Mezinárodní výstava (CACIB) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Wels - Rakousko (Austria) - 3. prosince 2006 (December 3rd) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Updated: 04.12.2006 Pro
výstavu rekordních 2 450
psů 244 plemen na výstavě / Dogs at this
show 2 450, 244 breeds Do Welsu jsme jeli výhradně proto, aby si Cody zasoutěžil se Sandrou Burger v nejdůležitější juniorhandlerské soutěži roku v Rakousku - Handler roku 2006 - a aby se spolu pokusili kvalifikovat na juniorhandlerskou soutěž na Crufts za Rakousko, pokud Sandra vyhraje svou kategorii i celkovou soutěž. Šampionát Rakouska splnil Cody už v Tullnu a tak nám o nic nešlo. Do auta jsem přibalila malou Kitty, aby se proběhla v kruhu a zvykala si na prostředí. Gessi zůstala pěkně v klídečku doma a ve vyhřáté měkoučké postýlce snad v bříšku opatruje budoucí miminka. To budeme vědět s jistotou koncem ledna. Cestu do a z Welsu (300 km, cca 4 hodiny jízdy) nám vylepšili rakouští aktivisté, kteří na neděli vyhlásili uzavření dvou hraničních přechodů, přes které jsme potřebovali jet: Dvořiště a Gmünd. Vraceli jsme se tedy přes Studánky. Vůbec jsme si s Hanušem nemohli vybavit zdejší výstaviště, už je to déle, co jsme tu byli. Až sem pojedeme příští rok, z dálnice se sjíždí Wels - West (nikoliv první Ost) a výstaviště je uprostřed města (dobře značeno). Haly jsem si vybavila až když jsme stáli u hlavního vchodu. Kruh v hale 6 vedle main ringu byl středně velký, pokrytý kobercem a kdyby tu netáhlo od dveří, bylo by to docela teplo. Zdejší soutěže, tak jak je už léta pamatujeme, běží v poklidném duchu a nikdo nikam nespěchá. Posuzuje se jakoby mimochodem. Výsledkové tabule ulehčují orientaci, na vítěze JgB a CACIB čekají poháry. S delegovaným rozhodčím jsme se v zahraničí v kruhu potkali poprvé a byla jsem zvědavá, co v dané konkurenci ustojí, když má od něj Cody Klubového vítěze z roku 2005. Ustál bez mrknutí oka celou soutěž a myslím, že k fotkám netřeba další komentář. Cody běhal i stál bez chybičky jako vždycky. Ve třídě mladých psů se sešli dva velmi líbiví a poměrně rovnocenní soupeři Django a Harry, oba se slibnou budoucností (o Djangovi už jste u nás na stránkách mohli párkrát číst). Každý měl nějaké slušné plus i drobné mínus, jak už to tak bývá. V daný okamžik bych ale jejich pořadí osobně přehodila. V mezitřídě i třídě otevřené byla situace jasná, šampiony nekomentuji, na tuhle třídu i na soutěž o CACIB a res. CACIB se sami podívejte na fotkách. Jediné co na záběrech neuvidíte, že oba rakouští psi s tituly neudělali v předvedení v pohybu příliš kroků v pravidelném v klusu... asi nemají k dispozici náš seriál o vystavování, takže i soutěž o CACIB byla poměrně tristní podívanou. Hodně mě zklamaly fenky jako celek. Dorostenky nebyly nijak extrémně zajímavé a asi ani v dospělosti nebudou mít čím překvapit. Ve třídě mladých jsem výsledek při nasazené laťce viděla na 4x VD, protože dvě fenky nebyly příliš pohledné a měly příliš nedostatků, první dvě navíc vůbec nenosily ocas. Chápu, že vítězka třídy je ověnčená různými tituly, ale je s postupujícím věkem čím dál méně pohledná a více podobná mamince. Podobný problém nastal v mezitřídě, kde se mi tmavá HA fenka líbila, ale nenosila ocas a v kruhu chodila co noha nohu mine, zatímco druhá fenka běhala vydatně, ale nedostatků na ní našel pan rozhodčí poměrně dost. Vcelku se mi líbily fenky ve třídě otevřené, i když ani tady to nebyla vášeň. Sečteno a podtrženo, nakonec neměly feny o co soutěžit a za dané situace u psů nemohla soutěž v plemeni dopadnout jinak. Po delší době mi bylo z toho, co jsem viděla v našem plemeni, smutno. Podobné výsledky jako u číňánků padly o chvilku později u pekinézů. Na držitele titulů z Rakouska se dalo předem vsadit. Pohyb psů nehrál ani u jednoho z plemen významnější roli. Znovu se tak potvrdila slova i zkušenosti dalších předních českých vystavovatelů: jet do Rakouska na rakouského rozhodčího se velmi často rovná vyhození peněz z okna. Domácí jsou tady domácí. Snažím se vás jen nenápadně upozornit, co vás čeká, abyste nebyli překvapení. Ve volné chvíli se v prázdném kruhu proběhl Codýsek i Kitty. Kytičku (jak Kitty v žertu říkám) jsem půjčila Lence Markovičové a šlo jim to spolu náramně. Děkuju Lenko! Měla jsem radost, že Kitty je na výstavě v pohodě, k čemuž určitě přispívá naše docházka do školky pro štěňata ve psí škole v Praze a trénink výstavní rutiny včetně měření, prohlídek zubů a zvykání na cizí lidi. Mezi hraním si už Sandra přišla pro Codýska. Učesala jsem jí ho a líbla mu pusu na čelo pro štěstí. Sandra ho bude potřebovat. K posuzování prestižní soutěže Juniorhandler roku v obou kategoriích byla přizvána paní Lisbeth Mach ze Švýcarska (skvělé, že nejvyšší soutěž neposuzuje rozhodčí z domácí země!). Na styl posuzování téhle dámy trpím už několik let. Dokáže udělat show, ale nikomu nic neodpustí. V první kategorii nastoupili čtyři handleři. Paní Mach posoudila jejich nástup, pak každého z nich individuálně, přičemž jak handlerovi tak publiku názorně ukázala, kde shledala chyby (nesprávné rolování a držení vodítka, nepřesnost předváděné figury). Nakonec nechala všechny oběhnout kruh a jasným gestem povzbudila publikum k potlesku. U této kategorie nevyžadovala žádné zvláštnosti, stačilo jí ohodnotit čistotu provedení a základní práci se psem. To u druhé kategorie předvedla, jak náročnou dokáže být rozhodčí. Po nástupu tří finalistek si je obešla v postoji, aby viděla, jak jsou dívky pozorné. Pak jim navzájem popřehazovala psy. Dívenka, která vedla původně naháče, dostala Codýska, dívka se špicem naháče a Sandra trpasličího špice. Jak se ukázalo, děvče s naháčem nemělo příliš citu pro psy ani představu o předvedení plemene, jež sama vystavovala. Po Codym sáhla hodně natvrdo a chtěla ho násilně postavit. To už jsem věděla co přijde. Dostala lekci. Cody zahrál pejska s výrazem: "Tak s touhle já kamarádit nebudu, když je na mě taková", postavil se na zadní a pak jí pěkně na délku vodítka odcouval. Ocenila jsem paní Mach, která vše viděla a dala dívce šanci situaci napravit. Vlídným slovem si dal Cody snadno domluvit, nechal se postavit a jakmile s ním dívka slušně zacházela, odešel s ní všechny figury. Děvče ho ale nemělo dobře pod kontrolou a předvedení vykazovalo řadu nedostatků. Paní rozhodčí se ještě sama přišla osobní prohlídkou přesvědčit, zda prvotní protest psíka byla chyba handlerky nebo nedostatek v povaze psa. Cody na ní koukal jako na svatý obraz, nechal se bez hnutí prohlédnout, prosahat i pohladit. Vypadal jako spokojený psík, což vzápětí předvedl v radostném projevu se Sandrou . A dívku od naháče čekalo třetí místo. Druhé místo obsadila dívka se špicem a Sandra se stala vítězkou své kategorie. Vzápětí se utkaly ještě vítězky obou kategorií, které paní Mach prověřila i výměnou psů a figurami jako je například společné předvedené písmene L v zrcadlovém postavení. Zkušenost Sandry se projevila velmi brzy a i přesto, že mladší dívka je velmi šikovná a nadaná, nevyvarovala se některých chybiček. Ve společném předvedení vedle sebe v pohybu utekla Sandře (tady musí rychlejší čekat na pomalejšího) a figury nebyly tak čisté. Oběma dívkám ale patří velká poklona, předvedly skvělé výkony a paní Mach se ukázala jako výtečná rozhodčí na juniorhandling. Jednou bych jí přála našim děvčatům v Čechách. Gesta má jasná a v angličtině či němčině se domluví s každým. Byla by to rozhodně zajímavá soutěž... Moc blahopřeji Sandře k dalšímu úspěchu a jsem ráda, že jí Cody pomohl k vítězství. Jsou spolu pěkná dvojice a uvidí se spolu se na Crufts 2007. A my se chystáme do Welsu zase příští rok... Ze soutěží / Competition in class A pár fotek navíc / more photos... Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Final competition: 03.
12. 2006, výsledky L. Brychtová |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||