|
Různá vyprávění o Crufts, více či méně
obsáhlá, najdete v časopisech
Planeta zvířat, Svět psů, Pes přítel člověka, Pes a mačka a také tady,
jakmile ho stihnu v nejbližší době dopsat. Díky za vaše pochopení, uzávěrky
časopisů mají přednost. LB
Finále skupiny Toy - posuzuje Liz Stannard.
Pro začátek perlička. Finále skupiny
Toy posuzovala anglická rozhodčí Liz Stannard (na fotce elegantní dáma
v zářivém kostýmku). Výprava českých majitelů měla příležitost
jí potkat loni na jaře na mezinárodní výstavě v Budapešti!
Upřímně si řekněme, že zde získané tituly mají od konání Crufts 2004
mnohonásobnou hodnotu. Posuzovat na Crufts je totiž čest a být delegován k
posuzování finálové skupiny je pro mnoho rozhodčích celoživotně nesplněným
snem. Paní Stannard je zkušenou a velmi uznávanou rozhodčí. Až v Anglii
jsem pochopila, že Cenn (BOB), Gessi (CACIB) a Belissa (Best junior) jí hodně
připomínali číňánky z Anglie, přičemž si myslím, že Cenn nakonec vyhrál
díky dokonale rovné hřbetní linii i celkovému typu, které jsou u anglických
CCD ustálené. Je skvělé, že titul HPJ od ní získal i Cody z Haliparku,
CAC Bonifácio Avokaduh, res. CAC Akim, Elvis a Angelika a vítěze veteránů
Gwendy. Anglické noviny uveřejní o každém rozhodčím, který posuzuje na
Crufts, text ve formě životopisu s důrazem na jeho kvalifikovanost a
posuzovatelské umění. Bylo nám ctí se s vámi potkat Mrs. Stannard!
Jak
bylo v Anglii?
Protože opravdové hodnoty jsou v dnešní době hlavně v informacích, pokusím
se vám popsat své dojmy z toho, co a jak jsem viděla, přičemž nic nehodnotím,
neříkám ani co je dobře a co ne. Podstatnější závěry ze svých dojmů
si udělám až po návratu z červnové evropské výstavy v Barceloně, protože
za sebou budu mít také Brazilskou světovou výstavu (za tři týdny, Amerika)
a budu moci snadněji porovnávat všechny tři světové typy CCD - Anglii,
Ameriku i Evropu. To je také hlavní důvod, proč se na všechny tři cesty s
manželem vydáváme v rozpětí pouhých čtyř měsíců. Vidět, poznat, dovézt
informace, poučit se a vybrat si nakonec to, co nejvíce koresponduje s naší
představou o krásném číňánkovi. Snad se moje postřehy budou hodit i vám.
Kde byly vidět hlavní rozdíly v posuzování?
Stran
vystavování se v Anglii posuzuje většinou takto: postavení psů do řady,
seřazení ve třídě podle čísel, krátký postoj psů na volno nebo s
oporou. Jeden kruh společně. První pes jde na stůl, ostatní mají volno, připravuje
se pes nejbližší stolu. Kontroluje se pouze skus, zuby nikdo nepočítá,
detailní prohlídka je velmi důkladná. Neviděla jsem žádného psa, který
by na stole klidně nestál. Možná je to tím, že jde o výstavu nominační
a psi by měli mít už něco za sebou. U mladých jedinců to ale neplatí, přesto
mají velmi dobře zvládnuté předvedení. Tolerují se jim drobná
"zlobení", otočka navíc, víc se chválí, neustále se odměňuje
a krmí dobrotami. Jakmile odejde předchozí pes ze stolu, už se na něj
v klidu připravuje další pes, který má na úpravu postoje dost času. V
pohybu trojúhelník, zpět k rozhodčímu se zastavením na volno z
pohybu (gesto ruky rozhodčího, který chce vidět zájem psa) a nakonec po
kruhu na konec řady. Na dalšího psa se nejprve rozhodčí podívá z odstupu
a teprve potom se věnuje jeho prohlídce. Po posouzení třídy všichni vystaví
psi na zemi, většinou na volno před sebou, na prověšeném vodítku. Jakýmkoliv
pamlskem se upoutává pozornost psa. Rozhodčí obejde všechny psy, nařídí
ještě jedno kolo a po zastavení urči pořadí prvních čtyř. CC (jakoby
obdoba našeho CAC) se zadává jedinému psovi a jediné feně v konkurenci všech
vítězů tříd, včetně štěňat. Je to tedy titul na úrovni ocenění
Nejlepší pes a fena plemene. O BOB pak chodí už jen CC pes a CC fena.
Typy: Cobby a Deer
O tom, že angličtí CCD vypadají trošku jinak, asi nebude sporu. Mělo by vás
ovšem těšit závěrečné zjištění, že skutečná špička našeho chovu
by se na Crufts jistě neztratila. Ale!
Předně vám přijde řada psíků na naše poměry v příliš dobré výživné
kondici. Lidově řečeno, chybí jim projmutý pas. Příčina je ale jinde než
pouze v dobrém krmení. Obvykle jde o cobby typy (těžší, zavalitější, na
kratších nožkách), u nichž je lehká zavalitost žádoucí. Štíhlá zvířátka
byla obvykle jen ta mladá ze tříd štěňat nebo klasické deer typy
(relativně vyšší, na slabších nožkách, štíhlejší v kostře).
Výšky
Mnozí
asi nebudete nadšení, ale předvedení jedinci, až tuším na takové tři -
čtyři výjimky, přísně drželi výšku danou standardem plemene, případně
o něco nižší. Tedy psi maximálně 33 cm, feny kolem 30 cm v kohoutku. Nikdo
ze čtyř vyšších (měli kolem 34 cm, ne víc!) se nevešel do výběru
finalistů. Nemyslete si ale, že to při uvedených výškách byli nějaké
chudinky. V Anglii převažují cobby typy, takže šlo spíše o pejsky
kompaktní, s pevnými končetinami a silnějším krkem.
Hlavy
Z hlediska typů jsem viděla snad vše od kulatějších hlaviček přes tvarově
i délkou střední až k několika pěkně dlouhým, to spíše u labutěnek.
Nicméně dlouhé, čistě modelované hlavy typu Bonifácia Avokaduh, Cortiho
Čertova stěna, Diose z Haliparku a podobně, tady k vidění nebyly. Jednoznačně
převažují hlavy středního typu (např. Gessi Modrý květ, když už na ní
doma koukám), u mnohých z nich je v Anglii tvar zepředu více trojúhelníkový.
To zapříčiňují spíše širší a trochu více vystouplé lícní partie,
což mě, přiznávám se, trochu udivilo. Například náš Akim by se tu klidně
ztratil v davu, a to si myslím, že tvar jeho hlavy je na mé osobní pomyslné
hranici s šířkou lícní části. V Anglii by patřil do zlatého průměru.
K vidění jsou i více špičaté nosní partie, než jaké máme většinou u
nás. Neviděla jsem žádného psa s hnědým pigmentem nosu (mohla to být jen
náhoda) a světlýma očima, zato se předvedlo více psů s takzvaným sezónním
nosem (s momentálně přes zimu světlejší nosní houbou, avšak s patrným
černým okrajem kolem nosu). Například jím při podrobné prohlídce malinko
disponovala i držitelka BOB. Barva očí se pohybovala od úplně černé, přes
tmavě hnědou (většina) po světle kaštanovou.
Úprava
Angličané dost úzkostlivě dodržují výšku ponožek předepsanou
standardem, která je na evropské poměry až nízká. V našem chovu se držíme
více americké úpravy, která, jak je vidět na americkém psovi, vyšší
ponožky toleruje. Zato
u chocholů bylo možné vidět vše, od tří chlupů až po hára
evidentních mezitypů. Ocásky jsou také upravovány na předepsané dvě
osrstěné třetiny a jednu neosrstěnou. I tady se u nás držíme více američanů.
Všichni předvedení psi měli "evropsky" upravené čenichové
partie. Uši jsme viděli u anglických psů vztyčené a osrstěné,
jediné vystříhané uši měl opět Casbar. Labutěnky měli uši buď
vztyčené a osrstěném nebo klopené. Vystříhané je neměla žádná. Až
na vítězné jedince, měli předvedení pufíčci na naše poměry srst spíše
slabší kvality. Kratší, středně hustou, ne tak vydatnou na končetinách,
často vlnitou. Naháči v mnohých případech zdárně maskují
mezitypy, řada je ale čistých naháčů, postrádajících ponožky a
chocholky. S tímto vzhledem ale evidentně kráčí ruku v ruce i návrat ke
staršímu vzhledu, kulatějšími hlavami začínaje a slabšími končetinami
a kostrami konče. Špičkové majitele ale s takovými jedinci v kruhu neuvidíte.
Celkový vzhled
Tvůrci standardu, neboť jak jistě víte, garantem za znění standardu CCD
pro FCI je právě Velká Británie, dodržují to, co je předepsáno. Takže
pokud ve standardu stojí "Tělo střední až dlouhé", věřte,
že to tak ve výstavním kruhu bude. Ve formátu byl nejkratším jedincem opět
američan a v pohybu opticky švédský pes, držitel CC. Většina ostatních
by u nás byla prohlášena za dlouhé. Výrazným prvkem vzhledu zdejších číňánků
jsou rovné horní linie - hřbety. Ačkoliv velkou práci zde udělá
správné předvedení, v tomto směru máme docela co dohánět. Z mých psů
by porovnání tvaru hřbetní linie s anglickými psy unesl Akim a Belissa,
jinak mě napadá Albi Ga-He-Mi nebo dobře stojící Irwin Modrý květ. Ten by
ostatně na Crufts také slušel. Hrudníky jsou dobře tvarované, břicha vtažená,
někde s mírným snížením, odpovídajícím "nabaštěnému" cobby
typu.
Končetiny
Výborné
je obvykle úhlení zadních končetin, strmé úhlení jsem viděla jen asi u
dvou psů. Přední končetiny jsou na tom o poznání hůře, tady byl poměr
správného a strmějšího úhlení tak 50 : 50. Vepředu dobře úhlení
jedinci mají obvykle zřetelnější předhrudí, strmější jej postrádají
zcela. Zadní končetiny v závislosti na úhlení mívají dobrou a silnou akci
(vázané chody byly k vidění sporadicky), u předních končetin bylo možné
vícekrát zahlédnout nežádoucí vysokou kadenci i vázané chody. Všeobecně
mají angličtí psi (až na výjimky, a těmi bývají často vítězové) o něco
méně prostorný pohyb než psi u nás. Pro zajímavost: myslím si, že v
pohybu byl Prefix Hold Your Horses lepší než američan (právě v rozsahu
pohybu) a také než fenka, která získala BOB. Tu předčil po mém soudu vyspělostí
(rozdíl mezi tříletým psem v ideální kondici a 10 měsíční, byť krásnou
fenkou je zřejmý), pohybem i typem, přičemž jedním dechem dodávám, že
šlo o dva vysoce kvalitní jedince.
Více problémů jsem viděla u tvarů končetin.
Vytočené tlapky, velká převaha vybočených loktů s následným úzkým
chodem předních končetin (občas až přešlapování), úzké chody zadních
končetin nebo, a to mě na Crufts opět překvapilo, víceré sudovité až
kravské postoje se širokými chody. Tady mají i angličané co dělat, stejně
jako my.
Ocásky
Také
na Crufts byly k vidění ocasy hodně přetočené nad hřbet, ba dokonce zatočené
stranou. U labutěnek se tento nedostatek spíše ztratí než u naháče. Toho
opticky zachrání jen výborné osrstění ocasu. Kupodivu v pohybu nebylo pro
vítězství podmínkou, aby jedinec nesl ocas v úrovni hřbetu nebo vesele
nahoru, což pro mě bylo dalším zdejším překvapením. Prvního místa se
dočkali i psi, kteří měli celou dobu ocásek svěšený mezi nohama. Jak
jsem v dobře míněném žertu poznamenala: "Pozvala bych na ně paní mgr.
Ovesnou". Nejlepší z nejlepších ale měli ocas v pořádku a nesli ho
dobře, jen fenečka s BOB se na své teprve druhé výstavě chovala méně
sebejistě. Při vzpomínce na své začátky s Gessi vím, že jsme na to byly
stejně.
Povahy
S ohledem na systém kynologie v Anglii se není co divit, že na celé výstavě
agresivního či vysloveně nervního jedince prostě nepotkáte. Všude vládne
pohoda, nikdo se nikam ve stresu nežene ani neletí, čas plyne pomalu a svým
tempem. Ve výstavním kruhu je dost času psa postavit, pochválit i odměnit,
na stolek se naháči dávají tak včas, aby měl majitel možnost psíka v
klidu srovnat a předvést rozhodčímu co nejlépe. Nikde jsem neviděla, aby
se rozhodčí na psy vrhal jako na kořist, jež nemá úniku. Naopak, volné
nabídnutí ruky k očichání, s pohledem stranou na majitele psa a následné
pohlazení či podrbání je tu běžnou rutinou. Obvykle se rozhodčí nad psy
lehce usmívají a do pohybu je posílají s téměř nadšeným výrazem zvědavosti,
co jim ten úžasný psík předvede. Byli tu mnozí rozhodčí u jejichž kruhu
bych vydržela hodiny. Také u číňánků vládl poklid. Snad jen dva, tři
nejmladší jedinci lehce couvli před prohlídkou skusu, ale šlo jen o lehký
náznak, více zmatkoval jediný. V předvedení se tu na třídy mladých pohlíží
velmi tolerantně, protože všichni vědí, že i budoucí šampon potřebuje získat
zkušenosti a musí mít čas vyzrát. O povaze hodně napoví i předvádění
na volno, které bojácný psík ve vypjaté situaci neustojí. Sami chovatelé
dbají na to, aby se do chovu nesly především kladné vlastnosti, z nichž
dobrou povahu považují za základ.
Jak si vzájemně stojíme?
Zatímco my bychom si od angličanů měli brát příklad v korektních
kohoutkových výškách a rovných hřbetních liniích, angličané by k nám
mohli sáhnout pro momentálně elegantnější hlavy s čistěji modelovanými
tvary. S ocásky jsme na tom zhruba nastejno, nedostatky v postavení končetin
vidím také téměř rovnocenně, mírně navrch máme v rozsahu pohybu. Stejně
je tomu v obou chovech s typovou variabilitou, která jasně ukazuje, že je v
chovu čínských chocholatých psů i do dalších let co dělat.
Čínský chocholatý pes
- Chinese Crested Dog
Posuzoval: A.
H. Brace (England)
24.03.2004
- Foto: Hanus Brychta; Text: Libuse Brychtova
|