Mezinárodní a Národní výstava (CACIB+CAC )

Brcko - Bosna a Hercegovina (Bosna - Hercegovina)  - 29. dubna 2006 (April 29th)

* 455 psů na CACIB výstavě / 455 dogs in the catalogue for CACIB show
* 494 psů na CAC výstavě / 494 dogs in the catalogue for CAC show
* 8 přihlášených číňánků / 8 chinese crested dogs

V roce 2004 šampionát Bosny a Hercegoviny splnil náš Akim, Gessi i Belisska zatímco Codýskovi utekl. Nijak jsem se tím nezatěžovala a pustila tyhle končiny z hlavy. Když ale následující rok splnili šampionát Bosny i někteří psi, jejichž majitelé do té doby tvrdili že: "jezdit do takového Nuzákova pro šampionát je ostuda", porozuměla jsem tomu tak, že to asi tak podřadný šampionát nakonec nebude a začala vyhlížet vhodnou příležitost. Ta se naskytla letos, kdy jsem dostala e-mailem propozice do Brčka a dověděla se, že naši nejsilnější soupeři s profesionálními handlery budou ve stejný termín na jiné výstavě. Pravda, víkendová kombinace v sobotu dvě výstavy v Brčku v Bosně a v neděli mezinárodní výstava se švédským rozhodčím v Praze vypadala hodně šíleně, ale některé šance prostě nejde pustit z ruky.

Původně jsem byla domluvená s Monikou Kupicovou na spolujízdě, ale nečekaná změna mého zdravotního stavu a další smutné události u nás doma mě donutili plán změnit. Na cestu jsem se tedy vydala s manželem, protože bych sama zvedání věcí a tahání klece po parku ještě nezvládla. V pátek v půl desáté večer jsme vyrazili z Prahy (bez potvrzení o přijetí na výstavu) po trase Praha, Brno, Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb, Slavonski Brod, Županja, Gunja, Brčko, kde jsme zastavili ve čtvrt na devět ráno. Pršet začalo v Praze, celou cestu lilo jako z konve a snad jen zázrakem se příroda umoudřila až nedaleko Brčka. Přesto bylo vlhko a vyhlídky na venkovní výstavu v hlavním městském parku nedávaly moc nadějí na jednoduchý soutěžní den. Druhá možná trasa vede přes Maďarsko, je kratší, ale po zkušenostech se mi nechtělo jet bez dálnice po silnicích od Pésce až do Brčka. Naše trasa byla delší, ale po dálnici z 95% (také s poplatky, samozřejmě, které činily souhrnem téměř 40 EUR). Ukázalo se, že zvolit hraniční přechod Gunja místo přechodu Županja bylo výhodné. Nikdo po nás nic nechtěl, zatímco z barvitých vyprávění víme o docela slušných prohlídkách aut a věcí v Županji. 

V Brčku jsme přejeli most přes řeku Sávu a vjeli do města. S překvapením jsme ihned našli první směrovku CACIB! To jsme vážně nečekali. Šipky nás bez problémů dovedly až k místu konání výstavy. Tím byl park uprostřed města, obklopený silnicemi a domy. Na trávníku postavili pořadatelé kruhy se stany pro rozhodčí, do sloupu elektrického osvětlení napojili ozvučení, přistavili cisternu s vodou a čtyři záchodky, do kruhů nalepili cedule s rozpisem plemen a výstava mohla začít. Jak vidno, není to nic složitého a v Bosně si vystačí s málem (však pamatujeme doby, kdy se například v Polsku výstavy jinak nepořádaly). V parku, kolem kterého celý den obíhali místní toulaví psi (akce jim evidentně narušila jejich zvyky a zabrala kus teritoria), se veterinární přejímka vůbec nekonala. Přejímka znamenala dlouhou frontu zejména pro zahraniční účastníky.  Zaplacení výstavy v hotovosti na místě bylo možné, jen se místo původních 20 EUR za CACIB výstavu a 13 za CAC výstavu platilo jednotně dohromady 40 EUR, ale zato jsme dostali diplom s poděkováním za podporu Bosenského kynologického svazu. Ve frontě jsem se pro jistotu poptala, jaký čas platí v Bosně, abychom neměli zase zpoždění. Odpověď místního mladíka v plynulé angličtině byla kouzelná:" Čas máme v Bosně stejný, ale tady na výstavě platí bosenský čas, což znamená, že je na všechno dost času. Tak buďte v pohodě, ono všechno nějak dopadne." No neuklidnilo by vás to? Katalog jsme dostali jeden o velikosti A4, přičemž dopolední mezinárodní výstava byla vytištěná z jedné strany a odpolední národní výstava ze strany opačné. Kromě jazyka domorodců měla pravidla výstavy a program i německou verzi. V hlavním kruhu proběhlo uvítání rozhodčích a posuzování začalo čtvrt hodiny po desáté. 

Tábor českých číňankářů  jsem rozbalili u kruhu pod stromy, které se vzápětí ukázaly jako poměrně rizikový prvek. Nad hlavami nám totiž hnízdili ptáci a v průběhu celého dne nás častovali sprškami zbytků své stravy. Těsně před vystavováním už to vypadalo, že ptačí maminka gruntuje, protože jsme trus téměř nestačili uklízet. Ještě že sebou vozíme vlhčené ubrousky! Vrcholem akce bylo přistání mrtvého ptáčete rovnou mezi naše klece. Tím byl důvod úklidu jasný a situace se trošku uklidnila, ale to jen proto, abychom se odpoledne těsně před posuzováním stali terčem další kanonády. Až dodatečně mě napadá, že nás možná "pokakal ptáček" pro štěstí :))) a to i přesto, že tahle výsada patří podle tradice velikonočnímu beránkovi. Jak se zdá, některé tradice bude třeba pozměnit :))

Seznam psů přinesl několik překvapení. O tom, že přijede Magda Hudáková a pí Konečná jsem věděla předem, ale účast Hopkirka ve třídě otevřené byla překvapením pro všechny. Sešla se konkurence sice jen osmi číňanů, ale z toho pěti šampionů. Díky české účasti se bylo na co dívat a rozhodčí měli co posuzovat... Jako první náš čekal Dušan Paunovič, mladý posuzovatel ze Srbska a Černé hory. Jak se zdá, někde to jde a mladí rozhodčí mají šanci posuzovat nejen doma, ale velmi brzy i v zahraničí. A když je dotyčný jazykově vybaven, vypadá k světu, má cit pro psy, jedná slušně, ale rozhodně s vystavovateli, je trošku diplomat a především něco o psech ví a umí... jsem si naprosto jistá, že prezident nového klubu malých plemen má před sebou velkou budoucnost. Doposud jsme ho potkali tuším dvakrát. V Bosně v roce 2004 (přiznávám, že tohle setkání mi nevím proč, úplně vymizelo z paměti) a předtím na Top Ten maďarského ATK klubu v lednu 2004. Je specialistou na IX. skupinu FCI, které rozumí a proto ho pořadatelé výstav často delegují. Našim číňánkům se věnoval pečlivě, posoudil je s přehledem a kladl stejný důraz na statiku jako na pohyb. Před začátkem posuzování jsem tak trochu sdílela obavy paní Konečné na téma, co udělá vyšší vlhká tráva s našimi číňánky, kteří jsou v poslední době zvyklí na vystavování v halách a pěkně na kobercích. Corti chodil skvěle a na obou výstavách zvítězil nad Hopkirkem. Codýsek vyrazil po kruhu tak, že jsem mu jen těžko stačila. Zdravotní indispozice mi přece jen ještě byla na závadu, ale dělala jsem co se dalo, abych to Codymu nepokazila. Pravda, po vystavování jsem byla jako v mrákotách a židle se mi stala na dlouhou dobu úlevnou přítelkyní. 

Na odpolední soutěže jsme se přesunuli k finálovému kruhu. Pořadatelé se snažili nejen s cenami (na CACIB výstavě pohár za BOB, velké poháry za umístění v soutěžích), ale také s organizací Best in Show. Každý z deseti finalistů měl k dispozici velkou polystyrenovou podložku potaženou pevným neklouzavým materiálem. Na té byl pes nejen vidět a dobře se na ní stavěl, protože na rozdíl od trávníku byla rovná, ale navíc bránila i vzlínání případné vlhkosti do srsti psů. Skvělý a jednoduchý nápad hodný následování u venkovních výstav! Před finále jsme drželi mraky očima i silou vůle. Hnala se bouřka, tlak dělal kotrmelce a v jednu chvíli jsem byla nedaleko mdlobám. Do toho pochopitelně foukal vítr, což majitelům dlouhosrstých plemen výrazně komplikovalo situaci. Udržet na Codýskovi rovnou pěšinku a alespoň přijatelně učesanou srst, to byl docela kumšt. Ještě že má mít labutěnka srst vlající jako závoj. Kosmetika i ve větru udělala své a Codýsek po několika tazích kartáče vypadal zase k světu. V soutěžích se dařilo mnoha českým zástupcům, k čemuž jim moc blahopřejeme. Ve finále deváté skupiny FCI se sešla zajímavá konkurence. Řadu tváří jsem znala ze zahraničních výstav, řada byla českou špičkou. Codýsek, šťastný, že se může pěkně proběhnout, vystartoval jako závodní kůň na Pardubické. Myslím, že jsem musela i někoho předběhnout, ačkoliv to nedělám ráda. Postoupili jsme do užšího výběru po bok Moniky Kupicové s maltézáčkem, vedle pudla, kavalíra, francouzského buldočka, tibetského teriéra a nevím, jestli ještě někoho. Detailní posouzení rozhodlo o umístěné trojici: pudl, maltézáček a Cody. Třetí místo Moniky mě překvapilo tím spíš, že má od stejného rozhodčího i titul Best in Show. Druhé místo patřilo známé vystavovatelce s pudlem a jak se Cody dostal na první místo, to se mě neptejte. Prostě měl kliku a hezky chodil. Než jsem se stihla vzpamatovat, už jsem musela myslet na další soutěž. Chrtů bylo v desáté skupině jen pár. Stihla jsem Codýska odměnit i učesat, ale vítr si se srstí stejně dělal co chtěl. Do Best in Show nám za záda přiklusal irský vlkodav a před námi vběhl krásný německý ovčák i nádherný rotvajler, luxusní skotský teriér, jezevčík, trpasličí špic, místní tornjak, německý ohař, zlatý retrívr a naše maličkost. Codýsek stál jako vytesaný a zjevně se bavil děním kolem sebe. Odběhl své a nenechal se vyvést z míry ani vlkodavem za zády, ani ocasem retrívra, který měl před čumáčkem. K mému překvapení a ohromné radosti na nás čekal další titul reserve Best in show z mezinárodní výstavy!

Mezinárodní výstava skončila velmi rychle a všichni se znovu rozmístili ke kruhům pro výstavu národní. Vyfasovali jsme jiný kruh než dopoledne a po několika přesunech pod stan v začínajícím dešti a pod stromy v parku (stan, jak se ukázalo, patřil zrovna do našeho kruhu a usídlila se v něm paní rozhodčí!) nám nezbylo nic jiného než jít zmapovat terén do kruhu, jako třeba před závodem před agility. Tráva totiž skrývala nejen hluboké díry, ale také prohlubně naplněné vodou a mokřiny, přes které se nedalo běhat. Když jsme si jakž takž našli dráhu na schůdné písmeno "L", paní rozhodčí do jeho zlomu nechala postavit stůl. Prima. Předvedení psa suchou nohou zvládne jen kouzelník. Nejlepší nás ale mělo teprve potkat. Všichni jsme předvedli své psy jak to šlo nejlépe a s co nejmenší újmou na jejich vzhledu. Úlevný oddech ale nebyl na místě. V soutěži o BOB paní rozhodčí všem nekompromisně zavelela: "Do pohybu" a jasným gestem ukázala na kolo v celém kruhu. Diskutovat nemělo smysl a taktizovat se v bažině kombinované s oraništěm nedalo. Ještě že číňánci mají lehký krok a tak jsme se bořili jen my, majitelé. Paní Jadranka Smojver Selimovič si nás opravdu vychutnala! Ke psům byla milá, ale posuzovala téměř bez úsměvu a poměrně striktně. Zdálo se mi, že jí to snad ani nebaví nebo se možná necítí dobře. Inu každý má na taková den nárok. A to jsme jí měli potkat ještě ve skupině...

Jakmile jsme odvystavovali, zaměstnala nás předlouhá fronta na diplomy Bosenských šampionů. Jeden certifikát  25 EUR. Přestože měli pořadatelé diplomy připravené a vytištěné, kontrola posudků a placení trvalo. Mě zachránila chovatelka lvíčků z Maďarska, která si moje posudky a kartičky vzala k sobě a mě nechala padnout u klece´únavou a odpočívat. Opravdu jsem to potřebovala. Cody dostal svůj diplom těsně po té, kdy jsem s ním po Best in show a s druhým čerstvým titulem BIG přišla zpátky k našim věcem. Do Prahy jsme odjížděli tuším po sedmé hodině večer. Čekala nás desetihodinová noční cesta, nedělní mezinárodní výstava v Praze v konkurenci 83 číňánků a švédský rozhodčí. Ještě jsme netušili kolik věcí se v následujících 24 hodinách stane...

Čínský chocholatý pes  -- Chinese Crested Dog
CACIB - 29.4. 2006 morning - Rozhodčí/ Judge: Dušan Paunovič (SCG)
CAC - 29.4. 2006 afternoon - Rozhodčí/ Judge: Jadranka Smojver Selimovič (CRO)

New Champion of Bosna and Hercegovina (by 2 CAC on these two shows):
Moonswift Swallow Indigo, Corti Čertova stěna, Cody z Haliparku, Erakleia Avokaduh, El Djazaira Avokaduh

Finale:
CACIB - BIG IX. - 1st place Cody z Haliparku, judge: Dušan Paunovič (SCG)
CACIB - BIS - 2nd place Cody z Haliparku, judge: Refet Hadžič (BiH)
CAC - BIG IX. - 1st place Cody z Haliparku, judge: Jadranka Smojver-Selimovič (CRO)
Thank you very much!!!

02.05. 2006 - text: Brychtová, © foto: Brychta