Poděkování

 Poděkovat se sluší a já to dělám ráda

Uvedený výčet mých aktivit určitě není konečný, protože pro mě jsou psi a kynologie celoživotním posláním. Vím zaručeně, že není síly, která by mě od téhle činnosti definitivně odloučila a naopak se dnes a denně přesvědčuji o tom, že patřím k těm nemnoha vyvoleným, jimž osud jasně ukazuje cestu daným směrem. Přijímám to s radostí, pokorou a vděčností, včetně občasných zkoušek své vytrvalosti.
            Na své dosavadní cestě kynologií jsem potkala a potkávám mnoho lidí, kteří mě někam postrčili, dali mi příležitost pracovat a také mě hodně naučili. Asi nebudu schopná poděkovat všem, ale alespoň se o to pokusím, protože si myslím, že dnešní doba je na přívětivé slovo skoupá a raději ukazuje svou horší tvář. Podívejme se ale na tu lepší.

Můj dík tedy patří

• především mamince Brychtové, která ve mně od začátku podpořila lásku ke psům a dodnes mi s nimi vydatně pomáhá. Bez ní bych toho zdaleka tolik nedokázala a ani nemohla dělat.

• mému manželovi, který dnes a denně poslouchá mé kynologické zážitky a i přesto mě vydatně podporuje ve všem co dělám

• manželům Kabeláčovým, chovatelům naší kníračky Afry Stajika, která byla mou první učitelkou

• panu Ozimymu, chovateli Aryana a Cen-Ling z Vlozu, za možnost objevit kouzlo naháčů a najít tak plemeno, které mě už navždy bude provázet životem

• manželům Pospíšilovým, chovatelům Gessi Modrý květ, za krásnou psí holčičku a možnost si jí vybrat

• panu Karlu Hořákovi za to, že ho napadlo přivézt právě k nám domů Arníčka, který už u nás zůstal, a také za to, že se ke kruhu, kde posuzuje, chodím královsky bavit i něco dalšího naučit

• paní Blance Fiedlerové, která mě uvedla do Klubu kníračů a kynologie vůbec a díky které jsem poprvé poznala, jak to mezi pejskaři doopravdy chodí

• paní Zdeně Vanišové, poradkyni malých kníračů, díky které bez problémů zvládám péči o chov čínských chocholatých psů

• MVDr. Danielu Stankovi, za úžasnou školu v posuzování psů, jejich vystavování, za praxi na bonitacích, svodech dorostu a plemeníků i práci na výstavách

• paní Doře Geblerové, která se stala mým prvním idolem mezi posuzovateli psů a velkým vzorem stran elánu i vitality

• paní MUDr. Evě Philippové, která i záměrné podrazy unesla s noblesou sobě vlastní a i proti odporu „mocných“ si zachovala vlastní tvář a posunula naší kynologii v zahraničí o krůček vpřed

• panu Ing. Jaromíru Dostálovi CSc, který je pro mě názornou ukázkou opakování dějin (těch na ČMKU zejména), pomíjivosti času a umění zachovat si i v nelehké situaci důstojnost a nadhled

• RNDr. Petru Dvořákovi (a jeho kolegovi Luboši Vedralovi), který mi jako první ukázal svět posuzování voříšků a je pro mě ve své práci pro psy neustálým zdrojem inspirace i pohody

• členům výboru klubu chovatelů kavalír king Charles španělů Praha (Jiřině Severové, Michaele Čermákové, Milanu Dikymu, JUDr. Šušlíkovi, Zdeňku Stehlíkovi a dalším), kteří odvážně využili mého mladického nadšení a svým doporučením mi pomohli ke vstupu do „vyšších kynologických kruhů“. Byli mi příkladem party, která nápaditě a upřímně dělá maximum pro své členy v klubu.

• Honzovi Šimečkovi, který mě naučil dívat se na svět z jiného úhlu, Jitce Hořákové, za praktickou ukázku její každodenní přímé lásky ke psům, manželům Fritschovým, kteří i přes úspěchy svých psů zůstávají báječnými lidmi, což platí i pro Haničku a Jirku Pospíšilovi a další

• poradcům chovu a funkcionářům klubů, se kterými jsem byla ve styku při své práci na plemenné knize, a kteří mě svým laskavým jednáním přesvědčili o tom, že své práci rozumějí, že je baví a myslí jí upřímně

• mnoha poctivým a čistým kynologům, s nimiž se setkávám a kteří ve mně vzbuzují naději, že jednou se snad vše v dobré obrátí neboť právě jejich práce sune kynologii pomalu a téměř neviditelně kupředu

• také nejmenovaným "kolegům" ze svazů či klubů v ČMKU, kteří mě proškolili v oboru: „podrazy, intriky, lži, pomluvy, závist, prospěchářství a maskovaná neschopnost v české kynologii“. Připravili mi nejednu bezesnou noc, kdy jsem se musela poprat s myšlenkou se vším praštit, aby ve mně nakonec zvítězilo přesvědčení, že zlu a lumpárnám se nemá ustupovat. Někdy je ale třeba najít si jinou cestu. Tahle škola je k nezaplacení. Až nastane čas, možná napíšu knihu: „Pravda o kynologii“. Byl by to zaručený bestseller, ze kterého se ovšem řadovým majitelům psů asi dost přitíží.

Ale abych nekončila tak pesimisticky. Nakonec musím poděkovat všem chovatelům či majitelům především čínských naháčů, kteří mi vytrvale fandí a věří mi v tom, co dělám, neboť mě znají a dobře vědí, že práce pro ně i jejich psy pro mě je a vždy bude velkým potěšením.

Ing. Libuše Brychtová