Národní výstava (CAC) |
||||||||||
Maribor - Slovinsko - 11. května 2003 |
||||||||||
|
||||||||||
Do Mariboru na CACovou výstav jsme takříkajíc museli a sice pod heslem : "Kdyby na chleba nebylo ..." Akim s Gessi mají rozjeté šampiona Slovinska a Belissce by se hodil druhý Prvak mladých, aby mohla pomýšlet na případné splnění podmínek Slovinského šampiona mladých. Čekalo nás 1083 km za volantem (či v autě), výstava pořádaná venku a velmi "žertovné" počasí. Loni v září jsme tu promokli na kůži a první tři hodiny naší současné jízdy vypadaly, že dopadneme naprosto stejně. Ilonku Dandanovou s Irwinem a Heppy jsme nakládali za deště, zatímco Akim, Geska, Brileček, Belisska a samozřejmě spolucestující Arnoldek spokojeně pochrupovali ve svých, zatím suchých, přepravkách. Balila jsem v letu, protože mám v posledních 14 dnech poněkud hektický program, takže jsem si, v rámci nočního zatmění, vzala na sebe jen lehký svetřík a nepromokavou bundu. Nebýt výkonného topení v autě, asi bych do poloviny cesty umrzla a v Mariboru bych mohla pro pobavení publika sloužit maximálně jako rampouch. Protože jsme vyjížděli ve 2 hodiny v noci, únavou jsem usnula už před Jihlavou, přes hraniční přechody jsem cestovala v mrákotách a probrala jsem se až za hranicemi Slovinska. Kupodivu tu a tam vysvitlo sluníčko a ve svetříku mi začalo být přijatelně. Výstavní areál jsme našli po paměti. Zdejší travnaté kynologické cvičiště bylo vzorně nakrátko ostříhané, i když po ránu vlhké. Začátek výstavy v deset hodin nám umožnil trénink v kruhu už téměř na suchu. Soutěž pro nás začala po francouzských buldočcích, mopsech, brabantíkovi a dvou bostonských teriérech. Skupinovou rozhodčí paní Danielu Gajič, sympatickou manželku uznávaného mezinárodního rozhodčího Željka Gajiče, který nás posuzoval na podzim v Budapešti, čekalo 13 přihlášených a nakonec 9 přítomných čínských naháčů. (Robert Blümel dal přednost CAC výstavě v Maďarském Debrecenu. A dobře udělal! Jeho You´re My Man of Honeycrof získal BIG a res. BIS a Dios z Haliparku vyhrál Baby Best in Show, čímž se po Codym z Haliparku stal druhým štěnětem z mých odchovů, které je držitelem tohoto titulu. Moc jim blahopřeji!) Irwína musela Ilona na honem nechat přeřadit z labutěnek mezi naháče a přiznejme si, že rozdělení variet bylo hodně příjemnou novinkou téhle výstavy. Ve velikém kruhu se nám pěkně běhalo, jen zelený koberec na stůl jsme si předem izolepou přilepili svépomocí, aby pejskům neklouzal. Naše konkurence se znala celá, poprvé jsem viděla jen štěňátko Orchidee Orca od Chlpíků, což je líbivá hairless fenečka po Senikovi Sasquehanna a Romy z Vlozu. Na typu velmi pěkné fenky je jasně znát vliv polských předků, který vylepšil celkový typ, souladnost, hlavu, celkovou modelaci těla a pozitivně se projevil na charakteru pohybu. Jistě o ní ještě uslyšíme a myslím, že může mnohdy příjemně překvapit. Vzhledem k tomu, že všichni naši psíci zvítězili ve svých třídách, nastal klasický problém. Jeden majitel na dva psy. Po konzultaci situace s paní rozhodčí bylo rozhodnuto. Měla zájem vidět v soutěži oba nahaté šampiony, hairless psíka z mladých a hairless psa ze třídy otevřené. Ke všem příjemná a k mladým psům tolerantní rozhodčí posuzovala dost náročně. Na stole trvala na prosahání celého psa, důsledně kontrolovala skus, oči, tvar hlavy, nasazení uší, končetiny atd. Pokud nebyl psík na stole jistý (případně pokud se plašil a nestál), nechala ho chvilinku uklidnit, ale důsledně se k jeho prohlídce vrátila. Po krátkém proběhnutí finalistů soutěže o BOB došlo na klasický dvojboj Akim Gessi a pro tentokrát byl zase jednou úspěšnější Akimek. Gessi sice běhala báječně, ale falešná březost přece jen není moc vhodné období pro dokonalou výstavní kondici. V odpoledních soutěžích měli číňánci bohaté zastoupení. Orchidee Orca ve finále baby, Irwin a Belissa ve finále BIS junior, Brileček s Belissou a Lovely Boy s Orchideou v párech a nakonec Akimek v IX. skupině FCI. Větší sílu poskládala jen paní Podzemská se svou smečkou shih-tzu a zaslouženě vyhrála opravdu co se dalo, včetně soutěže chovatelských skupin. Štěňátek se sešlo asi dvanáct, ale na statečnou nahulku bohužel místo na stupních vítězů nezbylo. Neuvěřitelná konkurence se sešla v BIS mladých. Junioři ze všech deseti skupin FCI najednou, psi i feny společně, museli nakonec ve velikém finálovém kruhu utvořit trojkruží, aby se tam vůbec vešli. Na obvodu stála velká, mez nimi střední a uvnitř malá plemena. Pan Blaž Kavčič neměl opravdu jednoduchou práci. Do užšího výběru, asi 20 psů, postoupili jen ti, kteří ho něčím zaujali. Z našeho kroužku "malých" psů nás postoupilo asi šest, včetně mě s Belisskou. Nastalo další kolo vyřazování. Belisska chodila i stála krásně a musím jí moc pochválit. Svou šikovností se dostala až do finálové pětice! Tady sice na stupně vítězů také nedosáhla, ale i tak považuji její účinkování za nesmírně úspěšné. Taková konkurence byla nad síly mnohých jiných borců! Hned po veteránech nastupoval Brileček s Belisskou v párech a musím dodat, že si tenhle den, jak doufám, vybrali své nejslabší vystoupení Vypadali spíše jako rozhádaná manželská dvojice těsně před rozvodem, než jako souladný pár v soutěži krásy. Ptákoviny dělali oba rovným dílem a já se jen snažila, abychom z kruhu odešli ve zdraví, což se nakonec i povedlo. Opáčko je čeká už příští týden v Budapešti a to hned dvakrát! Akimek zamířil po delší době (od října loňského roku) opět do finále IX. skupiny FCI. Klasická konkurence 21 vítězů ostatních plemen byla silná jako vždy. Snad jen pravděpodobnost, že vyhraje znovu shih-tzu paní Podzemské byla poněkud nižší, neboť jejich výstavní stůl vypadal, jako by patřil pořadatelům a byly na něm připravené poháry pro ostatní! Shodou okolností byla k posuzování skupiny zvolena pořadateli "naše rozhodčí" paní Daniela Gajič. Akimek nastoupil pěkně a stál hezky. Paní rozhodčí si tu a tam některého pejska vybrala k podrobnější prohlídce, tu i onde se alespoň pozastavila. Část řady, kde stál Akim vedle krásného havaňáčka Alexandry Grygarové, luxusní shih-tzu a další, však přešla bez jediného pohledu! "No a máme po soutěži", konstatovala Saša a já si byla jistá, že má pravdu. Pak se rozhodčí vrátila na začátek řady a vybírala finalisty. Vybrala pudla, ještě kohosi, pak podala ruku mnoha lidem, jimž neukázala tolik očekávané gesto, znamenající výběr a zastavila se až u mě s Akimem. Pánové, jsme ve výběru a s námi ještě shih-tzu! Zbylo nás tuším šest nebo sedm. Všichni do pohybu! Akim zabral a já mu skoro nestačila. Naštěstí ještě trošku svítilo sluníčko a psík byl na teplé travičce spokojený. Vůbec nemám zdání, kdo stál na stupních kolem mě (podle videa pudla mops), ale výběr Akima na první místo byl krásné překvapení pro nás oba. Akimek se tak zapsal do řady vítězů skupin FCI českých číňánků! Báječné! Byl jsi ohromný, Akimku! Odnesla jsem poháry a pytlík s krmením, který, ač vypadal malý, vážil tolik, jako by byl plný olova. Okamžitě po posouzení desáté skupiny nastupoval Akim, poprvé ve svém životě, do Best in Show mezi devět vítězů ostatních skupin. Posuzování připadlo Mariji Kavčič. Nemám na tuhle usměvavou dámu právě nejlepší vzpomínky, neboť naše loňské Waterloo v Lausanne měla dost na svědomí. Vcelku by mě zajímalo, jestli si na Akíska vzpomněla. Když jsem se tak rozhlédla kolem sebe, viděla jsem dobře sedm kandidátů na vítězství. Na tohle Akim nemohl stačit, ale ostudu rozhodně neudělal! Vítěz BIS, italský jorkšír, byl překrásný a mě jen těší, že jeho majitel projevil zájem o naháčka z mého chovu. No, uvidíme. Mějte se sluníčkově a pilně trénujte. Výstavní sezóna je v plném proudu. Hodně štěstí i vám! (A posílejte nám výsledky, ať mají z vaší radosti radost i ostatní naši čtenáři). Čínský chocholatý pes
(variety oddělně) Finálové soutěže: 12. 05. 2003 - text L. Brychtová, foto H. Brychta |
||||||||||