Champion of Champions 2004

Budapest - Maďarsko  (Hungary) - 12. prosince 2004

Ich. Gessi Modrý květ - Champion of Champions H 2004 !!!!

Na šampiony šampionů do Budapešti jsem měla původně jet jen s Codym. Ale příroda a osud tomu chtěly, že se Gessince přesunulo zimní hárání z předpokládaného listopadu na „bůhvíkdy“ a tak jsem jí na výstavu přihlásila s vědomím, že kdyby si nakonec mínila své dámské období vybrat v době soutěže, zůstane prostě doma. To bylo rozhodnutí platné pro obě prosincová šampionská klání neboť na nedělní soutěž v Budapešti jsme jeli rovnou ze stejné soutěže z Bratislavy, která se konala od sobotního podvečera až do noci. V praxi to vypadalo tak, že jsme si po soutěži od sobotní noci do půl třetí nad ránem s manželem příjemně zatančili na plese v Bratislavě, pak se rozloučili s přáteli, zabalili a vyrazili do Budapešti. V maďarském hotelu Expo měli nahlášen náš hodně pozdní příjezd, pročež ani půl pátá ranní nevyvedla recepčního z konceptu. Pravda, do postele jsme padli téměř v mrákotách, ale stále ještě s krásnými dojmy ze Slovenska.

Dvouletá znalost prostředí výstaviště Hungexpo i průběhu soutěže v Budapešti byla tentokrát ohromnou výhodou. V půl deváté ráno jsme se stále ještě unavení dopotáceli na snídani, kde nás silná maďarská káva na chvíli vzkřísila. Autem jsme pak dojeli k bráně na výstaviště, Hanuš mě tady vysadil a já šla vyřídit formality do výstavní kanceláře. Protože jsem z propozic věděla, že v našem kruhu by měly být posuzovány skupiny FCI III., VI. a naše IX., odhadovala jsem dobu pro začátek našeho posuzování někde kolem poledne. Pamětliva zkušenosti: „Důvěřuj, ale prověřuj“, jsem nejen zalistovala v katalogu a ověřila vše, co se nás mohlo týkat, ale došla jsem i k našemu kruhu a překontrolovala seznam a pořadí plemen na orientační tabuli s vánočními panďuláky. Pozdravila jsem se tady s Evou Neduchalovou i s jejím kerrym a domluvila se s ní na báječné pomoci. Protože číňánci jdou na řadu uprostřed IX. skupiny FCI, Eva mi pošle SMS až začne naše skupina. I tak budu mít dostatek času na přesun z hotelu a pečlivou přípravu obou psů. Spokojeně jsem se tedy vrátila k manželovi, dojeli jsme zase do hotelu a po vyvenčení psů jsme spali až do půl dvanácté spánkem spravedlivých. Pak jsme beze spěchu pobalili nutné věci, já jsem se v pohodě namalovala i oblékla do soutěžního, pejsky jsem „předčesala“ a během půl hodinky jsme stáli vedle Evy v soutěžní hale. Byli jsme tu v ideální okamžik. Posuzování naší skupiny FCI právě začalo. Než na nás došla řada, stihla jsem udělat rozhovor do maďarské televize Ebugatta, pozdravit se s přáteli v hale a obejít výstavní stánky. Pak jsem připravila Codýska a Gessi a počkala na vyzvání ke vstupu do kruhu.

Do chvíle, než jsem otevřela katalog a zjistila jména konkurentů, jsem měla docela obavy, s kým se tu letos sejdeme. Do Maďarska může přijet jakýkoliv šampion odkudkoliv a konkurenci tak není možno předem odhadnout. Už ani nevím kdo mi kde špitl do ucha, že nás má být v Budapešti s číňánky celkem pět, ale kdo konkrétně přijede, to jsem netušila. Skoro mi bylo líto, že se v kruhu nakonec sešel Cody a Farao z Haliparku, obě velmi pěkné labutěnky. Geska měla dvě soupeřky také z Maďarska, jednu labutěnku a jednu fenku bez srsti. Na všechny byl v kruhu připravený švýcarský rozhodčí a prezident FCI pan Hans Müller, který, kam až moje paměť sahá, naše plemeno v kruhu samostatně ještě neposuzoval (ale Geska s ním měla za sebou jedno hodně příjemné setkání v Best in Show loni v Luzernu. O to zajímavější věci se mohly stát. Cody i Farao chodili moc pěkně a pan rozhodčí je oba pochválil. Třídu vyhrál o něco vyspělejší Cody a já jsem z kruhu odcházela s dvojí radostí, protože se Farao nejen krásně předvedl, ale ještě se ke mně s nadšením hlásil a do ucha mi pošeptal, jak se má u svých maďarských majitelů báječně. Geska se rozhodla, že se v hotelu krásně vyspinkala a proto bude chodit tak, aby nikoho nenechala na pochybách o svých kvalitách. Třídu vyhrála s přehledem, zato Cody vedený mým manželem jí byl docela těžkou konkurencí. Pan rozhodčí po zadání titulu připustil, že to bylo nesnadné rozhodování a dvojici Cody a Hanuš složil poklonu za výborné předvedení. Ačkoli se to ještě před měsícem nezdálo možné, Geska se stala již potřetí v řadě za sebou držitelkou titulu BOB ze soutěže šampionů a tím nás čekalo odpolední finále.

Z propozic i katalogu jsem věděla, že devátou skupinu FCI bude posuzovat rakouská rozhodčí Steffi Kirschbichler. S ní se Gessi naposledy setkala na evropské výstavě v Paříži 2002 při posuzování chovatelské skupiny Modrý květ a musím pro úplnost dodat, že to bylo setkání nejen příjemné a překvapivé, ale také vítězné. Jenomže chovatelské skupiny jsou jedna věc a devátá skupina FCI věc druhá a zcela rozdílná. Teprve po skončení posuzování jednotlivých plemen jsem se mohla porozhlédnout po našich odpoledních soupeřích. Jak jinak, samé známé tváře, většina domácích a tu a tam zahraniční hvězda. Přijel i předseda maďarského klubu ATK, ačkoliv sám nevystavoval. Jemu jsem vrátila veliký putovní pohár za Gessinčino loňské absolutní vítězství v soutěži Pes roku ATK. Jméno Gessi Modrý květ na něm zůstane zapsáno tak, jak je tomu například na Davisově poháru.

Odpoledně-večerní soutěže jsou pokaždé slavnostní záležitostí. Sbor rozhodčích oblékne smokingy, dámy večerní kostým či šaty. Také většina vystavovatelů ctí změnu atmosféry i stylu. Finálová klání mají neměnný průběh, a protože jsem jej popsala v minulých reportážích 2002 a 2003, nebudu jej popisovat znovu. Spíš se vás pokusím vtáhnout do nálady, která soutěž provází. Nástup soutěžících obvykle doprovází tichý hudební doprovod a vždy zasvěcený komentář moderátora, jímž byl letos Tamás Jakkel a István Nagy, v závislosti na tom, kdo zrovna posuzoval a kdo vystavoval. Zvládali to obé bez potíží a střídali se u mikrofonu víceméně bez povšimnutí publika. Než došla řada na Gessi, moc jsme drželi palce našemu kerry blue teriérovi. I tuto skupinu posuzovala stejná rozhodčí - Steffi Kirschbichler - a tak jsem bedlivě sledovala její systém hodnocení. Upřímně řečeno po té, kdy si Evy Neduchalové a jejího šedomodrého krasavce ani nevšimla, ztratila jsem veškeré naděje a tím také trému. Vrátila jsem se do své obvyklé pohody a řekla si, že je to přece soutěž jako každá jiná. Eva byla tak hodná, že mi pro Gessi půjčila svůj fén pro Barona a já vůbec poprvé fenku před soutěží znovu vyfénovala. O nic nešlo a tak jsem takovou předfinálovou úpravu klidně riskla. Použila jsem jen objemový sprej a výsledek mě docela příjemně překvapil. Geska byl hodná, dobře naladěná a mezi načinčané dlouhosrsté soupeře jsme spolu nastoupily jako na výlet o letních prázdninách. Musím ještě dodat, že s výběrem oblečení mi tentokrát pomohl manžel. Mrkl na vyšívaný kabátek paní Kirsbichler a s pobaveným úsměvem pravil, že když si vezmu sametové šaty se světlým zdobením vpředu, bude nám to vedle sebe v kruhu slušet.

Na rozdíl od loňského roku se letos rozhodčí nechodili na psy dívat do přípravného kruhu, ale posuzovali rovnou bez přípravy až ve finále. Volba pořadí při nástupu tedy patřila do kapitoly "Výstavní taktika při vystavování". A tady, kde se sešlo i dost profesionálních handlerů, šlo, jak já říkám,  o vysokou školu taktiky. Bylo dobré mít nastudováno nejen rozhodčího a jeho postup, ale i práci asistentů v kruhu a zvyklosti handlerů. S Gessi jsem, už po svém maďarském zvyku, nastupovala těsně za skupinou všech pudlů. Od loňska jsem si pamatovala, že rozhodčímu Gyulovi Sárkozimu nesmím s Geskou jeho stříbrného toy pudlík a zadupat do země a tak jsem si záměrně nechala „jakoby svou nešikovností“ ještě větší odstup při nástupu, než k jakému mě vybízely asistentky. A stejně to bylo jen tak tak, protože pudlík byl maličký a nepříliš rychlý, zatímco Gessi zabrala na nástup s nadšením sobě vlastním. Dobře jsem si všimla, že se na nás paní rozhodčí při nástupu stačila podívat a už jsme měly první body k dobru. V postoji jsem měla s Gessi jediný problém a to byly stupně vítězů, které vyšly přesně před nás. Posunula jsem se o kousek dozadu a Gesku natočila mírně bokem, aby byla k paní rozhodčí v co nejlepším úhlu. Pak už záleželo jen na štěstí, co se stane. Po první prohlídce řady nastoupených šampionů začal výběr do užšího finále. Páni, i nám se dostalo kýženého pokynu rukou. Beru Gessi, která už také ví, že máme šanci, a stavíme se doprostřed kruhu do řady šťastných. Tuším, že nás bylo osm nebo deset, ale kdo, to se mě neptejte. Určitě pudl, tibetský teriér, lhasa apso, maltézáček, mops, grifonek, kavalír a bišonek. Celá řada se posune na kraj a každého psa čeká individuální posouzení na stole a na zemi v pohybu. Než se předvede pudlík před námi, mám čas Gessi postavit na stůl. Holčička zlatá! Stojí jako vytesaná a navíc se jí paní rozhodčí zjevně líbí. Při prohlídce se snažím posouvat a stavět tak, abych Gessince vždy dělala z pohledu rozhodčí tmavé pozadí, protože fenka má teď přes zimu dost světlou kůži. Můžeme na zem. Pruh koberce znamená buď úspěch nebo konec. Geska se po něm proběhne s radostí a stejně tak zvládá i závěrečný pohyb po kruhu, než se dostane zpět na své místo. Než paní rozhodčí doposoudí naše soupeře, bolí mě z klečení kolena. Geska stojí celou dobu ve vzorném postoji, jen jí tu tam ještě přičísnu chocholku, protože fotografů i diváků je tu spousta a člověk nikdy neví, kdo ho kdy fotí nebo se na něj dívá. Je to krásná práce bez odpočinku.

Poslední pejsek je posouzen. Překontroluji postoj Gessi, protože vím, že se na nás všechny paní rozhodčí ještě jednou pozorně podívá. Tady už rozhoduje každý detail i celkový dojem. Co se bude dít teď? Paní Kirschbichler přejede nastoupený výběr finalistů od začátku do konce pohledem. Je rozhodnuto. Tiše sděluje moderátorovi svůj verdikt. Tajně doufám, že na by na nás mohlo vyjít třetí místo, jinou šanci nevidím. Třetí místo – lhasa apso známé maďarské majitelky. Druhé místo…  vteřina čekání… mops. "Hm, tak máme děvče po nadějích", špitnu Gesce. Asi vyhraje maltézáček. Nebo kavalír? Nebo tibeťáček? Jenomže se ozvalo „Chinese crested dog!“ Pan Jakkel, který nás ze soutěží zná, použil jako první anglický název plemene, aby mi usnadnil situaci a teprve pak obsáhle vypráví publiku o plemeni "Kínai meztelen kutya". V první vteřině po vyhlášení našeho vítězství mám pocit, že se mi to jen zdá, v další si zakryju oči, abych mohla uvěřit. Geska ale ví, že byla řeč o ní a cuknutím vodítka mě probere. Ve výstavním poklusu peláší ke stupňům vítězů a bez zaváhání skočí na volný nejvyšší stupínek. Zbývající dění už je jen konec pohádky. Gratulace, fotografování, radost a mezitím i příjemný šok z toho, že Geska dosáhla na titul Šampion šampionů 2004 a navíc v zahraničí, v otevřené konkurenci tolika krásných psů. Než jsem se stačila vzpamatovat, nastupujeme hned po desáté skupině FCI k soutěži Best in show. Tady už nemáme mezi domácími vůbec šanci, ale přesto děláme s Gessi co se dá. Než budou zveřejněna jména vítězů, všichni soutěžící opouštění plochu a zpět budou voláni postupně podle pořadí. Naše konečné sedmé místo doplněné o další pohár je velkým úspěchem. Každému z nás blahopřeje celý sbor rozhodčích, ředitel výstavy, sponzoři. Moje speciální poděkování patří paní Kirschbichler i panu Müllerovi, protože bez jejich rozhodnutí by Gessi v Best in show nestála.  Ačkoli se to zdá téměř nemožné, nakonec jsem doma z katalogů zjistila, že Gessi byla v posledních třech jediným stejným psem ze všech plemen, který tu stál třikrát za sebou na stupních vítězů. V roce 2002 byla při své první účasti druhá, loni třetí a letos svou skupinu FCI vyhrála. Závěr roku 2004 se nám vydařil tak, jak by mě to ani ve snu nenapadlo. A jen shodou okolností právě v prosinci vyšlo nové číslo maďarského časopisu A kutya, do kterého paní Kiss napsala portrét plemene číňánků, doplněný, mimo jiné, mojí fotografií. Tak vypadá třešnička na dortíku. 

Ještě dlouho potom nemohu uvěřit a myslím na to, kolik náhod se znovu muselo sejít a kolik věcí udát, aby se stalo to, co se stát mělo. Gessi zakončila rok 2004 s tituly Evropský vítěz 2004, Světový vítěz 2004 a Šampion šampionů 2004, v únoru jí pak čeká znovu titul Pes roku 2004 ATK a soutěž v Top Ten. Co dodat? Docela se mi v takové pohádce líbí… Hladím Gessinku po hlavičce a říkám si, jak je fajn žít s ní, s báječnými lidmi, které mám kolem sebe a prožívat to všechno právě tady a teď. Ať se daří i vám!

Chinese Crested Dog - hairless and powderpuff
Judge: Hans W. Müller (Švýcarsko - Switzerland)

4.2.2005, text:  Ing. L . Brychtová, foto: Ing. H. Brychta