Národní výstava

Brno 26. září 1999

Čínský chocholatý pes – osrstěný
Posuzovala: Olga Dolejšová

 Čínský chocholatý pes – bez srsti
Posuzoval: Jaroslav Šardín /zadával titul Národní vítěz a BOB pro obě variety/

Tradiční tělocvična za stadionem TJ Favorit-Velodrom Brno v ní tentokrát číňánci ve dvou kruzích. Přihlášeno bylo 40 čínských chocholatých psů (19 osrstěných a 21 bez srsti), což je číslo, nad kterým by polovina Evropy jen závistivě povzdechla. A to šlo “jen” o výstavu národní! Díky moudrosti členů výstavního výboru nastupovali hned ráno pufíčci v jednom kruhu a ve druhém naháči až nakonec, takže majitelé vše v pohodě stihli a všichni mohli vidět všechno. Paní Dolejšová i pan Šaradín se posuzování zhostili s nadhledem sobě vlastním a v obou kruzích vládla příjemná atmosféra. Oba rozhodčí nešetřili praktickými radami pro majitele ve třídách dorostu a mladých ani jistou shovívavostí při předvádění zatím nezkušených jedinců. Jako vždy se tleskalo vítězům a majitelé navzájem si dovedli pogratulovat k lítým soubojům v jednotlivých třídách. Bylo příjemné potkat řadu zájemců o štěňata, kteří se přišli podívat na plemeno jako celek a získávat informace o péči o naháče. Věřím, že je předvedení číňánci nezklamali, protože konkurence byla skutečně silná. Zvláště třídy mladých obou variet i obou pohlaví nabírají na síle (ve třídách mladých bylo předvedeno 18 jedinců ze 40 přihlášených, tedy téměř polovina).
Pozornosti hodným jevem, se kterým se stále častěji na výstavách setkáváme, začíná být značná kohoutková výška některých psů, tu a tam i fen. Současná verze standardu uvádí pouze velikost ideální, neomezuje tedy striktně jako verze předchozí. Přesto není asi chovatelským cílem začít chovat, jak kdosi na výstavě poznamenal, “malé slony”. V zahraničí při posuzování platí, že jedinec výrazně vyhovující znění standardu, celkově souladný a se správným pohybem není za svou větší výšku většinou penalizován, i když samozřejmě záleží na individuálním systému hodnocení každého posuzovatale (v Americe vyhrávají i psi se zhruba 40 cm v kohoutku). Pokud se ale potkají dva stejně kvalitní jedinci, měl by přednost dostat ten z nich, který se více blíží ideální výšce dané standardem plemene (pro úplnost: ideální kohoutková výška je u psů: 28 – 33 cm, u fen: 23 - 30 cm). Z pohledu národní výstavy v Brně, i několika výstav předchozích, se zdá, že větší výška se momentálně více projevila u našich psů než u fen. Feny se naopak často drží těsně při dolní hranici výšky. Pro chovatele vzniká poměrně náročná situace s výběrem vhodných rodičovských párů. Rozdíl 10 cm a více mezi psem a fenou znamená nepříjemný extrém, který se odrazí na štěňatech. Doporučit v tuto chvíli lze jen všeobecně známý postup: vyvarovat se extrémů a velikost vyrovnávat pomocí středně velkých jedinců a bedlivě sledovat z hlediska výšky i předchozí rodičovské generace. Téma velikosti u číňanů jistě přijde na přetřes i v příštích letech.
Vraťme se ale k národní výstavě. Při pohledu na předváděné jedince mě napadlo, že je nutné vydatně pochválit naše majitele za výbornou péči o srst u labutěnek. Není úplně obvyklé, aby dlouhosrsté plemeno jako celek, bylo v hlediska údržby srsti v tak výborném stavu. Výjimky se samozřejmě najdou, jako všude, ale je jich skutečně pramálo. Pufíčci jsou vykoupaní, nadýchaní, voňaví a rozhodčí si nemusí mýt umouněné ruce po jejich prohlídce. Kromě toho bílí jedinci jsou skutečně bílí jako padlý sníh (napadá mě Amadeo Nezkrotná markýza pana Jirce) a ti světlí také září čistotou. Jsem ráda, že si majitelé uvědomují, jak je důležité dobře pečovat o srst. Výstava totiž není jen pro nás, kteří na ní jdeme soutěžit, ale je také pro nové zájemce o plemeno, které jak doufám, krásné labutěnky zaujmou. Jen tak sále a nenechte se odradit případným prvním výsledkem, který není podle vašich představ. Zkoušejte štěstí a jezděte, jezděte.