Mezinárodní výstava (2x CACIB) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Tata - Maďarsko (Hungary) - 29. + 30. 10. 2005 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Co nás čekalo? Kdo byl zvyklý na dvě podzimní výstavy v Budapešti, ten byl letos překvapen. Místo Budapešti se dvě mezinárodní výstavy konaly v Tatě (asi 50 km od Budapešti) a ačkoli byl konec října, šlo o akce pořádané pod širým nebem. Nevím jak to pořadatelé udělali, ale nepršelo a dokonce svítilo celé dva dny sluníčko. Bez něj by byla akce výrazně náročnější a co by se dělo v dešti, to je lepší nedomýšlet. V prostoru byla jediná montovaná hala, ovšem otevřená, bez boků. Toalety dvoje, jedny u restaurace, druhé suché na opačné straně výstaviště. Ranní fronty tu doháněly k zoufalství kde koho. Možnost převlečení minimální. Kruhy travnaté, nakrátko střižené, prostorné. Pro rozhodčí stany na posuzování, v případě deště však nedostačující. Kdyby pršelo, bylo by bahno všude, na všem a definitivně. Naštěstí to letos pořadatelům vyšlo. Do Taty jsem tentokrát vyrazila po delší době s Jirkou Pospíšilem (Lusy a Konnie) a Radkem Skřivanem (Mystic) vezouc sebou Codýska a Ladu Modrý květ. Z Prahy jsme vyjeli těsně po druhé hodině v noci a už před sedmou ráno zaparkovali poblíž výstaviště. Jako vždy byla cesta v Tatě perfektně značená a výrazné šipky CACIB dovedly k místu akce každého. Už podle vstupních listů se zdálo, že parkování bude poněkud dále, ale nakonec to tak hrozné nebylo a klece jsme ke kruhům dovezli v pořádku. Zato ranní fronta aut byla kolem deváté hodiny pro mnohé vystavovatele docela bezútěšná. Kolem čtvrt na osm jsem vyběhla pro katalogy a Jirkovi s Radkem přinesla překvapivé zprávy o účasti našeho plemene. Dvacítka číňánků byla docela nečekanou nadílkou a zdálo se, že všichni vsadili na to, že na venkovní výstavu nikdo moc nepojede. Jenomže ouha, u řady plemen se sešla až nečekaně silná konkurence. Protože jsme měli jít na řadu podle katalogu předposlední, rozložili jsme se u kruhu až po desáté hodině, kdy už sluníčko přece jen trošku vylepšilo mrazivou ranní teplotu. Ukázalo se ale, že paní rozhodčí zachází s pořadím plemen jako s loterií a profesionální handleři si díky ní rvali vlasy, neboť měli problém s předvedením svých mnoha svěřenců. I naháčky změna postihla a tak se před nás dostalo i 28 mopsů a my se stali definitivně posledním plemenem v našem kruhu. V našem kruhu 22 posuzovala Dr. Zafra Sirik z Izraele, která patřila mezi delegované zahraniční posuzovatele (John Walsh - IRL, Jaroslav Matyáš - SK, Siegfried Peter - D, Harry Ralstab - CH, Moa Persson - S, Elina Tan-Hietalahti - SF) a dlužno dodat, že její působení předcházely různorodé informace. Nám zatrnulo ve chvílích, kdy u jednoho plemene bez mrknutí oka zadala VD ve třídě šampionů držiteli mnoha vítězství, jindy při V1 nezadala tituly atd. Větší starosti nám ale dělalo pár stromů, které stínily náš kruh a bez sluníčka tu bylo hodně chladno i dost vlhko. Po poledni ale tráva konečně vyschla a tak se závěrečné pořadí v kruhu ukázalo být docela výhodným. Výsledky není třeba moc komentovat, fotky vidíte sami a s nimi i porovnání k neděli, kdy posuzoval maďarský rozhodčí Gyula Sárközy. Ten našel zalíbení v drobné labutěnce Olale (nebo možná spíše v jejím handlerovi?). Izraelská rozhodčí penalizovala náznaky nejistoty u psů, ale nezvednutý ocas jí tu a tam také nevadil. Pečlivě popsala zejména pohyb (chová chrty, takže je na tuto stránku specialistkou). Líbily se jí dlouhé hlavy a celková elegance. Po posuzování se zeptala odkud jsme a moje odpověď "z České republiky" vyvolala na její tváři výraz, který by byl zřejmě stejný, kdybych řekla že jsme ufoni. Asi bych měla s Codym zaletět na výstavu do Izraele udělat osvětu... :)) Za zmínku stojí finálové soutěže. Sobotní juniorhandling byl v podstatě velkou přehlídkou typu "Dítě a pes" s účastí snad 50ti dvojic bez výběru v předkolech. Věkové kategorie se nekonaly a plemena byla seřazena podle skupin FCI. Mladá maďarská rozhodčí vybírala dvojice bůh suď podle čeho. Nechala si totiž dát všechny handlery do pohybu, zcela v nich ztratila orientaci a pak vybírala toho, kdo jí zrovna padl do oka. Zajímavý zážitek. V párech se nás sešlo dobře ke čtyřiceti a Cody a Ladou se dostali do druhé poloviny vybraných, takže se i jednou spolu proběhli tam a zpět. I bez předchozí zkoušky jim to docela pěkně šlo. Po téměř hodinovém čekání v podvečerní zimě, kdy mi i ve dvou bundách a slabé dece cvakaly zuby, jsem připravila Codýska na BIG. V sobotní soutěži ho čekal slušný oříšek v podobě švédské rozhodčí Moa Persson. Mám na ní nehynoucí vzpomínky z Tullnu 2001 a tak jsem do skupiny nastupovala s tím, že se hlavně ukážeme divákům. Paní rozhodčí předposuzovala psy už v přípravném kruhu. Codyho pečlivě prohmatala a nehnula ani brvou. Zanedlouho už jsme nastupovali po betonu na obvod kruhu. Devítka byla silně obsazená, mezi dvěma výstavami tu zůstali snad všichni. Cody se k mému údivu jako úplně poslední vybraný vešel do výběru asi dvanácti finalistů. Pak se, podporován potleskem diváků (díky všem!), předvedl na koberci. Cody nedělá chyby a jeho předvedení je opravdu zážitek. Po předvedení všech psů paní rozhodčí všem podala ruku a začala opět vybírat. Nedávala jsem pozor, v přesvědčení, že se nás to netýká, a tak nevím, kdo byl po maltézáčkovi (ten získal i BIS 3) na stupních druhý. Codýskovo třetí místo patří mezi opravdu cenné úspěchy. Vždyť tak pomyslně předstihl Akima i Gessi! V neděli nás sice BIG minul, zato Cody zabodoval s Luckou v juniorhandlingu. Maďarská rozhodčí Bánhidi Pálné tyto soutěže posuzovat umí a i když dala nakonec přednost domácím, Lucčino třetí místo i její výkon byly k nepřehlédnutí. Moc jim to s Codym šlo. V době, kdy Lucka soutěžila v juniorhandlingu přišel si maďarský rozhodčí v mysliveckém stejnokroji do přípravného kruhu prohlédnout páry. Bylo to od něj pěkné, ale já tam stála jen s Ladou! Cody byl ještě v kruhu s Luckou. Rychle jsem zvážila co udělám. Postavila jsem Ladu do výstavního postoje a tvářila se zcela samozřejmě. Když rozhodčí přišel k nám, vysvětlila jsem mu stručně situaci. Kývl že pochopil a zdálo se, že tím pro něj tenhle pár dosoutěžil neboť se pečlivě věnoval všem jiným. Když Lucka přiběhla s Codym nástup párů už byl v plném proudu. Ještě že nás bylo tolik! Stihla jsem tak tak podrbat Codyho za odměnu a už jsme se za irskými setry museli vydat do kruhu. Chlupatá zlatíčka, Cody i Lada, se rychle vpravili do soutěže a nástup jim vyšel. Stavěli se téměř sami, měla jsem s nimi minimum práce. Jen nepatrně srovnat nožky, přičístnout a počkat, až k nám dojde pan rozhodčí. Ten si vybral asi deset dvojit do užšího výběru, včetně nás. Byla jsem ráda, že se labutěnky ještě jednou ukáží divákům. Stáli vedle nás samí velikáni, ale Lada s Codym si jich vůbec nevšimli. Třetí místo tibetské dogy. Druhé místo číňánci a první malí knírači pepř a sůl. No páni, to je úspěch. Marně jsem lovila v paměti, kdy se na zahraniční mezinárodní výstavě nějak umístil pár labutěnek. Ve střední Evropě nic takového nepamatuji, ale samozřejmě nemám přehled o všech výstavách. Ve Finsku, Švédsku či Polsku se to klidně stát mohlo. Pravdou ovšem je, že se vždy spíše umístil pár naháčů, než labutěnky. Hlavně že je o labutěnkách zase slyšet! V Tatě se čeští číňánci rozhodně neztratili a zase se do Maďarska brzy vrátíme. Cody už za měsíc na šampiony šampionů, které posuzuje rozhodčí z Velké Británie. Jsem na něj moc zvědavá. Ještě dodám, že jsme přespali na předměstí Budapešti v Etap hotelu nedaleko sjezdu z dálnice za 27 EUR + 4 za snídani a 2 za psa. Snídaně jednoduchá, kafe, houska, müsli, máslo, džem. Toalety, sprcha a umyvadlo na pokoji, postele a palanda. Čisto a po zatopení dostatečně teplo. V hotelu sice není restaurace, ale velká nákupní centra jsou poblíž. U výstaviště jsme byli ráno za 30 minut po dálnici. Jirkovi Pospíšilovi musím poděkovat za svezení, Radkovi za skvělou radu s volbou oblečení na nedělní soutěž párů a za fotografování, Lucce Kotěrové za předvedení Lady Modrý květ v soutěži o BOB po oba dva dny (v sobotu spolu získaly titul Best junior!) a na finále přítomným českým pejskařům za vydatnou podporu finálových účastí Codýska i Lady. Tak příště zase v Maďarsku! BIG IX. FCI - 29.11.2005 - judge Moa
Persson,
Sweden A zkušenosti pro příště: Chinese Crested Dog - hairless and
powderpuff
Pozn: Finále
- finale
Neděle/Saturday – 30.10.2005 Šampionáty: 31.10.2005, Foto: L. Kotěrová, R. Skřivan, L. Brychtová a archiv www.nahaci.cz |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||