Mezinárodní výstava (CACIB) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
PRESTIGE - Leszno - Polsko - 25. května 2003 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
S odstupem času musím poděkovat paní mgr. Ovesné. Vzhledem k tomu, že Gessi skončila letos v rakouském Wieselburku právě jejím rozhodnutím druhá ve třídě šampionů, a vzhledem k tomu, že jsem se od jedné vystavovatelky hned na místě dověděla, že mě to nemá mrzet i když je Gessi lepší, "vždyť si přece pro ty tituly mohu dojet jinam", rozhodla jsem se, že tedy přihlásím i ty výstavy, jejichž propozice jsem asi 10 dní předtím odsunula ke skartovačce. Ležely tam i propozice na Leszno. Napsala jsem si o ně zkraje roku do Polska, a když mi přišly, byla jsem rozhodnutá jet, neboť mě lákalo jméno rakouského rozhodčího. Přihlášku jsem ale odložila, protože jsem sobě i pejskům chtěla dopřát volný víkend před "světovkou". Avšak díky Wieselburku jsem Leszno pro Akima, Gessi a Belissku nakonec přihlásila, přestože jsem to považovala za hodně bláznivý nápad. Vyjet s číňánky do Polska znamená vydat se do jámy lvové. Však už jste v Lodži jistě viděli své. Připadalo mi to stejné, jakoby majitelé ryze německých naháčů vyrazili do české konkurence čítající padesátku zvířat. Do Leszna jsme z Prahy dorazili po 324 kilometrech, po téměř pěti hodinách jízdy, s jednou zastávkou na venčení a s průměrnou rychlostí 74 km/h. Rychleji to ani přes přechod v Harrachově prostě nešlo (cesta je tímto směrem po povodních opravdu hodně rozbitá a počítejte se semafory na zjednosměrněných komunikacích). Překrásný hotel Akwawit, patřící do sítě hotelů Prestige, s bazénem, saunou, tenisovými kurty, rehabilitační vodoléčbou a podobně, nás přivítal s osvětlenými vodotrysky a venkovní večerní teplotou 21 °C. V lednu příštího roku tady míním strávit alespoň tři dny! Vyspali jsme se do růžova, nasnídali báječně a po pěti minutách jízdy zastavili u stadionu Alfreda Smoczyka. Parkovat se dalo za 25 Zl téměř u vchodu na výstaviště. Úvodem vám dlužím ještě vysvětlení, co proč se slovo "Prestige" nachází přímo v názvu výstavy. Znamená to, že se této výstavy pravidelně účastní významní hosté a důležité osobnosti: Hans Müller (Prezident FCI a hlavní host výstavy za Švýcarska), Předseda Polského kynologického svazu Andrzej Mania a místo předseda PKwP a předseda sboru rozhodčích Piotr Sliwka, stejně jako starosta města Lesna a předseda městské rady. Neméně zajímavý byl i sbor rozhodčích, v němž figuroval, kromě řady polských rozhodčích, i Dr. ing. Jaromír Dostál CSc. z Čech, Erwin Deutscher z Rakouska, p. Koczajda a pí Vojteková ze Slovenska a Sandor Szabo z Maďarska. Hybnou silou zdejší výstavy je pan Janusz Betting a nutno dodat, že při jedné ze svých obchůzek výstavou bez mrknutí oka srovnal zdejší nedůslednou úklidovou četu tak, že málem lezla do kanálů. O prestižnosti výstavy svědčil i katalog, v němž na prvním místě najdete barevné fotografie všech vítězů Best in Show předchozích ročníků a soutěže šampion šampionů. Mimochodem vstupní listy včetně označení kruhu, kupon na katalog i katalogová čísla mi došla poštou, takže jsem nic nemusela shánět a nikam běhat. Ó ta ranní pohoda! V kanceláři pak měli vystavovatele seřazené dle abecedy, čímž se zmenšily fronty, pokud někdo něco potřeboval. Veliký stadion přivítal ve dvou dnech 1781 psů a mezi nimi i 22 čínských naháčů. Většina kruhů se v horkém 32 °C teplém počasí nacházela ve stínu ohromného stanu, který by býval akci zachránil i v případě deště. Kruhy byly prostorné, travnaté, vybavené stolky a cedulemi s pořadím i tituly, leč opět bez výsledkových tabulí. Okolní běžeckou dráhu pravidelně a celý den skrápěl kropicí vůz, takže se zde o něco méně prášilo a o něco lépe dýchalo. Zděné záchodky v domečku byly čisté, nechyběl papír a zdejší dámy je pravidelně uklízely. K jídlu jste našli téměř cokoliv, od klobásek po kuřata a od pražených oříšků po zmrzlinu. A ta vůně teplé skořice! Posuzování začalo v 10 hodin, ale před naháčky byli dva boloňáčci, 22 francouzských buldočků a 13 čivav, takže náš nástup do kruhu začal v pravé poledne. Jak už se Jitka Hořáková zmínila ve své reportáži z Norimberka, Erwin Deutscher je rozhodčí, na kterého se vydržíte dívat celý den a ještě se pobavíte i zasmějete. Však jsem si to užila před 14 dny v Mariboru, ale tam nás neposuzoval. Je to vždy dokonale upravený a krásně oblečený pán, pěkně prošedivělý, neuvěřitelně hbitý a téměř stále usměvavý. S malinkou čivavkou na sebe v kruhu štěkali (CACIB bych jí sice pro křivé zadní nohy nedala, ale třeba měla jiné přednosti než její výrazně větší konkurentka), místo nezkušené slečny si nakonec předvedl jejího francouzského buldočka v pohybu sám a když bylo třeba, trpělivě a s úsměvem vysvětlil majiteli, kde je problém. Na stole byl ke psům jemný, ale nic nevynechal, velice pečlivě posuzoval zuby (skus, počet i jejich stav, na zubní kámen vždy upozornil), oči, uši, u naháčů kůži, celou kostru atd. Pak nechal psíka postavit na zem, popsal ho a nakonec, po předvedení v pohybu, posudek doplnil o tuto pasáž. Každému ihned udělil stužku od zadané známky a konkurenti se před udělením pořadí proběhli společně. Vítězům potřásl rukama, sám předával medaile a ocenění. Jen shodou okolností jsem si ráno oblékla blůzku v barvě páně rozhodcovy kravaty - růžovou! V posuzování naháčků se mu v zásadě nedalo nic vytknout. Výška psů mu nevadila, vyhrát nechal pěkné psíky, neupřednostňoval žádné jednotlivosti (jako někdo uši či třeba zdvižený ocas) ale hleděl na psa jako na celek. Při našem posuzování byl v kruhu ještě pan Vojtek ze Slovenska, zřejmě jako hospitant, a tak si pejskové užili dvojí prohlídky na stole i nečekaného pohybu obou pánů v kruhu. Výtečný trénink před světovou výstavou, jen co je pravda. Mezi psy mě zaujal dorostenec Don Kichot z Lubuskiej wsi, spíše menší, kompaktní, výrazně puntíkovaný pejsek s pěkným pohybem a zajímavou hlavou. Krásný a elegantní, i když jemnější pejsek, je naháček Czako Interchart, evidentně silný mezityp s mohutnou hřívou a dalším osrstěním. Mimochodem mám dojem, že tomu, co u nás už označujeme jako střední mezityp, říkají v Polsku čistý naháč a na výstavy shánějí jen opravdu silné mezitypy, blížící se spíše labutěnce. To byl případ i fenky Sunshine Reggae Zikkurat a dalších. Nesmírně vyrovnaná konkurence se sešla v mezitřídě fen a Belisčino první místo považuji za velký úspěch. Zvítězit mohla bez mrknutí oka kterákoliv ze tří předvedených fen. Ačkoli se to nezdá, Belisska má šampionát Polska na dosah ruky a já z toho mám samozřejmě radost. I do třídy otevřené u fen se dalo dívat se zaujetím. Sunshine Reggae Zikkurat je opravdu krásná fenečka, spíše cobby typ, s evidentním podpisem svého otce Krimsona, včetně nepříliš prokreslené linie břicha. V soutěži o CACIB vytkl rozhodčí Gessince končící falešnou březost, jinak by šlo o hodně těsný souboj. Nesmírně zajímavá v barvě je labutěnka Sasquehanna Pelisa. K černošedé dece na zádech si představte rudě zrzavé končetiny a dolní část těla! Nevídaná kombinace. Abych nezapomněla, v tradičně výborné kondici se předvedl Duke Sub Divo, za nímž skvěle upravená srst za pohybu jen vlála. Většina polských psů má vynikající pohybovou mechaniku s pozoruhodným rozsahem a končetiny s nádherným úhlením. Jestli jsou u nás chovatelé, kteří by měli chuť náš chov právě o tyto kvality obohatit, pak si dovolím doporučení: "Vyberte si kvalitního psa na krytí v Polsku". Opravdu bylo na co se dívat a o to více si vážím titulů pro své fenky i pro Akima. Ten potřeboval z Leszna nutně CWC, aby ještě letos stihl dodělat Polského šampiona a vše ostatní si nadělil jaksi "nad plán". Kdyby mi před výstavou někdo řekl, že Akimek dostane BOB, po čtrnácti dnech znovu vyhraje devátou skupinu (naposledy v Mariboru 11.5. a to nepočítám jeho úspěchy v klubovém Best in Show minulý víkend v Budapešti) a ke všemu se vejde do první pětky v Best in Show na prestižní mezinárodní výstavě (Best of Day se nevyhlašuje, soutěží všichni vítězové skupin FCI společně), nechala bych mu zavolat sanitku pro odvoz do sanatoria pro choromyslné. Ale jak se zdá, Akimek kamarádsky a statečně zaskakuje za Gessinku, kterou sužuje hormonální bouře po falešné březosti a která by sebou na výstavu nejraději vlekla pelíšek s pískacími slepičkami, žabičkami a jinou havětí na hraní. Vždyť to říkám pořád, s holkama je potíž, pořiďte si kluka! Podvečerní finále mi proběhlo před očima jako ve snu. Květinami nazdobený velký finálový kruh, o něco příjemnější větřík, představení každého psa podle posudku, paní Dosedělová s pekinézem na třetím místě v naší skupině (mezi nás dvě se na stupně vešla už jen paní Supronowicz s mopsem), poslední Akimkovo kolečko v souboji s malým černým pudlem o první místo, fanfáry, nezbytné fotografování, krásné ceny pro vítěze (pohár, 20 kg krmení, kosmetický kufřík, miska s velikostí určení pro bernardýna) a hned Akimova další účast v kompletním Best in Show, které posuzoval maďarský rozhodčí. Páté místo v téhle konkurenci a navíc v Polsku je pro mě neuvěřitelné ještě teď. Do knihy našich historických úspěchů si k Gessinčině prvnímu místu v IX. skupině z Berlína připisuji i Akimovo první místo ve skupině z Leszna. A mimochodem, Akim získal svůj 29 CACIB a 9 titul BOB, přičemž z toho byl v IX. FCI skupině 2x první, 4x druhý a 1x ve finále 4. - 6. místo. Tedy jen 3x nestál přímo na stupních vítězů. Mě osobně tahle jeho bilance tak trochu vyráží dech. Když už mu Gesska uhne z vítězné pozice, Akim obvykle nezaváhá. Mám já to ale šikovné pejsky! Přeji vám také hodně úspěchů a máte-li krásné psy a dost odvahy, jeďte do Polska. Je to těžká soutěž, ale uvidíte hodně zajímavého. Posuzoval: Erwin Deutscher (Rakousko)
Finále: * Výsledky jsou bez záruky! 25. 05. 2003 - text L. Brychtová, foto H. Brychta |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||