Jako úplnou novinku jsem se rozhodla zavést osobní hodnocení výstavy jako celku a přidání základních parametrů, které by vás mohly zajímat, než sami do stejných končin vyrazíte. Najdete je na konci komentáře před výsledkovou listinou. Napište mi, jak se vám nápad a informace líbí, případně co by vás ještě pravidelně o výstavě zajímalo. Pokusím se vám vyhovět.

Své psíky jsem hlásila do Stuttgartu víceméně pokusně. Zatím jsem k výstavám v téhle zemi nějak nenašla vztah a to i přesto, že jsme na jaře ve Straubingu dopadli výtečně. Navíc Gessi byla naposledy ve třídě mladých (kdyby se naše skupina posuzovala v neděli, už mohla do třídy otevřené), Akima jsem musela dát do třídy otevřené, protože mezitřída se v Německu nenosí a Arnyho jsem do šampionů přihlásila asi ze zvyku. Do výpravy nás přibral Jirka Pospíšil s Evičkou, Ellií a Frencis. Počasí se navzdory předpovědím, že až do 20. září bude krásně, výrazně pokazilo. Většinu cesty pršelo, místy lilo a občas jsme si připadali spíše jako v ponorce než jako v autě. Naštěstí ve Stuttgartu vysvitlo i sluníčko, takže jsme na velkém parkovišti díky včasnému příjezdu příjemně vyvenčili a vyrazili na výstaviště. První ouvej nastalo s přesunem ke kruhu. Hala č. 7 byla o patro níž než jsme stáli, jezdící schody nebyly v provozu a výtah pro invalidy nejezdil. Ani snaha uhnat pořadatele o jeho, alespoň dočasné zapnutí, se nesetkala s úspěchem. Čekalo nás, tedy přesněji oba silné muže v naší expedici, snesení dvou plně naložených klecí, včetně všech věcí, o patro níže po schodech. Náš kruh sousedil s restaurací z jedné strany, se stěnou haly z druhé, s průchodem ven z haly ze třetí a s klecemi pro velká plemena ze čtvrté strany. Brzy po ránu byla hala docela klidná a příjemná. Vzali jsme psíky projít do kruhu, protože dlažbu bylo třeba vyzkoušet. Po koberci ani stopa. Navíc mezi dlaždicemi se po asi metru a půl prolínaly kovové pruhy, zřejmě kryty kabelových rozvodů nebo kanálů. Samy o sobě by nebyly problémem, ale ukázalo se, že moje snaha důsledně naučit naše tři psíky přeskakovat kovové rošty (máme je kousek za chalupou, kde kryjí kanály, odvádějící vodu z bývalého JZD), nese své ovoce. Všichni tři mi s velkou radostí přeskakovali každý kovový kryt. Musela jsem se začít smát. Všechno opravdu předvídat nelze. Akim s Arnym se s povrchem vyrovnali nejlépe, Gessi si tu a tam povyskočila. Pospíšilovic holčičky vzaly podlahu takovou, jaká byla a capkaly bez problémů. Arník kupodivu vesele vrtěl ocáskem, Geska koukala, aby už byla zase v teplé postýlce a Akim byl rád, že je zase nějaká legrace. Ta skončila ve chvíli, kdy do kovových klecí v čele našeho kruhu zavřeli majitelé tři německé ovčáky a odešli. Chápu, že si pes občas musí zaštěkat, chápu, že se mu může po majiteli zastesknout, ale nechápu, proč musí vytrvale vyřvávat celý den na všechny kolemjdoucí i na psy. Hala se stala místem utrpení, neboť randál byl chvílemi otřesný. Když byly po desáté hodině zahájeny ještě soutěže agility, jejichž plocha byla hned za klecemi se štěkajícími NO, pokoušely se o nás mdloby a touha po sluchátkách na uši se zvyšovala úměrně s rostoucím hlukem.

Katalog překvapivě nabídl 21 přihlášených číňánků. 15 naháčků a 6 labutěnek. Na mnoho z nich jsme byli zvědaví, některé jsme znali z jiných výstav. Posuzování se ujal avizovaný rakouský rozhodčí Marto Steinbacher. Začátek posuzování měl být v deset hodin, ale u nás lážo plážo proběhl až v půl jedenácté. Před námi pan rozhodčí ohodnotil pět šarpejů a pak, po pauze na kouření pro rozhodčího i vedoucí kruhu (ano, opravdu oba kouřili přímo za stolem v kruhu), se mohl předvést mladý hairless pejsek Shambhala´s Hot to Trot ze Švýcarska. Dívala jsem se pozorně, co nás od pana rozhodčího čeká. Jedno kolečko, na stůl, důkladná prohlídka a na zem, popis v postoji. Výsledné ocenění nebylo nahlas oznámeno a na připravenou tabuli také nikdo nic nepsal. Vzápětí nastupovali šampioni (třídy měly pořadí mladí, šampioni, otevřená) Ch. CER Teufelchen X´Blue Rebell a Arny. Prohlídka na stole byla opravdu důkladná, pan rozhodčí vyžadoval, aby psi stáli sami a on si je rovnal do postoje sám. Překvapením byla kontrola úplnosti chrupu, a když říkám úplnosti, pak to myslím doslovně. Přepočítány byli i premoláry a stoličky. Polilo mě horko při představě, co to udělá s Gessi, kterou jsem konečně naučila v klidu ukazovat skus. Pro dokreslení situace musím dodat, že psi se stavěli přímo na stůl k rozhodčímu, kde chtě nechtě šlapali na rozložené listiny, a díky nízkému stolu i malé židličce si koukali s rozhodčím z očí do očí. Arník celou prohlídku přežil bez problémů a na stole i v postoji byl klidný. Na své poměry chodil velmi pěkně. S majitelkou druhého šampiona jsme se nakonec od vedoucí kruhu dověděli, že nebylo zadáno pořadí. Začala jsem tušit zradu, ale už jsem spěchala pro Akima. Absence mezitřídy svedla ve třídě otevřené dohromady Sennika Sasquehanna pana Zeleného právě s Akimem. Škoda té české “bratrovraždy“, ale to je život. Akimek stál sám a vzorně i chodil. Oba psy čekala také důkladná „zubařina“. Akimek byl neuvěřitelně statečný a všechno vydržel. V jednu chvíli se zkoumavě podíval rozhodčímu do očí. To ale neměl dělat. Vzbudil totiž jeho živý zájem. Pan Steinbacher mu vzápětí zavýskal přímo do obličeje hlasité: „Prrrr“. Akim pohodil znechuceně hlavou směrem od něj, kýchl a ušklíbl se. S děsem v očích jsem doufala, že si neodplivne. Inu, není zvyklý na kuřáky a silný parfém páně rozhodčího možná také udělal své. Po společném kolečku získal CAC Akim, jen pověstný kousíček před Sennikem. Že by za to mohl ten úšklebek? Současně mi pan rozhodčí sdělil zadání CACIBa. Chvíli trvalo, než jsme si, už skoro tradičně, vysvětlili, že tenhle titul je společný pro obě variety a že ve třídě otevřené powderpuff jsou dva psi (jako upomínku na tenhle moment má Akim v posudku přeškrtaný CACIB a zatržený res. CACIB). Přiznávám, že jsem nad vyhlašovanou fundovaností a specializací rozhodčího na exotická plemena a na naháče zvlášť, v tuhle chvíli poprvé poněkud zaváhala. Díky další kuřácné pauze jsem měla opravdu dostatek času připravit si Gessi. Čekala jí konkurence se dvěma dalšími fenami. Nevím co se nakonec stalo, ale ani paní Keller ani Schultz/Demski s fenami nenastoupily a tak Gessi zůstala v kruhu sama. Kupodivu vynechala v pohybu i přeskakování kovových kanálů. Čekalo nás posouzení na stole a já byla blízka infarktu v očekávání věcí příštích. Dávám Gessi na stůl, rovnou jí posadím a chci ukázat zuby sama. Jenomže pan rozhodčí mi odstrčil ruku, bafnul Gessi za zadeček a pod krkem a rázně si jí přisunul těsně před sebe. Došel mi definitivně kyslík. Pustila jsem vodítko a leknutím couvla o krok od stolu. Pak už jsem jen zírala na to, co se dělo. Gessi stála. Asi byla stejně překvapená jako já, nechala si důkladně přepočítat všechny zuby, přeměřit tělo, zatahat se za ocásek, pocuchat chocholku, cvrknout do uší, popleskat po hrudníčku, natáhnout nožičky, fouknout do ofiny a já nevím co ještě. Zatímco psí holčička v němém úžasu jen tu a tam pootočila hlavinku, aby mě zahlédla alespoň koutkem oka, barva mého obličeje musela připomínat kbelík s vápnem. Vzpomínám si také, jak jsem se v duchu musela přesvědčovat, abych nezapomněla zavřít pusu, která se mi otvírala údivem nad tím, jak to Gessi zvládá. Vítěz Badenska-Württemberska jí dnes patřil opravdu právem. Za námi zabojovala v šampionkách Ellie a vzápětí se utkaly čtyři feny ve třídě otevřené. Ocenění jsme se dověděli jen u prvních dvou – Pilarka CAC, Frencis res. CAC. Zbytek zůstal utajen, ale na výsledek světlé skvrnité fenky Tu Yu A´Knightingale jsem byla moc zvědavá, protože jejím otcem je The Paparazzi N´Co a maminkou Blandora Cherry Be, což je kombinace minimálně velmi zajímavá. Osrstěné labutěnky zahájili dva kluci labuťáci. Nám dobře známý Angelboy of Svenja vom Hellmundin a švýcarský pejsek paní Keller Florida Boy Fantasy Island. Líbili se mi oba, první jmenovaný měl lepší a rovnější srst. Výsledek mladé osrstěné fenky jsme zase nevěděli. Evita získala CAC a černou fenku ve třídě otevřené jsme tipovali kvůli srsti na VD. Už jsme se horečně chystali na finále, když si pan rozhodčí zase zapálil a následovala hodně dlouhá pauza. V hale začalo být nepříjemně chladno a průvan nám zalézal pod oblečení. Psíky jsem šoupla pod deku a sebe zabalila do svetru. Po chvíli pro nás přišla vedoucí kruhu. Chtěla do kruhu všechny, psy i feny. S lehkou nedůvěrou jsme nastoupili. Rozhodčí gestikuloval, že to ne a tak si šel Jirka s Ellií a Evitou zase sednout, zatímco dcerka pana Zeleného z Pilarkou v kruhu omylem zůstala. Já s Akimem a paní Hellmund s Angelboyem jsme poctivě běhali v kolečku. Pak nás rozhodčí zastavil. Vyšlo to tak, že stála Pilarka, Angelboy a Akim. Pan rozhodčí si všechny prohlédl a CACIB neomylně zadal Pilarce! Nastalo zase vysvětlování, že je to fena, zatímco zbylí dva jsou psi. Rozhodčí se omluvil a CACIB zadal vedle stojící paní Hellmund. Do kruhu se vrátil Jirka, mě svěřil Evičku a spolu s Pilarkou jsme absolvovali kolečko. CACIB Pilarka, reserve CACIB Evita. O BOB se k Pilarce a Angelboyovi přidala ještě Gessi a k mému údivu nikdo víc, i když byly mladými obsazeny ještě dvě třídy. Pořadí, tak jak jsem jej napsala i zůstalo a tak krásně osrstěnou Pilarku čekalo odpolední finále v IX. skupině FCI. Korunu všemu dal rozhodčí ve chvíli, kdy přišel naší skupince říct, že BOB zadal Pilarce mimo jiné pro nezaměnitelný výraz feny. Do 15. hodin jsme museli čekat na vydání výsledků, posudků a cen. Na stole po celou dobu posuzování stála řada lahví sektu, které věnoval Club für Exotische rassehunde. Jeho 1. předsedkyně Linda Reinelt-Gebauer, sama chovatelka šarpejů, ceny osobně předávala. Všem nám poblahopřála ke krásným psíkům. Vzápětí jsem zjistila, že mi do desek s diplomem pro Gessi dali omylem dvakrát odznak výstavy a vítěze mladých. Šli jsme je tedy paní předsedkyni, která už tam zbyla jediná, vrátit. S pobaveným smíchem mi je vrazila zpět do ruky a doporučila nám, ať si uděláme mejdan. Měli jsme jí poslechnout.

Až se pustíte do čtení výsledků budete zřejmě stejně překvapeni jako my. Po přelouskání posudků svých psů jsem došla k závěru, že hlavním problémem u naháčů byly zřejmě zuby. Zatímco Akim s Gessi mají posudky plné superlativů, stejně jako Arny, liší se od sebe především v konstatování, že Arny je chudozubý a chybí mu mnohé premoláry a moláry. Předpokládám, že podle toho, co jsem viděla, podobný důvod měli i další naháči s dobrou známkou. U labutěnek jsme na VD tipovali jen tu poslední. Jak se zdá, opravdu nikdy není jasné, co jak dopadne. Je trochu s podivem, že pes se sedmi oceněními CACIB od šesti různých rozhodčích dostane ve třídě šampionů známku o dva stupně nižší. A ne sám, vždyť i např. fena My Exotic World Ecstasy je držitelkou minimálně res. CACIB (všechny její další tituly jsem neověřovala, určitě jich má řadu) a Teufelchen X´Blue Rebell asi také nemá šampionát jen tak. Má tedy pravdu jeden rozhodčí nebo ti zbylí? Je to slovo do diskuse a pro vás připomínka, že na výstavě je možné skutečně všechno. O kvalitu rozhodčích a úroveň jejich posuzování ať se hádají na FCI. Na zásadní důvody udělení známek nebylo koho se zeptat a také by to bylo zbytečné. Rozhodčí dávno odešel a vedoucí kruhu to nepřísluší. Jak se zdá, zvyk vydávat posudky až dlouho po posuzování drží nejen vystavovatele na místě, ale také vylučuje jakékoliv reklamace či námitky. Zmatek v zadávání čekatelství německého šampiona VDH, CAC (VDH) a CAC (klubu) byl neuvěřitelný a nám nezbylo nic jiného, než se spolehnout na práci vedoucí kruhu. Proto berte výsledky jako orientační, přestože nám je nadiktovala přímo spolupracovnice rozhodčího. Výsledky bylo možné nechat zapsat do rodokmenů jedině v kruhu, což jsme se dověděli ovšem až po odchodu jeho osazenstva. Až tedy pojedete do Německa, dejte si na to pozor, jinak vás čeká cesta na plemennou knihu ČMKU do Prahy i s posudky a diplomy.

Odpolední soutěže se konaly v jiné hale a konečně na koberci. Aby ale zábavy ani tady nebylo málo, uprostřed kruhu stály dva ohromné sloupy, přes které toho diváci asi moc neviděli. Pár Akima s Gessi jsem přihlásila už v Praze. V katalogu se skvělo dalších osm přihlášených a jméno avizovaného rozhodčího Waltera Schickera, kterého si možná pamatujete z mezinárodní výstavy v Budějovicích 10.10.1999. Stručně řečeno vyhlídky nic moc. Po jednom kolečku jsme se zastavili, pan rozhodčí nás obešel a nechal stát. Pak každý pár absolvoval poklus přes halu rovně a zpět a znovu na místo. W. Schicker sděluje moderátorovi výsledky. Nezavadil o nás ani očkem. Přesto naše společné snažení stačilo na krásné 3. místo na „bedně“. Druzí byli krásní baseti a první vlčí špicové. Milá společnost a naše velká radost. Oproti všem mým skeptickým očekáváním se Akim a Gessi zatím při všech svých účastech v soutěži párů umístili a nejhůře byli čtvrtí. Nad očekávání skvělé účinkování. Ještě čekáme, jak dopadne Pilarka v IX. skupině FCI. Protože posuzuje Jochen Eberhardt, nevidím to dobře. Znám jeho, mírně řečeno, neoblibu naháčů. Překvapením pro všechny je rychlost, s jakou je vybrána šestice finalistů. Soutěžící jen nastoupili, rozhodčí je v postoji poměrně rychle obešel, vytáhl šestici a zbytku zamával. Nedivím se, že někteří vystavovatelé byli dost naštvaní. Čekali celé odpoledne a během chvilky jsou ze hry, aniž by mohli výrazněji ukázat, co v nich je. Pilarka jde z kruhu poslední a jako správný hrdý číňan mrská ocáskem na znamení, že jí takové posuzování přece nemůže rozházet. Domů odjíždíme s pěti sekty (tři má Jirka za Evitu, Ellii a Frencis a já 2 za Akima a Gessi) a s pohárem za umístění v soutěži párů. Doma nás vítá zataženo, déšť a nízký tlak. Počasí je opravdu zralé na panáka, který zpečetí naše další výstavní účinkování. Tak nashledanou v neděli 9. 9. v Mladé Boleslavi. Přijdete se také podívat? Proboha jen ať neprší!!!

Stuttgart - hodnocení

• Vzdálenost od Prahy: 500 km, 1x hraniční přechod; Délka jízdy: 5-6 hodin; Převážná část cesty je po dálnicích

• Nalezení výstaviště: příjezd k výstavišti snadný – značeno od sjezdu z dálnice č. 81 Messe Killesberg

• Nalezení vchodu výstaviště: na 2. pokus (neznačeno)

• Haly: moderní, dobře větrané, v některých chladný průvan, některé velmi hlučné

• Povrch v kruzích: koberce, ale i dlaždice s kovovými kanály, venku mezi halami beton

• Vybavení kruhů: standardní, velikost solidní, malá plemena stála přímo na stole rozhodčího, kde se psaly výsledky, chyběl oddělený stolek (snad záměrně, rozhodčí těžce chodil)

• Organizace: výdej posudkových listů všem hromadně v 15.00, ne dříve (chybí možnost reklamace případných nedostatků), zapisování do rodokmenů neznají, může je udělat jen rozhodčí v kruhu, který však obvykle bývá při předávání ocenění pryč

• Ceny: pokud nějaké dá pořádající klub (tady sekt), jinak žádné, ani oceňovací stužky; poháry jen pro první tři umístěné ve finálových soutěžích.

• Klady: snadný příjezd i pohodlné parkování (6 DEM za den), poměrně hodně prodejních stánků, miniaturní trávníčky před halou průběžně ošetřovala úklidová služba

• Zápory: není otevírána mezitřída, do haly č. 7 nejezdil výtah ani jezdící schody, věci bylo nutno buď po schodech snést nebo objet půlku výstaviště, abychom se dostali ke kruhu, absence psích WC, možnost venčení malá.

Libuše Brychtová

Posuzoval: Marto Steinbacher (Rakousko)

Čínský chocholatý pes bez srsti

Čínský chocholatý pes osrstěný