Mezinárodní výstava (CACIB) |
||||||||||
Budapešť - Maďarsko - 17. května 2003 |
||||||||||
|
||||||||||
Na tuto jednodenní mezinárodní výstavu bylo přihlášeno 1668 psů. Mezi nimi byla i skupina, složená z řady nejlepších čínských chocholatých psů z České republiky, doplněná o překrásnou peruánskou fenku Aniku Sokolovská jednička a spřízněné psí dušičky plemen shih-tzu. Takovou sílu Budapešť ještě nezažila. Část výpravy cestovala po vlastní ose (Brychtovi, Fritschovi), část hromadně dodávkou. Po svých minulých zkušenostech jsem doufala, že zvu své přátele a kamarády na pěkný víkend a naše společné nadšení tomu nasvědčovalo. Jitka nechala vyrobit a dovezla nádherný transparent, který propagoval naše plemeno i naší skupinu, Veronika upekla skvělou vánočku, my jsme nabalili vínečko, každý přidal něco "do placu" na zub. Soustava stolů a klecí u kruhu pak vytvořila naše celodenní zázemí. Kruh byl dostatečně velký, ale oproti loňsku v něm byl jen jeden pruh koberce a v krajní čísti sloup, který se líbil psům (na zvedání nohy) a nelíbil fenkám, které kolem něj nechtěly moc chodit. Naštěstí se ukázalo, že paní rozhodčí je zkušená a nechala si stůl přesunout tak, aby byl sloup" mimo hru". Na tabuli nikdo nepsal výsledky a tak jsou ty naše neoficiální. První víkendové překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Na rozdíl od minulých let a na rozdíl od popisky na vstupním listě, kde bylo zřetelně označeno, k jaké varietě jedinec patří, byly obě variety číňánků sloučeny a posuzovány společně! Bohužel se tím pádem někteří z nás setkali ve třídách tak, jak se nám to vůbec nehodilo. Byla jsem z toho smutná, ale nic víc se v tu chvíli nedalo dělat. Druhým překvapením byla paní rozhodčí. Dáma v růžovém sáčku posuzovala s anglickou důkladností, s převahou hodnocení ve statice i s typickým časovým luxusem. Při prohlídce na stole nenechala bez povšimnutí snad jedinou kostičku u každého psa a jakékoliv zaváhání hodnoceného jedince penalizovala neudělením titulu či snížením známky za povahu. Naštěstí jsme sebou vezli opravdu to nejlepší co máme k dispozici a tak se paní rozhodčí nemusela nijak dlouze rozmýšlet. Cenn Modrý květ dostál své bezkonkurenční pověsti a získal nejen BOB, ale ve finálových soutěžích rozhodnutím Denise Coxala (další rozhodčí z Anglie!) obsadil i druhé místo v deváté skupině FCI. Ohromný úspěch sklidila i peruánka Anika. Na výstavě byla sice jediná, ale svou krásou, elegancí a milou povahou si získala kde koho. Druhé místo v páté skupině FCI obsadila i díky Veroničině výbornému předvedení. V nejlepším světle se předvedli všichni vítězové tříd a také za nimi druzí (kteří by při rozdělených varietách určitě získali tituly - například Angelika, Elvis). Průběh finálových soutěží se nesl v duchu hesla, jež jsme zanedlouho vymysleli - Den, kdy měli zvítězit "druzí". V soutěžích i ve skupinách FCI se nám neustále líbili víc jedinci, kteří obsadili druhé místo, než ti, kteří vyhráli. Skoro jsme litovali, že někoho nenapadlo udělat Best in Show pro držitele druhých míst, protože by to mohla být skvělá podívaná. Mohu-li já osobně porovnávat, pak se mi zdálo, že se v zákulisí výstavy dělo něco, o čem jsme neměli tušení. Na rozdíl od minulých let chyběla soutěžím "šťáva" a atmosféra, jakou tu znám léta. Možná to bylo dáno i rozlehlostí haly, v níž jsme vystavovali a v níž probíhaly i soutěže. Nutno dodat, že naše zástupce bylo vidět. Dios z Haliparku se kouzelně předvedl ve finále štěňátek, Gwendy ve veteránech, pár Angelika a Cody se shodl bez problémů a při své premiéře ukázal, kde jsou jeho kvality. Chovatelskou skupinu Modrý květ předčili rozhodnutím Andráse Korosze jen čtyři němečtí boxeři, do užšího výběru v Best in Show mladých (psi i feny společně, všech 10 skupin FCI dohromady) se nedostala Belisska, neboť Tamás Jakkel vybíral jen jednoho zástupce z každé skupiny FCI. Myslím si ale, že se o skupině majitelů naháčů z Čech bude docela dost mluvit. Čínský chocholatý pes
(variety společně) Peruánský naháč střední
Finálové soutěže: Belissa z Haliparku splnila podmínky pro přiznání titulu Maďarský šampion mladých. 18. 05. 2003 - text L. Brychtová, foto H. Brychta |
||||||||||