2x Mezinárodní a Národní výstava (2x CACIB+CAC )

Kišiněv  (Chisinau) - Moldávie (Moldova )  - 19. + 20. srpna  2006 (August 19+20th)

Updated: 24.10.2006

* CACIB 1 + CACIB 2: 307 psů, CAC 201 psů
* V kruhu se vystřídalo 16 číňánků / 16 chinese crested dogs in these competitions
* Stránky Moldavského Kennel Clubu 
* Doprava: letadlem Praha - Vídeň (asi 45 minut), Vídeň - Kišiněv (Chisinau, 1 hodina 50 minut)
* Pro vstup do Moldávie stále potřebujeme víza (rok 2006), lze je za 50 USD na osobu + 1 fotografii a dotazník získat přímo na letišti a asi na třech vyjmenovaných hraničních přechodech. Jinak je ambasáda v Budapešti nebo pro skupiny ve Vídni...
* poplatek 5 USD jsme platili i za vstupní veterinární prohlídku (psa paní nechtěla vidět, jen vybrala peníze), odletová "prohlídka" stála 10 USD, zato mám úžasný certifikát o tom, že Codyho exportuji domů, do EU :))
* Ubytování: malý, nově zrenovovaný, dražší hotýlek Elat ve středu města, doprava po městě a na výstavu prostřednictvím taxi (z našich mobilů nelze volat moldavská čísla, je nutné mít moldavskou kartu, dispečinky ověřují volající zpátečním voláním, taxikáři bez tachometrů neokrádají, drží ceny, jsou ochotní a znalí). Původní hotel Cosmos, který jsme měli rezervovaný, byl mimo naše limity tolerance k úrovni ubytování...
* Místo výstavy - střelnice CSK DINAMO (pozor nikoliv stadion Dinamo, ten je na opačné straně města!), neznačeno, žádná reklama, ale taxikáři věděli všechno
* Domluva až na malé výjimky jen rusky...
* Venkovní výstava na ploše fotbalového hřiště, 6 výstavních kruhů, poměrně vysoká tráva plná suchých pichlavých větviček, malým plemenům se špatně běhalo, všude plno vos!, několik psů dostalo žihadlo / out door show
* Občerstvení k dispozici v jednom stánku, místní kuchyně, balené nápoje
* U přejímky dostali vystavovatelé čísla i katalogy na všechny tři výstavy
* V katalogu rozhodčí (Judges from abroad): Hans Müller (CH - prezident FCI), Karl Reisinger (A - vice prezident FCI), Milivoje Uroševič (SCG), Cristian Stefanescu (RO, prezident ACHR), Cristian Stavarache (RO), Světlana Radiuk (Bělorusko)
* Poznámka z výstavy: z komentáře moderátorky soutěží (prezidentky Moldavského svazu) bylo evidentní, jak moc si jejich kynologický svaz váží toho, že mají doposud POKAŽDÉ! na své výstavě prezidenta FCI a další renomované zahraniční rozhodčí. Pan Uroševič je tu nazýván "otcem moldavské kynologie" a sbor rozhodčích se těší péči na úrovni světových VIP osobností. Měli jste slyšet aplaus, jaký sbor rozhodčích při ranním představování a při finálových soutěžích sklidil! A pak se divte, že ruští vystavovatelé neváhají cestovat několik dní vlakem či autobusem, aby měli posudky od zahraničních posuzovatelů těchto kvalit...
* První CACIB výstava začala v 10 hodin, národní výstava se posuzovala hned po ní, finálové soutěže CACIB výstavy začínaly po 17. hodině, národní výstava žádné finálové soutěže neměla!
* Výstavní plocha je venku, stínu bylo v horkém počasí (36°C) dostatek pod stromy, pořadatelé operativně přesouvali posuzování v kruzích tak, aby psi byli co nejvíce ve stínu...
* vstup do kruhů střežila ochranka, nikdo se tam nedostal bez povolení vyjma personálu kruhu a vystavovaných psů
* ochranka má přehled o všem, naučí se přítomné tváře, má dokonalý přehled, je spojená vysílačkami, bylo tu absolutně bezpečno
* Ceny 2006: krásné barevné diplomy na lesklém papíře i výtvarně zpracované kartičky CAC, CACIB  a BOB, hliněné plaketky za CAC, CACIB a BOB, malované a zdobené keramické poháry za umístění ve finálových soutěžích, soutěže juniorů probíhají odděleně po skupinách FCI, zadává se BOG a BIS junior.
* Diplom šampiona Moldávie stojí 20 USD... Je-li pes šampionem jiné země a získá-li CAC na stanovené výstavě, stačí mu k šampionátu jediný CAC (jako Codymu ze sobotní výstavy...)
* V konkurenci psů mnoho vystavovatelů z Ruska, kteří přijeli autobusy se špičkovými jedinci. Silně obsazené skupiny FCI I., II. a IX.
* Číňánci úspěšně bodovali v závěrečných soutěžích...
* náš Ich. Cody z Haliparku vyhrál BEST IN SHOW
na zahraniční mezinárodní výstavě rozhodnutím vice-prezidenta FCI pana Karla Reisingera !!!!!!

Jestli se ptáte, co nás přivedlo do Moldávie, pak mám pro vás snadnou odpověď. Chtěla jsem na vlastní kůži zjistit, jaké to je, zasoutěžit si v zemi, kam se podle mnohých "jezdí jen tak zadarmo pro tituly, protože tam není žádná konkurence". Mnozí nás od cesty zrazovali, někdo se nám posmíval, ale já jsem prostě chtěla vědět, jaká je skutečnost. Shoda okolností tomu chtěla, že jména vypsaných rozhodčích mi přišla teoreticky snesitelná pro tak riskantní podnik. Tři z nich jsem nikdy nepotkala, takže šance byly 50 : 50 a možnost případného zisku titulu šampiona na jediný pokus docela lákavá... Pravda je, že po výletech do Jižní Ameriky byla tohle naše první cesta na dálnější Východ... O překvapení opravdu nebyla nouze... V něčem se skutečnost od ústních popisů nelišila. Do Kišiněva přijelo několik plných autobusů s vystavovateli z Ruska i okolních zemí a řada lidí vlakem. Cesta jim trvá několik dní ! A dovezli sebou krásné psy!...

První anabáze začala přihlašováním Codýska. Jediný kontakt s pořadateli nabízel internet, přes který bylo možné odeslat i přihlášku. Vyplnila jsem webový formulář, pro jistotu si vytiskla kopii stránky a další doklady zaslala faxem na kynologický svaz. E-mailem jsem vše opět zaslala v kopiích, dotázala se na způsob placení a podrobnosti k výstavě. Mimochodem výše poplatků nebyla nikde uvedena. Odpověď mi nepřišla dodnes :)))  Nezbylo než oprášit ruská slovíčka a pokusit se domluvit telefonicky. Paní na svazu dohledala, že Cody bude v katalogu (jestli na základě faxu, webu nebo e-mailu, to nevím), sdělila mi, že mám zaplatit 130 EUR (2x 50 za CACIB a 30 za CAC výstavu) a peníze zaslat pomocí poukázky Western Union na její jméno. Číslo peněžní transakce jsem jí pak poslala faxem (e-mail prý vůbec nepoužívají!) a vše znovu ověřila telefonicky. Letenky nám pomohla zařídit paní Čermáková, za což jí patří velký dík! Pak už zbývaly jen dvě drobnosti - víza a ubytování. Marně jsem doufala, že by Moldavci pro ČR zvládli zařídit do doby našeho odjezdu bezvízový styk. Po propátrání všech možností (v ČR není žádný úřad Moldávie a žádá se v Budapešti nebo přes cestovky ve Vídni) jsme se rozhodli pro risk. Víza je možno získat i na Kišiněvském letišti a asi na třech vyjmenovaných hraničních přechodech. Spolehli jsme se na to, že nás snad na letišti do vězení nezavřou... 

S ubytováním byla daleko větší psina. Hanuš našel přes internet malý, leč krásně zrenovovaný hotýlek asi o třinácti pokojích. Velké hotely, doporučované stránkami moldavského kynologického svazu (dále jen UChM) v nás nevzbuzovaly důvěru ani trochu. S počtem hvězdiček se tu zachází tak nějak náhodně a rozhodně není hvězdička jako hvězdička! V osloveném hotýlku měli místo! Sláva. Obratem jsme potvrdili rezervaci a dopsali, že máme jednoho malého psíka ve schráně. Následující odpověď manažerky hotelu nás sice rozesmála, ale přidělala nám starosti. V hotelu prý mají klienty alergické na psy a tak moc litují, ale budou se na nás těšit až někdy příště BEZ PSA! No, fajn. Nastalo korespondování s dalšími hotely z nichž hotel s názvem Cosmos naší rezervaci (bez uvedení, že vezeme psa!) přijal. Jeli jsme do Moldávie s rizikem, že nám psa na pokoj nemusejí vzít a půjdeme bydlet pod most.

Další novou zkušenost jsme získali na letišti. Let s Austrian Airlines znamenal nutnost vystavit Codýskovi opravdovou letenku, což jsme zatím nikdy nemuseli a stačila nám vždy letenka vystavená ČSA s potvrzením psa na palubu a zaplacením váhy. Takže jupí do kanceláře Austrian Airlines, zvážit psa, znovu na odbavení a pak teprve k odletu. Řekněme si na rovinu, že cestování se psem chce i dávku štěstí na lidi, šampion nešampion. Někteří pracovníci na odbavení jsou milí, ale občas by jim dal člověk korunu. Pasovka je bez problémů vždy a průchod rentgenem už Cody zvládá dokonale. Přepravku posílám rentgenem a Codyho si beru do náručí na průchod kontrolním rámem. Obsluha nám obvykle popřeje hodně štěstí a Cody si je získá i vzorným návratem do své přepravky. Tentokrát jsme na letišti potkali paní rozhodčí Ubrovou, která letěla posuzovat do Helsinek... vzájemně jsme si popřáli pěkný víkend a rozešli se ke svým letadlům. Do Vídně jsme přiletěli zakrátko, jen přistání bylo hodně tvrdé díky malému letadlu a silnému větru. Já tomu říkám: "Praštil s námi jako s prací" :)) Pouhá hodinka čekání na let do Kišiněva utekla jako nic. Při dalším průchodu rentgenem nastal problém a Codýsek vzápětí přišel z taštičky svých kosmetických potřeb o hřebínek tupíráček, jehož špičkou mu snadno dělám pěšinku. Ostraha uznala umělohmotný hřebínek s kovovou špičkou za životu nebezpečný a zabavila nám ho. Pomůcka, která s námi za poslední rok obletěla půl Evropy naštěstí stojí 11,50 Kč.

V letadle nastal další zmatek. "Dítě nemůže sedět u nouzového východu, tak se tady musíte vyměnit. Jo, vy máte psa, ten také nemůže být u nouzového východu, tak se přesuňte ještě vy. Á, maminka chce sedět za každou cenu vedle synka, tak to budeme muset ještě přehodit. Paní, vy se posaďte k manželovi. Cože? On to není váš manžel? Aha... " Vypukla akce kulový blesk, při které se mělo měnit asi deset lidí a pořád nebyl konec. Když bylo nejhůř, nevydržela jsem to a špitla stevardovi do ucha, že bych se klidně mohla posadit do prázdné business třídy, kde je volno. Vypadalo to, že mě za mou troufalost bací, ale za dalších pár minut hašteření cestujících rezignoval a s Codýskem nás na volné dvousedadlo ve vyšší třídě přesunul, čímž se mu uvolnilo potřebné místo. "Ale máte to bez servisu," zavrčel. S úsměvem jsem odvětila, že mi to nevadí, neboť vodu na ani ne dvouhodinový let dávají všem. A mohli jsme odstartovat. Nepohodlí začalo po vzletu. Po podlaze táhla taková zima, že mi nohy v botách málem umrzly a Codýskovu přepravku jsem musela celou zabalit do Hanušova pleteného svetru (na sedadlo jsem jí tentokrát dát nesměla), aby mi pes v ledovém průvanu neprochladl! Další zkušenost k nezaplacení. Něco teplého vždycky sebou! Pečlivě jsem prostudovala brožurku "Průvodce turisty Kišiněvem a Moldávií" a pečlivě jí uložila k věcem pro záchranu života nezbytným... Zjistila jsem, že v hotelu Cosmos, kde jsme měli bydlet, je největší Casino ve městě... No nazdar!

Výhled z okénka v letadle na krajinu poblíž Kišiněva mi vzápětí přivodil depresi. "Bože, kam to jen cestujeme?" Rovina, pole, prašné polní cesty, spousta zničených domů, vraky náklaďáků a traktorů, polní usedlosti k nimž vedou silnice jen tu a tam... a občas někde docela luxusní vila! Připadala jsem si, že mi někdo promítá obrázky se začátku padesátých let u nás. Letiště uprostřed polí vypadalo jako vtip. Naštěstí je renovované a jeho základní vybavení už stíhá běžný standard cestování. Přistáli jsme a autobusem odjeli k hale. Čekalo nás vyřízení víz (vyplnit formuláře, dodat fotky a zaplatit) a odbavení. S Codym nás uchvátila úřednice požadující 5 UDS za vstupní prohlídku psa. Vidět ho samozřejmě nechtěla, stvrzenky na platbu nevydávala, jen si cosi zapsala do sešitku. Kufr nám po pásu přijel v pořádku!!! Jsme z části zachránění. Snad ještě dodám, že tentokrát jel Cody vykoupaný, protože jsem neměla ponětí, zda bychom koupání zvládli v hotelu, když nevíme, do jakých podmínek jedeme. V kufru dřímala láhev biolitu na všechen možná i nemožný hmyz, polévky v sáčku a sušenky... co kdyby... Taxikář (černý, jak jinak) nás asi za 5 EUR odvezl k hotelu na vzdálenost, jež by nás v Praze stála 500 Kč. Jízdu doplnil informacemi o městě. O klimatizaci v autě se nám mohlo jen zdát. Bylo horko a hodně přes 30°C...

Už při stoupání po kamenných schodech k hotelu a pak k recepci jsem měla dojem, že sem tak nějak nepatříme. Prostředí silně připomínalo zahulenou hospodu IV. cenové skupiny. Ve vstupní hale seděla individua pochybného vzhledu a mezi nimi v teplákovce i majitelka s černým teriérem. Sláva, berou tu psy! Recepční si nás dlouze prohlédla, nechala nás dvojmo vyplnit přihlašovací formuláře o pobytu (kopírák tu neznají) a chvíli bádala nad tím, že pro nás nemá slíbené apartmá, ale že nám dá jiný, také skvělý pokoj. Vyfasovali jsme 14. patro a lístky na snídani. Cena za noc 60 USD. U výtahu ostraha, všude vedro, dusno a zatuchlý vzduch... na našem patře mě objala atmosféra, kterou si pamatuji z ranného dětství... starý nábytek, odřené dveře, prošoupané koberce... otevřená rozvodná skříň, uřezané dráty a roury... zadoufala jsem, že snad pokoj bude o něco lepší než první dojem... Maličká předsíňka, jediný pokojík, povlečená postel (velikost pro jednoho, povlečená pro dva!), stolek, zašlá sedačka, vysoká lednice (nefungující), balkonek (padající omítka, odlepené dlaždice...), žádná klimatizace, rádio a telefon poněkud staršího provedení, sprchový kout... na WC a umyvadle páska "Prodezinficirovano"... zašlé modré kachličky... Postavili jsme kufry a nebyli mocní slova. Ani obhlídka balkonu nám optimismus nepřidala. "Jdeme vyvenčit Codyho a musíme koupit nějakou vodu k pití", rozhodla jsem. Tady nebude pít vodu z vodovodu ani pes! Procházka po náměstíčku, kde na Codyho napadali z keříků všudy přítomní mravenci mě vybičovala k akci. Tohle prostě nepřežiju ve zdraví! A začala jsem připravovat Hanuše na pokus o změnu hotelu. Nebyl zrovna dvakrát nadšený, vždyť tohle byla jistota, že alespoň někde spíme. Vybavila jsem si, že jsem v brožurce z letadla viděla i reklamu na náš původně vybraný hotel. Musíme je přesvědčit! To je jediná šance. Vrátili jsme se na pokoj a díky mobilu jsem spustila záchrannou pátrací akci.

Nevím, který anděl strážný nad námi zrovna držel stráž, ale manažerka v hotýlku Elat nám pobyt i se psem nakonec povolila. Asi málokdo si umí představit, s jakou úlevou jsem bafla Codyho a svůj kufřík a naprosto odhodlaně odkráčela k recepci hotelu Cosmos. Hanuš prorokoval, že to bude bitva, že nám naúčtují cenu za první noc, že nebudou chtít rezervaci zrušit, že... Zcela výjimečně jsem manžela nechala stát opodál za sebou. Před paní recepční jsem vrátila klíč od pokoje i lístky na snídani, slušně jí poděkovala a sdělila jí, že v tomto hotelu bydlet nebudeme a odcházíme. Byla zjevně zaskočená. Zmohla se jen na nabídku, že nám pokoj vymění, ale já jsem jí uklidnila, ať šetří práci a čas, že v jejich hotelu pro nás ŽÁDNÝ pokoj nemají. Nashledanou. A byli jsme venku raz dva. Konečně jsem svobodně vydechla. Taxík jsme chytili hned před hotelem a za 15 minut vystupovali o pár kilometrů blíž centru.

Hotýlek Elat byl sice dražší, ale po předchozí zkušenosti vypadal jako ze sna. Čisťounko, naklizeno, vše prostorné, moderní, klimatizované, udržované. Byli jsme zachránění. Přežijeme! A nejen to. Celé čtyři dny jsme si hověli v pohodlí. Sprchu jsem si dala s úlevným vydechnutím. Teď už zvládneme všechno!

Ráno jsme si nechali zavolat taxi a vysvětlili řidiči, kam nás má odvézt. Stadion Dinamo nebyl daleko, ale ať jsme se přibližovali sebevíc, nikde kolem ani psí chlup. Instinkt mi velel nevystupovat z taxíku, dokud nenajdeme vstup na výstavu a přejímku psů. Nikde nic. Jen pár sportovců běhalo po hřišti. Vylovila jsem z desek s doklady k výstavě propozice v azbuce a předala je řidiči. Ten si je přečetl, chvíli kroutil hlavou a pak zavolal na centrálu. Dalších pět minut probíhalo dohadování, kde by asi výstava mohla být. Pak mu něco vysvětlili a taxík zamířil značnou rychlostí úplně na opačnou stranu, než jsme čekali. Dostalo se nám vysvětlení, že stadion Dinamo je něco úplně jiného než střelnice Dinamo, která se nachází téměř za městem. Trochu s obavami jsme sledovali, kam jedeme a vjezd do lesíka, ne nepodobného tomu Boloňskému v Paříži, v nás moc nadšení nevzbudil. Ale zahlédli jsme lidi a psy! Sláva, blížíme se. Cesta končila do ztracena my jsme vystoupili poblíž jakési budovy, jež se nakonec ukázala být zdejším hotelem... Na první pohled to tak ale opravdu nevypadalo. Přes prašnou cestičku jsme se dostali na travnaté prostranství s výstavními kruhy, s věží pro rozhodčí posuzující střelby a pár lavičkami. Vzadu stály dva stany. V jednom probíhala přejímka, ve druhém měli pořadatelé věci. Frontu na přejímku jsem stála 45 minut... Na kruzích už byly umístěny rozpisy s čísly kruhů a plemeny, ale než jsme se v nich zorientovali a zjistili, že je tu už vše na všechny tři výstavy najednou, trošku nám to trvalo. Bylo vedro k padnutí a tak jsme Codýskův velký látkový domeček Petportable stěhovali do stínu, jak to jen šlo. Na první výstavě nás čekala běloruská rozhodčí, o které jsem nevěděla naprosto nic. V katalogu se skvěla zajímavá sešlost číňánků, z nichž zejména ruská část mi přidělala vrásky na čele. Ale jen na chvíli. Když jsem se pozorně rozhlédla, našla jsem tu jen několik jedinců, kteří by mě zaujali. Jakmile jsem začala na přepravce připravovat Codýska, objevili se pozorovatelé. Ukázalo se, že Cody je ve zdejších krajích a v Rusku díky internetovým fórům pojem, o kterém se mluví a jeho účast v Kišiněvě byla událostí. Zájemci si Codýska pohladili a pomazlili (to jsem jim ale dopřála až po výstavě, abych nemusela česat dvakrát :)) ), popovídali jsme si o všem možném kolem číňánků, o chovu, o péči o srsti, kosmetice, o našich stránkách www.nahaci.cz atd. Jeden z našich mladých obdivovatelů přijel až z Moskvy, což obnášelo tři dny jízdy vlakem. Umíte si to představit? Dojedou domů, přebalí tašky a razí na další výstavu do podobné dálavy... Buďme rádi, že máme tak malou republiku.

Soutěž číňánků začala nepříjemnou příhodou. Těsně před nástupem do kruhu štípla mladého osrstěného pejska vosa do tlapky. Hrozně plakal a kvílel tak zoufale, že se seběhla půlka výstaviště. Paní rozhodčí zvážila situaci a nechala třídu mladých psů nakonec našeho plemene. Psi v mezitřídě a otevřené byli na první výstavě po jednom, až Cody měl konkurenta. Rozhodčí nás nechala nastoupit a postavit. Pejska vedle nás jsem se od prvního pohledu nebála, ale paní rozhodčí si nás změřila pohledem a pak začala básnit, jak se jí tu sešli dva nádherní, úchvatní a neuvěřitelně kvalitní jedinci... a to mi zatrnulo. Cody byl lepší po všech stránkách, ale posuzovatelka řešila skoro rébus. Dát titul domácím nebo ne? Po dlouhém váhání dostal titul Cody a já teprve později pochopila, kde byl problém. Rozhodčí si tak totiž pustila do konkurence o CACIB pěkného psa, se kterým nikdo původně nepočítal. Ale ustála to a tituly rozdala, jak potřebovala až po BOB. Osrstěný pejsek postižený žihadlem se do konce soutěže vzpamatoval a statečně odsoutěžil. Hodně se mi líbil mladý Django. Atraktivní osrstění, jemná čistá kůže, pěkný typ, rovná hřbetní linie, dokonale předvedený Gregorem Nemaničem. Codýsek ziskem CACe na téhle výstavě splnil podmínky šampionátu Moldávie, protože už je šampionem jiné země FCI, a zbytek soutěží jsme tedy mohli relaxovat, což jsme také udělali.

Protože finálové soutěže byly vypsané jen pro mezinárodní výstavu, začalo se po obědě rovnou posuzováním výstavy národní a teprve po ní bylo na programu finále dopolední mezinárodní výstavy. Na naháčky čekal odpoledne rumunský rozhodčí Cristian Stavarache, silný muž, který si dopoledne poradil s daleko silnějšími plemeny. Naše drobečky posuzoval nečekaně jemně, i když jim nic neodpustil. Codyho si prohlédl velmi pečlivě a zadal mu CAC. O BOB chodili všichni vítězové tříd společně a tak si Cody zaběhal znovu i s konkurentem ze třídy otevřené. Sluníčko i štěstí se usmálo a vítězství v plemeni připadlo nám, takže jsme se na podvečerní finálové soutěže dívali v lepší náladě. Šampionát jsme splnili a zítra je také den. Best in show vyhrál krásný černý knírač z Ruska a v juniorce se dařilo Djangovi, který dosáhl až na res. BIS junior.

Po výstavě jsme se potřebovali dostat zpět na hotel. Taxíkem, jak jinak. Ale ouha. I když jsem si od ranního taxikáře vzala telefonní číslo, nešlo mi ho zavolat. Ukázalo se, že telefonování tu má svá specifika. Zachránili nás až organizátoři, kteří nám pomohli s voláním i domluvou cesty k hotelu. Až teď jsme docenili výměnu hotelu a děkovali nebesům za tuhle záchranu. Představa, jak se vracím propocená, ulepená a špinavá po celém dni do páchnoucího hotelu Cosmos, mě straší ještě teď. V Elatu jsme si dal sprchu, zbaštili večeři, vyvenčili Codyho a padli do postele. Klimatizace nás zachránila před vedrem a vadila mi jen představa ranního vstávání. 

V neděli už jsme volali taxík se zkušeností i rutinou a cestu k výstavišti jsme mohli řidiči napovídat. Na místě jsme s přehledem našli zastíněné místo a než jsme šli na řadu, načerpala jsem mezi výstavními kruhy předlouhou řadu dalších poznatků o vystavování. Snad jediným zásadním mínusem bylo sociální zázemí. Vedle střelnice stála dřevěná budova, která se ukázala býti hotelem! s jedinými toaletami. Skoro jsem se nedivila, že kde kdo z místních chodil do křoví. Moc se to tu neřeší... I rozhodčí musejí hodně vydržet. Měli tu sice vyhrazený prostor a maximální péči v daných podmínkách, leč všichni byli odkázáni zas a jen na hotel... občas jsme si všichni rovni. 

Rozhodčího Cristiana Stefanescu jsme už párkrát potkali, ponejvíce posuzoval Gessi a Akima, Codýska jen jedinkrát v roce 2004, kdy mu zadal res. CACIB za Akimem a BOB měla Gessi. Jenomže to už bylo pár let a nyní jsme byli na úplně cizím území. Maličko se pozměnila i konkurence a trojice o CACIB Morel, Request a Cody byla hodně pohledná. Ani ve vysoké suché trávě plné děr, bodláků a boulí Cody nezaváhal a běžel naplno. CACIBa si vyběhal a vzápětí i BOB, když řady fen nečekaně prořídly. Než jsme se nadáli, čekali jsme na odpolední finále. Rozpis rozhodčích nebyl nikde zveřejněn a i oni sami se dozvídali soutěž, kterou posuzovali, až přímo z hlášení ředitelky výstavy do mikrofonu. Všichni to ale zvládali dokonale a s profesionalitou, radost se dívat. Jen naše sobotní rozhodčí z Běloruska přispěla ke všeobecnému veselí mezi diváky. Ti se brzy začali sázet, zda znovu téměř neomylně vybere nejhoršího přítomného jedince na stupně vítězů... Mě bylo jasné, že pokud bude právě ona posuzovat IX. skupinu skoro tam ani nemusíme. Samozřejmě bychom s Codym nastoupili a odešli středem. Štěstena nám ale byla více nakloněná. K posuzování skupiny společenských plemen byl přizván náš dnešní rozhodčí Stefanescu. Při nástupu představuje moderátorka psy podle čísel v katalogu. Codyho uvedla jako polského psa, ale věci znalí diváci a naši příznivci jí hned opravili, že jsme z Čech. Znělo to jako rajská hudba v takové dálavě. Rozhodčí si prohlédl psy, které ten den neposuzoval, ostatní jen obešel, protože si je zjevně pamatoval. Udělal užší výběr, kam jsme se s Codym vešli. Nádhera! S námi pudl, tibetský teriér, grifonek, mops a papilon. Vyhlášení je tu. Třetí papilon, druhý grifonek a Cody zvítězil v IX. skupině FCI! Ježkovy zraky jdeme do Best in show, do finálové soutěže o nejkrásnějšího psa celé výstavy!

Předchozí skupiny FCI vyhráli: německý ovčák, malý černý knírač, skotský teriér, jezevčík, malý oranžový špic, rhodéský ridgeback, viszla, anglický kokršpaněl a za námi afgánský chrt. Chrt mi dal pěkně zabrat! Codýskovi za zády se splašil, začal jančit a chtěl utéct z kruhu, pak mi skoro skočil na záda a já měla jedinou snahu. Uchránit Codyho. Naštěstí si paní dala říct a vzala řádícího afgána trochu stranou. Bylo jasné, že je ze hry. Na pořadí jsem tipovala malého knírače, kokršpaněla, ridgebacka nebo viszlu. Bylo vedro k padnutí a rakouský rozhodčí pan Karl Reisinger nás tolerantně nechal stát ve stínu řady stanů. Odběhat finále ale museli všichni. Zatímco velcí psi už toho měli tak akorát, Cody jen mírně funěl vyplazeným jazýčkem a usmíval se. Běhal jako bychom měli dovolenou v příjemném vánku. Snažila jsem se ho stínit vlastním tělem tak dlouho, jak jen to šlo. Je tu rozhodování o pořadí, všichni musí naposledy na sluníčko. Slibuji Codýskovi už i zmrzlinu. Třetí místo malý černý knírač. Druhé místo ridgeback! Čeká se na vítěze. Pan rozhodčí Reisinger se rozejde směrem k nám, ale jsem přesvědčená, že jde pro naší sousedku s anglickým kokříkem. Ale co to? Najednou se trochu pootočí a jasným gestem ukáže první místo nám! Nevěřím! Asi halucinuji z horka... Ale pan rozhodčí se usmívá a diváci tleskají. Codýsek vyhrál BEST IN SHOW!!! Podruhé ve svém životě na mezinárodní výstavě. Chci si pamatovat každou vteřinu, protože tohle se nám hned tak zase nestane. Tolik štěstí! Vyhráli jsme ohromnou keramickou vázu, ale starosti s její přepravou nám začnou až po výstavě. Zatím se fotografujeme, ze všech lije na slunci pot a mají toho dost. Zkuste se usmívat do foroaparátu, když vám sluníčko praží do obličeje a vidíte se ve vaně! Přijde se fotit i běloruská paní rozhodčí... Asi už bude vědět, jak vypadá definitivně nejúspěšnější labutěnka celé Evropy! Codýsek dokázal neuvěřitelné... a tolik propagace pro naše plemeno...

Výstava končí. Jenomže co s našimi cenami za BIG a BIS? Tohle tu přece nemůžeme nechat! Do taxíku stěhujeme krabici, kterou nám pomohli najít pořadatelé, Codyho v přepravce, kufr s věcmi, další keramickou vázu... U hotelu se pak Cody fotí ještě s pohárem. Vždyť už se tohle nemusí nikdy zopakovat. Vůbec se nemůžu vzpamatovat a nebýt vázy, která se nám pro přepravu letadlem zdá čím dál větší, asi bych měla dojem, že se mi to jen zdálo. Díky ochotné paní na recepci jsme naší cenu dozabalili do přepravy schopného stavu. Jak jí dostaneme do letadla? No, to je dobrá otázka. Personál letiště, který neměl co na práci, byl konsternovaný ze psa odbavovaného na palubu tak, že nám nakonec nalepili přepravní značku i na krabici s vázou. Codýskovi jsme ale museli zakoupit speciální povolení, že se smí vrátit do Evropy... Mám ho pečlivě uložené doteď :)) Paní úřednice byla bodrá moldavská žena, jejímž úkolem bylo zkasírovat každého o co to šlo. Naštěstí v našem případě zabral Codýskův úsměv a taxa nás stála polovic. Odbavení proběhlo bez problémů a váza mohla cestovat s námi. Gate tři nás vzápětí pobavil. V jediné odletové hale se vedle sebe nacházely čtvery veliké dveře. Gate jedna až čtyři. Asi tu nemají přehnaný provoz. Na letadlo jsme v klidu počkali, vázu uložili až u letadla na vozík zvláštních zavazadel a já rovnou sdělila Hanušovi, že teď už je všechno věc osudu. Jestli nám vázu roztřískají na kousky, žádné slepování nebude! Kontejner to jistí. A vida, naše cena nám stojí doma. Tedy přesněji řečeno odvezla jsem jí k rodičům do obývacího pokoje, protože nám domů už se opravdu nevešla. Doletěli jsme v pořádku a vrátili jsme se jako z jiné planety. To byl ale výlet! 

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
CACIB - 19.8. 2006 Rozhodčí/ Judge: Mrs. Světlana Radiuk (Bělorusko - Belarus)
CAC - 19.8. 2006 - Rozhodčí/ Judge: Mr. Cristian Stavarache (Rumunsko - Romania)
CACIB - 20.8. 2006 - Rozhodčí/ Judge: Mr. Cristian Stefanescu (Rumunsko - Romania)

Class	Dog	CACIB 19.8.	CAC 19.8.	CACIB 20.8.	Owner
P-TB	Bi-Lav Plus Triumf (HA)	xxx	VN1, Best Baby	xxx	Lavrova, MOL
P-TD	Kredo Festa Kiss the Macho (HA)	xxx	xxx	VN1, Best Puppy, Puppy BIS	Kuptsova E, MOL
P-TM	Django of Beminita (HA)	V1, JCAC, Best junior, Junior BOG, Res. Junior BIS	V1, JCAC, Best junior	V1, JCAC, Best junior, Junior BOG	Quertani Beatrice, CH
	Vinni-Puh (PP)	V2	V2	VD2	Djemelinskaja, MOL
	Bi-Lav Pljus Oligarh (HA)	xxx	VD / Very good	xxx	Kutsibei, MOL
P-Mz	Vivat Sunraiz Chice of Gots (HA)	V1, CAC, res. CACIB	xxx	xxx	Kosinova+Matveeva, RUS
	Morel Maff Staff (HA)	xxx	xxx	V1, CAC	Supronowicz, POL
P-TO	Request it Hot N´Co (HA)	V1, CAC, CACIB, BOB	V1, CAC	1, CAC, res. CACIB	Scherbakova, RUS
P-TS	Ich. CODY z Haliparku (PP)	V1, CAC	V1, CAC, BOB	V1, CAC, CACIB, BOB, BOG, BEST IN SHOW !!!!!	BRYCHTOVÁ, CZ
	Zholesk Nevil (HA)	V2, res. CAC	xxx	V2, res. CAC	Lavrova, MOL
F-TB	Bi-Lav Plus Tiramis´s (PP) ?	xxx	VN1	xxx	Lavrova, MOL
F-TM	Sasquehanna Prima Wera (PP)	V2	absent	VD 2	Lavrova, MOL
	Vanessa for Rus Lorens (HA)	V1, JCAC	V1, JCAC	V1, JCAC	Lisov, RUS
F-Mz	Bi-Lav Pljus Djenifer Lopes (HA)	absent	xxx	xxx	Lavrova, MOL
	Calineczka Dwie Tecze (PP)	xxx	VD / Very good	absent	Lavrova, MOL
	Vivat Sunraiz Plenty of Pleasure (PP)	xxx	xxx	?
F-TS	Sasquehanna Perelka (HA)	V1, CAC, CACIB	xxx	xxx	Supronowicz, POL

* TB = Baby class, třída štěňat; MPJ - Moldavian Prima Junior; BOG = Best of Group; BIS = Best in Show;

FINAL COMPETITION
(not held any final competition at the National dog show 19.8.2006)

Saturday CACIB 19.8.: 
Junior BOG IX: 1st place Django of Beminita
BIS junior: 2st place Django of Beminita

BEST IN SHOW 19.8. - judge: Hans Müller, CH
1. Riesenschnauzer Ch. RUS, UKR, BOL, BL, Baltic, Win: LAT, EST, SER+MONT DGENTLI BON NEVER GIVE UP, maj. Vlasova Opalikha, Moscow, Russia
2. Briard Ch. Ich., PL, RUS, SK, LT, EST, UA, BALT, SLO, BG, MK, IPO ORTON Z PIERWSZEJ LIGI, maj. Agata Iskarin, Poland
3. Rhodesian ridgeback Jupiter of Parnassus, maj. Margaret Branny, Krakow, Poland

Sunday CACIB 20.8.:
BIS Puppy: Kredo Festa Kiss the Macho (HA) - judge: Cristian Stavarache, Ro
Junior BOG IX: 1st place Django of Beminita (HA) - judge: Cristian Stavarache, Ro
BOG IX. FCI: 1st place Ich. CODY z Haliparku (PP) - judge: Cristian Stefanescu, Ro

BEST IN SHOW 20.8. - judge: Karl Reisinger, Austria:
1. Chinese Crested Dog Ch. Ich. CZ, POL, LUX, SM, SLO, Sk, RO, CRO, H, BiH, GrandCh H, SK, ShowCh SK, Ch. of CH., BIS CODY z HALIPARKU, owner: Brychtová Libuše, Prague, CZ  
2. Rhodesian ridgeback Ch. Ich. POL, RUS, GBZ, UA, H, SK, LUX, CRO, JunEU MATABO MOZI FOLWARK ZWIERZECY, maj. Joanna Borowiec, Krakow, Poland
3. Zwergschnauzer black, ?, Russia (když na sobě vystavovatel nemá viditelně katalogové číslo, má pak s uveřejněním jména svého psa dost smůlu... pamatujte na to...)

BEST IN SHOW: 1st place - Ich. CODY z Haliparku - judge: Karl Reisinger, Austria, vice prezident FCI !

New Champions of Moldova:
Ich. Cody z Haliparku
Request it Hot N´CO
Sasquehanna Perelka
New Junior Champions of Moldova:
Django of Beminita
Vanessa for Rus Lorens

Fotky na Ruském WEBU

22.08.2006 - results Libuše Brychtová, foto: © Hanuš Brychta