Mezinárodní výstava (CACIB)

Liége - Belgie (Belgium) - 23. července 2005

Jednadvacet přihlášených čínských naháčů v níže uvedeném složení je na belgické poměry již poměrně slušná podívaná. Však se začtěte do loňských (2004) nebo i předloňských výsledků (2003). Já jsem s psíky loňskou účast vynechala, ale letos se nám to tak nějak hodilo sem zajet. Gessi jsem přihlásila vysloveně pro zábavu, protože všechny zdejší tituly má, zato Codymu by Golden winner mohl slušet neb si v roce 2003 dovezl stejný titul v kategorii mladých. Dopředu jsem věděla, že pojedou obě fenky paní Thomy a také účast fenky paní Bregenzer se dala očekávat. Protože mi ale o nic nešlo, vydali jsme se v pátek v jednu hodinu po poledni na cestu dlouhou 850 kilometrů.

Naše cesta měla drobnou předehru. Ve čtvrtek jsme byli s manželem oba tak pracovně vytížení, že jsem sice večer stihla Gesku i Codyho vykoupat a vyfénovat, únavou jsem ale už nezvládla zabalit. Nastavili jsme tedy budíky na půl osmou ráno s tím, že jsme sbalení za chvíli a nejpozději v 9.30 vyrazíme z Prahy. Když jsem se po probuzení se z živého a hodně dramatického „výstavního“ snu probudila, manžel spokojeně chrupal vedle mě, leč budík ukazoval 10 hodin dopoledne! Měla jsem dojem, že sním dál. „Ještě že ta výstava není dneska!“ napadlo mě a v mžiku jsem byla na nohou. Naše zpoždění už bylo tak velké, že nemělo smysl se honit a tak jsem zabalila až po ranní kávě a živé debatě s manželem nad denním tiskem. Z Prahy jsme odjeli v dešti před jednou hodinou odpoledne na Plzeň, Norimberk, odtud směr Frankfurt, Kolín, Aachen a Liége.

Manželova soukromá cestovní kancelář (rozumějte on osobně) zajistila přes internet ubytování v hotelu Ibis, jehož umístění v Liége a mapku jsem si naštěstí den předem vytiskla. Ze dvou možných cenově přijatelných hotelů tohoto typu Hanuš vybral Ibis nikoliv v centru města, ale ten, který podle mapky ležel v příměstské zeleni čtvrtě Liége – Séraing. Dle mé navigace jsme vjeli do Liége, statečně minuli výstaviště Halles de Foires Coronmeuse na břehu řeky a vydali se dál přes město, hledat náš hotel. Mapka nás vytrvale vedla z města ven, podél železniční tratě i řeky do okolních hvozdů. Když jsme jeli lesem a serpentými už asi dvacet minut a hotel stále nikde, otázala jsem se manžela, zda to tentokrát s velikostí místa na venčení našich dvou malých psíků přece jen nepřehnal. „Chtěl jsem, aby se dobře proběhli“, odvětil klidně a vybral další prudkou zatáčku do kopce. Na vrcholu nás čekala další čtvrť města Liége, veliké nákupní centrum Millenium a obchodní dům Carrefour. Až za nimi, schován u lesa z opačné strany, stál tolik hledaný hotel Ibis. Ráno se ukázalo, že se sem dalo přijet i přes město jinou stranou, ale hledání cesty k výstavišti pozpátku nám také dalo co proto. Nicméně venčení tu bylo opravdu pěkné, v těsném sousedství nás lákala k návštěvě noblesní čínská restaurace a velikost postele pejskově shledali jako dostačující. Gessinka zaujala k hotelu kladný postoj také proto, že jako vždy dostala ihned po příjezdu napapat. Pak si pohrála s Codýskem, proskočili se po pokoji a noc prolebedili na našich hrudích s hlavinkami u našich tváří. Prostě zlatíčka.

Ráno jsme výstaviště našli po jediném větším zabloudění jen díky předchozí znalosti terénu. Bez ní by nám bylo hůř. Pět propojených výstavních hal, před nimiž mě Hanuš s psíky vyložil a sám jel zaparkovat, se obešlo v 9.15 naprosto bez fronty! Otevřeny byly dva vchody a veterinární přejímka probíhala hladce. Hned po vstupu se nám vybavily minulé zážitky z tohoto místa a náš kruh byl jen o jediné místo vedle než před dvěma roky. Přivítali jsme se se známými a já přichystala Codyho a Gessi na soutěž. Před naháčky šli na řadu cotoni a lvíčci, takže jsem nemusela spěchat. Prošla jsem si výstaviště, obešla prodejní stánky a zastavila se i několika kruhů. V jednom z nich posuzoval človíček, kterého jsem viděla poprvé. Menší, štíhlý, s dlouhými šedými vousy, v kozačkách. Připomínal mi tak trochu ruského mužika. V každém případě byl styl jeho posuzování originální. Pobíhal hbitě kolem psů, majitelům vysvětloval své požadavky na způsob předvedení, požadoval u psů co největší přirozenost (profesionální handleři to s dokonale zvládnutými psy neměli ani zdaleka jisté!, ba naopak), psům dával vřelé polibky na čenich, drbal je na uších, plácal po zadku, v pohybu je střelhbitě obíhal po polovině kruhu a pořadí zadával stylem „tygří skok daleký s napřaženou rukou“. Dospěla jsem k názoru, že můj oblíbený rozhodčí Karel Hořák má zdatnou konkurenci! A to je opravdu co říct J

Vrátila jsem se ke kruhu nastudovat dění u nás. Jak jsem si všimla, vždy elegantní rozhodčí Tatjana Urek dala hodně na pohyb u všech plemen. Nejinak tomu bylo i u číňánků, které kromě standardního pohybu po kruhu a prohlídky na stole čekalo vždy ještě posouzení ve dvojicích se soupeřem vedle sebe. Tady se tentokrát lámal chleba a já musím pochválit Codyho i Gessi, že předvedení zvládli na výbornou, včetně pohybu po mé levé i pravé straně (více v seriálu o Vystavování). U psů se mi hodně líbil atraktivní Rialo Mandarin of Moonswift, ale právě o něco méně výrazný pohyb ho nakonec stál první místo ve třídě. Cody zabojoval a nakonec si vyběhal CACIBa, takže teď má z Liége oba „Zlaté vítěze“ – mladého i dospělého. Měla jsem za to, že tím ale zavřel cestu Gessi, protože dát dva tituly stejnému majiteli, to se přece jen nestává tak často.

I u fen se dalo ledasco vidět, ale při hodnocení rozsahu pohybu byly rozdíly příliš veliké, čímž se prosadila na naše poměry obvyklá trojice Orchidey Orca, Bohemian Supreme a Gessi. To, že Geska nakonec porazila obě, mě s ohledem na jejich handlery (Gregor Nemanic, Ante Lučin) překvapilo. O BOB si tak zaběhala Gioia jako Best junior, s CACIBem Cody vedený mým manželem a já s Gessi. Musím říct, že Hanuš odvedl profesionální výkon a bylo jen na paní rozhodčí, kterého ze psů zvolí. Vybrala Gessi a aniž to tušila, zadala jí další jubilejní titul – sedmdesátý CACIB i sedmdesáté vítězství v plemeni. Zní to hodně šíleně a kdyby mi někdo o něčem takovém vykládal před pěti lety, když jsem si Gesku jako robátko vezla domů, pokládala bych ho za blázna. Jenomže Gessince to jde tak nějak samo.

Belgičtí pořadatelé jsou právem pyšní na skutečnost, že jejich výstava patří do seznamu těch, jež umožňují vítězům třídy mladých (psovi a feně) a držitelům CACIB kvalifikovat se na Crufts v příštím roce. Vítězům přidají kromě kvalifikačních listin i krásné poháry a zdobené kokardy s nápisem „Qualification for Crufts“. Než jsme se nadáli, stáli jsme před nečekaným vývojem situace. Protože jsem se ziskem BOB pro některého z mých svěřenců nepočítala, oba jsem je přihlásila na nedělní Národní výstavu do Mladé Boleslavi, což ovšem znamenalo ihned po výstavě vyrazit na zpáteční cestu domů. Jenomže nás čekala účast v Best in Group. Pravda, mohli jsme odjet, tím spíš, že polský rozhodčí pro BIG Janusz Opara neskýtal žádnou možnost pro umístění našeho plemene, ale to se plemeno posuzujícím rozhodčím jaksi nedělá, o absenci reklamy plemeni ani nemluvě.

Při čekání na naší soutěž jsem si uvědomila, že je tady ve finálovém kruhu cosi jinak. Chvíli mi trvalo, než mi došlo co to je. Po čtyřech dnech sledování profesionálních handlerů a jejich dokonale upravených psů v Argentině jsem se najednou dívala do kruhu, kde dobře předváděl jen tu a tam někdo (ale tak „čistě“ jako v Americe nikdo), psi mi přišli poněkud ušmudlaní, málo upravení a na výstavu celkově nedostatečně připravení. Majitelé se v kruhu mleli jako nudle v bandě, lezli si na záda, rušili jeden druhého, nebrali na sebe ohled. Byl to nečekaně veliký kontrast mezi perfekcí profesionálů a naším evropským amatérstvím. Z toho všeho vypadala naše devátá skupina nakonec nejlépe a měla nejsilnější konkurenci. Už při posouzení v předkole mi bylo jasné, že se jdeme s Gessi jen proběhnout a obě jsme to tak pojaly. Vítěz skupiny nemohl být nikdo jiný, než maltézský psík, jež vyhrál BIS v Luxembourgu i BIG na Evropské výstavě v Tullnu. A také to tak dopadlo. Geska mi ale udělala velkou radost a předvedla se s velikým nadšením a bez chybičky, za což jí zase čekaly piškotky. Pak už ale nastalo rychlé balení a hurá na cestu do Prahy se zvědavostí, jak se po belgickém úspěchu umístíme „doma“ v Mladé Boleslavi.

Chinese Crested Dog
Hairless and powderpuff
Posuzovala/ Judge: Tatjana Urek, Slovenia

Class	Dog	Result	Owner
P-TM	Dedicate Top Model de Rama (HA)	V3	Vincent-Schmid Eva
	Dallas Little Champs (PP)	V1, Golden Junior	Laurent-Gaudin P.Ch.
	Deserwind Little Champs (HA)	V2	Saltarocchi David
P-TO	Dallas Island Shangri-La (HA)	V1, res. CAC, res. CACIB, Golden Challenger	Laurent-Gaudin P.-Ch.
	Rialo Mandarin of Moonswift (HA)	V2	Saltarocchi David
	Glen Glos Cast No Doubt N´Co (HA)	V3	Keller Monika
P-TS	Ch. Oriental Jokes Simply the Best (HA)	V2	Vincent-Schmid Eva
	Ch. Cody z Haliparku (PP)	V1, CAC, CACIB, Golden Winner	Brychtova Libuše
F-TD	Sugar Germanika (HA)	VN1, Golden Puppy	Vincent-Schmid Eva
	Addicted to Love at N´Co (HA)	VN2	Haberbusch Frederique
	Oriental Jokes Valiance (HA)	VN3	Michaux Patricia
F-TM	Gioia Mia de Gabritho (HA)	V1, Golden Junior, Best Junior, BOD Junior	Thoma Gabriela
	Oriental Jokes Veline (HA)	V2	Haberbusch Frederique
	Moonswift Perfect Peach	abs.	de Ruyver Pascale
	Dare to Dream of N´Co (PP)	VD3	Keller Monika
F-TO	Oriental Jokes Unica for You (HA)	V2	Vincent-Schmid Eva
	Celestial (HA)	V3	Saltarocchi David
	Orchidey Orca od Chlpíků (HA)	V1	Bregenzer Regina
F-TS	Ch. Bohemian Supreme de Gabritho (HA)	V2, res. CAC, res. CACIB	Thoma Gabriela
	Ch. Gessi Modrý květ (HA)	V1, CAC, CACIB, Golden Winner, BOB	Brychtová

Splněna kvalifikace na Crufts 2006:
Gioia Mia de Gabritho
Ch. Cody z Haliparku
Ch. Gessi Modrý květ

 24.7.2005, Výsledky - L. Brychtová,. Foto: Hanuš Brychta