Mezinárodní výstava

Zalaegerszeg - Maďarsko - 13. července 2002

Z mých reportáží jistě víte, že mě lákají takzvané "dvojvýstavy", což jsou obvykle dvě mezinárodní výstavy za jeden víkend, pořádané blízko sebe ve dvou různých státech. Přesně to byl i případ výstavní kombinace Zalaegerszeg - Oberwart, čili Maďarsko - Rakousko, konané druhý červencový víkend 2002. Mě, manžela i naše psíky tentokrát čekalo mnoho nového. Především jsme se vydávali na cestu v neobvyklé sestavě. K Akimovi Hvězda z Podmok, Gessi Modrý květ a Arnoldovi Malyshka Airin se přidal desetitýdenní pufíček Cody z Haliparku, kterému jsme zatím nevybrali nového majitele, a také půlroční labutěnka Bravery z Haliparku, jejíž pánečkové nám jí svěřili na 3 prázdninové týdny. Nechat mrňata doma nepřipadlo v úvahu a tak cestovala s námi. Ku cti oběma nutno říci, že byli v autě neuvěřitelně hodní, v hotelu způsobní a na výstavě okouzlující. Do naší smečky zapadli, jako by tam patřili od jak živa. Braverka se k nám vrátila jako domů a Cody v ní okamžitě našel parťáka na hraní i rošťárny. 

Páteční červencový provoz Praha-Jihlava-Znojmo kupodivu nebyl nijak dramatický. Jen na přechodu v Hatích jsme čekali na odbavení rakouskou stranou téměř hodinu (autobusy a kamiony blokovaly průjezd osobních automobilů k celništi). Večerní průjezd Vídní ze severu na jih se obešel bez zácpy, i když o protisměru platil opak. Než jsme minuli dlouhé řady aut, mohli jsme si prohlédnout, jak se v Rakousku opravují silnice a upřímně řečeno, vyslali bychom sem příslušnou delegaci z Čech na školení. Od 20.00 do 5.00 je na určené silnice nasazena ohromná síla techniky i lidí v několika oddělených úsecích. Zatímco první stoj frézuje vozovku, druhý nakládá a odváží odpadní materiál, třetí už místo čistí a připravuje podklad, další asfaltuje, následující  válcuje a poslední po těch všech uklízí. Vytrvalým tempem s minimálními prostoji tak vzniká nová silnice, po které jsme se v neděli večer v 18.00 zcela bez problémů vraceli! 

Až pojedete někdy do Oberwartu nebo Szombathely, nezapomeňte odbočit na 111 kilometru dálnice A2 na Oberwart, jako my. Mou nepozorností jsme si cestu vylepšili "zkratkou prodlužovačkou" a k Oberwartu jsem nabrali téměř 20 minut zpoždění. Na hranice do Maďarska už to nebylo daleko, ale další silnice ve výstavbě (tady v noci nepracoval nikdo) a téměř kilometrová objížďka po neupravené šotolině nám jízdu neulehčila. Na hranicích jsem si vybavila loňský zážitek, kdy jsem se kvůli dlouhé celní kontrole převlékala do výstavního oblečení už v autě, líčila se při pohledu do zpětného zrcátka a obouvala se venku, za zjevného zájmu znuděných turistů. Na výstaviště v Szombathely jsme loni, díky loudavým maďarským úředníkům, dorazili o hodinu později a zachránilo nás jen to, že číňánci šli na řadu uprostřed startovního pole. Letos jsme přes hranice nespěchali, protože hotel v Szombathely nám dostatečně kvalitně zajistila cestovní kancelář Lavaza (pí Tuháčková), ale i tak tu byla při pěti autech a půl hodině čekání pěkná nuda. Když jsme se konečně dostali na řadu, Gessince právě došla trpělivost a začala poštěkávat. To probudilo Braverku a Codyho, kteří začali kňourat (už toho měli také dost). Kontrola našich pasů trvala dalších 8 minut. Ani nás nepřekvapilo, že chtěl celník otevřít kufr od auta a já jen čekala, zda ho osazenstvo klece (Akim a Gessi) dopáleně seřve, že je ruší. Psíci byli hodní a na podivného pána vrhli lehce otrávený pohled. Celník, zřejmě inspirován pohledem na nahatá stvoření, požádal o veterinární doklady. Z pěti očkováků jsem mu v první várce podala čtyři. Podíval se na svazek žlutých knížeček a zřejmě mu došlo, že si v nich maďarsky nepočte. Bez otevření mi je vrátil a s kývnutím nás propustil. Po paměti jsme ve 23.00 zastavili v rozpáleném Szombathely u hotelu Claudius. Psíky jsme vyvenčili v přilehlém parku a spěchali na kutě. Pokojík byl, dle očekávání, útulný, jen na čokoládových bonbónech pro hosty si pochutnávaly hordy pilných mravenečků faraónů. Vyhodila jsem je z nočního stolku i se sladkou hostinou, aby se za chvíli nesápali pejskům ani nám do večeře. Usínali jsme za tlumeného duc duc z místní diskotéky, za halasu zpěváků maďarských populárních písní z parku (v plátěném stanu se tu cosi slavilo) a za vzdáleného dunění hromu. Bouřka hotel minula bez následků, jen se z 28 °C ochladilo na 26 °C. 

Ráno jsme si mírně přivstali, abychom vyvenčili a vykoupali pejsky, (z pátku na sobotu jsme tu spali snad jediní se psy), posílili jsme se vydatnou maďarskou snídaní a v pohodě ujeli asi 50 km do Zalaegerszegu. Můj manžel tu byl loni sám se psy a s Jirkou Pospíšilem, takže využil své znalosti místa a zaparkoval "téměř u kruhu". Pravda, parkovné 10 EUR nás v prvním okamžiku téměř porazilo, ale po domácích účastnících chtěli pořadatelé tutéž sumu ve forintech. I letos se výstava konala na sportovním stadionu a v jeho hale. Číňánci měli uvnitř připravený pěkný kruh s kobercem, který tvořil povrch celé, slušně klimatizované haly. Brzy se ukázalo, že výstava má jen dva nedostatky. Jeden smutný - hodně nevalná čistota a prostředí WC (převlékat se tu dá jen těžko), a jeden zvláštní - nikde neprodávali k jídlu lángoše. Program zahajovaly sličné mažoretky v modrých uniformách - radost pohledět. Posuzování osmi čínských naháčků měla dle propozic i ve skutečnosti na starost paní Martha Heine z Německa. Jak je o rozhodčích z uvedené země známo, posuzovala přísně povahy a jakékoliv náznaky nestandardního chování (strach nebo jen "předvedení ve stresu") znamenaly snížení známky. Ačkoliv se jednalo postavou o jednu z největších rozhodčích, s jakými jsem se zatím setkala, byla ke psům velice vlídná, jemná a chovala se k nim naprosto přirozeně a uvolněně. Skoro se zdálo, že posuzuje jaksi mimochodem. O to bedlivěji však psy hodnotila. Při pohledu do katalogu jsem měla značné pochybnosti o tom, že Gessi dosáhne na nejvyšší titul, pakliže je ve třídě otevřené fena německé majitelky. Obávala jsem se ale zbytečně, neboť výsledné rozhodnutí paní Heine bylo v dané situaci naprosto korektní. Německá fenka nezvedla ocásek, zatímco Gessince výstava vyhovovala a chodila bezvadně. V závěrečném souboji o vítěze plemene jsme svedli další "domácí" bitvu, ve které byl úspěšnější pánský kolektiv - Akim a můj manžel. "Ti dva nám ale nasazují laťku, viď Gessi", špitala jsem s úsměvem do ucha své fenečce. Akim splnil větší část mého víkendového přání - stal se interšampionem a šampionem Maďarska. 

Protože jsme museli čekat na závěrečné soutěže IX. skupiny FCI, došla jsem přihlásit ještě pár (velké poháry od sponzorů vypadaly lákavě :)). Vždyť jsem Gessi a Akimovi slíbila, že využiji každou vhodnou příležitost ke zdokonalování jejich předvedení a k nabírání zkušeností. Pan rozhodčí Hartmann György přes den posuzoval molosská plemena, z čehož mi plynulo, že mrňousům z devítky asi moc nakloněn nebude, což se v soutěži párů také projevilo. Akim s Gessi odvedli skvělou práci a udělali mi opravdovou radost. V obrovském finálovém kruhu (přes celou halu!) výtečně chodili, nesli stejně ocásky i moc pěkně stáli. Ke dvěma obrovitým německým dogám, k velikým černým novofundlákům a zcela shodně vybarveným lhasa apso se na stupně vítězů tentokrát nevešli. 

Doprovodný finálový program v Zalaegerszegu byl překvapivě zajímavý. Nejprve dvě známé písničky pro diváky v podání mladé sympatické dvojice zpěváků a pak nápadité, atraktivní a zajímavé představení maďarských národních plemen. Skupina chlapců a děvčat předvedla obecenstvu choreograficky originálně zpracované ukázky výcviku poslušnosti na rytmickou hudbu a pak prvky výcviku s nádechem maďarského folklóru. Jejich vystoupení bylo živé, mělo spád, vynikající návaznosti a bylo vidět, že celou skupinu baví. Po vzoru programů na Cruft´s v Anglii nebyly opomenuty ani děti z obecenstva, které asistovaly při držení obručí skákajícím psům. V hloučku českých vystavovatelů jsme si jen povzdechli, jaká je škoda, že u nás nikdo nic takového na mezinárodních výstavách nedělá. 

Devátá skupina měla silnou finálovou sestavu a minimálně deset možných krásných vítězů. Jedním z nich byl i bílý královský pudl, kterého jsem prohlásila za vítěze už ve chvíli, kdy nám, půlhodinu před nástupem na finále, prošel kolem klece. Paní Heine vybrala do užšího výběru šest z mnou tipovaných jedinců: pekinéze, shih-tzu, lhasa apso, trpasličího černého pudla, velkého bílého pudla, čivavu a s překvapením pro mě i Akima, který mezi všemi chlupatými psy se svými tmavými puntíky a bílou chocholkou vynikal. Po podrobném posouzení na stole i v pohybu je tady vyhlášení vítězů. Už při předchozích soutěžích jsem si všimla, že jsou vyhlašována jen dvě místa a tak jsem stran naší účasti na bedně byla absolutně v klidu. Byla jsem přesvědčená, že od toho jsou tu jiní. Teď, s odstupem času, se mě neptejte, zda mě s Akimem volali na druhé místo maďarsky, německy nebo anglicky a nechtějte ani vědět, jak jsem tam došla, protože to nevím. Jen si pamatuji, že jsem měla v krátké době podruhé nádherný pocit štěstí a plnění čehosi až neskutečného. Akim dokázal ze svých čtyř titulů vítěze plemene stát třikrát na druhém místě v IX. skupině FCI! To je skvělá bilance. V neděli večer jsem se navíc telefonicky dověděla, že právě v době, kdy Akimek úspěšně soutěžil ve výstavním kruhu a kdy stál na stupních vítězů, narodila se po něm v Praze jeho třetí štěňátka. Sedm psích miminek (ch.s. od Kimovy boudy - viz vrhy po Akimovi) tak dostane do vínku další tatínkova výstavní ocenění a dva šampionáty navrch. Pevně doufám, že jim Akimek předal i něco ze své výjimečnosti.

Po výstavě jsme beze spěchu vyvenčili psíky v lese před Szombathely (všichni si nasbírali do chlupů malé zelené kuličky, které jsme pak celou hodinu vyčesávali), nakrmili je v hotelovém pokoji, dali jim k dispozici své postele o odešli jsme s manželem slavit krásný den zaslouženou večeří. V jedenáct hodin jsme se vtěsnali mezi nahaté spáče na svá lůžka a usnuli téměř ihned. Budík nás probral v 1.00 na příjemné noční venčení (Cody je maličký a potřebuje čůrat častěji). Vlahá letní noc, tu a tam v dáli přes oblohu blesk, mírný vánek a teplo tak akorát. To je Maďarsko, jehož letní výstavy mám opravdu ráda. (Reportáž z Oberwartu ZDE).

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Martha Heine (Německo)

Ch. Akim Hvězda z Podmok splnil podmínky pro udělení titulu Interšampion a Maďarský šampion a ve finále IX. skupiny FCI obsadil 2. místo

15. 7. 2002 - Ing. Libuše Brychtová