Mezinárodní výstava (2x CACIB)

Zagreb - Croatia - 28. a 29. února 2004

Po delší době jsme si vyzkoušeli, jak se cestuje v plně naloženém autě. Naše výprava na dvoudenní výstavu do Záhřebu čítala 4 dospělé osoby, 8 psů různého věku dvou plemen a potřeby pro čtyřdenní pobyt v zahraničí. V první chvíli, když jsme všechno nanosili k autu, se zdálo, že i přívěs by tu našel své uplatnění. Nicméně šikovnost mého manžela v balení výstavních potřeb dosahuje dokonalosti, takže po 20 minutách hledání ideálního místa pro každý předmět jsme měli nejen naložené psy i nás, ale nemuseli jsme oželet žádné z připravených zavazadel! Pravda, vyhlášené pracovní heslo: „Každý veze minimum věcí“, ukázalo své záludnosti až na místě výstavy, ale první moment naší cesty se vyznačoval radostí z dobře zahrané partie hráčů šachů.

Jako obvykle jsme vyjížděli v pátek odpoledne, abychom večer před výstavou v klidu vykoupali už v místním hotelu. Skutečnost, že se nám předem nepodařilo získat z hotelu "Zagreb" potvrzení naší rezervace, byla jen drobnou skvrnkou na jinak bezproblémové cestě. Naopak poprvé za celou dobu, kdy sem jezdíme, jsme do Záhřebu přijeli téměř ideální cestou. Nikoliv díky první odbočce značené k centru přes město, kudy to jde také, ale stále rovně po dálnici až k odbočce Zagreb jug a tudy na kruhový objezd, kde už je značen Zagrebački velesajam. Hotel Zagreb je těsně u výstaviště, výborně se tu venčí a jestliže vám postačí běžná kvalita služeb i restaurace, mohu vám jej i díky snesitené ceně doporučit. Před půl dvanáctou jsme začali koupat a já po vyfénování Akima, Gesky, Codyho a Dinušky uléhala těsně před půl čtvrtou. Ještě štěstí, že máme tichý fén a výprava z jednoho zahraničního autobusu dělala výrazně větší hluk než sušení psů.

Ráno nám stačilo vstávat v sedm a po snídani jsme během pár minut stáli ve výstavní hale. Chorvatští pořadatelé s propozicemi opět zaslali i plánek a rozpis kruhů, díky čemuž nikdo nikde nebloudil. Každý návštěvník dostal na ruku razítko (v sobotu černé, v neděli zelené), aby mohl volně procházet do haly a zpět. Náš kruh byl dokonce na stejném místě jako v loni v říjnu, takže jsme se mohli utábořit s vědomím dobré znalosti místa i jeho možností. Katalogová čísla dostali majitelé psů opět v obálkách s kompletním termínovníkem chorvatských výstav na celý rok, k dispozici byly propozice na řadu výstav v Evropě a akce začala na čas slavnostním ceremoniálem a představením sboru rozhodčích ve finálovém kruhu. Vždycky se mě ptáte na jména přítomných zahraničních rozhodčích, tak tady jsou: Elina Tan Hietalahti (SF), Kari Jarvinen (SF) Gabriele Dondi (I), Milivoje Urosevic (SiCG), Daniela a Zeljko Gajic (Slo), Juan Naveda (E), Hans v.d. Berg (NL), Monika Blaha (A), Kardos Vilmos (H) a Hans W. Müller (CH). Mezinárodní sbor doplnili jen čtyři rozhodčí z Chorvatska. Na oba dny bylo přihlášeno 959 psů, vystavovatelé přijeli z Itálie, Rakouska, Maďarska, Slovinska, Německa, Belgie, Slovenska, ze Srbska a Černé Hory a samozřejmě z Čech. Po domácích majitelích a Italech, byla česká účast třetí nejpočetnější a také úspěšnou, jak vzápětí uvidíte.

Čekaly nás dvě samostatné mezinárodní výstavy a manželé Gajičovi jako rozhodčí. S oběma už se moji pejskové potkali a pokaždé to bylo setkání příjemné. Konkurence se u číňánků sešla velmi pěkná (peruánský naháč žádný, jeden mexický naháč z Rakouska). K naší výpravě se kromě Akima s Gessi přidaly i dvě labutěnky, Cody a Dina z Haliparku, a aby mých odchovanců nebylo málo, tak také Eso a Elizabeth. Přičteme-li Doise z Haliparku, který přijel se svým pánečkem z Rakouska, měla jsem v Záhřebu mnohé radostné chvíle setkání se svými psími robátky. Diosek se ke mně hlásil tak, že jsem musela společné vítání odložit na dobu po výstavě, protože byl ve třídě s Codym, kde bych ho mohla rozptylovat. Ale věřte, že jsme si to po posuzování vynahradili a psík je stejně báječný, jako býval, když jsem ho měla doma. A abych nezapomněla, do Záhřebu s námi jela i naše kamarádka Lucka se svým černobílým shih-tzu Ashleym.

Vždy elegantní Zeljko Gajic patří k rozhodčím, kteří posuzují po celé Evropě a najít v jeho diáři volný víkend je téměř nemožné. K majitelům i pejskům se chová příjemně, pracuje plynule a s jistotou. Ačkoliv před námi posuzoval mopse, francouzské buldočky a všechny čivavy, na řadu jsme se dostali kolem poledne. Tou dobou už nám s číňánky pomáhala i Lucka, která se šicáčkem získala Prvaka mladých jako první v naší výpravě. Hned jí následoval Eso z Haliparku, čímž bylo jasné, že v odpoledním finále budeme mít dvojí zastoupení. Codýsek se předvedl v ohromné formě a nad trošku zlobícím Dioskem získal své první čekatelství chorvatského šampionátu. Díky Honeycroftovi ve třídě otevřené jsem měla čas učesat Akima, kterého čekal ve třídě šampionů častý soupeř Cocos. Ten posléze dostal za Akimem i res. CACIB, čímž splnil podmínky titulu Interšampion. Největší konkurence se sešla u mladých fen. Všechny tři byly pěkné a rozhodovaly detaily. Dinu jsem vezla na její vůbec první výstavu a bylo jasné, že jde o riskantní pokus. Až na poslední chvíli jsem se od její majitelky dověděla, že se fenka venčí na samonavíjecím vodítku, výstavní vodítko nezná a také nikdy v životě nejela v přepravce. Musím přiznat, že mě trošku obcházely mrákoty, ale Dinuška vše zvládla s jiskrou a elegancí sobě vlastní. Během pár okamžiků se stala miláčkem naší Gessi a obě fenky si spolu úžasně vyhrály. Přepravku fenečka obývala společně s Arnym, kterému se dívčí společnost zjevně zamlouvala. Při prvním sobotním předvedení jsem Dinuščin nezdolný temperament jen lehce usměrňovala, aby měla z výstavy dobrý dojem, a ona mě za to v neděli svým veselým výkonem velice mile překvapila. Možná z té holčičky ještě něco bude, nadání má dostatek. Gessi odvedla standardně kvalitní výkon a o BOB jsme se sešli v převážně domácím složení: Akim, Gessi, Eso a Newbourne Crystaleye. To, že Akim padl panu Gajičovi do oka, vím z minulých výstav. Přesto se pokaždé snažím, aby Gessi podala co nejlepší výkon s představou, že se pořadí třeba jednou obrátí. A ono zase ne, takže Akima čekal jeho dvanáctý titul BOB. Víceméně stejná situace nastala o den později při posuzování paní Daniely Gajic, kdy ale res. CACIB za Akimem dostal Honeycroft a také on splnil podmínky interšampiona.

V sobotu odpoledne jsme moc drželi palce Esíčkovi a Ashleymu, ale ani jeden se mezi ohromnou konkurencí asi 60 finalistů ze třídy mladých nedostal do užšího výběru. Výborně organizované závěrečné soutěže, jejichž průběh podkreslovala nápaditá hudba, už mají svůj zaběhnutý ráz. Před zahájením posuzování skupin FCI však pořadatelé připravili speciální vzpomínkové pásmo (hudba, video, fotografie, jeho psi a pořádání memoriálu chorvatských plemen s jeho jménem) na prezidenta Chorvatského kynologického svazu Marko Medara (1946-2004), který nedávno nečekaně zesnul. Nesmírně citlivou a důstojnou formou připomněli muže, který pro chorvatskou kynologii hodně znamenal. Jeho fotografie se psy uváděla i výstavní katalogy z obou dnů. Vlastní soutěže BIG začaly po vyhlášení vítěze memoriálu.

Přípravný kruh k finálovým soutěžím má dvě části, takže se soutěžící vlastně připravují „o kolo napřed“. Rozhodčí chodí vybírat už do přípravného kruhu a vlastní program nevázne. Diváků zůstalo na sobotní finále dostatek a atmosféra byla milá. Akim měl v deváté skupině FCI silné konkurenty, jako vždy. Do Záhřebu jezdí rádi Italové, Slovinci, Maďaři, Rakušané a další, takže o „zábavu“ je vždy postaráno. Rozhodnutím paní Gajic se Akim dostal do užšího výběru ve skupině a k mému překvapení zabojoval až na res. BIG. Vrcholnou soutěž Best in Show podkreslovala hudba Ravelova Bolera a nutno říci, že pohyb psů za doprovodu tónů této skladby byl vskutku impozantní. Jen vítězství zlobivého foxteriéra bylo krapku překvapením. Už v průběhu odpoledne jsme si přes prosklené části stěn všimli, že venku padá sníh. Na záchodcích, které jsou mimo halu a stále se na nich větrá, byla hrozná zima! Ale ještě ve čtyři hodiny Lenka hlásila, že tam jen „trochu sněží“. Po skončení finále (asi 18.30) jsme na parkovišti nemohli najít auto a rostoucí sněhová nadílka dosáhla kalamitního stupně. Ještě štěstí, že jsme to k hotelu neměli daleko a tudíž nás nečekalo tlačení auta sněhem, jako některé jiné nešťastníky.

V neděli nám zážitky z finále dokonale vylepšil Eso z Haliparku. Zopakoval si soutěž v Best in Show mladých jedinců (všechna plemena a psi a feny s titulem Prvak mladych dohromady!) a jeho druhá finálová zkušenost stála za to. Díky výbornému vystavování své majitelky i díky svému výkonu se dostal nejen do užšího výběru, ale po prohlídce na stole a po veselém projevu v pohybu tam a zpět obsadil nádherné třetí místo v BIS. Po Belisse (1. místo BOD junior v Gorici, Codym – 1. místo v BIS v Oradey, v Super BIS štěňat v Debrecenu a res. BIG junior v Pápě a Dioskovi – BIS štěňat Pápa atd.) se tak stal dalším zástupcem z mé stanice, který zabodoval na stupních vítězů už v tak ranném věku. Díky Lenko, byl to krásný zážitek a je skvělé být chovatelem, který si to může takhle užít!

Rozveselená z úspěchu Esíčka jsem nastupovala s Akimem do soutěže BIG. Tentokrát jsem si dovolila mírně experimentovat a Akimka před finále čekalo dosud nevídané přefénování nožiček, zasněžených a zmáčených po venčení. V rámci likvidace vlhka jsem psíka celého přesušila a dlužno říct, že mu to hodně slušelo. Kromě toho měl vysloveně rozvernou náladu, která mu vydržela až do finále a asi mu i vynesla druhé umístění na druhém místě v Best in Group. Teprve po návratu z finále jsem si uvědomila, co se zase stalo. Akim zopakoval říjnový úspěch Gesky a stál dvakrát na stupních vítězů. Mohu jen hádat, kdo byl lepší. Gessi, když byla na podzim ve skupině třetí a první nebo Akim jako dvakrát druhý? V každém případě se číňánci v Záhřebu neztratili a stupně vítězů jim tady sluší. Jak se zdá, paradoxů v mém životě stále není dost a úspěchy patří rozhodně k té příjemnější stránce.

Za zmínku stojí ještě vítěz BIS druhého dne, a rozhodnutím prezidenta FCI Hanse W. Müllera i vítěz Super BIS, leonbergr. Stal se favoritem diváků už ve chvíli, kdy se vnesl na plochu finálového kruhu při soutěži ve své skupině a jeho majestátný vzhled i perfektní předvedení nenechaly nikoho na pochybách, že se díváme na psa z kategorie výjimečných krasavců. Tak brzy na viděnou zase v Chorvatsku.

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Posuzoval: 28.02. Zeljko Gajic (Slovenia)
Posuzovala: 29.02. Daniela Gajic (Slovenia)

29.02.2004 - Ing. Libuše Brychtová, foto: Ing. Hanuš Brychta