Mezinárodní výstava (CACIB) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Offenburg - Německo (Germany) - 11. března 2006 (March 11th) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
19. International
dog show - Offenburg - Ortenau Do Offenburgu jsem dvakrát chtěla jet, dvakrát jsem psy nepřihlásila, nejela a nakonec nad výsledkovou listinou litovala. Na potřetí jsme opravdu vyrazili, protože jménu rozhodčího Hanse van den Berga se prostě nedalo odolat. Ovšem není nad to vybrat si výstavu na první březnový víkend, kdy si počasí vymyslelo sněhovou kalamitu... Zatímco jsme se brodili sněhem, Anglie se chystala na čtvrtý den výstavy Crufts 2006... - Výsledky číňánků už tam najdete.... Původně měl být náš víkend ještě náročnější. Chtěla jsem přejet v noci ze soboty na neděli z Offenburgu do Grazu, kde měla číňánky posuzovat Karin Bernardis. Tu ale nahradila Ivana Bakal a tak jsem účast na rakouské výstavě vzdala a ani jí nehlásila. Zato Offenburg bych tentokrát nevynechala ani náhodou. Codymu by se další německý CAC hodil, ale hlavním důvodem naší účasti byl rozhodčí. Potkali jsme ho v roce 2002 na světové výstavě v Amsterdamu, kde posuzoval psy a mě se jeho posuzování moc líbilo. Akim od něj dostal výbornou a posudek, v němž bylo přesně to, co o svém psu vím. Proto jsem tolik stála o tom, aby od něj měl Cody posudek bez ohledu na to, jakou známku dostane. Rozhodčího mám zařazeného mezi ty, kteří našemu plemeni rozumí, mají skvělý přehled a druhý konec vodítka je vcelku nezajímá. Doufala jsem proto, že nám výstava v Offenburgu hodně přinese. Podle znění propozic se výstava nedala zaplatit předem. Bankovní spojení chybělo. Ale bylo tu uvedeno, že výstavu bude možné uhradit na místě bez příplatku, dle data uzávěrky. A opravdu jsem 40 EUR (platbu na první uzávěrku) v pohodě doplatila až v sobotu na místě. Vstupní list přišel brzy, jen s číslem přijetí přihlášky a na druhé straně s mapkou Německa a okolí výstaviště. Ze stránek německé oblasti Baden-Würrtenberg (dostanete se na ně přes vvv.vdh.de přes mezinárodní výstavy) jsem si týden před akcí vytiskla seznam kruhů i rozpis plemen (nikoliv tříd). Šli jsme na řadu poslední po 44 setrech, jednom peruánovi, jednom mexičanovi a dvou thajských ridgebacích a mělo se nás sejít deset. V sobotu ráno jsme vyjeli z Prahy ve 3.15 a už v půl deváté stáli na parkovišti. Cesta 650 kilometrů trvala manželovi 5 hodin s jednou zastávkou na tankování. Na chvíli jsme usnuli po noční jízdě a teprve pak vyložili věci i Codýska. Blížily se mraky a déšť. Jakmile jsme se rozložili u kruhu a já získala startovní číslo, mimochodem naše 1177 vypadalo nadějně, vzala jsem Codýska ven. Kdo nás viděl na výstavách ví, že do zimního počasí a do vlhka používám nepromokavou kombinézu od Zdeničky Novákové (firma Itaco) a afganářskou síťku přes ouška. Když se vykoupaná srst dobře přichytí klipsnami a šetrně srovná do kombinézy, psík si nepočurá nožky ani bříško a srst i při intenzivním venčení utrpí jen minimálně. Zdeniččin vynález, zdrhovadlo v pase a u krčku, slaví úspěch na každé výstavě od podzimu do jara. Díky Zdeničko, pokaždé si na tebe s povděkem vzpomenu! Codýsek se vyběhal, zvládl všechny potřeby a po očistě tlapek spokojeně zalehl na celé dopoledne do klece, kde na kvalitní měkoučké chlupaté podložce rakouské výroby spinkal až do oběda. Pak už jsem ho vyndala, pečlivě rozčesala tlapky, tělo, ocásek i ouška, přečesala hlavu a zapózovali jsme německé televizi. Codýsek už proceduru dobře zná a ví, že jakmile mu nasadím výstavní vodítko, bude zase běháníčko a psina v kruhu a potom piškotky a mazlení. Prostě pohoda a radost. Ve volném dopoledni jsem stihla obejít výstavní halu, pobavit se výstavními momentkami, jako jsou lidé zavření v klecích i se svými psy nebo místní vystavovatelé v krojích. Obdivovala jsem množství nápaditě vyřešených stánků chovatelských klubů, které po vzoru Crufts expozice Discover dogs představovaly plemena i formou živých exemplářů psů. O tom, že chovatelé na stáncích poskytovali informační servis, příručky a materiály, asi není třeba hovořit. Řekla bych, že česká kynologie a ČMKU má ještě co dohánět. Velkou nabídku chovatelských potřeb všeho druhu poskytla druhá polovina Baden haly. Veletrh Propet by měl co dělat a i já jsem si tu vybrala. Ve spojovací chodbě našli místo všichni hladovějící. Restaurace nabízela několik druhů teplých jídel i rychlé občerstvení. Jednoduše se tu dalo najít cokoliv, co si člověk pro výstavní víkend vymyslel. Opravdu pěkná výstava! Ale to už jsem musela zpátky a připravit se na posuzování naháčků. Zvládla jsem se vrátit v předstihu. Cestou jsem potkávala zmáčené dvojice neboť venku začalo vydatně pršet. Ještě že jsem vyvenčila včas! Náš pan rozhodčí si v malé pauze mezi plemeny dodal energii kouskem čokolády a pak už se zjevně těšil, co uvidí. Z pejsků se nejprve předvedli dva mladí, když třetí nepřijel. Jasným favorirem byl český odchovanec Fadia Gou Gou. Mrkla jsem do kruhu a ani jsem nepotřebovala katalog, aby bylo jasné, kdo jsou jeho rodiče (Zenek Sasquehanna x Blondie Avokaduh). Podobu nezapře ani náhodou a jeho kvality jsou nesporné. Pravda, svému tatínkovi byl podobný i Di Gabriellas Baroni. Otisk Di Gabriellas Otise nese jednoznačně, však jsem ho viděla na vlastní oči. Pořadí dopadlo dle mého odhadu. New Dimension von Shinbashi (The Natural N´Co x Unknow Lady von Shibashi) je více podobný mamince a druhé generaci svému dědovi než otci samotnému, což je jeho velká deviza. Zdál se mi nepatrně vyšší, ale pan rozhodčí to na rozdíl od světové výstavy v Amsterodamu 2002 neřešil. I podle fotek se asi přesvědčíte, že k pravým naháčům se daly počítat leda dvě dospělé feny, ostatní naháči patřili k mezitypům, někteří i k ne zcela dobře upraveným. Ve třídě šampionů se sešel Cody s druhou labutěnkou, pejskem Di Gabriellas Xarius (Di Gabriellas Otis x Di Gabriellas Nikita), kterého jsme viděli loni na jaře v Luxembourgu, ale přiznávám, že jsem si pamatovala jen jeho jméno, pejska vůbec ne. V hlavě a pohybu se prosadil tatínek, v srsti babička s maminčiny strany. Jeho tituly jsou povzbuzením pro všechny, kdo si myslí, že bez zvednutého ocásku nelze vyhrát. Získal totiž za Codym res. CACIB. O titul Nejlepšího psa si zaběhal mladý Fadia Gou Gou a Cody. Thomas mi gratuloval předem, což nemám moc ráda, protože to znamená, že majitel psa soutěž předem vzdal. Na projevu psíka to bylo bohužel znát a směrem k rozhodčímu při jednotlivém tam a zpět obou psů odmítl chodit. Codymu výsledek hodně usnadnil. Ale je ještě mladý a budoucnost má před sebou. Uvidíme se znovu na apríla v Berlíně, kde se prý očekává kolem 50 číňánků. Ti přijedou na anglickou rozhodčí Marion Spavin z Velké Británie. Pojedeme to samozřejmě také zkusit. Obě mladé fenky dostaly VD a netuším proč. Mě osobně se docela líbily. Asima al Shraifi (Sasquehanna Gondolier x Petycia Sasquehanna) českého původu v mezitřídě dostala CAC i res. CACIB. V kruhu se o mnoho vylepšila, pěkně chodí a díky své majitelce se čím dál lépe převádí. Myslím, že z ní jednoho dne bude šampionka Německa. Magic Carpet´s Cleopatra (Wanna Talk about N´Co x Tu You a Beauty of the Night) ve třídě otevřené byla dle slov její sympatické milé majitelky na vůbec první výstavě. Mám za to, že ani netušily, jaké tituly si odnášejí. I to je zajímavostí výstav. Přijet, zkusit, zvítězit. A dlužno říct, že na první pokus to byl velmi pěkný výkon. Právě s ní si Cody zaběhal o BOB. Pan rozhodčí se v pohybu po kruhu, individuelně tam a zpět a znovu v pohybu utvrdil ve svém rozhodnutí a vítězství v plemeni zadal Codýskovi. Postaral se nám o oslavy jubilejního 30. titulu BOB (Cody jich má 21 z mezinárodních výstav, 7 z národních, 2 z výstav šampion šampionů a 1 ze zahraniční speciální výstavy.) Ačkoliv to běžně nedělám, dnes přidám i Codýskův posudek: "Velice krásný pes v super výstavní kondici, naprosto vynikající osrstění, nádherná hlava s tmavou pigmentací, vynikající úhlení končetin, výborné končetiny s vynikajícím prostorným pohybem, výborná povaha - nejlepší pes." Od specialisty na plemeno je to pěkné čtení. A praktická poznámka, u tohoto rozhodčího ocásek v postoji dolů, protože je "odkojený" Anglií! Ve fotogalerii vás provedu posouzením psa na stole, což by se vám mohlo hodit k našemu seriálu o vystavování. Přečtěte si i popisky fotek. V kruhu nebyl stůl pro malá plemena nejprve vůbec k dispozici, protože na velká plemena ho nebylo třeba, ale vedoucí kruhu pak přesunula ceny pro vítěze a udělala na odděleném stole místo. Na měkoučké podložce Eukanuby se psům stálo výborně. Háček byl jen v tom, že rozhodčí měl od svého stolu, kde diktoval posudky, psa stojícího zadkem k sobě. Bylo tedy nejvýše takticky vhodné, aby majitel po individuální prohlídce svého svěřence otočil k rozhodčímu bokem a umožnil mu pohodlně dokončit posouzení. Následovalo up and down a návrat na místo v kruhu. Mimochodem pan rozhodčí hodnotil stejně dlouho i stejně důsledně postoj i pohyb. Po skončení posuzování se volný kruh v rohu haly stal rájem pro číňánky. Přizpůsobila jsem se německým majitelům a nechala Codýska kamarádit a běhat s ostatními psy. Myslím, že se to líbilo všem včetně pana rozhodčího, který se za stolem na běhající a hrající si skupinku číňánků usmíval. Ve finále IX. skupiny mají čínští naháči místo jako čtvrté plemeno od konce. Ve zdejší velké hale to nebyl problém a Cody se pěkně proběhl i tak. Výběrem Petra Machetanze se stal lhasa-apso (vítěz BIG), druhý kavalír s Renate Roberto (ano, to je ta dáma od fotografů), třetí tibetský teriér (ten se mi hodně nelíbil) a dva pudlové. Úroveň skupin FCI nebyla nic moc. Z páté skupiny vynikal čau čau a malý špic "jiného zbarvení", ale vyhrál tradičně basenji, ačkoliv moc nechodil a v Best of Day na sebe nenechal sáhnout. U jezevčíků jsem byla vůbec rozpačitá, v šestce vítěz dokázal na stupních vítězů jen rozcapeně sedět, zatímco druhý bígl byl přepychový, v sedmičce jsem jen nechápavě kroutila hlavou a ani osmička mě vítěz neoslnil. Ze skupiny deset se vítězem dne stal zaslouženě greyhound. Jak dopadlo Best of Day a Best in Show v neděli, to určitě najdete na internetu. Na cestu domů jsme se vydali v šest hodin. Mrholení se u Karlsruhe změnilo na sněžení, sněžení ve vánici a chumelenice vydržela až do Prahy. Jet se dalo tak akorát 80 km/h, kolem Plzně čtyřicet, vál silný vítr a o pohodovém řízení mám úplně jiné představy. Manžel dojel až na hranice, domů jsem auto dotlačila já. Zatímco na německém území se dalo jet ještě vcelku solidně a pluhy jsme potkávali často, u nás jsem se vlekla za pluhem asi 20 kilometrů od Plzně a pak už jsem žádný nepotkala až do Prahy. Silničáři byli asi opět překvapení počasím a možná si říkali: "Než to uklidíme, třeba to roztaje." Na zasněženém Smíchově jsme zastavili v půl třetí v noci a ani jeden z nás nechtěl auto chvíli vidět. Myslela jsem v duchu na ty statečné, kteří tou dobou vyjížděli do rakouského Grazu. Všechno bylo jak mělo být. Tuhle výstavu jsem vynechala a tak jsme mohli zapadnout s úlevou do postele a na padající vločky koukat z okna. Až pojedete zase někdy na březnovou výstavu, pamatujte, že může být i docela zima... Čínský chocholatý pes Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Finale: 12.
03. 2006, foto ©: H. Brychta; Text: L. Brychtová |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||