Mezinárodní výstava (CACIB )

Palma de Mallorca  - Baleárské ostrovy (Balearic Islands - Spain)  - 15. 5. 2005

První výstava proběhla v sobotu 14.5. - o Pohár města Palma de Mallorca

Palma de Mallorca
Protože je na baleárských ostrovech teprve před sezónou, nevládne tu zatím žádné noční šílenství. Pravda, na večeři je zde obvyklé chodit později večer i tak (po osmé hodině) a živěji je tu ještě ve tři v noci, ale jinak je město v pro nás nezvyklém klidu. Za deset posledních let je všude vidět rozmach služeb pro turisty v neuvěřitelné šíři. Bezdrátový dosah internetu v celém hotelu, stále modernější vybavení pokojů, doplňování většího komfortu všude, kam se jen podíváte. Přístav nabízí pestrou přehlídku jachet a plachetnic, o obytných lodích všech velikostí a typů ani nemluvě. Nás samozřejmě uchvátila zaoceánská plavidla přičemž v Mallorce v roce 2004 zakotvila i supermoderní Queen Mary 2. Při pohledu na lodě na moři, na letadla startující a přistávající na letišti a proudy aut popojíždějících na silnici si člověk uvědomí, jak rychle se mění životní styl dnešní doby. Není problém se jeden den rozhodnout a druhý den večeřet na druhé straně Evropy. Let na Mallorku trvá z Prahy dvě hodiny a pět minut. To je pro srovnání doba jízdy po dálnici z Prahy do Brna. Jak je všechno relativní, viďte?

Mezinárodní výstava - Pohár S.M. El Rey - 15. 5. 2005
Druhý výstavní den nám začal rekordně rychlým příjezdem k výstavišti. Za pouhé čtyři minuty po opuštění hotelu jsme stáli na parkovišti u stadionu. Stejně snadná byla i ranní přejímka, neboť většina vystavovatelů měla katalog i čísla vyzvednutá z předchozího dne a veterinární lékař se jen ptal, zda jsme na výstavě byli už předchozí den. Pokud ano, už ani nekontroloval pasy psů, takže se očekávaná fronta nekonala. Jediným aktuálním materiálem byla opět stránka A4 s rozpisem kruhů a rozhodčích pro dnešní den. Číňánkům patřil kruh číslo jedna od 12.50 a v něm nás skutečně čekal norský rozhodčí. Už o den dříve jsem pečlivě sledovala jeho posuzování a bylo mi jasné, že v neděli si s Gessi zavystavujeme "anglickým způsobem", tedy převážně na volno a s ocáskem bez držení, zatímco o den dříve jsem Gesku předvedla běžně "středoevropsky", čili v postoji s klasickým držením ocásku. Však víte, že vám zdůrazňuji do seriálu i článků o vystavování: "Každému co jeho jest, ale vždy ve prospěch vašeho psa!" I zjištění stylu a zvyklostí rozhodčího patří k dobré přípravě vystavovatele. Pana Wilberga jsem tedy podrobila pečlivému studiu. Měl zažitý anglický styl posuzování a postupoval naprosto jednotně. Nástup psa (psů) do kruhu, jedno kolečko v pohybu, na stůl, potom up and down, zastavit psa před rozhodčím, vyčkat jeho  pokynu, obejít poslední kruh a zařadit se na místo. Jasné, čitelné, logické, pochopitelné. Pan Wilberg tak posoudil oba dny výstavy. S jedinou výjimkou...

Před soutěží
Gesku jsem nechala spát v přepravce, protože byla po včerejšku docela unavená a navíc je zvyklá dopoledne odpočívat. Jen jsem odložila své věci, už bylo jasné, že dnes nám konkurence z Finska skutečně přijela! Nedaleko nás byla stály dvě přepravky s čínskými naháči a bílou finskou PP fenku jsem poznala okamžitě. Majitelku jsem ještě dost dlouhou dobu neviděla. Zanedlouho ale přišla i ona a já se málem skácela. Měla na sobě světle zelenkavý kostýmek, jaký jsem si po přepečlivé volbě vzala na dnešní den i já. Když jsem později přišla také převlečená, vypadaly jsme jako dvojčata. Kdybychom se domluvily, snad se nám to takhle nepovedlo. Zašla jsem za majitelkou číňánků a její kamarádkou a dlouhý čas před posuzováním jsme přátelsky propovídaly o našich číňáncích. Ptala se na Cenna Modrý květ, kterého si dobře pamatuje a který je v Evropě stále legendou, probrali jsme slasti i strasti chovu našeho plemene, výstavní úspěchy atd.. Mezi řečí jsem se dověděla, že Marika žije dlouhodobě ve Španělsku (aha, asi proto je její fenka španělskou šampionkou a vyhrála tu BIS) a ve třetím výstavním kruhu právě teď posuzuje její přítel rozhodčí, s nímž žije. Nemusím mít vysokou školu aby mi došlo, že s tímhle faktem se bojovat jednoduše nedá a na druhou stranu mi informace pomohla k tomu, abych výstavu pojala jako dokonalou zábavu. Neměla jsem totiž co ztratit. Sun Dan I´m So Funny je nádherná fena a prohrát s ní je mi ctí.

Co se dělo v kruhu?
Do kruhu jsem nastupovala v pohodě, Geska dělala opičky a bavila se spolu se mnou. První kolečko však oběhla tak nějak vlažně. Po kontrole na stole má up and down vždy výborný a tak tomu bylo i tentokrát. Na volno se vystavila bezchybně a na své místo se vrátila s přehledem. V klidu jsem si vychutnala pohled na pěkné předvedení bílé fenky a pak, před závěrečným společným kolečkem, špitla Gesce:  "Gesulko, teď mě v tom nesmíš nechat. Proběhni se hezky!" A fenečka, jakoby cítila moje rozpoložení prostě, zapnula. Opřela se do vodítka a začala bojovat tak, jak jí znám. Vydala ze sebe maximum. Pan rozhodčí nás nechal zastavit, obě nás znovu obešel a pak, k mému překvapení, požádal Gesku podruhé na stůl. Překontroloval snad vše, co překontrolovat šlo. Totéž čekalo i labutěnku. A znovu dokola v pohybu a zastavit. Zjevně to nebylo snadné rozhodování, takže ještě jedno kolečko. Žádné jiné plemeno ani třída neprošly tak důkladným posouzením. Pak už nám rozhodčí jen pokynul k zastavení, podal ruku mně, pak majitelce labutěnky a beze slova odešel ke svému stolu. Obě jsme zůstaly stát na místě a čekaly co dál. "To už je konec?" kývla jsem na svou sousedku. "No asi jste vyhrála, když vám podal ruku jako první, ne?" zněla její nejistá odpověď. Pousmála jsem se: "Hm, nebo to bylo proto, že jsem k němu byla blíž, ne?" A nevěděly jsme stejně nic. Až za chvilku přišla vedoucí kruhu, kývla na mě, že soutěžíme o BOB a druhé majitelce poděkovala. Kolečko o BOB jsem absolvovala v těžkém šoku, kdy jsem si nepamatovala opravdu nic. Jen to, že najednou mi rozhodčí Wilberg zase podal ruku a tím bylo udělení BOB tentokrát bez pochyby. Až pak jsem se trochu vzpamatovala z faktu, že Gessi porazila tak krásnou fenku a za situace, kdy jsem to vůbec nečekala. Zisk CACIBa a BOB nebyl v tu chvíli vůbec důležitý. Nejtěžším krokem bylo vyhrát třídu a to se Gessince povedlo. Po soutěži jsme se domluvily na společném fotografování našich fen i dalších psů, protože taková příležitost už se nám nemusí naskytnout (naskytne se letos v Tullnu, na evropské výstavě za tři týdny, kam také přijede a s Gessi se ve třídě šampionek mezi 11 fenami opět utká). Jak se fotky povedly a jaké dvě fenky spolu soupeřily, to můžete porovnat sami. Já mám prostě pro tuhle labutěnku slabost a pak se divte, že jsem vždycky držela palečky naší české Fanny Pupo-Haichi, kterou čeští rozhodčí z mě neznámého důvody nedokázali náležitě ocenit. Velká škoda!

Best in Group
Na Mallorce nastupují do finálových soutěží nejprve jednotlivé skupiny FCI, pak teprve juniorhandling. Následující soutěže párů a chovatelských skupin jsou chytře proloženy soutěží veteránů, aby měli majitelé čas po párech připravit skupiny, pak následuje dorost, španělská národní plemena, BIS mladých a teprve pak Best in Show. Finálové soutěže měly docela spád, zejména proto, že některé skupiny FCI zely prázdnotou. Naše devátá skupina opět nezklamala a byla skupinou nejsilnější. V neděli jí posuzoval "náš" rozhodčí z kruhu pan Wilberg. Protože dopoledne posuzoval v kruhu všechna plemena deváté skupiny, vybral finálovou trojici velmi rychle a mezi bišonka a cotona se opět dostala Gessi. "Aha, dopadne to jako včera", napadlo mě. Jenomže ouha. Jakmile ostatní zástupci IX. skupiny opustili plochu, nechal nás tři rozhodčí ještě oběhnout celý finálový kruh. Podvědomí mi špitlo, že mám soupeřům před sebou nechat víc místa. I tak je Gessi zanedlouho doběhla a já musela vybíhat hodně do rohů, abychom je nespolečensky nepředběhly nebo jim nešlapaly na paty, což bych nerada. Po zastavení na místě nadiktoval rozhodčí moderátorovi pořadí a šel si stoupnout ke stupňům vítězů. Třetí Coton de Tulear. Pak následoval předlouhý monolog moderátora ve španělštině, kterému jsem nerozuměla ani za mák a jen jsem se modlila, aby mi pořadatelé nepřichystali nějaký vtipný špek, třeba v podobě opačně vyhlášeného pořadí - nejprve vítěz a zbylý pes bude druhý. Pomohla mi majitelka bišonka tím, že se postavila na druhé místo. Na nás s Gessi zbyl stupínek nejvyšší a v tu chvíli cennější než cokoliv jiného. S ohledem na to, že Sigurd Wilberg žije přes dvacet let v Anglii, kde je uznávaným chovatelem i rozhodčím, je pro mě vítězství v Best in Group právě od něj vysokou hodnotou. Po nezbytném fotografování jsem pustila Gesku ze stupňů a automaticky sáhla pro středně velký stříbrný pohár. Vzápětí jsem přes stupně setrvačností málem přepadla neboť jsem nečekala, že stříbrná cena na mramorovém podstavci váží nejméně pět kilogramů a zvednout ho není vůbec snadné. Jak jen tohle povezeme domů?

Best in Show
K manželovi jsem na tribunu přišla stále ve stavu značného překvapení a teprve tehdy jsem ocenila skutečnost, že mezi finále BIG a Best in Show jsou vloženy další soutěže. Vítězové skupin se stačí v pohodě připravit a majitelé, jakým jsem i já, se stihnou trochu vzpamatovat. Mezitím vydatně fandíme Marice Frederikson, která soutěží s nadějným bílým psíkem mezi dorostenci a Norman Huidobro Corbet jí dává vítězství v BIS dorostu. Nádhera! Čeká jí pohár, jehož velikost vyráží dech. Štěně se do něj může vejít tak šestkrát. Tiše si představuji jak ho chudinka bude stěhovat do letadla! Je to šílená cena. K jejím věcem jí s pohárem pomáhá můj manžel, jinak by ho sama neodnesla. V mladých se nahatý číňánek do pořadí bohužel nedostal. Přesto mám za to, že naše plemeno už má ten den vybráno. Během následující hodiny dalších soutěží jsem si pomalu dala dohromady, jaká konkurence nás čeká v Gessinčině už deváté soutěži Best in Show na tak velké výstavě. I. skupina bearded kolie, II,. skupina anglický buldok, II. skupina jorkšírský teriér, IV. hladkosrstý jezevčík, V. skupina pomeranian, který před chvilku před soutěží BIS vyhrál BIS junior, neb dostal BOB ze střídy mladých, VI. anglický basset, VII. bretaňský ohař, VIII. koršpaněl, IX. Gessi a X. španělský chrt galgo. Posuzování Best in Show, jak to na zahraničních mezinárodních výstavách vídám často, patřilo prezidentovi FCI panu Müllerovi, který byl na Mallorce váženým hostem. Z výstav mám jeho systém už také "nakoukaný". Nechá si psy nastoupit, prohlédne si celou řadu, postupně všechny psy obejde, pak individuálně posoudí (velké na zemi, malá plemena na stole), každý pes tam a zpět, na chvilku postavit, poděkuje majiteli psa za předvedení a kruhem ho nechá vrátit na místo. Pak dá pokyn všem účastníkům BIS aby společně předvedli psy v pohybu po kruhu. Tady se rozhoduje o konečném umístění. Poslední vystavení v řadě, poslední porovnání psů a zvážení situace. Pak už jde rozhodčí nadiktovat pořadí moderátorovi. Sám si stoupne za stupně vítězů a čeká na své tři favority. Přesně takhle a beze změny proběhlo Best in Show i v Palmě. Zatímco v Čechách fandí republika našemu týmu ve finále mistrovství světa v hokeji na Mallorce je ve stejný okamžik vyhlášen třetí umístěný - hladkosrstý standardní jezevčík. Komentářům ve španělštině nerozumím, ale reserve Best in Show, Chinese crested dog i potlesk diváků jsou mi srozumitelné dostatečně. Geska skáče na druhý stupínek sama. Však už ví, že dostane za odměnu piškotky. Nemám čas tipovat ze zbylých psů vítěze, ale španělský galgo je mezi mými favority a vítězem se také stane. Fotografování, gratulace, další fotografování, ještě takhle a jinak. Tak vypadají první chvíle po umístění v Best in Show. Ani nevíte, co se s vámi děje. Po gratulaci vítězi přišel pan Müller popřát i nám. Po krátkém stisku ruky kývne ke stupňům a zeptá se: "Jak s tímhle budete cestovat?" A mně najednou dojde, že Geska dostala za res. BIS stejně veliký pohár jako pí Frederikson za BIS s dorostencem. To monstrum má 70 cm na výšku a 50 cm na šíř. No nazdar! Vzápětí vznikne i nezapomenutelná fotografie s oběma pány rozhodčími, od nichž Gessi tento víkend dostala tituly 2x BOB, BIG, res. BIS. To byl ale víkend! 

Vyhrát je krásné, ale ne snadné...
Po výstavě jsme postupně stěhovali věci do našeho autíčka za vydatného jásotu fanoušků, kterým právě skončil fotbalový zápas na sousedním stadionu. Děkovala jsem nebesům za prozřetelnost svého muže, neboť jsem si nedovedla představit jak s tímhle vším nákladem někde v okolí sháníme taxíka... Tři poháry, soška westíka, skleněný válec asi na tři litry vody (ceny za BOB), velký plakát výstavy s naháči (ten jsme přece přivézt museli!) a další věci maličkou corsu docela zaplnily. V hotelu mě manžel vyložil u recepce a šel parkovat, zatímco Gessi rozpustile poskakovala kolem svých cen a divila se, jak to, že pohár není plný piškot. Už zanedlouho dostala vydatnou večeři a piškotky směla dobaštit všechny. Pak se natáhla na postel, vyšpulila napapané bříško, slastně vzdychla a tvrdě usnula. Však si odpočinek zasloužila stejně tak, jako my s manželem teplou večeři v přístavní restauraci. Naším hlavním programem bylo řešení problému, jak se dostat s celým nákladem do letadla, jak věci poskládat, odbavit a nepřekročit povolenou váhu 14 kg na osobu. Probrali jsme všemožné varianty a výsledek zbyl jediný. Musíme koupit další kufr a velkou tenkou rozkládací tašku, jinak se nesbalíme. Můj batoh přijde do kufru, čímž mi ubude zavazadlo na palubu, ale to jen proto, abych mohla nést do letadla obří tašku s pohárem za res. BIS. 

Den volna?
Jak jsme domluvili, tak jsme druhý den učinili. Jestli si ale myslíte, že koupit vhodný kufr v nákupním centru bylo snadné, tak se mýlíte. Kufrů měli velký výběr (dva v jednom, tři v jednom, čtyři v jednom, převážně s trolejemi, které moc váží..) zato jednoduchý kufr odpovídající velikosti ani jeden! Nakonec jsme rezignovali a vybrali kombinaci tři v jednom, přičemž třetí kus byla taška, do níž se vešel těžký stříbrný pohár. I  velkou rozkládací tašku jsme nakonec měli k dispozici. Za odměnu naší šikovnosti jsme vyjeli nad město a podívali se na Palmu z kouzelného zámku Bellver. Ten nás nadchl svou architekturou i výhledem na Palmu i okolí. 

"A tentokrát balím já!" prohlásil manžel, který měl v živé paměti zavírání kufru před cestou po mém balení. Naskládali jsme všechno na postel a já se uklidila do kouta. V následující půlhodině jsem mohla sledovat mužskou šikovnost v praxi. Pravda, chvílemi to připomínalo piškvorky nebo skládání puzzle, ale výsledek byl neuvěřitelný. Byli jsme sbalení. Manžel totiž dva poháry rozmontoval na kousky a do zavazadel je uložil po částech. Jen s největším dílem největšího poháru byla potíž. Na uši jsme nevlékli manželovy ponožky a přes pohár mojí dlouhou noční košili. Dál už zbylo jen doufat, že pohár se vejde do letadla a cestu přežije bez úhony. Do Prahy jsme přiletěli do dvouhodinovém nočním zpoždění letadla a lehkém zabloudění kamarádky, která nás jela vyzvednout na letiště. Pak už šlo všechno jako po másle. Manželovi se dokonce podařilo složit oba poháry na čas a bez ztráty kytičky. Bohužel naše kuchyň, kde se pokaždé těšíme z nových cen, má z poloviny obsazený stůl. Trůní na něm Gessinčina cena z Mallorky a připomíná nám, jak jsme na základě bláznivého nápadu prožili krásný víkend na baleárském ostrově Mallorka. Pojedete příště také? 

Píšu pokračování: Jak to chodí na výstavě na Mallorce?

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Posuzoval /Judge: Knut-Sigurd Wilberg (Norsko - Norway)

P-TD	Zorrazo Buggs Bunny	VN1, Puppy BIS	Fredrikson Marika
P-TM	Zorrazo Asterix	V1, Best junior	Fredrikson Marika
	Vernisage Mari Zefir	abs.	Requena
P-Mz	Chinettas Cripple Creek	V1, CAC, CACIB	Fredrikson Marika
F-TS	Ich. Gessi Modrý květ	V1, CACIB, BOB, BIG Reserve BEST IN SHOW	Brychtová
	Ich. Sun Dan I´m So Funny	V2, res. CACIB	Fredrikson Marika

Základní informace o SUN DAN I’M SO FUNNY:
INT&FIN&E&LV&EST CH, BALTW’03’04, FIN&NORDW’04, 4x BEST IN SHOW, 2nd BEST IN SHOW, SUPER BEST IN SHOW, 4x BIG, 1x BIG 3, 9x BOB, 7x CACIB, TOP PP FENA 2003 ...

18.05.2005 - text. Libuše Brychtová, foto: Hanuš Brychta