Mezinárodní výstava (2x CACIB)

Lausanne - Švýcarsko (Switzerland) - 16. + 17. října 2004

* Lausanne: téměř 1750 psů na výstavě; výsledky čínských i peruánských naháčů, zážitky, zkušenosti...

I krásné věci mají bohužel svůj konec. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že svou výjimečnou výstavní kariéru Gessi zakončí pro letošek dvěma pokusy dokončit šampionát Švýcarska na dvou mezinárodních výstavách v Lausanne. Abych ale pravdu řekla, víceméně jsem byla smířená s tím, že se jí to nemusí podařit, protože vzpomínky na její vlastně "nejhorší" umístění v kariéře (V3 a V4  - reportáž zde a základní informace o výstavě) mám stále v živé paměti a patří právě k výstavě v Lausanne v roce 2002. Naopak na dvě loňské červnové výstavy v Luzernu máme vzpomínky nádherné a Gessi tu dosáhla na své nejlepší umístění v běžné výstavní kariéře - Reserve Best in Show. Jednoduše jsme se do Švýcarska chystali s tím, že jistého není vůbec nic, tím spíš, že nás čekali dva trochu speciální rozhodčí. Pan L. T. Dawson z Filipín, jako osoba nám absolutně neznámá (v neděli 17.10. posuzoval Best in group IX. skupiny) a paní Radnetter, která Gessi posuzovala vícekrát (Trenčín 2001, (Klagenfurt 2001 , Kecskemét 2003, Lendava 2003) a víme o ní, že má přece jen o fousek blíž k labutěnkám. Nadto výsledky z výstav ukazovaly, že když na to přijde, sejde se tu kvalitní konkurence a protože se ve Švýcarsku soutěží o jediný CAC u psů a u fen, neznamená případné vítězství ve třídě šampionů, kam jsem Gessi hlásila, vůbec nic. Samozřejmě jsem prostudovala výsledky a obsazení tříd z minulých zdejších výstav, ale o moc chytřejší jsem nakonec nebyla. Přihlášku jsem odeslala s tajným přáním, získat pro Gessi onen poslední CAC.

Výprava v převážně dámském složení (moje maličkost, Gessinka, kamarádka Jana s afgánkou Rozárkou a jediný mužský - jorkšírek Atík) vyrazila z Prahy v pátek po 22. hodině. Můj manžel zůstal doma s ostatními psíky, se štěňaty a s lehkou nervozitou, že takovou dálku jedeme bez něj. Na chodníku před domem však odvážně prohlásil, že ON vykoupal Gessi na BOBa, tak ať se koukáme snažit! To mě vysloveně uklidnilo...  Provázel nás podzimní déšť a zima. Cestu jsme tentokrát malinko pozměnili a po dálnici č. 6 projeli kolem Norimberka až k Heillbronu, pak uhnuli na dálnici č. 5 na Freiburg a Basilej, tady na Bern a po dálnici N12 přes Freiburg a Vevey do Lausanne. Noční provoz byl snesitelný a Jana je skvělá řidička. První taškařice nás potkala na Německo-Švýcarských hranicích v Basileji, kde kolem páté ranní pracovali nezvykle pilní celníci. Chtěli vědět kam a proč jedeme, kontrolovali pasy naše i nové veterinární pasy našich psů, chtěli vidět vstupní list na výstavu, porovnávali jména majitelů psů s našimi pasy, s rodokmenem, očkovacím průkazem ... Když jsem vyndavala další doklady k výstavě, vykoukl na mě z desek i předtištěný seznam Gessinčiných titulů. S úsměvem jsem ho podala celníkovi a prohodila, že "my vezeme na jejich výstavu samé šampiony". Přejel plnou stránku A4 očima, udělal "Ach" a mávl rukou, že už nic nechce vidět. Tak nás Gessinčiny tituly zachránily od další celní procedury a pánové nám při odjezdu i přátelsky pokynuli.

Těsně před osmou hodinou ranní jsme vjeli do Lausanne a po osmé už parkovali v podzemních garážích výstaviště Beaulieu u olympijského muzea. Parkovné se speciální cenou 10 EUR za celý den platilo jen pro tento víkend (roční švýcarská dálniční známka je nyní za 27 EUR). Děkovala jsem nebesům, že jsem si zdejší poměry pamatovala z roku 2002 a tak jsme s Janou byly připravené na všechno. Klece jsme z garáží vytlačily rovnou po automobilové jízdní dráze (čekat na výtah, který letos jezdil!, bylo "čekáním na Godota" a zavánělo možným promeškáním celé výstavy). V prvním patře jsme se zavěsily za zkušené švýcarské majitele a ti nás provedli spodní částí muzea k výtahu a pak ven před výstaviště, kudy se teprve vinula dlouhá fronta vystavovatelů se psy. Naštěstí v tu chvíli nepršelo a do haly jsme se dostaly suchou nohou. Veterinární prohlídka proběhla bez problémů, pas s očkováním byl dostačujícím dokladem, z vylepených plakátů jsme snadno zjistily čísla našich kruhů i jejich umístění. Číňánci šli po oba dva dny na řadu jako poslední, stejně jako afgáni. V třídílné betonové hale bylo docela chladno a zimní bunda s chlupatou kapucou se ukázala jako spásná věc. Gessinka si hověla v měkce vystlané kleci, slastně si protahovala nožky na měkoučké růžové podložce se svou podobiznou, kterou dostala od Zdeničky Novákové, a užívala si tepla fleesového kabátku firmy Itaco (Díky Zdeničko!). Protože jsme za sebou měly dlouhou noc a já stále bojovala s únavou po končící angíně, usnula jsem s hlavou na kleci, zachumlaná do péřovky ( v neděli jsem dopolední spánek vylepšila polštářkem a dekou, což mi tu a tam někdo i záviděl). To se mi na výstavě ještě nikdy nestalo. Janička mě přišla probudit kolem jedenácté, což byl ideální čas pro přípravu k vystavování. Odešla jsem se na toaletu převléct do kostýmu a namalovat, abych Gesce nedělala v kruhu ostudu. Výsledek mé práce překvapil pána od jorkšírů, který mi mezitím dohlížel na věci i spící Gesku. Musel se na mě podívat dvakrát, než se usmál a pochvalně zvedl palec. Chápu, že proměna spánkem pomačkaného a celkově pobledlého obličeje v něco normálně vyhlížejícího, byla docela radikální, stejně jako převlek ze zamrzlého sněhuláka v upravenou vystavovatelku.

Sobotní pan rozhodčí byl vysoký šedovlasý pán, poměrně mohutné postavy. Posuzoval klidně a všechny psy stejným systémem, kde to šlo, tituly zadal, ale sáhl i k nižším známkám. Předvedení přítomných peruánských naháčů mi pomohlo dokončit právě rozepsaný díl o Vystavování tohoto plemene a musím dodat, že se všichni držitelé BOB tohoto plemene zúčastnili soutěže Best in Group, i když na výběr do finále neměli štěstí. Přítomní číňánci patřili navzájem známým majitelům a stánek švýcarského klubu s informačními materiály a občerstvením pro členy klubu, vystavovatele a jejich přátele jen dokreslil příjemnou atmosféru. Výsledky v jednotlivých třídách z obou dnů dopadly podle mého odhadu a souboje o tituly byly otevřenou záležitostí, jako vždy. Gessi, jako by vycítila mojí trošku pohnutou náladu, předváděla svůj temperament i umění výstavního profesionála a soupeřům neulehčila vůbec nic. Neměla jsem zdání, jakému typu dá přednost pan rozhodčí z Filipín a v neděli u paní Radnetter jsem předpokládala spíše vítězství labutěnky. Nakonec se ukázalo, že v sobotu dostal přednost rozsah pohybu, který měla Gessi větší než CACIBový pejsek, a v neděli nám situaci ostatní finalisté ulehčili, protože se jim příliš nechtělo chodit a Gessi je vlastně uběhala. Druhý výstavní den nám přišli z Francie držet palce majitelé naší malé Ginny Lee z Haliparku. Musím říct, že fenečka roste do krásy a jsem s ní moc spokojená. Až získá nezbytné výstavní zkušenosti a jistotu v kruhu, myslím, že o ní ještě uslyšíme. Tohle milé setkání s jejími báječnými pánečky mi vylepšilo náladu na maximum a jsem moc ráda, že jsem fenečku mohla vidět. 

Všechny výstavní výsledky byly psány na tabule s čísly psů dle jednotlivých plemen. Drobnou chybou na kráse byla absence druhého dodatku ke katalogu, kde chybělo asi 40 psů, mezi nimi i číňánci - proto jsou nedělní výsledky bez záruky. Za CACIB dostanete kokardu, stejně jako druhou za BOB, můžete si zakoupit diplom s oceněním svého psa (v hodnotě 7 EUR vám ho na sekretariátě vytisknou na počkání). Umístění psi v BIG dostanou koflík z alpaky, vítěz pohár a pytel krmení (letos Nutro). Každý účastník obdržel se vstupním listem i lístek na katalog, vstupenku a poukázku na dárek. Dárkem byl tentokrát deštník s emblémem výstavy nebo praktická skládací židlička (k vyzvednutí v 1. patře haly po 14. hodině). Na výstavišti najdete dostatek možností občerstvení ve dvou restauracích v hale i v dobře vybavených stáncích venku před halou. Hromada hranolek a opečená bílá švýcarská klobáska byl vynikající oběd a před večerní cestou domů jsme si s Janou pěkně nacpaly bříška.

Finálové soutěže probíhaly ve velkém kruhu s kobercem (koberec je tu ve všech kruzích po celé ploše) s přilehlým nepříliš velkým přípravným kruhem se studenými dlažkami. Neměla jsem zdání, jak se Gessi vyrovná s hlučným prostředím betonového hangáru, ale zvládla to na jedničku. Zejména sobotního výběru do finále IX. skupiny od amerického rozhodčího, který posuzoval mimo jiné afgánské chrty, si nesmírně vážím. Geska si zaběhala po boku bílého královského pudla (vítěz BIG oba dny), tibetského teriéra, pekinéze, shih-tzu a dalších. Letošní sezónu zakončila víc než důstojně, když jí uzavřela dokončeným šampionátem třinácté země světa, 63 BOBy a 64 CACIBy. Není to jen sen?

Až pojedete na výstavu do Lausanne, vězte, že tohle místo má svá specifika. Prvním je parkování. Nenechte se odklonit na vzdálenější parkoviště za výstavištěm. Parkování v krytých garážích sice něco stojí, ale jste bezkonkurenčně nejblíže výstavišti (na ulici se parkovat nedá). Počítejte s tím, že vám parkování a hlavně transport psů a věcí zabere poměrně dost času. Z garáží musíte oklikou ven, výtahem do patra a přes nádvoří ve frontě teprve do haly, přes veterinární přejímku. Bude-li pršet, můžete tu pěkně promoknout - nezapomeňte deštník či pláštěnku! V hale není u kruhů žádné vybavení (židličky sebou), kolem většiny kruhů je málo místa a se stolky se sem nevejdete! Minimalizujte výbavu a přijďte včas. Jediné toaletyv mezipatře jsou slušně udržované, ale bývá tu po ránu dlouhá fronta, především na dámském. Úpravu zevnějšku doporučuji v autě či na hotelu, stejně jako převlečení, pokud půjdete na řadu jako první. Ušetříte si stres z možného promeškání nástupu. Počítejte s chladnem v hale při sychravém počasí, zejména u krajích kruhů nepříjemně táhne. Při dvoudenní výstavě musíte zvážit také možnosti ubytování. Nejlevnější je Formule 1 (59 EUR + 8 za psa a 5 za snídani - houska, máslo, sýr, džem, kafe; společný záchod i sprchy, malé umyvadlo na pokoji, 1 ručník - ale na 1 noc to jde vydržet). U dalších hotelů Ibis, Novotel atd. se začnete pohybovat v jiných cenových kategoriích. Po šipkách Beaulieu byste ve městě neměli zabloudit. Z dálnice sjedete sjezdem Lausanne - Blecherette, Beaulieu. Naučte se, jak vypadá znak olympijského muzea - viz reportáž z roku 2002 a fotka znaku, bude se vám to hodit, a vydržte s nervy, dokud nedojedete po šipkách ke krytému parkovišti u muzea. Na rok 2005 mají švýcaři nový termín dvou mezinárodních výstav - 12. a 13.2. 2005 ve Fribourgu. Zkuste to, je to úplná novinka! V květnu dvoudenní St. Gallen a v říjnu opět Lausanne. Snad jsem na nic praktického nezapomněla, všechno ostatní najdete v reportáži 2002.

Po výstavě nás vyprovodil vydatný déšť (jak jinak!) a cestou jsme s Janičkou mnohokrát společně lkaly: "A nezaprší a nezaprší!" Až pondělní tisk přinesl informace o sněžení v Alpách... Po březích jezera u Lausanne se honily mraky, vrcholky zasněžených Alp vykoukly jen tu a tam a jediným úzkým paprskem slunce osvícená scenérie nám připomínala americký katastrofický velkofilm. Fotit se tohle bohužel nedalo. Při odjezdu po páté hodině odpolední z Lausanne a bez přílišného zdržování cestou jsem ve tři ráno dorazily do Prahy. Tak zase někdy nashledanou ve Švýcarsku!

Chinese Crested Dog - Čínský chocholatý pes
(variety společně)
16.10. posuzoval: M. Robert L.T. Dawson (Filipíny - Philipine)
17.10. posuzovala: Silvia Radnetter (Rakousko - Austria)

Finálové soutěže:
Finale IX. BIG  - 16.10. - Ich. Gessi Modrý květ (M. Desmond J. Murphy, USA)

* Gessi Modrý květ splnila podmínky šampionátu Švýcarska (Champion of Switzerland)

Peruánský naháč velký - 16.10. 

Peruánský naháč střední - 16.10. 

Peruánský naháč malý - 16.10. 

18.10.2004 - text: Brychtová;* nedělní výsledky bez záruky