Mezinárodní výstava (CACIB)

Szombathely - Maďarsko (Hungary)  - 30. 7.  2005

Fota a kompletní výsledky ze Szombathely na:
  http://www.dogline.hu/ nebo na  http://www.meoeszombathely.hu 

Červencovou kombinaci dvou mezinárodních výstav Szombathely v Maďarsku x Oberwart v Rakousku mám již několik let v oblibě a rozhodla jsem se jí nevynechat ani letos. K dvojici Cody a Gessi, z nichž Geska jela pro zábavu mojí i svojí a Cody s nepodstatnou teoretickou nadějí na další maďarský CAC ze třídy šampionů pro Grand šampiona, jsem přibrala ještě Belissku, u které jediné jsem si tajně přála CAC, aby dokončila Maďarský šampionát. Věci se sešly tak, že jsem v páteční ráno nasedala do auta sama, protože manžel zůstával doma se zbývajícími psíky, a do auta naložila i svého tatínka, cestujícího za našimi maďarskými příbuznými. V půl jedenácté dopoledne jsme se snažili ujet avizovaným dopravním kalamitám (Formule 1 v Budapešti, závody motorek v Brně a začátek hromadné dovolené v Německu). Protože Cody z duše nenávidí kodrcání po okresních silnicích, zvolila jsem obvyklou trasu Praha, Brno, Vídeň, pak směr Graz s odbočkou na 111 kilometru na Oberwart (stále je na můj vkus nevýrazně označená, nepřejeďte to!). Dálnice D1 byla tou dobou kupodivu průjezdná, hranice jsme přejeli jako po másle a přes Vídeň jsme projeli sice pomalu, ale víceméně plynule. Se dvěma zastávkami na občerstvení a tankování (venku bylo parných 36°C) jsme kolem 16 hodiny zastavili před hotelem Claudius. Až sem pojedete příští rok, odbočte ještě před vjezdem do Szombathely u veliké cedule s obrázkem obchvatu města doprava směrem na Sé a Olah, na prvním kruhovém objezdu se dejte vlevo, na druhém rovně (obojí směr Szombathely), pak stále rovně do města a před fotbalovým stadionem s typickými „lízátky“ odbočte na světlech vpravo. Hotel Cladius je vidět po vaší levé ruce, má pět pater a je nově zrekonstruovaný se čtyřmi hvězdičkami. Pokoje klimatizované, nově zařízené, psi tu berou bez problémů a nájezdová rampa místo schodiště je pro kolečka výstavní klece jako stvořená. Místa na parkování všude dost a prostor na venčení krásný, se stromy i trávou. Prostě idylka pro kterou si mě tohle místo získalo a strávila jsem tu s psíky tři noci.

Pochvalovala jsem si, že sobotní výstava začíná až v deset hodin dopoledne (ty naše české od 9. hodin jsou pro nás „noční ptáky“ téměř zlým snem) a výstaviště je maximálně 5 minut jízdy od hotelu (z parkoviště vpravo, na světlech doleva, za druhou světelnou křižovatkou doprava, ještě jednou vlevo a jste na místě). Mimo to mají organizátoři příjezd značen velkými cedulemi CACIB, takže tu opravdu nezabloudíte.

Všechny výstavní kruhy se tentokrát vešly ven, pod dva veliké stany a asi tři zbylé do stínu stromů. Překvapilo mě, že nezvykle tenoučký katalog obsahoval jen 679 přihlášených psů na oba dny a čínští naháči v něm byli jen čtyři, z toho tři moji. Sestava rozhodčích byla jako obvykle pestrá a mezinárodní (Zdravko Količek (CRO), Ewa Buklad (Polsko), Wolfgang Viedorn (A), Safir Alexander (U), Dr. Salvatore Tripoli (I), Freddy Klindrup (DK), Hans Müller (CH), Piotr Krol (PL), Sylvie Desserne (F), Dr. Roberto Schill (RO) a k nim jen čtyři domácí rozhodčí (Sándor Szabó, Szokol Erika, Juhász Istvánné a Aradi Csilla). Na každého z nich připadlo v průměru kolem 40 psů, takže finálové soutěže mohly začít už po druhé hodině odpolední.

Nás čekal propozicemi avizovaný rozhodčí Dr. Schill, který posuzoval i další plemena IX. skupiny FCI. O ty se podělili i další dva rozhodčí – paní Aradi Csilla z Maďarska a Sylvie Dresserne z Francie. Na řadu jsme šli po 32 psech a já musela řešit nezvyklý problém. Byla jsem sama a měla tři po sobě a proti sobě jdoucí psy, protože paní Kiss se svou fenkou nepřijela. Naštěstí se ochotní lidé najdou vždycky a tak mi s Belisskou i Codym pomohla Jana Vavroušková, za což jí patří můj velký dík. I v horku a na travnatém kruhu chodila naše psí zlatíčka hezky a tak jim na cestě k titulům nic nebránilo. Belisska se na svou novou handlerku zprvu sice netvářila příliš nadšeně, ale než se stačila rozkoukat, byly tituly res. CACIB i CACIB zadané a o BOB šel Cody s Gessi. Jak řekl pan rozhodčí, oba psi jsou krásní, ale Chinese crested má být chinese crested a on dává přednost naháčům (tak si to pamatujte). Tím padlo vítězství v plemeni na Gessi a Belisska díky CAC splnila šampionát už třetí země!

Do finálových soutěží zbývaly asi dvě hodiny času. Pejskům bylo teplo, ale klec a přepravku měli od rána pěkně v chládku a já si mohla zavzpomínat, co všechno už tady máme za sebou. Předně vůbec první umístění páru Gessi a Akim v roce 2001, kdy je současný ředitel výstavy a mezinárodní rozhodčí pan Péter Harsányi dal na druhé místo. V roce 2002 se výstava konala v Zalaegerszegu kde Akim dostal res. BIG, v roce 2003 jsme Szombathely vynechali zato loni tady Belisska porazila Gesku o CACIBa, čímž zahájila svou pouť za titulem interšampiona a moje chovatelská skupina ve složení Eso, Elizabeth a Belissa tu poprvé vyhrála. Do řady vzpomínek se mi v reálu připletly (míněno samozřejmě v dobrém) majitelky papilonů z Německa, se kterými se potkávám na výstavách po Evropě. Přišly s prosbou, jestli bych jim zase (jako už vícekrát na různých výstavách) nepředvedla v soutěži o BOB jednoho z pejsků. Učinila jsem tak s radostí, protože to znamenalo první setkání s francouzskou rozhodčí Sylvií Desserne, jež měla posuzovat odpoledne IX. skupinu. Do té doby jsem o existenci téhle elegantní dámy neměla ani tušení. Ke psům byla milá, posuzovala profesionálně a nad těmi, jež se jí líbili nejvíce, se s úsměvem rozplývala. Poptala jsem se dalších vystavovatelů, ale zdálo se, že nikdo se s paní rozhodčí ještě nesetkal. Jenomže zdání klame a svět je hodně veliký, jak se posléze ukázalo. Až doma jsem z internetu zjistila, že jde o specialistku na plemena IX. skupiny FCI, která posuzuje často a na prestižních výstavách mimo jiné i v Americe, Švédsku, Finsku atd. Naháčci nejsou ve Francii plemenem špičkové kvality a tak jsem si říkala, jestli si paní rozhodčí Gesky vůbec všimne.

Po soutěži papilonků v kruhu jsem se dala s chovatelkami do řeči, popovídaly jsme o předešlých výstavách a já zmínila i to, jak je Cody úspěšný v juniorhandlingu. Ukázalo se, že ze Švýcarska sem přijela i mladá handlerka, jež tu shání psíka do soutěže. Slovo dalo slovo a Cody měl o odpolední zábavu postaráno. Chvíli jsem sice váhala, jestli to na něj v tom vedru nebude moc, ale jak se ukázalo, Cody je opravdu úžasný pejsek. S Celinou si padli zjevně do oka a mezi asi 15 mladými vystavovateli si před maďarskou rozhodčí vedli skvěle. Byla radost se na ně dívat. Dívka byla zjevně překvapena Codýskovou profesionalitou a on si lebedil pod jejím příjemným a citlivým vedením. Vyhráli za potlesku diváků a k mé veliké radosti. Celina se hned přišla zeptat, kam jedu příště na výstavu a jestli by Codýska mohla zase někdy vodit v juniorhandlingu. Domluvily jsme se, že se potkáme zřejmě příští rok v únoru ve švýcarském Fribourgu.

Po párech, skupinách a I. skupině FCI jsem načesala Gesku. Její srst vypadala i třetí den po koupání a s trochou výstavního spreje a teplého větru skoro stejně jako po čerstvém vyfénování. Jakmile naběhla II. skupina FCI do kruhu, už jsme stály připravené ve stínu přípravného kruhu. Rozhodčí sem sice posuzovat nechodili, jak jsem si všimla, ale co kdyby. Instinkt mě tentokrát nezklamal. Než jsem se nadála, už mezi čekajícími psíky chodila francouzská rozhodčí a rozhlížela se. Měla jsem dojem, že jsme příliš zájmu nevzbudily. Více se paní rozhodčí věnovala pudlům, prosahala si pekinéze a čivavu. Pošeptala jsem Gesce, že se jdeme jako vždycky "jen tak proběhnout" a že jí slibuji báječnou večeři, když bude šikovná. Nevím co si z toho Geska vybrala, ale do finálového kruhu naběhla za pudly tak, že jim bez problémů stačila. Vystavovat na zdejším trávníku malé plemeno je docela dobrá škola předvádění. Měl jsem co dělat, abych Gesce našla rovné místo na nožičky tak, aby nezapadla do nějaké prohlubně nebo naopak nestála na vyvýšenině, jež by jí pak zkreslila postoj. Pečlivě jsem tedy hledala místo pro malé tlapičky mezi drny. Než nastoupili zbylí konkurenti do kruhu, stihla jsem jí ještě přičísnout chocholku i nožky. Paní rozhodčí nás všechny pomalu obešla a od konce začala vybírat finalisty. Předposlední tak vybrala i Gessi a za námi ještě pudla. Na finálový výběr, tuším osmi psů, čekalo posouzení v pohybu. Byla jsem na její předvedení tak soustředěná, že vůbec nevím, co se dělo kolem mě. Pohyb se jí povedl a ocásek nesla vzorově. Pak už jsme jen stály, mě tlačila tráva do kolen a z čela mi kapal pot. Bylo takové vedro, že se snad potila i Gessi, a to je u naháče co říct. Přiznám se, že jsem intenzivně myslela na studenou sprchu v hotelu…

Třetí místo kavalír king charles španěl, druhé pekinéz. Už jsem sahala Gesce pro piškotku, kterou jí dám při odchodu z kruhu za odměnu, když jsem zaslechla povědomé „Kínai meztelen kutya - Chinese crested dog“. Zvedla jsem hlavu od Gesky a uviděla, jak na mě kývá moderující Péter Harsányi, že první místo je pro nás. Jen jsem se nevěřícně rozhlédla kolem, ale to už byli ostatní na odchodu. Geska doběhla ke stupňům, asi rozuměla z maďarštiny víc než já, a zcela samozřejmě si vyskočila na nejvyšší stupínek. Právě získala své jubilejní desáté vítězství v IX. skupině FCI ! Skvělý závěr výstavní kariéry. Byla jsem v tu chvíli tak překvapená, že až z výsledků na maďarském internetu jsem zjistila, jaká plemena stále vedle nás na stupních. A to jsem si jistá, že jsem si s majiteli podala ruku jako blahopřání.

Zbývalo jen odnést tři poháry, pytel krmení a připravit Gessi na soutěž Best of Day. Naštěstí mi trochu času na oddech přidalo finále juniorů, takže jsme to s Gessi všechno zvládly a včas se vrátily do přípravného kruhu kde už stál vítěz I. skupiny komondor a vítěz II. skupiny novofundlandský pes. Geska mezi nimi byla jako drobeček. Byla jsem jisto jistě přesvědčená, že vítězství bude patřit černému krasavci s maďarským profesionálním handlerem, takže jsem Gesku odvystavovala klidná a v pohodě. Po společném kolečku tří finalistů zadal rozhodčí pan Hans Müller třetí místo komondorovi. Už jsem se chystala ohlédnout, na které straně stupňů je vlastně „dvojka“, když vedle mě popleskal svého psa maďarský handler, zavolal na mě „Congratulation“, zvedl prst na znamení našeho vítězství a vykročil k druhému místu. Vyhráli jsme Best of Day na zahraniční mezinárodní výstavě. Ani nevím jak jsem se dostala ke stupňům vítězů, kde už stáli oba umístění psi i pan rozhodčí. Geska se suverénně postavila na první místo k pohárům, ale i tak byla na nejvyšším stupínku mezi oběma soupeři maličká. Zbývalo fotografování a gratulace. Přišla k nám i rozradostněná francouzská paní rozhodčí, ředitel výstavy a další, jak už to na takových akcích bývá. Než jsem se vzpamatovala, bylo po výstavě a mě čekalo nastěhovat všechno do auta a pak do hotelu, kam jsem dojela téměř v mrákotách z vedra i ze všech zážitků. To byl ale den! A to jsem ještě netušila, že uvidíme půlnoční ohňostroj nad městem, který náš sobotní úspěch symbolicky zakončí. Copak nám asi ještě může přinést neděle v Oberwartu?

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Posuzoval /Judge: Dr. Roberto Schill (Rumunsko - Romania)

BIG judge: Sylvie Desserne, Francie
BOD judge: Hans Müller, Švýcarsko - http://www.meoeszombathely.hu

Juniorhandling judge: Aradi Csilla, Hungary
1. místo juniorhandling – Celina Feldmann, Švýcarsko + Cody z Haliparku

Finále:
1. místo Best in Group + 1. místo Best of Day: Ich. Gessi Modrý květ

Šampionát Maďarska splnila Ch. Belissa z Haliparku

02.08.2005 - Brychtová, foto: Brychtová