Národní výstava (CAC - Derby)

Budapest - Maďarsko (Hungary)  -  10. 12.  2005

Fotografie a výsledky na maďarských stránkách EBcimtar a Dogline

Vůbec poprvé jsem se vydala s Cody na výstavu, která se koná v Maďarsku jen jednou do roka. Její název je Derby show a to proto, že se na ní mladým psům a fenám narozeným v předchozím kalendářním roce a soutěžícím ve třídě mladých může při vítězství ve třídě zadat titul Derby vítěz (jedinci s možností získat uvedený titul byli v katalogu označeni výrazným písmenkem "D"). Starší psi soutěží pouze o CAC a BOB protože jde v principu o výstavu národní. Nám se letos líbilo spojení dvou výstav – v sobotu Derby show a v neděli výstava Šampion šampionů 2005, na kterou jezdíme poslední čtyři roky pravidelně.

S Codýskem jsem musela jet do Budapešti sama, protože manžela donutily pracovní povinnosti zůstat v Praze. V pátek ráno jsem psíka vyfénovala a v pohodě a klídečku jsme po obědě se vydali směr Budapešť. Cesta proběhla bez větších potíží, jen asi 30 kilometrů před Brnem se utvořila kolona jedoucí až k Brnu maximálně osmdesátkou a druhé zpomalení způsobil nepojízdný kamion v Bratislavě na místě zúženém do jednoho pruhu. V koloně jsme tu strávili popojížděním téměř hodinu. Zato Budapeští jsme profrčeli na jedinou zelenou vlnu semaforů v našem směru. V hotelu Expo nás v devět večer přivítalo nejen bujaré svatební veselí, ale i příjemný pan recepční, který ihned věděl kdo přijel a už měl pro mě připravený klíč s pěkným číslem 505. V pokojíčku jsem Codýskovi natáhla na obě postele fleesové deky s obrázky pejsků, zapnula topení, které pokoj rychle změnilo v oázu pohody a tepla, a připravila večeři sobě i jemu. Na kutě jsme se dostali kolem jedenácté. Coďulka se natáhl vedle mě, přitiskl mi hlavičku ke krku a pacičkou požádal o hlazení. Za odměnu mi olíznul tvář a slastně jsme usnuli.

Ráno se odvíjelo v podobně klidném duchu. Milým překvapením byla bohatá snídaně. Díky svatebním hostům jsme si mohli vybrat uzený jazyk v aspiku, vepřové a kuřecí nadívané rolády, různé druhy salátů a skvělé dortíky ke kávě. Ať se svatebčanům daří! Oblékla jsem se rovnou do soutěžních "montérek" = kalhoty, rolák, sako, do pytle zabalila sametový kostým a jen tak do rezervy také tmavý svetřík s flitrovým límcem a manžetami. Neměla jsem ho na sobě snad dva roky. K hale "A" jsme dojeli kolem areálu výstaviště autem, za 600 forintů zaparkovali velice blízko pavilonu a v půl desáté už jsem držela v ruce katalog a v něm 1 629 psů. Codýsek měl číslo 1434, ve třídě šampionů byl sám, jakous takous konkurenci mu dělala jen fenka O´Lala a... a rozhodčí! Proti původně nahlášené Marii Kaló nás dostala Bánhidi Pálné, což mohla být téměř sázka na jistotu pro maďarskou fenu. Ostatně tak už jsme to měli za sebou letos v Tatě. Číňánci šli na řadu až po řadě jiných společenských plemen a já měla čas si rozmyslet, co udělám. Když jsem viděla část průběhu posuzování, které se odvíjelo v duchu: "je-li v kruhu Maďar, dám mu titul a to téměř bez ohledu na vzhled zvířete", rozhodla jsem se pro jediné. Žerty stranou a naplno do soutěže se všemi "zbraněmi" které máme k dispozici, jinak se nám o vítězství v plemeni může jen zdát. Modročerné sako jsem tedy vyměnila za tmavý svetřík s flitry, který byl přesně akorát, aby můj vzhled nijak nerušil vzhled psa, ale aby byl současně dostatečně společenský s ohledem na význam akce. Codýska jsem pečlivě učesala a pošpitala jsem mu do ouška, že i kdyby nám paní Báhidi Pálné titul nedala, tak odejdeme alespoň se ctí z kruhu.

Hned ráno se na nás přišla podívat Lucka Kotěrová, její tatínek i zbytek soutěžního týmu. Lucka se s Codym chystala na odpolední a zítřejší juniorhandling a přišla nás naladit krabicí maminčiných skvělých koláčků. Děkuju! Ohromnou pomocí se ukázalo sousedství našeho "tábora" vedle manželů Dlabalových, jejichž bišonci soutěžili ve stejném kruhu. Kamile moc děkuji za fotky číňánků, které udělala. Nebýt jí, neměli byste se na co dívat. Díky! Přátelská pomoc je něco, co přijde v pravou chvíli a dlouho se na to vzpomíná. Perličkou v našem plemeni byla jednoznačná přesilovka labutěnek vůči naháčům, kde skóre vypadalo 5 : 1. Faktickou konkurencí byla jen O´lala a Cody. Paní rozhodčí nás v soutěži o BOB nechala všechny oběhnout kolečko, pak postavit a zjevně váhala co dál. Vyzvala tedy psa a fenu ze třídy šampionů, aby se proběhli po koberci vedle sebe. Upřímně řečeno, pokud měla v úmyslu dát titul feně, pak tenhle krok nebyl nejmoudřejší. Cody zvládl předvedení bez jediné chybičky, ještě jsme na fenku v obrátce a na konci džentlmensky počkali. Ani další posouzení na zemi nepřineslo rozřešení rébusu. V postoji vedle drobné fenečky stál Cody jako vytesaný a ještě u toho stihl na rozhodčí šibalsky mrkat, jak jsem si všimla. Ta vzala do ruky zlatou šňůru pro vítěze, znovu se podívala na psa i fenu a po kratičkém zamyšlení se vydala rovnou k feně. "Hm, tak to by bylo", pomyslela jsem si. Paní rozhodčí se u feny zastavila, pak pokrčila rameny a dvěma kroky došla šňůru podat mě. No páni! Dobrý!!! 

Výsledek posouzení měl ještě roztomilou dohru k pobavení. Majitel fenky se po posouzení přišel zeptat s metrem v ruce, kolik Cody měří. Ujistila jsem ho, že 32 centimetrů je ideální výška dle standardu pro psa (ten uvádí 30 - 33 cm jako ideální výšku) a že ji Cody má, neb je v u nás, kde výšky evidujeme, chovným psem s touto oficiální mírou. Tušení mi napovědělo, že se za výzvědami něco skrývá a proto jsem chlapci klidně nabídla, ať si Codyho sám přeměří a vyndala jsem ho z klece. Hoch se dobral výsledku, jakého se jednoduše dobrat musel, tedy 32 centimetrů přesně a to na jeho vlastní míře. Přesto mi výstavní tamtamy donesly, že prý je Cody příliš velký... No, jestli to nebude tím, že je maďarská fenka poněkud menší... Však se sami podívejte na fotku.

Po soutěži jsem se stačila podívat i po výstavišti. Několik prodejních stánků nenabízelo žádné zázraky, ale základní výbava se tu sehnat dala. U stánku MEOE byl zdarma k dispozici časopis A Kutya, uvnitř kterého je Gessi Modrý květ zvěčněna na fotce i s panem rozhodčím jako vítězka Best of Day letos v Szombathely. Krásná vzpomínka na nádherný horký den... mimo halu bylo v Budapešti -5°C a jinovatku z auta bylo nutné oškrábat. Ve výstavních kruzích posuzovala Derby show většina maďarských rozhodčích s jedinou výjimkou a tou byla prezidentka Ukrajinského kynologického svazu paní Světlana Ševčenko. Jako vždy elegantně oděná, tentokrát do dlouhých sametových černých šatů a světlého kožíšku, boty na vysokém podpatku jako vždy, dáma každým coulem. Obešla jsem kruhy a objevila Evu Neduchalovou, která přijela s kerry blue terrierem Baronem (Gaeltacht Iosac Aduaidh) soutěžit na klubovou výstavu teriérů. Na Derby výstavě mělo silné české zastoupení plemeno rhodéský ridgeback fandili jsme našim pudlům Jany Vavrouškové, skotskému teriérovi paní Štětinové, bišonkům Kamily Dlabalové, v katalogu jsem našla přihlášené šeltičky paní Kalubcové, několik anglických kokršpanělů, velkého černého knírače, softíka, výmarského ohaře a středoasiata. Snad jsem nikoho nepřehlédla.

Do odpolední soutěže juniorhandligu nastupovala Lucka Kotěrová s Codýskem mezi snad 45 mladých handlerů. Někteří z nich splňovali spíš kriteria soutěže dítě a pes. Plemena nastupovala seřazená podle skupin FCI a maďarská paní rozhodčí Juhász Istvánné je shlédla při nástupu v pohybu. Pak nastoupené dvojice obešla jako na výstavě, aniž by po nich něco chtěla a vybrala jakýsi užší výběr. Podle čeho, Bůh suď. Lucka S Codym se do téhle poloviny pole vešla, ale další dvojice, které se mi podle nástupu zdály nadějné, musely odejít. Následovalo rychlé posouzení dvojic plemen vedle sebe. Občas se mi zdálo, že jde o to, kdo jde hůř. Cody s Luckou zvládli kratičké předvedení na jedničku s hvězdičkou. Následoval další výběr a na rovinu řečeno, rozum mi zůstal stát. Kromě asi tří solidních handlerů paní rozhodčí vybrala neomylně ty nejslabší. Jasně ale věděla, kdo patří na stupně vítězů a kam, takže o prvních dvou místech nebyl pochyb, ani kdyby vítězný chrt hodil po třech, čemuž byla skutečnost docela blízko a počet chyb vítězky se v sobotu dal lehce sčítat. Ani volba psa není jednoduchou záležitostí. Údiv nebyl jen můj, jak jsem si všimla, ale za hlavu se chytali i okolo stojící Maďaři. Přiznejme si, že styl posouzení této soutěže neměl s náročným a opravdovým juniorhandlingem mnoho společného. Tak snad příště (naštěstí jsme se opravdové soutěže dočkali už o den později na CoC). 

Ve finálových soutěžích se sešla zajímavá konkurence (podívejte se na kompletní výsledky a fotky vítězných trojic na  EBcimtar), ale občas jsem výběru finalistů nějak nerozuměla. Zato mnozí handleři mi byli z maďarských výstav povědomí... V I. skupině jsem znala osazenstvo prvního a třetího místa. O vítězi II. FCI skupiny nebylo pochyb neb velký japonský pes Erabor Jed je maďarskou superstár už od malička. Jak velkou, to se ukázalo vzápětí, neboť zmíněný pes vyhrál Derby BIS juniorů a posléze i BIS celé výstavy. Jak vidno, nemají v Maďarsku problém nechat nejlepšího vyhrát i dvakrát BIS na jediné výstavě. Na třetí místo se vešel též známý finalista - leonberger. Třetí skupina dopadla podle mého očekávání, tak jak se u paní Petik dalo předpokládat. Obvykle totiž posuzuje nestranně. IV. skupina první dvě místa "staří známí", V. skupina byla díky Světlaně Ševčenko zajímavá, já bych ale nechala vyhrát samojeda. VI. skupina přinesla třetí místo pro českého rodézského ridgebacka Ich. Ascot Alta Mirano v majetku Marka Vlčka. Blahopřejeme! VII. skupina byla doménou vyhrávajících rozhodčích. První místo prezident MEOE István Nagy a viszla, třetí místo pointer též v rukách známé rozhodčí. Určitě není jednoduché skloubit posuzování, chovatelství a vystavování. A na druhém místě krátkosrstý ohař též se známým handlerem. VIII. bývá doménou labradora, který se umístil třetí (dát dvě první místa ve skupině, to už by asi i na zdejší poměry bylo moc) a tak zbylo umístění na druhého anglického kokršpaněla z chovu Dr. Tamáse Jakkela a na první pro krásného amerického kokříka z českého chovu Garry Grand Danako v majetku maďarského majitele. Další bodík pro českou kynologii. 

Posuzování deváté skupiny proběhlo poněkud překvapivě a štěstí přálo "včas připraveným". Jakmile vešla do kruhu osmá skupina už jsem si hledala s Codym v přípravném kruhu místo. Byli jsme tu přesně dva, Cody a pekinéz, když co nevidím. Paní rozhodčí Maria Kaló si jde prohlédnout psy, což předtím žádný rozhodčí nedělal. Kdo z majitelů to spatřil, rychle nastoupil do kruhu, někteří ale ani nevěděli, že tu rozhodčí byla. Prošla si pomalu kolem přítomných psů a jak tiše přišla, tak také odešla. Vůbec jí nevadilo, že tu byla pouhá polovina soutěžících. Nástup se Codýskovi za skupinou pudlů povedl a nepřeslechnutelné fandění skupiny českých pejskařů bylo ohromně příjemné. Až jsem se v první moment lekla. Po nástupu jsem stihla Codyho ještě lehce přičísnout k dokonalosti a už se k nám blížila paní rozhodčí. Cody na ní vrhl zamilovaný pohled a sledoval její kroky téměř celou dobu. Obešla nenápadně řadu psů, vrátila se na začátek a pomalým gestem vybrala tuším šest finalistů. Codýska mezi nimi. Pak nás nechala couvnout ze středu haly k hrazení, postavit psy a bez čehokoliv dalšího ukázala maltézáčkovi tři vztyčené prsty, hned vedle buldočkovi dva a než  jsem se stihla vzpamatovat, že už zadává pořadí na stupních popošla blíž k nám a ukázala jeden vztyčený prst. Asi jsem vypadala hodně překvapeně, když na mě ještě kývla a gestem ukázala k ceduli s umístěním. Její posouzení skupiny bylo tak překvapivé, že se diváci zorientovali až když byli psi u svých pohárů a teprve pak nám zatleskali. Až po návratu domů mi došlo, že Cody porazil příštího vítěze BIS CoC Maďarska... Zlatí Kotěrovi mi pomohli s cenami a fotili nás, zatímco já spěchala připravit Codýska na Best in Show. Ještě že mu předcházela X. skupina FCI a BIS vítězů mladých, čili Derby BIS.

Derby BIS je kapitola sama pro sebe, protože vybrat tři jedince ze všech Derby vítězů všech plemen, nastoupených po celé hale ve třech řadách, to je docela husarský kousek. Paní Petik si s touhle loterií samozřejmě nakonec poradila. Vsadila na jistotu. První velký japonský pes, druhý vítěz jejího výběru ve III. skupině FCI americký stafordširský teriér a třetí francouzský buldoček, druhý z IX. skupiny FCI. S tímhle psíkem to ještě nebudeme mít v budoucnosti lehké.

Do Best in Show k rozhodčímu Tamási Jakkelovi jsem s Codym nastupovala klidná, protože jsem si byla jistá, že se nás výběr týkat nebude. Nejlepší umístění od tohoto posuzovatele pro nás bylo BIG 3 letos v dešti v Kecskemétu, což byla akce pro otrlé a já žila v dojmu, že jsme pohár plný vody dostali za statečnost. Složení BIS: dlouhosrstá kolie, velký japonský pes, americký stafordširský teriér, standardní krátkosrstý jezevčík, basenji, bloodhound, viszla, americký kokršpaněl, číňánek a za námi afgánský chrt. Dost kandidátů na tři místa. Dr. Jakkel pečlivě a velmi podrobně posoudil všechny psy, nechal nás společně oběhnout kolečko za potlesku diváků a pak poslal účastníky BIS zpět do přípravného kruhu. Vrátí se už jen tři z nich. A je to tady. Třetí místo jezevčík. Druhé místo - Kínai meztelen kutya - Chinese Crested Dog. Ježíši Codýsku ty máš druhé místo v Best in Show! A za námi vbíhá do kruhu velký japonský pes. Mám problém, kam se postavit, protože stupně vítězů chybí a psi se umísťují vedle cedulí s čísly na zem. Fotíme se s rozhodčím, který nám všem blahopřeje a pak se všemi rozhodčími a sponzory. Codýsku, sluníčko, budeš na fotkách v časopisech, protože Derby show je prestižní výstava a maďarské magazíny jí věnují značnou pozornost každý rok. Jsem skoro jako ve snu. Minulý týden BIS na šampionech šampionů v Bratislavě a teď tohle! Je to vůbec možné? Postupně nám gratulují všichni rozhodčí, paní Petik se usměje na Codýska a pohladí ho zdravou rukou (druhou má bohužel v sádře). Však právě ona mu zadala titul Baby BIS, když mu byly 3 měsíce a pár dní a on byla na své první výstavě. I paní Kaló má zjevnou radost, že se její vítěz ze skupiny umístil v BIS a přijde si Codyho ještě podrbat. Ani nevím, kdo mi zase pomohl s věcmi ke Codýskově kleci. Snad opět zlatí Kotěrovi a spol. Ti mi také přijdou blahopřát, stejně jako mnozí další maďarští vystavovatelé. Tak vypadá pět minut slávy, ve kterých Cody samozřejmě dostane své piškotky.

Sbalíme pomalu věci, zajdeme se podívat za Evou Neduchalovou, která s kerry zanedlouho vyhraje BIS teriérské speciálky u polské rozhodčí a bude s námi spát ve stejném hotelu. Začíná se rýsovat zajímavá část české výpravy. Do hotelu Expo to máme kousíček. Odvezu věci k autu, nandám Codýskovi kombinézu a návlek na ouška, aby se příliš nepočůral a před zítřkem neumazal a na velikém prázdném ohrazeném parkovišti mu v mrazem jiskřící noci dám "Volno". Jen Jansovi a pár pejskařů ví, jak vypadá létající labutěnka. Než jsem naložila pytle s krmením, poháry, klec, tašku a pytel s oblečením, promění se Codýsek v družici. Běhá po parkovišti, na všechny stromy napíše: "Tady jsem byl já, Codýsek z Haliparku" a pak za mnou přiběhne, abychom si zahráli na honěnou. Věci neznalý pozorovatel by mi asi volal záchranku, ale já se chutí proběhnu s Codym mezi stromy, bafám na něj, on dělám jak se lekl a uhání tryskem pryč aby se vzápětí zase vrátil s tlamičkou rozesmátou od ucha k uchu. V hotelu ho čeká teplá večeře pro šampiony, čili granulky s výběrovou masovou konzervou a po té měkoučká postel. Ráno si přispíme, šampioni šampionů začínají až v deset hodin a my půjdeme na řadu tak kolem poledne... Copak nás druhý den - 11.12.2005 v Budapešti čeká?

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Posuzovala /Judge: Bánhidi Pálné (Maďarsko - Hungary)

Class	Pes/Dog	Výsledek/Result	Majitel/Owner
P-TM	Sherabill Playboy (HA)	V1, HPJ	Rózsa Erika, H
P-TS	Ich. Cody z Haliparku (PP)	V1, CAC, BOB, BIG. reserve BEST IN SHOW	Brychtová, Jansa, CZ
F-TB	Amira O´Vamos (PP)	VN 1	Mayerné N.M.+Z.,H
	Sherabill Jezabeel (PP)	VN 2	Rózsa Erika, H
F-TM	Merricky Xerofilla (PP)	V1, HPJ	Fazekas Tünde, H
F-TS	O´Lala v. Schloss Neuschwanstein (PP)	V1, CAC	Balog Atilla, H

Finale results:
Juniorhandling: Judge: paní Juhász Istvánné (H) 
I. Németh Adriána whippet kutyájával
II. Krausz Mariann hosszúszőrű collie kutyájával
III. Telekes Lilla magyar agár kutyájával

BIG IX. FCI - 1st place/ 1. místo: Ich. Cody z Haliparku, Judge: Maria Kaló (H)
Reserve BIS - 2nd place Ich. Cody z Haliparku, Judge: Dr. Tamás Jakkel (H)

Jak se dostat na HUNGEXPO v Budapešti a nezabloudit?

Dálnice D1 Praha, Brno, Bratislava (slovenská dálniční známka), Budapešť (Budapešťská dálnice se jmenuje M1, platí se na ní známka).
Před Budapeští je značen sjezd na M0 (okruh kolem Budapešti, značen je jakosměr Szeged, Balaton). Sjeďte na něj a budete pokračovat rovně po něm 12 kilometrů.
Bez povšimnutí minete všechny odbočky na dálnici č. M7, na silnici č. 7 a některé další místní. Odbočíte až sjezdem na silnici číslo 6 (též E73). Značen směr Pécs a Budafok. Vzápětí po sjezdu odbočíte vpravo na Budapešť, Centrum, Budafok atd. (NE doleva na Pécs!).

Jízdou podél Dunaje (cca 6 kilometrů) se budete držet rovně po hlavní silnici (několik kilometrů) na silnici č. 6 (E73) směr Budapešť a Lágymániosi híd. Na křižovatce tvaru "Y" se dáte jejím levým ramenem - směr BUDAFOK (kdybyste to pokazili držte se dál směrovek "Lágymániosi híd" a dojedete na tentýž most cestou pro náklaďáky) a pokračujte rovně (ulice Szerémi).
Po dalších asi 6 kilometrech silnice zatočí ostře vpravo na moderní most přes Dunaj ("Lágymániosi híd"). Užijte si krásný výhled na Budapešť! Za mostem se budete držet stále rovně dalších 5 kilometrů (Könyves Kálmán korút), bez změny směru budete křížit silnici M3 (Ülloi út., velká křižovatka), podjedete železniční viadukt, vlevo uvidíte velký sportovní stadion (plácačky se světly).
Držte se v pravém jízdním proudu. Stále rovně (tuším asi 2 křižovatky, název silnice se změní na Hungária korút). Na velké světelné křižovatce odbočíte vpravo, směr silnice číslo 3 a M2 (po Kerepesi út) (vlevo před vámi přes křižovatku uvidíte nízký placatý betonový komplex "Nép stadion", uhýbáte před ním vpravo).
Následující světelnou křižovatku přejedete rovně, podjedete opět železniční viadukt a HNED! za ním zahnete vpravo. (Po levé straně zahlédnete velký nápis Hungexpo, je tu též známý jezdecký areál Kincsem park). Pojedete rovně ulicí Albertisai út., vlevo asi po 500 metrech uvidíte vysoký čtyřramenný Hotel EXPO a asi 200 metrů za ním už narazíte přímo na brány výstaviště. Parkovat se dá uvnitř, tuším za 600 forintů.

© text: 14.12.2005 Libuše Brychtová, foto: Lucie Kotěrová, Gábor Szalánci, Patricia Burunkai (My Destiny kennel)