Klubová výstava ATK MEOE |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Budapešť - Maďarsko - 19. května 2002 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Tentokrát začneme trochou přehledů a vysvětlivek. ATK je zkratka Maďarského klubu asijských a malých plemen psů, který sdružuje pestrou paletu 39 plemen (první reportáž jsem o ATK psala loni ZDE). Letošní klubové výstavy, se zadáváním titulu Klubový vítěz, se zúčastnilo 272 psů 21 plemen takto: 6 bišonků, 10 boloňáčků, 17 kavalírů, 24 čivav (z toho 6 krátkosrstých), 5 cotonků, 30 francouzských buldočků, 21 havaňáčků, 6 japan činů, 20 čínských chocholatých psů (12 bez srsti, 8 osrstěných), 6 lhasa apso, 1 lvíček, 14 maltézáčků, 11 mopsů, 11 malých německých pinčů, 11 pekinézů, 16 sharpeiů, 4 shiba inu, 21 shih-tzu, 9 špiců, 2 tibetští španělé a 27 tibetských teriérů. Jak vidno, číňánci se stali pátým nejpočetnějším plemenem výstavy. Po 211 domácích Maďarech a 19 Rakušanech bylo 12 českých vystavovatelů třetí největší skupinou ze zahraničí. Výstavy se zúčastnilo 61 zahraničních majitelů se psy. Posuzovalo 7 rozhodčích: z Maďarska Kiss Ibolya, Bánhidi Pálné a Kaminer Zsuzsana, z Rakouska Uschi Eisner, ze Slovinska Urek Tatjana, z Rumunska Dr. Schill Roberto a z Austrálie Carmyn Kingston. Výstava se konala ve sportovní hale v centru Budapešti, začala přejímkou v 8.00, posuzování zahajovalo v 10,30 a akce skončila v 19.00, kdy byla dolosována tombola katalogových čísel a kdy předseda Klubu výstavu uzavřel pozváním na podzimní Alpen-Adria pohár. A nyní s námi vítejte na klubové výstavě našima očima. Předehrou k výstavě v Budapešti se stal hotel, ve kterém jsem s manželem, Arníčkem, Akimkem, Geskou, kamarádkou Luckou a její shih-tzu "Sluncem" spali dvě noci - z pátku na sobotu a ze soboty na neděli. Na sobotní mezinárodní výstavě jsme byli autem během pěti minut a na nedělní klubové během deseti. Tak blízko jsme bydleli. Útulný malý penzionek našel manžel s pomocí internetu. Na prospektu vypadal moc pěkně a sliboval výhled do zahrady. Ve skutečnosti stál u silnice, zleva u jeho zdí byl autobazar a z dalších dvou stran železniční trať. Inu, tak to někdy dopadne, když člověk neví, do čeho jde. Nutno ale říci, že bydlení bylo útulné, čisté a personál ochotný, avšak mluvící převážně maďarsky a jen pár slov německy. Okna byla dobře zvukově utěsněná, takže jsme se vyspali i přes hutnou železniční dopravu. Drobnou chybičkou na kráse se ukázala býti sprcha. Proč? Pokaždé se ptáme, zda má pokoj sprchu a na vykoupání naháčů nám postačí i sprchový kout. Jenomže ta sprcha musí mít ohebnou hadici a musí jít sundat od stropu, aby bylo možné psíky umýt! Zdejší "sprcháč" disponoval jen napevno zabudovaným sprchovadlem, což nás donutilo k nevídané akci. Psíky jsme museli provizorně umýt v umývadle, pokud jsme se nechtěli koupat s nimi. Kupodivu jsme to přežili všichni, aniž by se kdokoliv utopil. Moje dnešní rada tedy zní (snad mi paní Pawlowská vypůjčení její věty promine): "Ptejte se i na to, jakou mají v hotelu sprchu nebo si jí vozte sebou!" Na klubovou výstavu jsme dorazili v klidu, po snídani, odpočatí a až kolem deváté hodiny. Zaparkovali jsme hned vedle vjezdu a vyložili drahocenný živý náklad. U haly samotné stáli ve dveřích profesionálně vyhlížející chlapíci bodrých postav, kteří dohlíželi na hladký průběh veterinární kontroly, s návštěvníky plynule konverzovali i v angličtině a vzápětí každému vstupujícímu upevnili na zápěstí umělohmotný proužek tak, jak se to dělá při velkých koncertech pro evidenci pohybu návštěvníků. V ten moment jsme vstoupili do jiného světa. Hned u dveří jsme na základě vstupních listů (na nich samozřejmě nechyběla podrobná mapka Budapešti i místa výstavy) dostali igelitovou tašku s katalogem, s obálkou a katalogovými čísly, s propozicemi na několik výstav, s tužkami, balíčkem cukrátek a pryžovými pískajícími zelenými žabičkami pro psy. Vzápětí na nás dýchla vlídná atmosféra haly. Jako první věc jsme zaregistrovali stojany s nepřeberným množstvím květin. Neinformovaný návštěvník by mohl zaváhat, zda si náhodou nekoupil vstupenku na Flóru Olomouc. Kolem stěn stály prodejní stánky a stoly s občerstvením, na stěnách visely vlajky pořádajících klubů - Královského pudl klubu a ATK. Uprostřed haly bylo umístěno osm různě velkých kruhů. Tři patřily pudlům a pět plemenům ATK. Celá hala byla pokrytá měkoučkým, dobře přilepeným kobercem, který v našem podvědomí vzbuzoval domácí atmosféru. S trochou štěstí se nám podařilo zabrat místo přímo u vstupu do našeho kruhu a později se ukázalo, že i místo na přesném rozhraní přípravného a hlavního kruhu pro Best in Show, takže jsme celý den výtečně viděli. Po naší pravici se pod záplavou pohárů prohýbalo několik slavnostně vyzdobených stolů. V čele haly jsme spatřili pódium a aparaturu s ozvučením. Na protější straně sídlilo informační a klubové centrum a vedle něj občerstvovací stánky. V každém kruhu byl připraven stůl pro personál a rozhodčího s květinovou výzdobou a cenami pro vítěze (poháry, stužky, kokardy), vedle pak upravovací stolek na posuzování malých plemen. Kruhy od sebe byly odděleny jen nízkými dřevěnými a spíše symbolickými plůtky, proloženými opět květinami. Výstavní katalog obsahoval některé zajímavé nápady. Každé plemeno bylo kromě názvu představeno i obrázkem, rozhodčí měli stanovený časový rozpis posuzování, součty zástupců plemen doplnily i součty vystavovatelů z jednotlivých zemí. Zahájení výstavy proběhlo na pódiu, takže všichni viděli, komentář zazněl v maďarštině a angličtině, tudíž mu rozuměla i většina zahraničích návštěvníků a akce se zúčastnil i viceprezident MEOE, který přidal na váženosti celé výstavě. Zahajovalo se, jak jinak, než maďarskou národní hymnou a představením sboru rozhodčích. Číňánci šli v našem kruhu číslo tři na řadu jako první (mimochodem od peruánů nebo mexičanů opět nikdo nedorazil). Rumunský rozhodčí Dr. Roberto Schill posuzoval s lehkostí, grácií i s úsměvem. Ke psům byl vlídný, k majitelům vstřícný a jeho rozhodování mělo spád. Stejně jako předchozí den, byli i tentokrát číňánci rozděleni podle variet a titul Klubový vítěz se zadával stejně jako na našich výstavách - pro obě variety zvlášť. Pro zisk titulu vítěz plemene pak pro změnu platil vzor "Banská Bystrica", což znamená, že i ten byl udělen každé varietě. I díky tomuto počinu pořadatelů se podařilo Gessince s menším rizikem získat její dvacátý titul BOB a tím pádem i prestižní Dunajský pohár. Jeho držitel musel získat vítězství v plemeni na obou výstavách (v sobotu na MVP a na dnešní klubové). Podle potvrzení, které evidovala výstavní kancelář, bylo letos takových šťastlivců ze všech klubových plemen jen deset. Cen pro vítěze bylo nepřeberně. Za výbornou modrá stužka (lemovaná a s poutkem na pověšení) se zlatým potiskem "výborný" a znakem MEOE, za CAC maďarská tricolora s potiskem, červená kokarda se zlatým středem, vyrytým názvem a datem výstavy a ještě malý červenozlatý pohár!, za Klubového vítěze veliký zlatomodrý, asi dvoukilový pohár, za BOB stojánek ve tvaru plamenu s rokem, znakem Klubu a titulem. Poháry pro šťastlivce na stupních vítězů byly obrovské a pro každou kategorii jiné! Na majitele veteránů čekaly dokonce mobilní telefony! K propagaci našeho plemene přispěl znovu pan Blümel, jehož pěkný nahatý pejsek You´re my man of Honeycroft měl skvělý víkend když i tentokrát obsadil druhé místo v Best in Show dorostenců. Ch. Akim Hvězda z Podmok zvítězil v Best in Show vítězů třídy otevřené, neboť zvlášť soutěžili i vítězové mezitřídy, šampionů a jedinci s titulem interšampion. Pokud žijete v dojmu, že šlo o nějakou "podřadnou podsoutěž", nenechte se tímto zdáním mýlit. Vždyť s Akimem soutěžili i držitelé titulů Klubový vítěz a BOB. Vstupenkou do kruhu bylo jen získání CAC v dané třídě, bez ohledu na vyšší tituly. Přiznám se, že mě rozhodnutí Dr. Schilla šokovalo v dobrém slova smyslu. Už jsem si nějak moc zvykla na to, že obvykle vyhraje Gessi, přestože i Akim má své kvality. Vždyť ve třech případech ze čtyř, kdy nastoupil do finálové soutěže, stál vzápětí na stupních vítězů. Dokázal to i tentokrát a rozšířil tak naší sbírku o nejtěžší pohár a pětikilový pytel krmení pro šampiony. Úspěchy čínských naháčů korunovala Jasněnka Powder od Chlpíků, která navázala na loňský podzimní úspěch Gessi a rozhodnutím australské rozhodčí získala titul reserve Best in Show ATK (Gessi loni obsadila v Best in Show 3. místo, ale tehdy se soutěžilo dohromady se zástupci Pudl klubu!).Jak se říká: "Za dobrou práci, zasloužená odměna". V Budapešti to platilo po celý den, protože vystavovatelé a návštěvníci měli zdarma k dispozici občerstvení (sendviče, obložené chleby, pečivo sladké i slané atd.) i různé nealkoholické nápoje. (Proto to odlišení účastníků, pomocí pásků na rukávech!) V jednu hodinu po poledni byly na pódiu slavnostně nakrojeny dva ohromné patrové marcipánové dorty se svíčkami - jeden pro Klub pudlů, druhý pro členy ATK. Na všechny návštěvníky se dostalo vrchovatě a dlužno dodat, že dorty byly opravdu vynikající. Po skončení posuzování předal předseda klubu pan Máté obrovské kytice květin dvěma nejstarším dámám rozhodčím - paní Kaminer a paní Kaló. Učinil tak s elegancí sobě vlastní a se zjevně vysoce zvládnutým společenským bontonem. V pauze před začátkem finálových soutěží zazpívala na pódiu nám neznámá zpěvačka (mohla to být klidně obdoba naší Věry Špinarové) a maďarské návštěvníky rozesmál kvartet zpěváků, bavících je parodiemi známých písniček. Proslulou Gottovu Lady Carneval vystřihli pánové na jedničku a postarali se tak o milou zábavu i nám. Po ploše se mezitím proběhl personál, který vše přestavěl a také pán s vysavačem, který zbavil koberec všech nečistot. Závěrečné soutěže měly spád díky nápadům, s jakými byly zorganizovány. Ze dvou! přípravných kruhů, umístěných na protilehlých stranách hlavního kruhu, nastupovali střídavě finalisté Pudl klubu a ATK. Stupně vítězů byly též postaveny dvojmo, takže si nikdo nepřekážel, nevadil a nezdržoval. V moderování se plynule střídalo několik schopných konferenciérů z řad pracovníků MEOE, ATK a rozhodčích, takže nevznikaly žádné prostoje ani zbytečné pauzy. Nechyběly fanfáry pro vítěze ani "Super Best in Show", kdy se utkali vítězové BIS Pudl klubu, ATK a klubu teriérů (ti soutěžili celý den v sousední hale). Po hudebně taneční vložce následovala další zajímavost výstavy. Tou byla tombola, kdy se ze všech katalogových čísel losovali výherci hromady neuvěřitelných cen. Tentokrát šlo o postýlky pro psy, pelíšky, přepravky, pryžová prasátka a slepice, misky na krmení, přepravky, vodítka a pochopitelně velké pytle krmení. Před začátkem losování nám nebylo jasné, zda uprostřed haly vzniká nový prodejní stánek nebo zda ty haldy věcí mají opravdu najit své šťastné majitele. V 18. hodin pak vypukla pro zbylé finalisty, členy všech klubů a návštěvníky "Guláš párty", přičemž porce gulášku představovala půllitrovou misku originálního maďarského pokrmu s masem, noky, brambory, paprikou a samozřejmě čerstvým bílým chlebem. Díky této pohostinnosti jsme dojeli domů sice unavení, ale v jindy nevídané pohodě. Na závěr výstavy ještě dostala úplně každá přítomná dáma krásnou žlutou růži a rozhodčí po lahvince drahocenného tokajského vína. Možnost venčení psíků na obrovském hřišti a v přilehlém lesoparku bylo pověstnou třešinkou na dortíku vydařené akce. Rozloučili se s námi po celý den bedliví pracovníci bezpečnostní agentury a my jsme vyrazili na šestihodinovou cestu domů. Věřím, že jsem vám nabídla obrázek akce, o jaké se nám v Čechách zatím ani nesní. Něco podobného chce organizační talent, nápady a schopné lidi. Kdyby snad někdo tvrdil, že je to otázka peněz, nevěřte mu. ATK má totiž jen kolem 300 členů. My se do Maďarska zaručeně znovu vrátíme, protože na takovéhle výstavy se prostě nezapomíná.Posuzoval: Dr. Roberto Schill (Rumunsko) Čínský chocholatý pes bez srsti
Čínský chocholatý pes osrstěný Jasněnka Powder od Chlpíků splnila podmínky titulu Maďarský šampion mladých. Blahopřejeme. 21. 5. 2002 - Brychtová |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||