Aiwen z Haliparku
čínský chocholatý pes - ch.s. z Haliparku

Kontakt:
ing. Libuše  Brychtová
U Malvazinky 8
150 00 Praha 5
Mobil: +420 603 232 067
Email:libab@nahaci.cz

Pohlaví: fena
Narozena: 04. 09. 1994, Opustila nás: 30.03.2007
Zapsána: CMKU/CIN/52/94
Otec: Teufelchen Moonraker (PP) – (Teufelchen Everes x Razzmatazz Chickadee)
Matka: Cen Ling z Vlozu (HA) – (Dominic Debrita x Boba-Boa Mandschu´s)
Chovatel: Ing. Libuše Brychtová (ČR)
Výška: 29 cm

Aiwen je domácím mazlíčkem naší maminky, se kterou žije a vzájemně se o sebe starají... Tato věta už  bohužel neplatí. Naše maminka (rozumějte manželova maminka , která ale pro mě byla vždycky mou druhou milovanou maminkou a nikdy tchýní) zemřela po několikaleté velmi těžké nemoci. Starali jsme se o ní s manželem do poslední chvíle, kdy to bylo jen trochu možné... Aiwinka, rozmazlovaná holčička, která těžce nesla už dřívější úhyn své dlouholeté kamarádky kníračky Áji (té bylo skoro 15 let) definitivně osiřela. Museli jsme řešit situaci, kdy postarší fenečka (tehdy bylo jí 11 let) měla změnit způsob života a z bytu, kde byla zejména v poslední době neomezenou vlastní paní, zapadnout do smečky našich draků. Rychle se ukázalo, že kolektiv čtyř energií nadupaných číňánků je na ní přece jen psychicky i fyzicky příliš náročný. Museli jsme tedy zvolit cestu individuálního přístupu i péče, jakou mívala u maminky. Aiwinka dostala svůj pokoj, křeslo, televizi a vycházkový program... Když už jsme všechno v bytě přeorganizovali a přizpůsobili, nadělil nám osud za nějaký čas nečekanou možnost. Na klubových stránkách KCHN se objevil inzerát, ve kterém majitelka jiného staršího číňánka pro něj hledala věkově blízkého psího kamaráda, třeba i pez PP, jak zněla nabídka. O téhle příležitosti mě telefonicky spravila Ilona Dandanová, která naší situaci doma zhruba znala a která klubovou inzerci, na rozdíl ode mě, četla. V první moment jsem jí poděkovala a takové řešení samozřejmě odmítla. Vždyť u nás všichni pejskové dožívají do konce a my to přece zvládneme jako vždy. Tím jsem považovala věc za uzavřenou. Asi za týden volala Ilona znovu s dotazem, jestli už jsem na inzerát odpověděla. Musela jsem přiznat, že neodpověděla. Jen díky Ilončině naléhání, ať to zkusím, že to bude pomoc pro všechny strany, jsem tuším přes SMS na výzvu za pár dní nakonec zareagovala, ale upřímně řečeno spíš jen proto, aby snaha Ilony a její trpělivost se mnou nevyšla nadarmo. A nic se nedělo. Další telefonát od Ilony mě nakonec přesvědčil, abych paní Frimlové nezávazně zavolala a zeptala se, zda nabídka ještě platí. Věci se mnohdy dějí, tak jak mají a je zbytečné se jim bránit. Prostě se stanou. Nabídka stále platila a tak se nakonec po další době uskutečnilo setkání, na kterém jsme se předem domluvili. Akoubek a jeho rodina se přijeli podívat na Aiwen, seznámit se s ní a ukázat jí Akoubka (což platilo i opačně, ssamozřejmě). Do poslední chvíle jsme nechávali vše naprosto otevřené, protože se klidně mohlo stát, že by si pejskové nebo Aiwen a lidičky, nepadli do oka. V tom případě by se nic nezměnilo a vše zůstalo, tak jak bylo.

Seznámení ale proběhlo až idylicky! Pejskové se skamarádili okamžitě, Aiwinka se v pohodě seznámila se svou novou rodinou a jen slepý by si nevšiml, že už je dávno rozhodnuto. Sama Aiwinka mi přiběhla špitnout do ucha a říct, že ví, že tohle je její nový život, líbla mi pusu za ucho a byla připravená se stěhovat. Stala se další věc v našem životě, kdy mi nezbylo, než věřit na osud. I já jsem cítila, že to tak má být. Kolikrát jsem vám popisovala podobnou situaci se svými štěňátky z Haliparku a s jejich odchody k novým majitelům... oni to prostě vědí!

Vybavili jsme psí holčičku jako dítě na pionýrský tábor a Frimlovi odjížděli docela pěkně nabalení. Aiwinka se během pár dní zabydlela a s Akoubkem se stali nerozlučnou dvojicí. Prý Akoubka honí a dokonce předhoní a on i díky ní výrazně pookřál. Péče fenečce svědčí a Šárka nám hlásí, jak i přes svůj věk stále prospívá, čemuž jsem moc ráda. Přestože ani u nás by se neměla špatně, však u nás všichni naši pejskové žijí dlouho a spokojeně, tohle bylo nakonec nejlepší možné řešení, protože Aiwen, zvyklá na maminčinu individuální péči v individuální péči opět žije, což je pro ní nejméně stresující. Tím děkuji Ilonce, že tuhle možnost objevila, vzpomněla si na nás a víceméně mě k danému řešení přemluvila a svou trpělivostí dotlačila. Ačkoliv jsem o jiném umístění fenky zprvu vůbec neuvažovala, nakonec se ukázalo, že je vše, jak má být.

Děkuji Šárce Frimlové za veškerou péči o Aiwen a Akoubkovi za trpělivost s naší veteránkou. Věřím, že maminka se někde shora dívá, jak krásně se její mazlíček má...

V paměti mám stále některé obrázky, které jen tak nezmizí. Když jsem doma pečovala o maminku, to už byla hodně nemocná, venčila jsem na zahradě psíky a slyším z jejího bytu otevřeným oknem, jak si s někým povídá. Že by měla nějakou návštěvu? Neměla. Pohled do okna mi nabídl jiné vysvětlení. Aiwinka seděla na křesle a maminka jí předčítala denní tisk, jehož znění doplňovala svými neopakovatelnými komentáři typu: "No podívej se, to je ale blbec, když tohle neví..." " No a tohle, to snad není možné, viď? Co říkáš?" A Aiwen? Ta mamince odpovídala příslušně souhlasným kňučením nebo udiveným potřepáváním hlavičkou, chvílemi jódlovala a tu a tam si s maminkou notovala v upřímném rozhořčení. Škoda, že jsme to tehdy nenatočili na kameru... Na druhou stranu už nebylo mamince možné rozumně vysvětlit, že fenečce nemůže dávat jíst úplně všechno a stále. Malá  Aiwinka měla nějaký čas skoro sedm kilo! Ale vzít mamince pejska jen proto, že je obézní, nepřipadalo v úvahu. Držel jí při životě a určitě jí ho i prodloužil, alespoň o pár dní vycházek a pobytu venku... Maminka nám opravdu moc chybí... O to jsem raději, že má Aiwen krásné stáří, které jí vrací vše, co pro maminku v posledních dnech udělala... Věřte, že nezapomínáme ani na jednu z nich.

3.4.2007 - Aiwinka nás opustila. Rakovina si vybírá své oběti i mezi pejsky. Snad se psí holčička tam kdesi nahoře potká s maminkou a bude jim spolu zase tak dobře, jako tomu bylo tady s námi. Díky za všechno Aiwinko!

A moc děkuji i Šárce a její rodině za péči o Aiwen. Měla krásné poslední roky...