U variety Powder Puff po obou opakovaně lysých rodičích se bez dostatečné podpory vlohy pro osrstění mění kvalita srsti (je hrubší, lámavější nebo naopak abnormálně jemná a krátká) i její kvantita (řidší). Jistě uznáte, že jedinci s takovými deformacemi jsou vodou na mlýn ochranářům zvířat a rozumný chovatel jim dá za pravdu. Uvedené je důvodem proč jsou labutěnky, které nemají ve své výbavě gen pro lysost a tudíž postrádají i veškerá rizika jež tento gen nese, pro zdraví plemene naprosto nepostradatelné. Proto pečliví chovatelé sestavují chovné plány, proto dbají na pravidelné vhodné křížení obou variet, proto jsou jejich odchovy po různorodých rodičích (jeden hairless jeden powder puff) zdraví, silní a většinou úspěšní na výstavách. Ačkoli standard plemene počítá s chyběním premolárů, které lysost automaticky doprovází, zahraniční chovatelé dnes kladou stále větší důraz na co největší počet zdravých zubů i u bezsrsté variety. Je věcí každého chovatele, aby zvážil klady, zápory i rizika zvoleného rodičovského spojení a u plemene čínský chocholatý pes to platí dvojnásob. Jedině zdraví, povahově vyrovnaní a exteriérově líbiví jedinci mohou znamenat pro plemeno výrazný přínos. Poučeni historií vývoje plemene, řadu let nebyla varieta powder puff uznávána jako rovnocenná a až tlak chovatelů situaci dokázal zvrátit v její prospěch, dnes víme, že bez zařazení labutěnek do chovu nelze dosáhnout dlouhodobých úspěchů v kvalitě, kráse a zdraví plemene.

Aby byla naše fakta přesná, musíme dodat, že existují chovatelské stanice, které se mohou pochlubit nezařazováním labutěnek do rodičovských spojení. Ale !!!! V takových případech je uplatňován nejpřísnější možný výběr rodičovského páru tak, aby oba rodiče, i přesto že jsou naháči, byli dokonale osrstění /bohatý chochol, husté ponožky, mohutné osrstění ocasu/ a neměli žádné rizikové exteriérové nedostatky, které by snížily kvalitu jejich spojení. V pořádku musí být i chrup, stavba kostry a požadován je celkově ustálený typ. Taková spojení praktikují zkušení a nejvýše zodpovědní chovatelé, kteří mají přesnou představu o smyslu a výsledku svého snažení. V každém případě je u plemene čínský chocholatý pes nezbytný poctivý, opravdový a maximálně odborný přístup k chovu. Množitelé s vidinou rychlého zbohatnutí jsou ve velmi krátké době zklamaní, protože tak jak je plemeno schopné rychlého vývoje směrem ke krásným a kvalitním jedincům, stejně tak je náchylné na návrat k původním neelegantním typům, které se logicky objeví při diletantské práci rádoby chovatele. I pro mnohé pečlivé chovatele je někdy těžké pochopit nebo si po pravdě přiznat, že právě jejich fena či pes, který patřil před pár lety ke špičce chovu, dnes nemá s ohledem na přiliv kvalitních psů i fen mnoho reálných šancí na automaticky pokračující špičkové uplatnění. To je daň za bleskovou změnu vzhledu plemene směrem k eleganci, kráse a popularitě mezi veřejností, to je daň těch z nás, kteří jsme s chovem začínali od nuly a dnes si jednoduchou koupí o tři třídy kvalitnějšího jedince můžeme výrazně polepšit. Chce to jen šťastnou ruku a pokračující lásku k plemeni.

Chov
Radostné očekávání narození vrhu čínských chocholatých psů nelze srovnat s žádným jiným plemenem. Chovatel totiž neví, zda se mu narodí pejsci či fenky, naháči nebo "pufíčci" a do třetice všeho dobrého netuší, jakou budou mít štěňátka barvu. Tajenku prozradí až příroda sama. Feny ve svém období hárají velmi výrazně, proto se rozhodně vyplácejí "hárací kalhotky" i když jsou feny maximálně čistotné a pečlivě se olizují. U psů nebývá žádný problém s krytím. Naopak kryjí samostatně, spontánně a s velkým nadšením. Odchov se vyznačuje (samozřejmě až na pověstné výjimky potvrzující pravidlo) bezproblémovými porody a standardním počtem štěňat ve vrhu, který se nijak neliší od srovnatelně velkých plemen. Feny jsou naprosto vynikající matky, nevyžadují žádné prakticky zásahy do porodu a vše si vybaví sami. O štěňátka se starají velmi pečlivě, zejména v prvních dnech po porodu. V zimním období a při chladném počasí se doporučuje podkládat štěňátka vyhřívací dečkou nebo termoforem minimálně 10 dnů po narození. Zvláště je potřebné vyvarovat se průvanu v prostoru umístění vrhu. Průvanem je myšlen i vzduch obtékající směrem od teplého radiátoru bednu se štěňaty a z druhé strany vtahující vzduch studený. Prochlazení je pro vrh velkým nebezpečím. Štěňata variety hairless jsou při srovnání se svými osrstěnými sourozenci, ale i při srovnání se štěňaty jiných plemen, daleko rychlejší ve svém vývoji: dříve vidí, dříve chodí, dříve se sama naučí krmit z misky, jsou celkově živější, mrštnější a hbitější.

Péče
Péče o naháče je ve své podstatě jednoduchá. Varietě hairless postačí žínka či mycí houba a sprcha, na chochol, ponožky srsti na nohou a ocásek jednou za čas kvalitní šampon. Koupat ho můžete bez omezení, ale pak ošetřete kůži pleťovým plékem nebo krémem proti vysušení. Naháči jsou od přírody velmi čistotní. Zapomene-li jim majitel umýt tlapky, během chvíle si je do čista olížou sami jako kočky. Taktéž se postarají o své intimní partie. Co se týče úpravy srsti na výstavy, nevyžaduje střihovou úpravu. Pouze u variety powderpuff se mohou vystříhat lícní partie stejně jako u pudlíka, totéž se týká hodně osrstěných jedinců variety hairless. Pravidelnou péči je nezbytné věnovat drápům, které zejména u jedinců držených v bytech, rostou abnormálně rychle. Příjemný pro majitele je i fakt, že neosrstěný jedinec nemá kde schovávat blechy a nedrží se na něm žádní paraziti. Velikou výhodou je skutečnost, že naháči nemají typický psí pach, naopak po ošetření kosmetikou příjemně voní. Plemeno snesou i někteří alergici, především ti, kterým vyhovuje čistý zvířecí kamarád. Bezsrsté jedince je třeba v létě ošetřovat pomocí opalovacího krému. Jestliže si psík bude hrát venku na přímém slunci, je nezbytné natřít mu kůži opalovacím krémem s vyšším ochranným faktorem, který pokožku ochrání před bolestivým spálením. Pravidlo platí stejné jako u lidí. Čím světlejší barva kůže, tím vyšší ochranný faktor. Ideální je zvykat po zimě psíka na sluníčko od prvních jarních paprsků. Postupně opálená kůže nemá ani v létě problémy s delším pobytem na slunci. Musíme vyvrátit pověru, že naháči nesnášejí sluníčko, jak uvádějí některé publikace. Naopak. Sluníčko vyhledávají, jeho teplo milují a vydrží na něm velmi dlouhou dobu. V době dospívání může mít psík problémy s vyrážkou - uhříky. Je vhodné jej obden koupat s přídavkem vhodného uklidňujícího přípravku, případně použít čistící pleťovou vodu. Důležité je zbavit kůži prachu tak, aby se otevřené póry nezanášely nečistotou. Podobnost s lidskou kůží v době adolescence není čistě náhodná. Srst labutěnky se musí česat minimálně 1x za 3-4 dny, jinak se zaknotí, zchuchvalcuje a zplstnatí. Výstavní jedinci samozřejmě vyžadují denní péči, aby jejich srst mohla "vlát jako závoj", byla hebká a nadýchaná. Je dobré používat neutrální šampon a kondicioner. Srst se po koupání do sucha vyfouká fénem. Dnešní prostředky "psí kosmetiky" jsou na takové úrovni, že z péče o dlouhou srst dělají příjemnou zábavu. Osrstění se musí na tlapkách a v uších, kde je husté a dlouhé, dobře čistit, případně zastřihnout u obou variet. Na zimu je pro naháče dobré pořídit teplý pletený kabátek či kombinézu. Nedejte se mýlit další pověrou která praví, že jsou naháči choulostiví a v zimě nesmějí vůbec ven. Naopak. Obleček se používá jen při extrémní nepřízni počasí - v mrazu či dešti nebo při chladném větru. Naháč je pes otužilý, a jestliže jej majitel nerozmazlí nebo pokud někde v chladnu déle nestojí, nevadí mu ani nižší teploty. Čínský chocholatý pes, stejně jako jiná plemena, musí mít dobře vyváženou stravu, bohatou na vitamíny i minerály, aby byl zcela zdráv a stále v dobré kondici. V jídle, pokud není rozmazlený, není vybíravý a s radostí zpořádá přidělenou stravu. Miluje kromě jiného všechny druhy ovoce a má rád čerstvou syrovou zeleninu. Zálibu v barvě u obou variet najde snad opravdu každý. Naháči i labutěnky mohou mít jakoukoliv variantu barvy srsti či kůže. Nejčastěji můžete vidět barvu tmavě šedou s bílou srstí, hnědou, puntíkovanou, pleťovou, modrou, modrobílou. U variety powderpuff např. srst celobílou, trikolor, celou černou nebo černou se znaky, černobílou, plavou, zlatou. Záleží tedy jen na vkusu a chovatelském štěstí.

Jací jsou?
Čínský chocholatý pes nesmírně miluje přítomnost kteréhokoliv člena rodiny a co nejčastější tělesný kontakt s ním. Z druhé strany je psíkem sportovním a houževnatým, bleskurychle reagujícím na podněty z okolí. V řadě majitelů vyvolává kontakt s kůží naháče velice příjemný pocit. Někdo jej definuje jako pocit klidu, jistoty, bezpečí, někdo jako pocit uspokojení z ochrany přítulného tvora, některé ženy si vybaví obdobný pocit jaký znají při chování svého dítěte a senzitivní majitelé dokonce nadšeně popisují vjem velkého množství předávané pozitivní energie z psíka na svou osobu. 
Jak praví standard - naháč je živý, hbitý, mrštný, ale nikdy útočný. Co do povahy je citlivý a láskyplný, velice rád se chová i mazlí, ovšem neméně rád provozuje např. turistiku - je schopen naběhat i mnoho kilometrů, třeba u přiměřenou rychlostí jedoucího kola. Například v USA jsou čínští chocholatí psi pravidelnými účastníky agility s vynikajícími výsledky, protože jsou rychlí, skvěle skáčou i běhají, dobře se učí a nebojí se výšek. U nás mají dvě feny na výbornou složenou zkoušku canisterapeutického psa a se svými majitelkami dělají společnost lidem v domovech důchodců a stacionářích. Naproti tomu někteří naháči nebývají nadšení přítomností cizích osob a rozhodně nepatří k plemenům, která by se spontánně s radostí vrhala na neznámou osobu. V tomto směru jsou zdrženliví. Jakmile si však k danou osobu dlouhodobě prověří, zařadí jí do okruhu rodinných známých a věnuje jí svou přízeň stejěn jako ostatním spřízněným duším. Na pohled jsou obě variety velmi atraktivní, líbivé a elegantní. Vyznačují se souladnou stavbou těla, harmonickým ladným pohybem a pozornýma očima. Jedná se psíka ideálního po všech stránkách. Zvláštností variety hairless je vyšší povrchová teplota 39 - 42 stupňů, vnitřní tělesná teplota je shodná s ostatními plemeny. Od ostatních plemen naháčů - tedy od peruánského a mexického - se čínský chocholatý pes liší především: 1. existencí dvou uznaných variet - a) naháč neboli hairless, b) labutěnka neboli powderpuff; 2. naháči mají výrazný chochol na hlavě i osrstěné uši, "ponožky" srsti na nohu a chocholku srsti na ocásku; 3. chováni jsou pouze v malé velikosti do 33 cm. Naprosto nezastupitelnou roli dokáže čínský naháč plnit v bezdětných manželstvích, kdy svou přítulností, dobře srozumitelnou mimikou tváře a v neposlední řadě díky přímému kontaktu teplé kůže s lidskou pokožkou je schopen vyvolat pocity, které dítě sice plně nenahradí, ale minimálně velmi dobře jej supluje. Zvláště vhodný je také k dětem a ke starším či osamělým lidem. Všeobecně je typickým rodinným psem – čím více lidí a čím více lásky k němu, tím lépe. Není vhodný pro lidi, kteří si chtějí zakoupením originálně vyhlížejícího pejska vyléčit nějaký komplex, pro lidi cholerické, hádavé a necitelné. V žádném případě nepatří do kotce bez kontaktu s člověkem. Zde velmi strádá a v případě jeho citlivé povahy jde prakticky o týrání zvířete. Každý čínský naháč má velké srdce a vejde se do něj hodně citu i rošťáren.