Evropská výstava (CACIB - European Section Show)

Barcelona - Spain - 4. - 6. června  2004 - Komentář

* Výsledky najdete na samostatné stránce * Results + photos *

The BOB competition in Barcelona - Soutěž o vítěze plemene v Barceloně

Nejprve trocha teorie
Jen jednou za rok se koná pod patronátem FCI (Federation Cynologique Internationale neboli Mezinárodní kynologická federace) jediná výstava světová a též jednou takzvaná výstava sekční pro danou oblast. FCI má své členské země rozděleny z hlediska pořádání výstav do tří sekcí: Americko-karibská (výstava 24. - 27. 6. 2004 v Kostarice v San José); Asijská (sekční výstava proběhla v Tokiu 3. - 4. dubna 2004); Evropská (výstava v Barceloně 4.- 6. 6. 2004). Většina z nás zná vžitý pojem Evropská výstava, ale vězte, že přesnější název je Evropská sekční výstava. Zadávané tituly tedy v plné kráse znějí: Vítěz Evropské sekční výstavy a Vítěz mladých Evropské sekční výstavy. To jen abyste se nedivili, až tyto pojmy někde uslyšíte.

Barcelona ve zkratce
Vzdálenost od Prahy: něco přes 1 750 kilometrů
Počet výstavních dní: 3; Počet přihlášených psů 7773; Počet plemen: 260
Počet zúčastněných zemí 53 zemí (35 Evropa, 9 Amerika, 6 Asie, 3 ostatní)
Počet rozhodčích 69 z 11 zemí; více než polovina rozhodčích pocházela ze Španělska
Výstavní prostor: výstaviště FIRA Barcelona uprostřed krásného města.
Jediný CAC se zadával v konkurenci vítězů mezitřídy a třídy otevřené (případně pracovní), vítězové třídy šampionů soutěžili rovnou o CACIB s držiteli CAC. Proto mají vítězové ze třídy šampionů titul například V1, CACIB bez CAC a jiný pes třeba z mezitřídy V1, res. CAC.

Atmosféra
První dva dny jsem se pokoušela zjistit, jaký mám z výstavy dojem a byla jsem docela překvapená, že nebyl nijak zřetelný. Až v neděli dopoledne jsem zjistila, čím to je. Letošní evropská výstava probíhala naprosto nenásilně, samozřejmě, přirozeně a vlastně jakoby mimochodem. Všechno fungovalo jak mělo, pořadatelé se pokaždé objevili přesně tam, kde je bylo třeba a vyřešili, co bylo třeba, kolem kruhů byl povětšinou klid nebo jen mírné rušno, velké haly poskytly dostatek prostoru i tak "běhavým" plemenům, jakými jsou třeba afgánští chrti. Finálové soutěže neoplývaly žádnými extra fanfárami ani výjimečným děním.  Podstatné ale je, že fungovalo vše, co na takové výstavě fungovat má. Evropská výstava v Barceloně byla podle mě ukázkou, jak udělat výstavu dobře, kvalitně a na standardní úrovni. Z hlediska "pocitů návštěvníka" pro mě ale zůstává loňská "evropská" Bratislava nepřekonaná a čím dál zřetelněji se ukazuje, jak luxusní akce to vlastně byla. Stran kynologické historie i budoucnosti tak Slovensko dostalo známku nejvyšší kvality.

FIRA
Evropská výstava probíhala uprostřed Barcelony v areálu s názvem FIRA. Mylně jsme se domnívali, že by cesta k výstavišti měla být třeba z hlavních tahů silnic nebo z dálnice nějak značena. Dokud jsme podle mapy nedojeli až k výstavišti, nikde žádné šipky. Zato vjezd k pavilonům se nedal minout. "Musíš se trefit mezi ty dva vysoké sloupy", vydala jsem cílový pokyn manželovi za volantem. Přes čtyři pruhy na auty zaplněném kruhovém objezdu to byl docela husarský kousek. Parkovalo se všude v okolních ulicích i v krytém parkovišti a v protějším pavilonu, pro vyndání klecí a psů však vyhradili pořadatelé speciální prostor pro krátké stání, který bedlivě střežili. Pravda, dlažební kostky mezi pruhy asfaltu na chodníku nebyly zrovna nejjednodušším podkladem pro příjezd, ale s jistou dávkou opatrnosti se to dalo zvládnout. Nevím jak kdo jiný, ale já vjela s klecí, přepravkami a taškami do areálu bez jakékoliv vstupní kontroly. Kruh 38 byl dostatečně velký, pokrytý sytě modrým kobercem, který však v předchozích dvou dnech utrpěl od velkých plemen značné šrámy. Psích louží na něm bylo nepočítaně. Z vybavení chyběla jen výsledková tabule, takže získat výsledky plemen na výstavě bylo prakticky nemožné. Na druhou stranu pořadatelé dodali výsledky všech psů na internetové stránky velmi rychle a přesně tak, jak slíbili (odkazy najdete dole na stránce). 

Drobnosti a domněnky
V Barceloně jsem zajásala nad posudkovými listy. Jednoduché, zaškrtávací (rozhodčí nemusel nic vypisovat a posuzování bylo rychlé), s barevně odlišenými kopiemi. Zmatek způsobilo řazení psů v katalogu, když byli uvedeni nejprve všichni mladí jedinci (psi a za nimi feny), pak už běžně mezitřída, třída otevřená a šampionů u psů a totéž u fen, přičemž všichni dorostenci i veteráni byli zařazeni až na konec katalogu, do samostatné části. Tak se stalo, že při posuzování samotném byli majitelé psů v mezitřídě psů zaskočeni, neboť posouzení neproběhlo v pořadí uvedeného v katalogu, ale "podle zvyklosti" nejprve všichni psi, pak všechny feny. Naopak výbornou pomocí byly tabulky s přehledy plemen, kruhů a rozpis obsazení jednotlivých tříd (v některých případech ale došlo k přeřazení psů a pak statistiky nesouhlasily se skutečností). To, že v řadě případů budou mít navrch "domácí" nad cizinci, se zřetelně ukázalo už první dva dny. Setkala jsem se s mnoha kynologickými přáteli a většina z nich měla stejný dojem. Když Španělé vyhrají své třídy, kde nejlepší psi zůstanou druzí, pak někdo z nich určitě dostane nakonec alespoň BOB, aby byl ve finále.  Převaha španělských rozhodčích byla znát i ve finálových soutěžích. K tomu mohutná (a na výstavách už samozřejmá) propagační kampaň nejlepších domácích psů, kde například číňánky v graficky luxusně zpracované inzerci zastupovala úspěšná majitelka a chovatelka Teresa Moreau. Při vidině španělského rozhodčího, kterého předcházela pověst, že dá většinu titulů do Ruska, se zdály příští výsledky u našeho plemene snadno odhadnutelné. Ale znáte mé pravidlo: všechno je pokaždé otevřené a já jela do Barcelony jako vždy s tím, že známka výborná pro každého z mých svěřenců bude fenomenální úspěch. A to jsem ještě neviděla katalog a neměla představu o síle konkurence.

V Barceloně se sešlo přes padesát (55) líbivých čínských chocholatých psů všeobecně výborné kvality a moderních typů. Mezi nimi se osmička českých zástupců rozhodně neztratila: 1x CACIB - Evropský vítěz, 2x V2 (ve třídě šampionů psů a ve třídě otevřené z 10 fen), 1x V3 (ze 7 psů ve třídě mladých), 1x V 5-6 (finálový výběr ze 14 psů ve třídě otevřené); 2x V bez pořadí, 1x VD. Po roce tedy putuje titul Evropského vítěze opět do Čech, dokonce ke stejnému majiteli, ale pro změnu pro fenu.

Posuzování
Španělský rozhodčí působil po příchodu do kruhu docela přísně, vážně se tvářil i většinu času v kruhu, ale ke psům byl milý, posuzoval jemně, důsledně a s citem a každému majiteli s úsměvem poděkoval za předvedení psa na stole. Na skus se díval jen velmi zběžně, prakticky odhrnul jen přední pysky, aby viděl skus, víc ho nezajímalo. Bedlivě prohlížel hlavy, oči, pigment, postavení předních končetin a zezadu pečlivě osahal hřbet, zadní končetiny i ocásky. V pohybu si prohlédl nejprve celou třídu a po posouzení na stole každého psa jednotlivě tam a zpět a samostatně po kruhu. Neptal se majitelů vůbec na nic (ani na věk psa, proč také), měl jasná, středně energická gesta pro dění v kruhu, díky nimž nepotřeboval cokoliv říci. I pořadí dal najevo jednoznačným ukázáním ruky. Na stole měl problém s prohlídkou skusu jen jediný pes, všichni ostatní zvládli předvedení jak má být a obvykle na vysoké úrovni. Sešla se konkurence většiny navzájem známých vystavovatelů, takže tempo společného pohybu i postavení psů probíhalo v klidu a bez zmatků. Měla jsem dojem, že tentokrát každý věděl, co má dělat a snažil se udělat maximum pro svého psa. Jednoduše kvalitní zahraniční výstava na úrovni, na jakou jsme ve světě zvyklí.

Číňánci
Ve třídě mladých psů zářil Enriquillo Avokaduh, který byl i jasným adeptem na první místo. Dokonale upravený, bezchybně předvedený, vysoce elegantní, nádherně osrstěný, líbivý. I s větší kohoutkovou výškou bez problémů dosáhl na nádherné třetí místo se známkou výborný 3, když ještě v závěru díky bezvadné prezentaci v kruhu právem přeskočil čtvrtého Moonswift Bronze Cheiftan. Osobně bych ale českého psíka viděla ještě o místo vepředu, neboť Emanor by slovy posudku "mohl mít lepší přední i zadní končetiny". V mezitřídě psů bych viděla opačně první a druhé pořadí, přestože se mi Moonswift Mystic Man moc líbí. Abych se vyjádřila dostatečně diplomaticky, Manolito prokázal výrazně sebevědomější povahu i temperament.

Otevřená třída psů s patnácti zástupci dle katalogu (Prefix Hold Your Horses nesoutěžil v šampionech, ale ve třídě otevřené) a 14 opravdu přítomnými byla sešlostí hvězd zvučných jmen z ještě zvučnějších stanic. Zajímavostí byla účast pěti pěkných labutěnek, z nichž se hned tři psi vešli do užšího šestičlenného finále a zdárně sekundovali naháčům! Sampan Basta se po svém pobytu doma v Rusku předvedl opět ve skvělé formě a o jeho prvenství mezi psy nebylo pochyb. Moc se mi líbil třetí umístěný dlouhosrstý psík Hibacka´s Hercule Poirot, druhý pes byl na můj vkus o něco delšího typu než všichni ostatní. Mezi zbývající trojicí finalistů - Lovely Boy, Cody a Prefix Hold Your Horses už nebylo moc co rozhodovat, papírově nejsilnější pozici měl švédský psík, ale odešel spolu s Codym na pátém a šestém místě, což je pro Codyho velká čest. Mezi psy ve třídě šampionů se nedalo čekat žádné překvapení a Special Agent von Shinbashi pak dosáhl za Sampanem i na res. CACIB.

Mladé fenky se předvedly také v pěkné kvalitě. Na vyšší umístění jsem tipovala krásně se předvádějící Cinnamon i líbivou Pamplonu, ale výběr finalistek dopadl jinak. Zholesk Pinokolada odpovídala typu, který se panu rozhodčímu líbil a svého děda Sampaně Basta vzhledem nezapřela. Fenky v mezitřídě skončily přesně podle mého dojmu. Třída otevřená fen byla opět nabitá a druhé místo Belissky v téhle konkurenci považuji za naprosto úžasné, zvláště tehdy, pokud i angličanka přeřazená ze třídy šampionů, kterou zdobí titul CC z Crufts, skončila s výbornou bez pořadí. Ve třídě šampionů se sešla Gessi se španělskou hvězdou amerického původu Woodlyn Chicago Cubbie Phan, jež má na svém kontě i vítězství v BIG, soutěžila v Americe na Westminstru a jejím dědečkem je Rohan´s Little Lion King (znalci informaci ocení, ostatní si ho třeba na webu najdou). Upřímně řečeno byla jsem vítězstvím Gessi ve třídě šampionů překvapená tím spíš, že Cubbie dostala v červenci 2003 BIG od rozhodčího, který nás právě posuzoval. O CACIB si zaběhala první a druhá ze třídy šampionů (Gessi a Cubbie) a držitelky CAC a res. CAC - Miss Marple a Orchidey Orca. Netušené se stalo skutečností a Gessi si letos k titulu světového vítěze nadělila ještě evropské prvenství, čímž se i s počtem 60x BOB definitivně stala nejúspěšnější fenou v historii našeho plemene vůbec. Za svůj skvělý výkon si to opravdu zasloužila.

O BOB se pak sešla zajímavá konkurence. Sampan Basta, Gessi Modrý květ, Sasquehanna Ekstern a Zholesk Pinokolada. První tři mají psa Gingery´s Krimson N Clover jako otce, poslední ho má už jako pradědečka. Kupodivu nejméně jeho vlivu vykazoval Ekstern, neb byl více podobný matce Penicylině Sasquehanna. Ostatní tři společného předka nezapřeli ani náhodou. O BOB si nakonec zaběhal Sampan s Gessi, přičemž zvítězivší pes získal BOB z evropské výstavy stejně jako na světové výstavě v roce 2002 v Amsterdamu. Mám za to, že se z Krimsona stává jeden z nejvýznamnějších plemeníků CCD planety.

Celková kvalita předvedených psů a fen
Ačkoli se číňánků nesešlo nijak rekordní množství, jejich kvalita byla všeobecně vynikající. Skoro se mi chce říct, že ti průměrní a horší zůstali doma. Možná tušili, že by v téhle sešlosti neměli šanci. V kruhu jsem na rozdíl od předchozích let (na světové a evropské výstavy jezdíme pravidelně od roku 1993, nepočítám-li SV Brno 1990) neviděla jedince, o kterém bych si pomyslela, že do světové špičky vůbec nepatří (když to přeženu, pak bych mezi "méně špičkové" jedince zařadila maximálně 15 zvířat). A nenechte se mýlit tím, že píšu do světové a ne jen do evropské špičky. Vždyť několik předvedených jedinců mělo čistě americký původ, jiní převážně americkou krev, zastoupeny byly anglické i evropské linie. A zkušení chovatelé vědí, že nejlepších výsledků dosahují v Americe cíleným kombinováním amerických a anglických linií. Svět se zmenšuje, cestování zrychluje a chovatelé spolupracují čím dál více ku prospěchu celého plemene.

Celkově vzato jsme viděli jedince velmi standardního vzhledu, středně silných koster, velmi elegantní, hodně líbivé, pohybově dobře vybavené, bez zásadních nedostatků. V typech vládly štíhlejší "deer" typy na vyšších nožkách a souběžně s nimi dnes moderní střední typy, s pevnou kostrou, ale přitom s dostatečnou elegancí. Klasický těžký a nižší "cobby" typ nestál v kruhu žádný (nejblíže mohl být asi Prefix Hold Your Horses, který je ale typově vzorovým angličanem, jež vyhrál CC letos na Crufts).

Až na pár jednotlivých výjimek byli naháči výstavními upravovanými mezitypy (většinou středními, ale píše silnými). "Nejčistější" naháč tu byl asi Lovely Boy od Chlpíků, který je stále ještě velmi solidně osrstěný na požadovaných partiích. Pro plemeno jsou prostě typické husté ponožky, chochol na ocásku a luxusní hříva na hlavě a krku a kdo chce dnes uspět na zahraničních výstavách v silné konkurenci, bez mezitypu a bez větší či menší práce s jeho úpravou se neobejde. Odměnou mu bude krásný a atraktivní psík, na jakého je radost se dívat.

Většina psů i fen se vešla do standardem deklarované ideální výšky, vyšší byli jen dva psi, zřetelně menší jediný. U labutěnek měli tři jedinci srst mírně zvlněnou (jeden více), ostatní rovnou a jemnou, správné kvality a výborné délky. Tu a tam jsem měla zásadnější připomínky ke končetinám  - vpředu vystupující lokty, úzké chody vpředu či vzadu nebo v kombinaci obojí, někde výrazně vytočené tlapky vpředu či vzadu. Horní linie byly obvykle velmi dobré, tu a tam ne zcela ideální, výrazněji klenuté v bederní partii. Pigmenty nosů a očí jsme viděli v jasné převaze černé a tmavé, u dvou jedinců s nahnědlou pigmentací kůže byl nos hnědočerný. Geneticky založený čistě hnědý pigment nebo výrazně světlé oči neměl žádný pes. Převážně bohatě osrstěné uši u většiny zvířat dobře stály, k vidění však byla i ouška vyholená a u labutěnek stojící. Polovina předvedených psů nesla ocásek vesele a vzhůru, polovina méně jistě až nízko. Čím zkušenější pes, tím jistější projev, který by měl vyspělého čínského naháče ve výstavním kruhu zdobit.

Celkově vzato byl do každé třídy příjemný pohled a kolemjdoucí návštěvník si mohl kdykoliv odnést dojem, že: "Ti čínští chocholatí psi jsou ale pohledné a atraktivní plemeno!" A to byl měl být hlavní cíl nás všech v chovu našeho krásného plemene. Nyní máme v Čechách už čtyři evropské vítěze (Cenn Modrý květ, Eyllin Modrý Květ, Gessi Modrý květ a Akim Hvězda z Podmok) a jednoho světového (Gessi Modrý květ), nepočítám-li světový titul mladých. Naši nejlepší čínští naháči se pravidelně umísťují s výborným oceněním na předních místech a mezi hvězdy celosvětového chovu zapadnou bez mrknutí oka. Teď nám tedy zbývá jen držet krok s děním ve světovém chovu a nevymýšlet inovace, které by nás v chovu posunuly zpět.

Co dodat?  
Ať se vám v chovu daří, ať vám nechybí chovatelské štěstí a rozvaha a ať máme i nadále čínské naháče zdravé a krásné! Učte se od nejlepších, najděte si své cíle a trpělivě i rozhodně za nimi jděte. Nenechte si od nikoho nakukat žádné nesmysly a držte se svého rozumu. Jedině tak budeme moci napsat i příště, že do Čech putuje další prestižní světový či evropský titul. LB

Zúčastnění psi podle zemí

A = Austria; CZ = Czech republic; CH = Switzerland; D = Deutschland (Germany); E - Espania (Spain);  F = Finland;
Fr = France; N. = Netherlands (Holland); Pol. = Poland; Rus. = Russia; Est = Estonia; USA = Amerika

* Tady najdete on - line výsledky Chinese Crested Dogs v Barceloně
(pozor, někteří psi soutěžili v jiných třídách, než uvádějí výsledky!).
*  Tady najdete on - line výsledky Perro sin pelo del Peru v Barceloně
* On - line výsledky všech plemen  v Barceloně.

09.06.2004 - Ing. Libuše Brychtová, foto: Ing. Hanuš Brychta