Katowice 30. 3. 2003 (Polsko)

Mezinárodní výstava v Katowicích mě lákala ze dvou důvodů. Jednak naše Kikiana už jeden titul CWC z Polska má, a také proto, že čínské chocholaté psy měl posuzovat německý rozhodčí, neboť jak se hlásí letem světem, pokud posuzuje v Polsku Polák, nemá našinec šanci. Katovice jsou od Frýdku-Místku vzdálené asi 120 km, posuzování mělo začít až v 10 hodin a na vstupním listě byla perfektně vyznačena cesta ke sportovní hale SPODEK, kde se výstava konala. Díky tomu všemu nás nečekalo nechutné brzké vstávání v době, kdy většina normálních lidí vstupuje do druhé poloviny sladkého spánku, ale pohodlné vypití čerstvé kávy a klidný start po sedmé hodině ranní. Na místo jsme dorazili o půl deváté. Malé parkoviště před halou bylo plně obsazené, takže jsme museli popojet na další místo rezervované pro vystavovatele asi 300 m za sportovním střediskem, kde se samozřejmě také platilo 10 zlotých (asi 80 Kč).

Cesta z provizorního parkingu byla dost náročná: z prudkého kopce a po dlažebních kostkách dávala zabrat i těm, kteří za sebou úmorně netáhli klec s třepajícími se pejsky. Ověšeni taškami, židličkami a vším možným, co vystavovatel potřebuje, jsme ufunění stanuli v řadě ke vstupní prohlídce. Já s manželem a s našimi psi jsme prošli v pohodě. Hůř už na tom byla Katka Grabowiecká, která svého pětiměsíčního Cavalcantteho, zvaného Kevina, vzala na "kukandu" a také na trénink. Psík měl všechna očkování v termínu řádně za sebou, potvrzení od veterináře, že v oblasti neřádí žádná nebezpečná choroba ( kromě lidské zákeřnosti a závisti, která se na psy nepřenáší). Katka si koupila vstupenku, jak se na slušného návštěvníka patří a s hrdostí podávala kontrolujícímu muži očkovák i vstupenku. A byl malér. „Pes, který není přihlášen, na výstavu nesmí vstoupit ani kdyby měl potvrzení od místního starosty …“ Prý kvůli obchodování se psy. Nepomohlo ani vysvětlování, že psík má před sebou výstavní kariéru a Katka je slušný člověk. Teprve až když se můj manžel se zvýšeným hlasem začal dožadovat „direktora“, přišli dva mladíci, koukli do přepravky jestli tam není bomba, Katku postavili bokem a bedlivě jí hlídali. Já jsem mohla odejít, v doprovodu jiného hlídacího muže, do výstavní kanceláře, poradit se, co bude dál. Výstavní kancelář byla velká, krásně zařízená a bylo tam pořádně rušno. Jedna paní se rozčilovala, jak to, že musela zaplatit za dorostence stejnou částku jako za dospělého psa (pro české vystavovatele to činí 1200 Kč), jiný vystavovatel se dohadoval kvůli stejnému problému, jaký jsme měli my, a dokonce byl ochoten za nepřihlášeného psa i zaplatit, jen aby tam mohl vstoupit. Můj bodyguard mě zavedl k nejvyššímu muži a ten jen mávl rukou a bylo vše vyřízeno. Polozmrzlá Katka s Kevinkem mohla vstoupit do výstavního ruchu. Na výstavu bylo přihlášeno 3 353 psů a posuzování bylo rozděleno do tří výstavních dnů. V pátek skupiny 3, 5, 6 a 7, v sobotu 4, 8, 2 a na neděli nechali skupiny č. 9, 10 a 1. To také pořadatelům umožnilo připravit velké a prostorné kruhy.

Náš kruh č. 7 byl na prvním patře, hned naproti schodiště, takže na nás občas fouklo, ale dalo se to přežít, neboť sluníčko přes okna pěkně hřálo a kolem 11 hodiny už bylo docela teplo. Před námi nastoupila plemena: boloňský psík, bišonek, japan chin a coton de tuleár. Číňánků bylo přihlášeno 26 a vystavilo se jich 23. Mezi české zástupce jsme patřili my, s Kikianou Kitiko a Bonifáciem, a manželé Jansovi s Gremim Modrý květ. Jejich mladý Codýsek z Haliparku byl sice přihlášen, ale bojoval na jiném mezinárodním poli, v sobotu v Lucembursku a v neděli v Berlíně. A udělal dobře!

V našem kruhu posuzoval německý rozhodčí pan Uwe Fischer. K psíkům přistupoval až příliš pomalu, stylem plížícího se nepřítele, a to i na stole. Když se jeho rozevřené dlaně zastavily 10 cm před čumákem Bonifácova soupeře Sasquehanna Kuliga, zcela ho to rozhodilo a odmítl jakékoliv sáhnutí, v pohybu měl tenhle naháček ocásek tak zastrčen, že to vypadalo jakoby žádný neměl. Přesto si vyběhal i titul CACIB; Kikiana ocas taky nezvedla, ale že jí chyběl dole jeden zub, odcházela s védéčkem. Proč dostal VD i osvalený sportovec s krásným předvedem Gremi Modrý květ, to nevím a asi nikdy vědět nebudu. Bonifacio mi udělal velkou radost, když se předvedl v plné své kráse a na stole se ani nehnul. Nechal se v klidu prohmatat i v postoji na zemi, bez mé pomoci. Jde na něm vidět, že půlroční pravidelná docházka na cvičák udělala své. Na druhém místě skončil proto, že má podle posudku hrubý hrudník. Mezi fenami na mě zapůsobila mladá, krásně osrstěná Sabda Sasquehanna, svým kvalitním osrstěním mi připomněla českou Jokime Modrý květ. Další mou favoritkou byla elegantní puntíkatá fenečka Olivia Favonius, která si vyběhala res. CACIB. Vítězem plemene byla nahatá a líbivá Sunshine Reggae Zikkurat. Posuzování číňanů skončilo v půl jedné, ve tři jsme byli doma a mohli si užít jarního sluníčka na zahradě.

Katowice II. - Stanislava Jansová

Na výstavu do Polska jsme se chystali již delší dobu, ale jít k polskému rozhodčímu se nám nezdálo dvakrát rozumné a tak moje volba padla na Katowice, kde měl posuzovat pan Uwe Fischer. Byla jsem moc zvědavá na způsob posuzování této pejskařské legendy a tak jsem přihlásila oba naše kluky - Gremiho i Codýska. Codýsek jel nakonec naštěstí s paní Brychtovou do Lucemburska a Berlína. Při spatření našeho kruhu jsem byla nadšená - velký, prostorný s kobercem na celé ploše. "To si zaběháme" mnula jsem si spokojeně ruce, ale... Už při sledování posuzování plemen před námi jsem začala být nervózní. Pan rozhodčí nechal psy při vstupu oběhnout dvě kolečka, pak na stůl, postavit - "velmi dobří" šli hned ven, psi s výbornou měli šanci si oběhnout ještě jednou kruh a konec. Navíc se pan Fischer ani jednou na žádného pejska nepodíval se zájmem, neusmál se, vlídně na něho nepromluvil. Působil na mě dojmem starého, unaveného člověka, kterého snad posuzování ani nebaví. I když podával ruku vítězům (nemohu ani říci gratuloval) vypadalo to, že jim spíše kondoluje. Po posouzení třídy štěňat a mladých psů, nastoupila mnou očekávaná mezitřída.Bonifacio Avokaduh a proti němu nahatý Sasquehanna Kulig. "Není co řešit", řekla jsem si spokojeně a dál připravovala Gremiho. Elegantní Bonifacio svým vzhledem vynikal nad svým soupeřem. Při skvělém předvedení Bonifacia v pohybu a při potupném tažení vyděšeného Kuliga byl rozdíl patrný i laikům. Ne tak panu rozhodčímu. Když postavill na první místo polského psa, udělalo se mi špatně a věděla jsem, že je zle. Bylo. Oběhli jsme si s Gremem dvě kola, nechali se zmordovat na stole při prohlídce zubů, postavit do postoje a pak - ven. Byla jsem moc zklamaná, snad ani ne z naší velmi dobré, ale ze způsobu posuzování. Já si prostě myslím, že za peníze, které zaplatím za přihlášení, mám právo na řádné posouzení svého psa. To znamená i posouzení v pohybu! A rozhodně si představuji delší čas než dvě minuty strávené v kruhu a ven. Bohužel, mám pocit, že se dnes u více plemen psi hodnotí spíše podle správného výstavního postoje než podle svého předvedení v pohybu. Ale to už jsem nepatří. K panu Uwe Fischerovi už pravděpodobně nikdy nepojedu.

Čínský chocholatý pes (variety společně!)
Posuzoval: Uwe Fischer (Německo)

Peruánský naháč
Posuzoval: Zygmund Jakubowski (Polsko)
za přítomnosti pana Hanse W. Müllera

Aron, Bonnie a Bellinda splnili podmínky pro udělení titulu Polský výstavní šampion

31. 03. 2003 - výsledky číňánků M. Hudáková, peruánští naháči R. Tomanová.
Všem děkujeme za názory a vynikající spolupráci!!!