Mezinárodní výstava

Zagreb  - Chorvatsko - 9. března 2002

Od soboty 9. března 2002 mi do cizojazyčného slovníčku přibyl další zajímavý pojem – Kineski kukmasti pas, což chorvatsky neznamená samozřejmě nic jiného než čínský chocholatý pes. K tomu, abyste si i vy poslechli originální výslovnost, stačí pár maličkostí: přihlásit své psy na výstavu například Záhřebu, ujet něco přes 750 km přes Rakousko a Slovinsko až do Chorvatska a pak se dát do řeči s diváky. Mimochodem rozumět je jim vcelku slušně, i když náhodou neumíte jiný cizí jazyk. Čeština a chorvatština si nejsou tak úplně vzdálené. A kdyby to nestačilo, pak vězte, že anglicky tu opravdu mluví kde kdo. 

Mě do Chorvatska nalákaly nejen dvě mezinárodní výstavy, konané na jednom místě za jediný víkend (první v sobotu, druhá v neděli), ale také relativně sympatická trasa s převahou dálnic. Pravda, minulý týden jsme jsme si téměř 3/4 cesty vyzkoušeli na nečisto (do Záhřebu se jede přes Graz, kde jsme soutěžili minulý víkend), další kousek byl tréninkem na podzimní Maribor (to je Slovinsko, kde jsme naposledy byli v roce 1993) a zbytek je, jak se říká, co by kamenem dohodil. Žije-li snad někdo v dojmu, že pojede s číňánkem do Záhřebu na výstavu proto, aby tu byl sám a pohodlně si odvezl všechny tituly, musím ho vyvést z omylu. Od letošního roku tahle teorie přestala platit! Sobotní katalog čítal 12 číňánků a nedělní dokonce 14. Členové výstavního výboru prý nad přihláškami nevěřili vlastním očím, neboť naše plemeno doposud patřilo mezi zdejší naprosté rarity. A teď najednou tohle! Pohled do katalogu stál také za to. V rodičovských generacích se to jen hemžilo slavnými pojmy: Blandora, Jokima, Movalian, Prefix, Gingery´s a samozřejmě Modrý květ. Barvy českého chovu hájili 4 číňánci českých majitelů a 3 číňánci zahraničních majitelů. Mně místní drbací šuškanda v průběhu výstavy donesla, že Akimův soupeř ze třídy nedorazil proto, aby si nepokazil reputaci multišampiona. Oficiální informace zněla: únavová indispozice z cestování. Také mě pobavila poznámka jednoho z mnoha kolemjdoucích českých kynologů: "Jé, ona je tu malá Gessi. Tak to si nikdo ani neškrtne". Zdá se, že si Gessinka svými úspěchy postupně buduje zajímavou pověst.

Sobotního posuzování se ujala pohledná makedonská rozhodčí Eleonora Minova. Tmavovlasá, sympatická, usměvavá, ve vyšívaném oblečení připomínajícím její zemi, s báječně milým přístupem ke všem psům a s důsledným posouzením pohybu. Pečlivě sledovala chody ze všech úhlů (aby ne, když má aprobaci i pro skupinu X - chrty!) a u všech osrstěných jedinců na stole zkontrolovala i "podvozek" (rozumějte tomu tak, že si je postavila na zadní, aby viděla, zda mají dokonale rozčesaná i bříška a slabiny a u fen se dívala, zda nehárají). Tak jsme jí sledovali od 10 hodin dopoledne až do 16 odpoledne, kdy jsme šli na řadu. V našem kruhu měla totiž připraveno k posouzení 94 psů (ano 94, nejde o překlep!) a našich 12 číňánků tenhle maratón uzavíralo. K perličkám patří fakt, že Gessi Modrý květ, s číslem katalogu 1177 (druhý den jí čekalo číslo 1144, pěkné, že?), byla v sobotu úplně posledním zapsaným psem, kterým končil výstavní katalog. Tiše jsem doufala, že poslední zůstane jen na papíře a nikoliv ve výsledcích výstavy. Do odpoledne bylo daleko a tak jsme objevovali taje zdejšího výstaviště. Pro psíky jsem našla skvělé místo na venčení (mezi prázdnými výstavními pavilony na oplocené ploše, kde se mohli dosyta na volno a na sluníčku vylítat), s manželem jsme ochutnali výtečné výrobky zdejší pekárny (teplé škvarkové placičky, broskvové, meruňkové, višňové a vanilkové minišátečky) a navštívili i výstavu květin a potřeb pro dům a zahradu v sousedním pavilonu. Mě zbyl čas i na to, abych se po delší době zašla podívat k některým kruhům na některé své oblíbené rozhodčí. V době, kdy konečně došlo na posuzování našeho plemene, začaly už v těsném sousedství našeho kruhu finálové soutěže, čímž se předvedení našich psů stalo také dokonalou prověrkou pevnosti jejich povah. Hlasitě hrála hudba, tančily mažoretky, zpíval dětský sbor, moderovalo se samozřejmě na mikrofon, kolem sousedícího kruhu se srocovaly lomozící davy a část diváků volně procházela i naším kruhem, neboť si probíhajícího posuzování v tom rámusu ani nevšimla. Inu na výstavách musí být člověk i pes připraven opravdu na všechno. Ku cti paní rozhodčí nutno říci, že i tenhle, poněkud hektický závěr, zvládla s bravurou sobě vlastní a my jsme k finálovým soutěžím nastoupili všichni v klidu a v čas. 

První výstavní den si musel při finálových soutěžích číňánků všimnout snad každý. V soutěži o Nejlepšího dorostence hájili naše barvy hned tři zcela nové "naděje". Mně svěřil pan Blumel svého hairless pejska You´re my Man of Honeycroft, zvaného Fredie, a musím se pochlubit, že nám to po chvíli vzájemného seznamování docela šlapalo, on sám předváděl svou fenku Zaru a pan Nemanic měl na starosti fenečku českého původu Brenthill (její přezdívku také znám, ale neprozradím). Soutěž bohužel posuzoval rozhodčí, který je specialistou na VII. skupinu FCI a na rovinu řečeno, o číňánky ani jediným pohledem nezavadil. Zato Jasněnka rozhodnutím paní Heidi Kirsbichler opět skvěle bodovala mezi nejlepšími mladými, mezi nimiž zvítězil okouzlující pomeranian. Mimochodem, ráno, ještě před zahájením posuzování, jsem právě téhle majitelce pomeraniana řekla, že její pes je zaručeným vítězem skupiny (mám na to dokonce svědky). A ono se tak doopravdy stalo! Devátou skupinu FCI, kde soutěžila Gessi s dalšími držiteli titulu BOB, posuzoval norský rozhodčí Rodi Hubenthal. Ačkoli vybral vcelku netradiční finalisty, například lvíčka, francouzského buldočka či cotonka, bylo na první pohled zjevné, že naháči nejsou jeho "šálkem oblíbeného čaje". Nu což, tak zase jindy. Gessi odkráčela středem a zvesela, aby si mohla jít oddychnout před druhým dnem. Soutěže skončily hodně po 19. hodině a do postele blízkého hotelu Zagreb jsme s maželem i psíky padli po večeři a venčení ve 23.30. Ráno v 6.00 nás čekalo koupání a druhý výstavní den. Tak čtěte dál.

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Eleonora Minova (Makedonie)

Výsledky z neděle 10.3. 2002 v Záhřebu najdete ZDE.

13. 3. 2002 - Ing. Libuše Brychtová