Gessi Modrý květ
čínský chocholatý pes - ch.s. z Haliparku

Kontakt:
ing. Libuše  Brychtová
U Malvazinky 8
150 00 Praha 5
Mobil: +420 603 232 067
Email:libab@nahaci.cz

Většinu mých psů znáte jen z výstav a z fotografií. Já bych vám chtěla ty naše představit o něco víc. Přála bych si, abyste se na ně dokázali podívat jako na naše kamarády, kteří jsou pro nás stálým zdrojem inspirace i formou odpočinku a relaxace. Naší momentálně nejmladší členkou smečky je Gessi (čti Džesi), Geska, Gesinka, Gesule, Gesinda, Gesulína, Gesulí, Gesulka, Myška nebo také Myšice a když je moc v ráži, tak také Dračice. To podle nálady její i naší a podle toho, zda zlobí nebo zda právě dělá vzornou psí holčičku.

Gessi je rarášek, živé stříbro, raketka, rošťanda i naše sluníčko. Je neustále v pohybu, pořád někde rejdí a šmejdí, něco kutá, vrtá nebo doluje. Dlouhých pět let jsem věděla, že se jednou psí holčičky dočkám. V pořadí jí předběhl neplánovaný Arny, který k nám přiletěl z Ruska nečekán a nezván. O to více ale nyní milován. Rozhodnutí, že naše nahá fenečka bude pocházet z chovatelské stanice pana Pospíšila Modrý květ, padlo ve chvíli, kdy jsem byla na kontrole „B“ vrhu této stanice (z něj pocházejí interšampioni Bextry a Beggy a šampioni Bára, Bodý a Belami). Další modrokvětní vrhy mě ve správnost výběru chovatelské stanice už jen utvrzovaly. Bylo pouze otázkou času, kdy se nám doma uvolní jedno místečko pro malou psí holčičku. Musím zdůraznit, že naši psi s námi dožívají do poslední chvíle a naše báječná čtrnáctiletá kníračka Afra mi vydechla naposledy v náručí na Silvestra 1999. Pomyslně tak předala štafetu Gessi, která se narodila 2. června 2000.

Za další nepřehlédnutelně příznivý zásah osudu do našeho soužití s číňánky považuji fakt, že američtí přátelé propůjčili polské chovatelce paní Supronowicz (chs.s. Sasquehanna) na čas (a pro nás ve správný okamžik), kvalitního psa Gingery´s Krimson N Clover, a také to, že se s ním podařilo nakrýt i několik našich fen. Mezi nimi byla jako poslední maminka naší Gessi, Etna Sasquehanna. Etnu už pan Pospíšil krýt nechtěl, ale na moje neustálé škemrání, naléhání, prosby a přesvědčování nakonec dal. Pevně věřím, že dnes toho nelituje. Vrh „G“ po Krimsonovi a Etně v sobě nese čistě americkou krev chovatelské stanice Gingery´s a má tudíž vynikající perspektivu pro další chov.

Druhého června se na svět prodralo dalších šest modrokvěťáčků a mezi nimi i dvě nahaté fenky. Okamžitě mi bylo jasné, že mě čeká přetěžký výběr ze dvou krásných štěňátek. Mrňata jsem viděla třetí den po narození a pak snad každý druhý týden. Díky vstřícnosti Haničky i Jirky Pospíšilových jsem mohla sledovat psí miminka pravidelně a dlouhou dobu. Také jsem dostala možnost vybrat oběma fenkám jména, protože jsem nebyla dlouho rozhodnutá, kterou si nakonec vezmu. Jaké štěstí, že byl vrh na písmeno „G“. Psů od „A“ máme doma hromadu (Ája, Aris, Arny, Aryan – říkáme mu Riki). Hledala jsem jména výrazně zvučně odlišná od všeho, co doma vyslovuji, krátká a dobře slyšitelná. Fenky dostaly jména Gerrya (dá se číst Džery i Gery) a Gessi (Džesi). Nebudu se tajit tím, že od narození mi k srdíčku pocitově o něco víc přirostla Gerrya. Srovnávání obou feneček bylo čím dál složitější, protože obě rostly do krásy. „Kdyby alespoň jedna z nich byla ošklivější“, povzdechla jsem si dokonce, „měla bych to jednodušší.“ Obě byly výborně osrstěné, obě s pěknou kostrou, obě elegantní, živé a bystré. Kromě mě byla v napětí i Gábina Nosková, která měla zamluvenou druhou fenku. Která to bude, záleželo na mě, neboť mi pan Pospíšil nechal právo prvního výběru. Opravdu to byla muka. Hodiny a hodiny jsem seděla na trávě mezi štěňaty, sledovala je, porovnávala. A pořád jsem nebyla rozhodnutá. Když po mě někdo chce, abych mu vybrala štěně, vzpomenu si právě na tyhle těžké, ale vlastně krásné chvíle výběru.

Na kontrole vrhu se nás sešla hromada. Jan Šimeček na focení, Gábina Nosková pro druhou fenku, Markéta Chrtková na úpravu čumáčků, můj muž jako doprovod a řidič na zpáteční cestě domů se štěnětem. Z huňatých hlaviček se během chvilky práce elektrického strojku vylouply obličejíky příštích psích osobností. Zatímco Gerrya měla jen menší světlý flíček nad čenichem, Gessi má dodnes na čeníšku bílé víc. Barva byla ale to poslední, co by o výběru štěněte rozhodlo. Mě zbývalo pár hodin do definitivního verdiktu. Málem jsem si musela hodit korunou. Nakonec byla situace prozaičtější. Napsala jsem kontrolu vrhu tak, jako by šlo o jakýkoliv jiný vrh a jako bych nestála před žádným rozhodnutím. Teprve pak, než jsem dopsala závěrečné zhodnocení vrhu jako celku, jsem se šla naposledy na štěňata podívat a zcela pragmaticky jsem porovnala pro a proti, včetně převažujících kladů a případných rizik. Každá z obou fen je něčím výrazně krásná, každá má nějakou tu mušku a každá měla v době kontroly své riziko do budoucna. To je ale naprosto běžné u všech štěňat! Žádný pes není bezvadný ani ideální. A i když mě srdíčko o něco více táhlo ke Gerry, rozhodla jsem se nakonec pro Gessi. Bude to ona. Jestli jsem rozhodla dobře, tak nám fenečka brzy ukáže, co v ní je. Z kontroly vrhu jsme odjížděli s naší novou nadějí, s malou Gessinkou.

Mrně nám brzy předvedlo, že se máme vskutku na co těšit. Se smečkou se spřátelila raz dva a dnes doma šéfuje všem. První dva měsíce spala Gessi přes noc v přepravce v ohrádce, aby nečůrala po bytě, a přes den hospodařila v celém obýváku. Když jsem byla s ní, mohla běhat po celém bytě a hodně jsme chodily ven na zahrádku. Už v srpnu jsem sbalila Ariska, Arnyho a Gesinku a vyrazili jsme směr Morava, kde máme známé a možnost bydlet na vypůjčené chalupě s obrovskou zahradou. Tříměsíční Geska se učila poznávat slepice, baštit švestky, jablka a další ovoce, nachodila hromadu kilometrů a učila se hrát si s kluky na honěnou. S oblibou říkám, že jsem Gesinku pořídila Arnymu na hraní. Jsou totiž báječná dvojka. Často si spolu lehnou na záda na postel a jemně si ožužlávají pacičky, očichávají ouška, dávají si pusinky a pošťuchují se navzájem. Poznávání přírody s tříměsíčním štěnětem, to pro mě byly prázdniny k nezaplacení. Už dlouho jsem se tolik nenasmála. I teď má Gessi kladný vztah k pavoukům, kobylkám a mouchám (nejraději je vezme do tlamičky, ocucá a vyplivne, přičemž bedlivě sleduje, jak snášejí její jemné zacházení). Ze švestek se naučila vyndavat pecky, bez problémů louská vlašské ořechy a miluje jakékoliv jídlo v jakémkoliv množství. Za piškotu nebo kousek párečku by šla kamkoliv.

Ouška se jí postavila po dvou dnech lehkého podlepení. Co nemá ráda, to je holení čumáčku. Hází po mě zlostné pohledy a tu a tam zkrabatí čeníšek na znamení protestu. Lehkou výstavní úpravu srsti si nechává dělat bez problémů, stejně jako stříhání drápků a čištění oušek. Zato koupání bylo od počátku víc podobné námořní bitvě než péči o budoucí šampionku. Gessi držela přesně do chvíle, než jsem jí namydlila šamponem. Ve vteřině nepozornosti se vymrštila všemi čtyřmi do vzduchu, v letu se oklepala a přistála na bedně s ručníkem, připraveným pro opláchnutého psa po ošetření srsti balzámem. Ano, přiznávám. Po několika akcích, kdy jsem já skončila našamponovaná, zatímco Gessi rejdila čumákem v ručníku, jsem kapitulovala. Nyní koupu zásadně neoblečená a naučila jsem se jednou rukou držet fenku, zatímco tou druhou otvírám lahvičky, šamponuji, sprchuji, nanáším balzám, češu a znovu sprchuji. Pravda, z času na čas mi od kondicioneru mazlavá Gessi ještě vyklouzne pod rukama, ale naštěstí už jde spíš o pokusy z legrace než o vážné útěky mistra Houdiniho.

Samostatnou kapitolou života Gesky je venčení. Čůrá zásadně na krátce sestřižené travičce (vysoká, pichlavá a nevypletá tráva není nic pro ní) a běda, když zaprší. V deštivém počasí se fenečka sice vyřítí ven za ostatními psy, ale ve chvíli, kdy zjistí, že má mokro pod nohama, stane se z ní živá předloha psa Filipsa. V letu zabrzdí všemi čtyřmi, bleskově se otočí a než se kdo naděje, už sedí u domovních dveří. Přitom na mě upírá bolestný výraz typu: „Co jsi mi to zase udělala, víš, že tohle nesnáším.“ Když náhodou v mokru zaběhne nečekaně daleko, zůstane na pár sekund v dešti stát, ohlédne se na mě se zhnuseným výrazem: „Fuj, mokro!“ a teprve pak odstartuje let pod střechu. K vyvenčení se nechá přemluvit jen pod nátlakem nebo rozhodnou hrozbou: „Dokud se nevyčůráš, nejdeme domů!“ To je opravdu jediné, co jí skutečně vyděsí, neboť představa, že by v nevlídném počasí měla setrvávat výrazně déle, je pro ní nesnesitelná. Paradoxem je, že dlouhé procházky v přírodě má velmi ráda a přestože zaprší, dokáže s kluky běhat po lese i po poli jako o závod, bláto nebláto.

Moc mě mrzí, že štěňátka rostou tak rychle. Než jsem se nadála, už je z Gessi mladá dáma. S údivem na ní sleduji každou změnu a dlouho jsem nevěřila, v jak krásnou fenku vyspívá. Překvapuje mě co chvíli. První titul vítěze plemene dostala v devíti měsících a dvou dnech. Byla poprvé ve třídě mladých na mezinárodní výstavě. Za dobu svého účinkování mezi juniory zaokrouhlila počet vítězství v plemeni na deset. Z oněch deseti vítězství v plemeni se sedmkrát umístila v IX. skupině FCI do šestého místa, třikrát stála na stupních vítězů a čtyřikrát bodovala mezi nejlepšími juniory. Dlouho mi trvalo, než jsem uvěřila, jaké mám štěstí, že můžu po výstavách doprovázet právě Gesinku. Každá výstava je pro mě svátek a radost zároveň. Užívám si ty chvíle naplno, protože budou trvat jen omezenou dobu. Věřím ale, že společně s Gessi zvládneme ještě výrazným způsobem zajistit čínským chocholatým psům propagaci u nás i v zahraničí a že se tak i chovatelům Gesky, manželům Pospíšilovým, budu moci já osobně odvděčit za možnost, získat právě jí.