Evropská výstava 2005
(European Dog Show 2005 - CACIB, European winner 2005)

Tulln - Rakousko (Austria)  - 03.-06. 06.  2005

 Evropská výstava Tulln 2005 - Informace- Eurodogshow Tulln
Statistiky všech přihlášených plemen najdete na stránce Eurodoghow statistics

10 500 psů /dogs, 300 plemen(breeds, 60,000 vystavovatelů/owners...

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Posuzovatelé /Judges: Petru Muntean (Rumunsko - Romania) a Adelheid Kirschbichler (Rakousko-Austria )
Results: MALES + FEMALES

Mexický naháč - Xoloitzcuintle, Peruánský naháč - Perro sin Pelo del Peru
Posuzovatel /Judge: Dr. Janusz Opara  (Polsko - Poland)
Results  Xolo, Perro

Chinese Crested dog (106 in catalogue)
European winner 2005 + BOB - female - Ich. Gessi Modrý květ, owner: Libuše Brychtová, Czech republic
European winner 2005 - male - Ich. You´re My Man of Honeycroft, owner: Robert Blümel, Austria
European junior winner 2005 - male - Air Force Agent of Chippendale´s Chirokee, owner: Kruse Janina, Germany
European junior winner 2005 - female - Perspektywa Germanika, owner: Ostrowski Adam, Poland
Best veteran 2005 - male - Ich. Cenn Modrý květ, owner: Fritschová Lenka, Czech republic

Finale competition - Friday:
Veteran finale 4-10: Ich. Cenn Modrý květ, owner: Lenka Fritschová, Czech republic
2. place breeders group - Sasquehanna kennel, breeder Malgorzata Supronowicz, Poland
Best in group IX. FCI - 6.- 8. place Ich. Gessi Modrý květ, owner: Brychtová, Czech republic

Jaké to je, ZASE vyhrát... ?

Stále se přesvědčuji o tom, že se každý den máme naučit něco nového. Letos v lednu jsem byla chvíli smutná, že Gessinčino hárání (cyklus bez ovulace) neumožnilo její očekávané krytí, což odložilo mojí radost z vytoužených štěňátek na později (na podzim 2005, doufám). Nakonec jsem si ale řekla, že to tak asi má být a přihlásila Gesku zase na výstavy. Ty jsem ale brala jako "provizorium" na vyplnění času do dalšího hárání a možnost naší společné zábavy. Tak jsme vyrazili do Luxembourgu, do Dortmundu, na speciální výstavu KCHN, na Mallorku a také do Tullnu na Evropskou výstavu. Vybírala jsem si akce, které mě zaujaly buď kvůli rozhodčím nebo proto, že byly něčím zajímavé. Naší účast v Tullnu jsem předem považovala za záležitost čistě účastnickou a můj dojem se s přibližujícím se termínem výstavy utvrzoval čím dál více. Pomalu se začala skládat jména konkurence pro Codyho i Gesku a konečný počet v jejich třídách vypadal jako dobrý žert. Po ustálení konečného čísla přihlášených číňánků na 106 jsem se začala těšit, jak se "jen tak" proběhnu v kruhu a pak budu v pohodě sledovat dění v ostatních třídách. Tuhle naději mi pokazil fakt, že bylo plemeno nakonec rozděleno do dvou kruhů, což byl krok logický a nutný. Musím ještě dodat, že jsem až do otevření katalogu v Tullnu žila v dojmu, že jsem Codyho přihlásila do třídy otevřené (myslela jsem si, že by tam mohla být teoreticky slabší konkurence), ale jak se zdá, asi jsem při vyplňování přihlášky pospávala, takže jsem Codymu zaškrtla třídu šampionů (na poznámkový papírek jsem si to napsala dobře, ale přečetla až v Tullnu). Vidět jméno Codyho jako prvního psa mezi šampiony mi krapku vyrazilo dech, ale už dávno jsem přijala za svůj fakt, že se věci dějí tak jak mají.

Ve čtvrtek před výstavou jsme s manželem po náročném pracovním dni doháněli nezbytné domácí práce a s velkým týdenním nákupem jsem se vrátili až v jedenáct večer. Přesně si pamatuji, jak jsem v autě tiše sténala, že na žádnou výstavu nejedu, že chci padnout do postele a strávit tam nejméně 10 hodin tvrdým spánkem. Čekalo nás ale koupání Codyho a Gesky a na spánek mi zbyla přesně hodina a půl. To ovšem jen díky tomu že jsme zaspali! Budíky jsme ve spánku zamáčkli oba, já i manžel, a nebýt manželova šestého smyslu pro povinnost, asi bychom výstavu vůbec nestihli. Z postelí jsme tedy vystřelili ve chvíli, kdy jsme měli být minimálně 50 kilometrů za Prahou. Takže vyvenčit všechny psíky, dobalit věci, obléknout, snídani sebou a hurá do auta. Z původní zamýšlené trasy po dálnici na Brno a kolem Vídně Tullnu (Cody totiž nenávidí běžné silnice, v zatáčkách bublá nespokojeností a jízdu po dlažkách komentuje jadrnými připomínkami ve formě poštěkávání) jsme operativně upravili trasu na směr Praha, Jihlava, Znojmo, Tulln. Manžel pak šlápl na plyn a já se cestou modlila, aby případné policisty na naší trase postihla dočasná ztráta zraku i paměti. V 8.30 už jsme směřovali v Tullnu i s klecí k hale číslo pět.

Od předchozího dne mě trápila migréna a tak než mi zabral prášek, protrpěla jsem si zahájení posuzování. Drobnou radost mi udělala paní na dámských toaletách, která mě, když viděla, že si nesu pytel na převlečení, pustila do místnůstky pro převlékání dětí, takže jsem nemusela čekat dlouhou frontu. Maličkost, ale potěšila! Druhou radost mi udělala Markéta Šimečková, která si mezitím sama vzala Codýska a učesala mi ho pro soutěž. Děkuju Markétko! Tak jsem si mohla zlehka nanést make up, opravdu jsem brala výstavu jen relaxačně, a dojít vyvenčit Gesku. Pánbůh zaplať za kousek trávy i parkoviště, kde se čubinka uvolila k čůrání. Tu a tam jsem po očku sledovala dění v kruhu. Rumunský rozhodčí Petr Muntean mi nebyl neznámý. Setkali jsme se vícekrát a s různými výsledky. Někdy bylo lépe, někdy nic moc. V každém případě šlo o rozhodčího, který se s naším plemenem potkává a poměrně pravidelně ho posuzuje v různých zemích Evropy. Třídy dorostu, mladých a veteránů pak posuzovala Heidi Kirsbichler, s níž jsme se setkali zatím jen jednou. Co se ale bude dít v mezinárodní konkurenci, jaká se do Tullnu sešla, na to byli určitě všichni zvědaví. Už podle nástupu první třídy (zahajovala mezitřída psů) bylo jasné, že to rozhodčí nebudou mít snadné. Přijela přehlídka zajímavá, plná zvučných jmen, hodně typově rozdílná, ale celkově pohledná. Jen stran kvality vystavování jsem doufala, že uvidím o něco víc a výsledek mě až na pár výjimek docela zklamal. Musím ale dodat, že naši vystavovatelé tu byli vidět a jejich výkony v mnoha případech převyšovali to, co předvedli zahraniční majitelé. A to mě naopak velmi těší.

Po zadání známek a pořadí ve třídě otevřené u psů jsme kolem kruhu němě polkli, ale věci znalí lidé překvapení nebyli. Jen jsem si řekla, že nás ve třídě šampionů asi čekají pěkné věci. Pak už jsem soustředila jen na Codyho a jeho předvedení, pročež z dění okolo nevím téměř nic. Jako první v řadě jsem musela dávat pozor na pokyny rozhodčího, neboť se podle mě řídili v předvedení ostatní. Codýsek odvedl standardní výkon, panu rozhodčímu se líbil a posudek má moc pěkný. Výběr do čtveřice finalistů mě potěšil tím spíš, jaká jména psů za námi zůstala bez pořadí. Však se sami podívejte. Na vítěze jsem tipovala Lovely Boye, ale až pozděj mi došlo, že pan rozhodčí poněkud preferoval pevnější psy s jasně vyjádřeným pohlavním výrazem. Jemné typy s nejasným výrazem nebyly jeho šálkem čaje. Codýskovo třetí místo je nádherné tím spíš, že je labutěnka a o panu rozhodčím je známo, že má naháčky o něco raději. V mezičase do předvedení Gessi mě přepadla další vlna migrény a tak jsem na výstavě duchem víc nebyla než byla. Ve vedlejším kruhu začala paní Heidy Kirsbichler také posuzovat. Letmým pohledem mě zaujala mladá fenka Perspektywa Germanika, která nakonec třídu 23 mladých fen vyhrála. Vcelku mě překvapilo, a míním to všeobecně, některé zadání známek VD tam, kde bych je vůbec nedala (Kevin, El-Djazaira...) a jindy naopak titlul tam, kde bych ho nečekala. Nicméně stát se to může kdykoliv a jak známo, v extrémním případě si dobrou může odnést i interšampion, že? O CACIB u psů se sešli Energizer von Shinbashi (hairless, Unlimited Edition von Shinbashi x Unknown Lady von Shinbashi) z mezitřídy, Sasquehanna Emanor (hairless, Gingery´s Krimson N Clover x Sasquehanna Penicylina) a You´re My Man of Honeycroft (hairless, Newbourne Show Stopper x Blandora Blue Ivory). Já osobně bych titul dala psíkovi z mezitřídy, ale naštěstí to na mě nezáleželo.

Jen co Cody odsoutěžil a kratičce si oddychl, už si pro něj přišla Sandra Burger, šikovná rakouská slečna, která soutěží v junior handlingu. Vzpomínáte, vyhráli spolu junior handling loni v Oberwartu. V pátek spolu na evropské výstavě obsadili sedmé místo, ale čeká je ještě nedělní finálová soutěž, pro kterou si Sandra Codyho sama vybrala! Za páteční výkon si Codýska moc pochvalovala a Cody zářil štěstím, že má zase skvělou zábavu. Tak jim v neděli odpoledne držte palce...

Po pěkně obsazených třídách fen (mezitřídě a otevřené) přišla čtvrtá nejsilněji obsazená třída našeho plemene, třída fen šampionek. Až teď s údivem zjišťuji, že žádná nechyběla a že tři místa ze čtyř počítaných obsadily feny českého původu, z nich dvě ze stanice Modrý květ (Francesca a Gessi). Bez pořadí zůstaly fenky, které zdobí předlouhá řada nejvyšších titulů a o jejich kvalitách není možné pochybovat. Bohužel jsem, jako vždycky, ze svého okolí nestihla vnímat zhola nic. Soustředila jsem se na Gessi a měla jediné přání. Aby se dobře předvedla. Od ranního vyzkoušení kruhu jsem měla pocit, že by se tu Gesce mohlo líbit, ale současně jsem měla strach, co udělá s místem 11 fen v kruhu. Gessi potřebuje pro ukázání svého rozsahu pohybu dost prostoru a nejhorší je pro ní pomalá chůze. Moje obavy se naplnily dokonale. Společný pohyb po kruhu byl oříšek pro fajnšmekry. Ačkoliv jsem třem fenám před sebou nechala odstup, Geska vystartovala jako o závod a během půl kruhu jsem musela šetřit každým milimetrem místa. První Atalante, která udávala jen střední tempo, druhá Supreme by jí klidně uběhala, ale nemohla a Francesca před námi už jen kopírovala nastalou situaci. Ačkoliv to nedělám ráda, za zády rozhodčího jsem se rozhodla Gesku téměř zastavit (Gregorovi s Orchideí jsem se pak omluvila) a dát fenkám znovu náskok. I přesto jsme jim za chvilku zase nechtěně šlapaly po zádech. Geska běhala výborně a ani pomalé tempo jí nijak moc nevadilo. Výstava jí prostě seděla. Jako čtvrtá v pořadí jsem měla dost času omrknout, jak udělat Gesce vše pohodlné a příjemné a tak jsem jí na stůl dala hned potom, kdy Francescu čekalo předvedení v pohybu na zemi. Tím byla Geska včas připravená v postoji, na pana rozhodčího viděla, takže jí nemohl ničím překvapit a protože se postavil blízko ke stolu, stihla si ho i zlehka očichat. Moc jsem jí pochválila, dostala krásný posudek a za chvilinku už jsme byly po předvedení v pohybu na svém místě. Dobu, než rozhodčí doposoudil ostatní feny, jsem strávily lehkým žertováním, odměnou piškotkami a pak, dostatečně včas, výstavním postojem. To byla příležitost i pro fotografy, se kterou by měl každý majitel psa počítat. V průběhu dalšího společného předvedení fen v pohybu vybral pan rozhodčí čtyři finalistky, Gessi a Francescu mezi ně, také ovšem Supreme a Orchidey, jak jsem předem předpokládala. Každou fenu čekal znovu pohyb tam a zpět a ještě pár společných koleček. Francesca dostala krásné čtvrté místo. Vůbec jsem nepostřehla další dění a zastavil mě až jeden vztyčený prst pana rozhodčího ukazující první místo. Ježišmarjá Gessi my jsme vyhrály! Přikryla jsem si oči z momentu překvapení. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vzpamatovala jsem se až za chvilinku, chválila Gesku, pohrála si s ní a začala jí chystat na vzápětí následující soutěž o CACIB.

Dvě polské konkurentky E-Sexy Pastoral (hairless, Cekin Amytycja x Kaja Gro Bez) z mezitřídy a Sasquehanna Dobra Wrozka (powderpuff, Gingery´s Krimson N Clover x Sasquehanna z Polwyspu) ze třídy otevřené Gesce nic nedarovaly a kdyby zvítězila labutěnka Dobra Wrozka, bylo by to také v pořádku. Hodně se mi líbila. Faktem ale zůstane, že ačkoli mi to ráno vůbec nepřipadalo možné, Gessi po pár minutách soutěže získala druhý titul Evropský vítěz a obhájila tak své prvenství z loňského roku z Barcelony. Kdo mě viděl těsně po skončení téhle soutěže ví, že to pro mě byly silné emoce. Naštěstí se čekalo na dokončení posuzování třídy mladých fen a veteránek ve vedlejším kruhu a tak jsem měla čas se z velikého šoku maličko vzpamatovat. Nechala jsem Gesku odpočinout, slupla další prášek proti migréně, která mě tentokrát nemínila jen tak opustit a zjistila, že se nacházím v jakémsi blaženém stavu nevědomosti. Soutěž o BOB pro mě neznamenala žádné nervy, neboť mi Geska přichystala samá krásná překvapení. Cokoliv navíc nad známku "Výborná" bylo nečekanou prémií. Soutěž o vítěze plemene posuzoval opět Petru Muntean. V pořadí mladý pes, mladá fena, pes CACIB, CACIB fena a překrásný veterán Cenn Modrý květ jsme se postavili do řady. Rozhodčí si prohlédl oba mladé jedince a Cenna na stole, protože je v kruhu neposuzoval, pak pozorně obešel všechny finalisty a poslal nás společně po kruhu. Geska už dobře ví, co jí čeká, ale tentokrát vzala vystavování do svých rukou (pardon, tlapek samozřejmě). Opřela se do vodítka a mě použila jen jako pohyblivý držák na vodítko. Sama odhodlaně klusala o dva kroky přede mnou po kruhu, hlavičku vytaženou do výšky a ocásek hrdě vztyčený. Šlapala s vnitřní sílou, jakou naposledy ukázala na Mallorce v souboji s finskou fenkou. Vztyčený palec, jasné gesto pro vítěze. Mám vteřinu naprostého zatmění. Asi se mi to jen zdá. Probudím se a nebude to pravda... Majitelé soutěžících psů mi blahopřejí, gratuluje rozhodčí. Říká nám, že se vítězná fena předvedla ve vynikající kondici, je vysoce elegantní, perfektní v typu i velikosti, s vynikajícím pohybem. Odměňuji Gessinku piškotkami hned v kruhu tak, jak je na to zvyklá, beru jí na klec a nechám zbaštit všechny piškotky z kapsy od saka.

A pak už mě čekají nejbližší přátelé a kamarádi. Slzy se mi hrnou do očí a už s tím nejde nic dělat. Ani se nebráním. Po první vlně gratulací skončím v manželově bezpečné náruči a v následující chvíli mezi velkou radostí vypláču všechnu skrývanou bolest a křivdy posledních let. Je tam všechno zlé, co mi někteří za poslední roky uštědřili a já to záměrně hodila za hlavu, protože věřím, že pravda si jednoho dne najde cestu sama. Ne, nedělám si iluze, že ti, kteří mi chtějí i nadále škodit a závidět, s tím přestanou. Ale mám v duši klid. Už dávno nepotřebuji nikomu nic dokazovat a jen s radostí a pokorou přijímám všechno, co mě potkává. Všem, kteří mi přišli popřát ze srdce děkuji za jejich slova a přání. Mezi slzami jsem možná na někoho ani pořádně neviděla, za což se omlouvám. A musím na tomhle místě také poděkovat. Každému jednomu z vás, kteří jste mi nějak pomohli. Jirkovi a Haničce Pospíšilových za naší Gessinku, manželovi za trpělivost a podporu toho, všeho dělám, Markétce za pomoc s úpravou mých pejsků, mým nejlepším kamarádkám (Janičce, Jitce, Lucce, Stáně...) za podepření, když mi bylo nejhůř, Martinovi Bastlovi za drbání Gesky u nás doma, řadě kamarádů za to, že jsou se mnou pokaždé, když je potřebuji. Díky vám všem.

Soutěž u naháčků skončila a já se musela zabývat věcmi, které jsem nepředpokládala ani náhodou. Kde je finálový kruh? Kdy začínají odpolední soutěže? Kdo je posuzuje? Mám hlad a žízeň. Všechno jsme postupně zjistili a vyřešili, pobalili se a chystali k přesunu do haly 1. "Co máš na sebe do finále?" zeptal se mě kdosi. "No, tenhle kostým", odvětila jsem. "Cože? Ty se nebudeš převlékat?" "Nebudu, nemám do čeho." Já jsem totiž opravdu nečekala, že cokoliv vyhrajeme, natož BOB! a tak jsem si sebou jiné oblečení nevzala. Naštěstí se ukázalo, že zelenkavý kostým byl pro finálovou soutěž tím nejlepším, neboť Dr. Andreas Schemel je z Angie zvyklý na lehce profesionální konzervatismus. V extrémně silné konkurenci byla Gessi vybrána dokonce mezi osm nejlepších jedinců IX. skupiny FCI, kterou vyhrál maltézský psík (vítěz BIS z letošního jarního Lucemburku), před dvěma pudly, čtvrtým kavalírem a snad tibetským teriérem.

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Gessi získala titul BOB na evropské výstavě 2005 z konkurence 106 přihlášených jedinců (EV 2002 Paříž 73, 2003 Bratislava 103, 2004 Barcelona 55). Následovala tak Cenna Modrý květ, který získal stejné ocenění v roce 2002 na evropské výstavě v Paříži a letos se spolu opět setkali v soutěži o BOB. Do české republiky tak cestuje už pátý titul Evropského vítěze (Cenn Modrý květ (2002), Eyllin Modrý květ (2002), Akim Hvězda z Podmok (2003) a 2x Gessi Modrý květ (2004 a 2005)) a druhý BOB (Cenn 2002 a Gessi 2005). Oblíbená průpovídka mého manžela: "Dneska jsem vykoupal na BOBa", byla pravdivá a Gessi dostala ke svým pátým narozeninám (měla je den před výstavou, ve čtvrtek 2.6.) nejlepší dárek, jaký jsme si mohli přát. Je zdravá, spokojená, šťastná, opečovávaná, rozmazlovaná, úspěšná a výjimečná. Drbu jí na krčku, jak to má nejraději a ona mi olizuje nos a také slzy, které mi už zase tečou po tvářích a za které se vůbec nestydím. Děje se to teď a tady. Mámivý a pomíjivý pocit štěstí. Všichni jste svědky i účastníky jedné maličké události v našich životech. Tak si to užijte a radujte se s námi.

CHINESE CRESTED DOG

	JÜ	JU	ZK	OF	CH	AW	VE	JH	Sum
Rüden	4	14	12	8	9		2		49
Hündinnen	4	23	9	9	11	1	1		57
	8	37	21	17	20	1	3	0	106

Peruánský naháč - Perro sin pelo del Peru
Posuzovatel /Judge: Janusz Opara  (Polsko - Poland)
Neděle - Sunday 5. 6.2005 - Hala 8, kruh 57

PERRO SIN PELO DEL PERU (GRANDE)

PERRO SIN PELO DEL PERU (MEDIO) - 

PERRO SIN PELO DEL PERU (Small) - 2

P-TV 1
F-TS 1

19.04.2005 - zdroj. web OZK Eurodog show Tulln 2005