Eurodogshow 2003 (CACIB) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Bratislava - 5. října 2003 - Slovensko |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
* Photo
gallery CCD - Eurodogshow Bratislava 2003 Nezúčastnit se evropské výstavy, když jí máme "za rohem", vlastně nepřipadalo v úvahu. Já osobně jsem přípravě svých psů na tuhle akci podřídila svůj prázdninový i zářijový pracovní program, stejně jako časování naší účasti na výstavách nižšího typu (rozumějte "jen" na mezinárodních). Akimovi s Gessi, doprovázených Arníčkem a Faraem, i sobě samé, jsem postupně přidávala na kilometrech při tréninkových procházkách a v polích jsem studovala zvyklosti srnčí zvěře, která nám nárazově sloužila k prověrkám růstu fyzické síly a rychlosti. Dovoluji si tvrdit, že Akim s Geskou odjeli do Bratislavy v maximální možné kondici a s radostí uvítali dva dny lenošení v postýlkách v hotelu Incheba v době, kdy jsem já s manželem pracovala na výstavišti. Záměrně jsme přijeli už v pátek ráno. Jednak jsme chtěli vidět posuzování peruánů a mexičanů, jednak jsme měli nějaké své pracovní povinnosti a v neposlední řadě jsem chtěla zjistit, jací pánové rozhodčí nás v neděli čekají. Není totiž nad to, znát předem, co člověka čeká. Japonského rozhodčího Koji Wada jsem našla hned v pátek u akit. Kdo také jiný než Japonec by měl posuzovat toto národní plemeno. Malý štíhlý pán posuzoval klidně, rozvážně a s přehledem. Neupravení či standardu neodpovídající jedinci neměli šanci na úspěch, ostatní se museli předvést co nejlépe. Naprosto nedílnou součástí posouzení bylo zhodnocení povahy. Odcházela jsem od jeho kruhu se závěrem, že majitelé labutěnek se rozhodně mají na co těšit. Mojí druhou páteční zastávkou byl kruh se šeltičkami a velškorgi, kde posuzoval Philip John z Indie. Přirozeně mě zajímal ještě o kousek víc než jeho japonský kolega, neboť do jeho ruku v neděli padlo 76 naháčů. Téměř šedesátiletého, lehce prošedivělého pána tmavé pleti provázely výtečné reference stran posuzování (Nový Zéland, Švédsko, Jižní Afrika, Filipíny, Austrálie, Norsko, Japonsko, Malajsie, Singapur, Srí Lanka, Nepál, Brazílie a Maďarsko). Byl chovatelem dobrmanů, lhasa apso, bíglů, jezevčíků, malých německých pinčů, měl greyhounda, vipeta, afgánského chrta, saluky atd. To všechno i něco navíc o něm prozradil internet. Po vyhodnocení všech dostupných informací jsem se dávno před výstavou rozhodla, že legrácky půjdou stranou a budu vystavovat v oblečení" za profíka". Jitce Hořákové s Markétou Šimečkovou se podařilo najít mi, těsně před světovou výstavou v Dortmundu, v jednom malém krámečku červený kalhotový kostým, který mi padl jako ulitý. Bylo rozhodnuto a já měla o starost méně. Ale zpět k našemu rozhodčímu. Jeho práce v kruhu byla poklidná, ke psům laskavá. Svůj počáteční požadavek na předvedení psů v pohybu po trojúhelníku zanedlouho zredukoval na evropsky obvyklý kruh, neboť nebylo síly, která by většinu vystavovatelů přiměla k předvádění na vyšší úrovni. Po úvodním společném kolečku a individuálním posouzení jednotlivců nechal rozhodčí všechny opět chodit a zastavit. Pak přeházel pořadí, jak uznal za vhodné, a znovu všichni do pohybu. Bylo-li to třeba, ještě některé psy přehodil a pak ukázal na prstech od jedné do čtyř. Bylo rozhodnuto. Poptala jsem se kolegů u zmíněných posuzovaných plemen, jak vidí zadané známky ve srovnání s obvyklým výsledkem předvedených psů. Na názoru se víceméně všichni shodli. První čtveřice obvykle něčím vynikala nebo alespoň odpovídala běžné představě o psech "na pořadí", další místa se víceméně neřešila. Občas se mezi vybranou čtyřku dostal pes, který tam nepatřil (například jeden zjevně kulhal) nebo byl podle našich představ čistou ranou "vedle". Ale to se občas stane každému rozhodčímu. Vítězové byli obvykle pohlední, za skandální prvek nešlo považovat nikoho z nich. Situace se tedy dala shrnout jednoduše: stát se může cokoliv, šanci budou mít úplně všichni a dokonalé předvedení psa bude devizou k dobru. Posudky byly velmi stručné, v podstatě všeobecně znějící. Když jsem se u kruhu potkala s paní Růžičkovou a paní Jurovou, ptaly se mě, jak vidím naše nedělní posuzování. Jistě mi potvrdí, co jsem jim řekla: "Všechno je otevřené, jako každá výstava. Já osobně budu vystavovat naplno jako vždycky a budu se snažit si to užít. Je to loterie a štěstí přeje připraveným. Mělo by být výhodou, že tu rozhodčí nikoho nezná." Přesně v tomto duchu jsem přichystala na nedělní soutěž sebe i oba pejsky. Nedělní ráno nám začalo velmi brzy. Manžel vyrazil na výstaviště zabrat místa mezi kruhy už v šest hodin ráno, kde ho naši přátelé posléze vystřídali a on se vrátil za mnou na hotel, abychom oba pejsky čerstvě vykoupali. Ke kruhům jsme v dešti dorazili před devátou, já v zelených šusťákách, pod kterými se skrýval červený kostým. Jitka na mě mrkla, nesouhlasně zamrkala a poznamenala: "Ty a takhle usedlá? Nemáš do toho alespoň bílou blůzu?" No, neměla jsem a tak černý rolák v červeném kostýmu zpečetil náš osud s krycím názvem "Karkulka". První ranní radostí v našem táboře bylo vítězství Esa z Haliparku ve třídě dorostu. Lenka Markovičová zabojovala a s vizáží profíka potvrdila můj páteční úsudek. Další kriterium hodnocení se vyrýsovalo ve třídě mladých psů. Benn Ga-He-Mi za sebou nechal dvanáct dalších psů, u nichž některé zdobila opravdu zvučná jména. Předběžně jsem odhadla, že rozhodnutí tady padlo mimo jiné na rovné hřbetní linii, pokud pes dobře stál. Současně opadly naše obavy o možné vyřazování středně osrstěných mezitypů. Rozhodčí sice pečlivě studoval, jak na tom který pes je, ale rozsah osrstění, až na příliš silné mezitypy, nepenalizoval. Držel se také hranice střední kohoutkové výšky, velcí ztráceli pozice. Totéž potvrdil v mezitřídě dobře předvedený Hopkirk, následovaný Lovely Boyem od Chlpíků, Caseym a Briliantem. I Special Agent von Shinbashi odpovídal základním bodům předběžného schématu posuzování, přičemž za ním na poslední chvíli postoupil zkušenou profesionálkou Janou vedený Casanova před výtečně chodícího Gondoliera a čtveřici uzavřel typově podobný Sennik. Z osmi nastoupených šampionů se jich sedm už někdy na podobném klání setkalo. Tipovala jsem našeho Akima při troše štěstí na čtvrté místo a proto jsem si nakonec individuálního posuzování dovolila i jeho oblíbené předvedení "na volno" před rozhodčím. Vždyť nám vlastně o nic nešlo. Akísek přímo zářil radostí a z očí mu koukalo tisíc čertíků. Když rozhodčí vybral čtveřici, kterou nechal s ohledem na malý prostor chodit samostatně, a v ní chodil Akim, za ním Cenn, Sampan a Angor, myslela jsem si, že buď chodíme v opačném pořadí (od čtvrtého místa k prvnímu) nebo teprve dojde na proházení míst. Po nás se proběhla ještě zbývající čtveřice a vzápětí rozhodčí ukázal, že stanovené pořadí je konečné. Málokdy se mi stane, že bych byla téměř v šoku, ale tentokrát jsem na pana rozhodčího zřejmě koukala s otevřenou pusou a naprosto nevěřícně. Docela se divím, že jsem byla schopná bránit se okamžitému zahájení soutěže o CACIB, když nám chtěli titul udělit samostatně pro osrstěnou i bezsrstou varietu. Vedoucí kruhu přitom měla jasně v pokynech napsáno, že se CACIB uděluje společně. Naštěstí si dala říct a tak jsem mohla Akima po nezbytné pochvale uklidit do klece. Ani soutěž fen pro nás nezačala špatně. Malá Elizabeth zazářila a s přehledem následovala svého brášku Esíčka s vítězstvím ve třídě dorostu. Opět české barvy, i když v rakouském majetku, úspěšně hájila Orchidey Orca od Chlpíků vítězstvím ve třídě mladých. Tady to vzal pan rozhodčí od podlahy a sáhl po nižších známkách. Překvapivě osamocená Belissa v mezitřídě měla svým způsobem štěstí, ale za pár let už nikdo nebude studovat, jestli si tahle šampionka maďarska mladých slovenský CAC vychodila sama nebo z konkurence. Čtyři feny ve třídě otevřené byly také nevídaně málopočetnou konkurencí a nikdo jiný než Meluzína snad vyhrát nemohl. Zato devět fen šampionek stálo za podívání. Gessi měla s oběma polskými zástupkyněmi "nevyřízené účty". S Furorou z Budapešti 2001, kde jí Geska dvakrát porazila a se Zikkurat z letošního Leszna, kde to dopadlo sice obráceně, ale kde Gesku pomyslně "pomstil" Akim, ziskem BOB, BIG a 5. místem v Best in Show. Do chvíle, než se v průběhu posuzování vyměnila chovatelka Furory s dosavadní handlerkou, vypadalo vše otevřené. Pak se situace vyjasnila ve prospěch Furory, která pod osobním vedením pí Supronowicz získala CACIB, BOB a posléze i třetí místo v Best in Group. Pro číňánky je takové umístění sice velká sláva, ale upřímně řečeno, přesvědčivý výkon v Best in Group si v dané konkurenci opravdu nádherných psů představuji poněkud jinak. Ale možná mám jen jiné vidění světa. U labutěnek mě víc nadchly feny než psi, a ještě k tomu zahraniční. Srdíčko mi zaplesalo nad bílou Sun Dan I´m So Funny i nad černobílou Ch. Black Laced Teddy N´CO. V porovnání s nimi mohlo klidně stát jen pár našich psů, povětšinou držitelů vítězných titulů ve své třídě. Abych pravdu řekla, čekala jsme od většiny našich vystavovatelů, že přivedou své psy s dokonaleji upravenou srstí. Tak snad zase příště. K výsledkům pufíčků vcelku není co dodat, samozřejmě kromě radosti, kterou mě osobně udělala Cibetka z Haliparku vítězstvím, Cody výbornou 2 a Dita ziskem výborné. Škoda, že nemohl přijet Diosek, byla bych na něj moc zvědavá. Po doposouzení labutěnek se obě variety sešly k udílení vrcholných titulů. CACIBy byly rozdány bez větších problémů, i když pro mně osobně s překvapením u psů a s jasně daným výsledkem u fen. Akim je výstavně zvláštní psík. Obvykle se drží v závěsu za Gessi, zdatně jí sekunduje a často jí kryje záda ve finále o BOB, ale když už se mu den vydaří, pak za ní většinou kamarádsky "zaskočí" v plné síle. Neskrývám, že je pro mě udělení titulu Evropského vítěze právě Akimovi záhadou, která se asi nikdy nevysvětlí. Také mě napadlo, zda za to náhodou nepomohl osudově náhodný převlek za "profesionální Karkulku" :))) Zbytečně vzrušená atmosféra zavládla kolem zadávání titulů Evropských vítězů mladých. Do kruhu chodili v průběhu posuzování osoby, které tam zcela jistě neměli co dělat, a snažili se, aby bylo "po jejich". Situace vyvrcholila lakonickým postupem rozhodčího, který mě na jednu stranu rozesmál a na druhou rozesmutnil. Labutěnky prostě ze soutěže vyřadil a tituly pro jednoduchost rozdal jen naháčům. Byl právě tohle kýžený výsledek? Dlužno dodat, že indický rozhodčí předvedl svou dokonalou letitou zkušenost a ani pod zjevným nátlakem okolí nehnul brvou. Jen si tak říkám, zda má podobné eskapády naše plemeno opravdu pořád a pořád zapotřebí. Ono ale naštěstí na každého jednou dojde ... V odpoledním finále nás, kromě Jany Kvíčalové s Casanovovou v junior handligu (už jste si také na její úspěchy příjemně zvykli? Gratulujeme Jani!) reprezentoval pár Eso a Elizabeth z Haliparku, nicméně ohromná konkurence byla na šestiměsíční psí miminka přece jen silná. Chovatelská skupina Modrý květ ve tříčlenném složení opět zaujala publikum i fotografy, netoliko však výrazně postaršího francouzského rozhodčího Francoise Stirbyho (specialistu na skupinu II. FCI), který si zjevně nemohl vzpomenout: "Kde já jsem je to jenom viděl?" a tak skupinu, z konkurence dalších asi padesáti, nevybral. Možná nám ale nakonec udělal větší službu, protože se "nahatá" trojice stala vzápětí středem pozornosti čekajících fotografů a v některých médiích má dokonce více publicity než samotní vítězové (snad nám prominou - www.aniwa.com). Perličkou byla reakce organizátora finálového kruhu, který jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že nejdeme do finále, přešel celou plochu až k naší skupině a s pobaveným úsměvem prohodil: "Problém bude tentokrát asi ve věku rozhodčího, že?" a zase volně odkráčel. Milé bylo vidět, jak mnohé skupiny radikálně vylepšili své odění i předvedení a celkově tak pozvedly úroveň celé soutěže. Nedělní část měla bez diskuse nejsilnější konkurenci a nejlepší kvalitu předvedení psů ve skupinách z celých tří dnů! Zcela neskromně za to píšeme "malé bezvýznamné plus" Jitce Hořákové i našim maličkostem. Byli jsme totiž v Amsterdamu 2002 první odvážní a nyní doufáme, že se budeme moci těšit z pohledu na práci našich následovníků. I tak lze ovlivňovat kynologické dějiny. Oba prestižní evropské tituly pro psy putují do Čech (Benn - Evropský vítěz mladých, Akim - Evropský vítěz), titul mladé feny z českého chovu do Rakouska a titul Evropský vítěz a BOB do Polska. Kdo chtěl, mohl se porozhlédnout, co se v současném chovu děje, i když si myslím, že hlavní nápor přijde v roce 2005 v Tullnu, až dospějí dnešní štěňata, která vídám na kontrolách vrhů. Určitě se máme na co těšit. Sláva vítězům, čest poraženým a nadějné vyhlídky do budoucna všem! Čínský chocholatý pes - bez
srsti /
Chinese Crested Dog - Hairless
Čínský chocholatý pes - OSRSTĚNÝ
/ Chinese Crested Dog - POWDERPUFF
States: Finale: New champions: 06. 10. 2003 - text: L. Brychtová; foto: H. Brychta |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||