Mezinárodní výstava

Berlín  - Německo - 20. dubna 2002

CACIB Berlín aneb Jak jsme jeli do Německa pro "véďasa".

Tato výstava mi zřejmě nebyla od samého začátku souzena. Snad šlo bylo varování osudu. Právě v den, kdy jsem výstavu zaplatila, proběhla večerními zprávami informace o tom, že přes německé hranice není možno projet s autem, které má černá skla. Zrovna taková, která, jako naschvál, na autě mám. Obvolala jsem tedy ihned všechny známé vystavovatele s nadějí, že by mě tam mohl někdo odvézt. Nikdo se tam však nechystal. Na shánění jsem měla více než měsíc čas a tak se mi podařilo sehnat paní od jiného plemene, která mi odvoz přislíbila. Když jsem si týden před odjezdem chtěla vše potvrdit, řekla mi, že psa sice nepřihlásila, ale naše domluva platí, protože se tam stejně chce jet podívat. A když nadešel pátek 19. 4., ona dobrá duše mi oznámila, že nikam nejede. Napjatou situaci pomohla vyřešit Jitka Hořáková, která mi zavolala ohledně našeho společně plánovaného odjezdu na nedělní výstavu ve Wieselburgu. Po té, co jsem jí svěřila svůj problém, nabídla mi, že zařídí, aby mě tam odvezl její bratr. Stalo se vám někdy něco tak nečekaně milého? A tak jsem ve tři ráno ujížděla do Litoměřic, kde na mě čekal Jitčin bratr. Cestu jsme zvládli bez problémů a našli jsme i nádherné veliké výstaviště, které bylo více než dobře značené. Na parkovišti to vypadalo, že nevybírají žádné poplatky. Jaké však bylo naše překvapení, když každého nechali vyjet ven pouze po zaplacení sedmi euro. Také kruh č. 6, ve kterém jsme měli být, jsme našli hned. Kolem něj již posedávali majitelé číňánků a na rozdíl ode mě vypadali celkem klidně, přestože ve všech kruzích již byli rozhodčí i zapisovatelé a v našem stále nikdo. Když už leckde posuzování začalo, dověděli jsme se, že se máme přesunout ke kruhu č. 4. Ten v reálu sice existoval, ale dle plánku v katalogu tam dnešní den vůbec neměl být. Když se nakonec vše zorganizovalo, nastoupili šarpejové a my jsme měli dost času se připravit. Posuzoval německý rozhodčí pan Joachim Weinberg. Kdo znal skazky o jeho úplatnosti a nadržování Němcům, nikam nejel. Zřejmě proto jsem tam z cizinců byla jen já a jedna Polka (a to i u ostatních jím posuzovaných plemen). Teď opožděně lituji, že jsem nedala na zkušenosti z dob, kdy jsem vystavovala afgánské chrty, a především na radu, že posuzuje-li v Německu německý rozhodčí, není radno prozradit, že jsem z Čech, jinak nemám šanci obstát. Heppy byla ve třídě sama a vzhledem k jejím kvalitám jsem si byla titulem naprosto jistá. Pan rozhodčí mě z mých snů velmi rychle probudil. Přítomno bylo 17 čínských chocholatých psů (10 naháčků a 7 pufíčků). Osrstění jedinci nebyli zrovna nejkrásnější a tak od rána spočinul nejeden obdivný pohled na naší Heppy a mnohokrát jsem odpovídala na otázku, odkud jí mám. Všichni si mysleli, že je z Polska, ostatně na to se mě ptali hned ráno u vchodu u přejímky. Ostatní vystavovatelé byli velmi milí a přátelští a přestože německy neumím vůbec a anglicky špatně, snažili se se mnou za každou cenu komunikovat a velmi je zajímala kosmetika, kterou na srst používám. Tu správnou jsem ale stejně neprozradila. Při dlouhém čekání se mi vybavovaly rozdíly v atmosféře cizích výstav a těch našich. Jistě to mnozí z vás sami zažili, ale v cizině jsem dosud neviděla u kruhu různé pletichaření, ani to, že by někteří lidé obíhali jiné, včetně rozhodčích, a něco do nich hučeli. Mezitím už na nás přišla řada. Obešly jsme (já a Heppy) kolečko a už mi pan Weinberg něco povídal. Německy neumím, jak již jsem zmínila, ale týkalo se to chůze. Nevěděla jsem však, chce-li zrychlit či zpomalit. Zeptala jsem se ho anglicky, co tím myslel. Usmál se a zeptal se anglicky: "Jste z Polska?" Hrdě jsem odpověděla, že z Čech. Ó já prosťáček! Co jsme měli upravit na chůzi, to už jsem se nikdy nedozvěděla. Rozhodčí si nechal Heppy postavit na stůl a začal s diktováním posudku. Výsledná známka - Velmi dobrá. Němci, kteří před tím fenku obdivovali, začali nesouhlasně pískat, ale nedalo se nic dělat. Paní z Polska mi po té řekla, že i ona dostala otázku, zda-li z Polska pochází a ne :"Odkud jste?". Přestože její fenka byla krásná a má údajně osm CACIBů, dopadla stejně jako my. Útěchou mi nebylo ani to, že dva místní dostali dokonce dobrou. A můžeme se jen dohadovat, zda-li rozhodčí viděl chybu ve psech, ve státní příslušnosti či jen chtěl umést cestičku pro získání nejvyšších titulů německé fence. Nicméně panu Weinbergovi nelze upřít, že se psy samotnými zacházel velmi jemně a citlivě a s místními vystavovateli se v kruhu dokonce objímal! Do Německa určitě ještě pojedu, ale bude-li v propozicích uvedeno toto jméno, pak určitě ne. Vím, že mám velmi kvalitního psa a proto nemám zapotřebí výsledky nijak tajit. Píšu vám tuhle reportáž, jako poučení. A jak říkají afgánáři, u tohoto pána řekněte, že jste třeba z Portugalska a svůj pravý původ zapřete. Jistě budete mít více štěstí. Třeba mi to někdy sami povíte.

Posuzoval: Joachim Weinberg - Německo
Čínský chocholatý pes - Hairless

24. 3. 2002 - Ilona Dandanová