Národní výstava (CAC)

Esztergom - 10. srpna  2003

Do Ostřihomi jsme zamířili s pejsky již podruhé. Poprvé jsme tu byli před dvěma roky a dost se nám tu líbilo i dařilo. Letos jsme sem ale jeli výhradně pro melouny (však už to z mých reportáží víte). Výstavu jsem hlásila faxem až po výstavě v Györu v poslední možný den uzávěrky. Byla jsem smířená s tím, že sem přijede i paní Thoma i pan Blümel, neboť mi to oba v Györu řekli. Domluvily jsme se s Jitkou Hořákovou, že si prostě uděláme pěkný víkend, sešly jsme se na Moravě a ráno v pět hodin, i s mým nepostradatelným manželem, jsme vyrazili směr Slovensko a Maďarsko. Na místo jsme, tradičně podle skvěle značené cesty a mapky na vstupních listech, dojeli v devět hodin. Výstava se letos konala na stadionu, který stojí v těsné blízkosti nového mostu přes Dunaj v Esztergomi. Bez problémů jsem zaplatila výstavní poplatky a vyfasovala katalog, v němž se skvěla očekávaná sestava 14 konkurentů v našem plemeni i jméno avizované rozhodčí Bánhidi Pálné.

Stůl se slunečníkem a Jitčin stan jsme rozložili přímo u kruhu. Stadion totiž mnoho stínu neposkytoval a vedro v tropickém počasí bylo všude stejné. Na řadu jsme šli v půl dvanácté. No, alespoň bylo opravdu teplíčko! Zahájení obstaral čtyřměsíční pufíček Farao z Haliparku, a to svou výstavní premiérou ve třídě štěňat. Na to, že byl přesně potřetí na výstavním vodítku, s celkovým časem nácviku asi 10 minut, zvládl pohyb v kruhu víc než slušně. Dlužno ovšem dodat, že paní rozhodčí žádného z předváděných psů po kruhu nijak nehonila, pejsky rychle pouštěla do stínu svého stanu a vůbec se k lidem i psům chovala velmi šetrně (totéž bohužel nemohu říct o jejím slovenském kolegovi - jméno vynechám - který posuzoval mimo jiné kavalíry a z jehož práce jsem měla dojem, že psy i majitele míní dokonale uštvat v pohybu a upéct v postoji na přímém slunci!). Inu každý to dělá jinak. 

Na stole mě Farao mile překvapil, přestože je na něj zvyklý a nechá se sebou dělat bez problémů všechno, co potřebuji. Stál pěkně, i když si ho prohlížela úplně cizí teta! Pravdou je, že jsem jeho předvedení pojala ryze tréninkově, hodně jsem ho chválila a celou dobu s ním bez ustání pracovala naplno. Při odchodu jsme si střihli ještě alespoň oblouček po kruhu. Protože přihlášená početná zahraniční konkurence nedorazila, zbyl souboj nečekaně jen na náš tábor, nepočítám-li jediné štěně z rakouské stáje a dva tradiční maďarské zástupce. Rozložení třídy bylo ideální, nikdo nikomu nekonkuroval, CACe paní rozhodčí rozdala bez problémů a tak jen při soutěži o BOB jsem si opravdu zasoutěžili. Po kolečku v pohybu a po předvedení ve výstavním postoji paní rozhodčí všechny psy obešla, vrátila se na střed kruhu a po chvilince s pokrčením ramen a gestem, že se opravdu nedá nic jiného dělat, udělila BOB Gessi. 

Do odpoledního finále jsme měli tři želízka v ohni. Faraa do soutěže štěňat, Gwendy do veteránů a Gessi do IX. skupiny FCI. Vyčkat do 15 hodin, kdy soutěže začaly, byl docela hrdinský čin. Teplota vzduchu stoupala a jen díky občasnému závanu větru od Dunaje se to peklo dalo přežít. K večeru se ale natáhl stín okolních topolů ke středu a na stadionu, byť velmi prašném, bylo snesitelněji. Farao mě potěšil i ve finále, když se předvedl nad rámec svých možností. Na žádné ze dvou udělovaných finálových míst to však v početné konkurenci roztomilých štěňat nestačilo. Přesto jsem byla moc spokojená, protože pejsek ukázal, že má perspektivu, jakou od něj pro jeho nové majitele očekávám. Vážně o něm neuvažujete? Pojede s námi i do Slovinska do Trbovlje a do Kecskemétu v Maďarsku. Posmutněli jsme u soutěže chovatelských skupin, neboť ze tří soutěžících týmů se na stupně nedostal jediný a ten byl podle nás zrovna nejlepší - bulmastifové. Dokonce jsem vyslovila podezření, že byli tak dobří, jako by trénovali na Evropu v Bratislavě. A že nevyhráli? Prostě to pan rozhodčí viděl jinak. To je bohužel život. Nebo že by vyhrávali příliš často? Nevím, ale z toho je znovu znát, že každá výstava je jiná a stát se může vskutku úplně všechno.

Gwendy mezi veterány zářila svým báječným předvedením, ale upřímně řečeno, vítěze jsme tipovali ještě před nástupem do kruhu. A také to tak dopadlo. Pevně ale věřím, že na ní vítězství v téhle soutěži stejně čeká. Gessi v teplém počasí spokojeně mrskala ocáskem a na rozdíl od svých kolegů v chlupech se nevařila. Předvedla se hezky, byla vybrána mezi finalisty, ale vyhrát může jen jeden a tím byl maltézáček, následovaný hnědým královským pudlem. Best in Show mělo svérázný průběh, protože složení vítězů skupin FCI bylo pestré a občas vůbec nevyhráli naši favorité. Například vítězství lajky v V. skupině FCI se asi zapíše do zdejší historie. BIS posuzoval Márczé János a dlužno dodat, že jasní favorité nebodovali - afgán pod vedením sl. Vojtkové, novofoundland pod vedením super známého profesionála ani krásný bobtail. Uspokojilo mě alespoň druhé místo černého anglického kokříka, který se mi moc líbil.

Cestou domů jsme naložili do auta hromadu melounů a v půl jedenácté jsme přistáli v moravské vísce. Nic nás nemohlo přesvědčit o tom, abychom se hned vydali ještě na cestu do Prahy. Tentokrát jsme toho opravdu měli tak akorát a pejskové jak by smet. Takže večeře, proběhnout psíky po zahradě a hurá do hajan. A příští víkend zase na výstavu. 

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Bánhidi Pálné (Hungary)

P-TB	Farao z Haliparku (PP)	VN1	Brychtová, CZ
P-TD	Dios z Haliparku (PP)	neúč.	Blümel, A
P-Mz	Falco Pupo-Haichi (PP)	V1, CAC	Simon, H
	You´re my Man of Honeycroft (HA)	neúč.	Blümel, A
P-TO	Newbourne Jumping Jack Flash (HA)	neúč.	Thoma, A
P-TS	Ich. Akim Hvězda z Podmok (HA)	V1, CAC	Brychtová, CZ
	Ch. Sampan Basta (HA)	neúč.	Thoma, A
F-TD	Bohemian Symphony de Gabritho (PP)	VN 1	Buday Napsugár +  Thoma, A
F-TM	Sasquehanna Gratka (HA)	neúč.	Thoma, A
F-Mz	Medúza Alexa Lachesis (HA)	V1, CAC	Simon, H
F-TO	Ich. Angelika Nezkrotná markýza (PP)	V1, CAC	Hořáková, CZ
	Jch. Jasněnka Powder od Chlpíků (PP)	neúč.	Thoma, A
F-TS	Ich. Gessi Modrý květ (HA)	V1, CAC, BOB, 3.-6. BIG	Brychtová, CZ
F-TV	Ich. Gwendy od Zlaté Samanty (PP)	V1, Best veteran	Hořáková

12. 08. 2003 - text: L. Brychtová; foto: H. Brychta