Jedeme
Tato výstava se, jako jedna z posledních letošní výstavní sezóny, konala stejně jako vždy na nitranském výstavišti Agrokomplex. Pro mého psa Casanovu Pupo Haichi (Casiho), i pro mě, to byla první příležitost zúčastnit se výstavy v zahraničí (i když to bylo Slovensko, které by někdo mohl stále považovat za „skorotuzemsko“), takže jsem se těšila na nové zážitky již dlouho dopředu…

Naše cesta začala něco po půl šesté ráno na parkovišti jednoho velkého obchodního centra, kde jsem měla sraz s chovatelkou Světlanou Chlpíkovou. Jakmile jsme přeložily věci z auta do auta (na místo mě vezl taťka…), vyrazily jsme z Brna na cestu dlouhou 182 km (podle mapy). Tentokrát jsme jely přes celní přechod Hodonín-Holíč, kde nebyly žádné problémy s odbavením. S přibývajícím světlem se začala rýsovat vyhlídka na docela příjemné počasí (bylo sucho, čas od času se na nás usmívalo sluníčko, což ale nezměnilo fakt, že zavládl podzim a tudíž i chladno…). Asi po 2,5 hodinách jízdy s jednou přestávkou jsme vjížděly do Nitry. Auto jsme zaparkovaly mimo výstaviště, naložily psy do klecí a vydaly se dovnitř. Po vyzvednutí desek se všemi náležitostmi jsme se vydaly hledat „náš“ pavilon M3. Byl velmi dobře schovaný, takže při příjezdu mezi budovy jsme viděly všelijaká písmena, jen to naše nikde. Na výstavišti jsou sice orientační tabule, ale ta, na kterou bych viděla, byla vtipně ukrytá za stromem. Po chvíli váhání jsme odbočily vlevo, což se ukázalo jako správná volba. Vzápětí už jsme vjížděly do veliké a příjemně vytopené haly.

Výstaviště
Velmi mě zarazil fakt, že pořadatelé prostor zmenšili na polovinu pomocí zábradlí a tím zmenšili prostor pro vystavování, i když byla k dispozici tak rozsáhlá plocha. Kruh číslo 16, ve kterém posuzoval maďarský rozhodčí Tamás Jakkel také číňánky, byl podle mě docela chytře umístěn v rohu haly, takže vzniklo větší místo kolem a moc sem nepronikal chladný vzduch z téměř neustále otevřených dveří. Již o půl deváté bylo u našeho kruhu docela plno, takže nezbylo nic jiného, než zaparkovat v druhé řadě natolik chytře, aby věci nebránily nikomu v průchodu. Po vybalení pár základních potřeb jsem se rozhlédla po přichystaných kruzích. Ve většině z nich byl na podlaze koberec (i v našem), jinde alespoň pruh uprostřed. Co se velikosti týče, byly kruhy spíše malé než akorát, což byla myslím škoda, protože mnozí psi se nemohli předvést v pohybu tak dokonale, aby vynikly všechny jejich přednosti. A to jen proto, že jakmile se rozeběhli, už museli brzdit…

Po malém rozkoukání po okolí a prozkoumání katalogu jsem z klece vylovila svého ospalce, abych ho seznámila s prostředím a malinko naladila na vystavování, které má tak rád (několikrát jsem se s ním účastnila soutěží Junior Handling, kde se předváděl s velikou chutí a radostí). Když jsem byla spokojená s jeho náladou, vrátila jsem ho do klece, kde zase nerušeně pokračoval ve spánku. Po chvíli přicházeli další vystavovatelé a hala se nezadržitelně plnila. Získali jsme tak nové sousedy v podobě Ginna Čin Čin Pet a jeho paničky, se kterou jsem si povídala mimo jiné o cvičení s číňánky, protože ti jsou velice talentovaní nejen v agility, ale ani tradiční poslušnost jim nedělá problémy. Na vykládání i jiné činnosti bylo dost času, protože před námi byli posuzováni bostonští teriéři, brabantíci, bruselští a belgičtí grifonci. Tudíž 20 psů, než přišli na řadu mladí z řad nahých číňánků, kteří zahajovali přehlídku 17 přihlášených naháčů a 15 labutěnek.

Ukázkové agility
Do začátku posuzování zbývalo víc jak čtvrt hodiny. Proto jsem se odvážila vzdálit a řádně vyvenčit Casiho, který měl na sobě jeden ze svých oblečků, aby mi neprochladl. Tím ale přilákal spousty pohledů a jednoho fotografa zaujal natolik, že si ho chtěl vyfotit snad ze všech stran a to malému ušákovi dělalo nesmírnou radost. Poté jsme nerušeně pokračovali do haly C, kde byly k vidění ukázky agility v podání kynologů z Bratislavy. Svého rozhodnutí, na chvíli se posadit a shlédnout několik parkurů postavených pro kategorii mini, jsem vzápětí litovala. Casi totiž předvedl své ukázkové „kuňkání“, kterým se normálně dožaduje pozornosti nebo nějaké oblíbené činnosti, mezi něž tento sport zřejmě počítá, a nebyl k utišení. Už jsem chtěla jít pryč, abychom nerušili, ale bylo ohlášeno přestavování a malá přestávka na parkuru. Neodolala jsem jedinečné příležitosti a když se parkur na chvilku uvolnil zkusila jsem se zeptat, jestli bychom si ho mohli jednou také přeběhnout. K mému podivení nám to bylo povoleno a tak jsem za chvilku stavěla naháčka na start jednoduchého kursu jen tak pro pobavení… Nikde žádné zónové překážky, slalom stačili uklidit, takže zbyly jen skoky a tunel. Nicméně v publiku to malinko zašumělo a ozvalo se i pár hlasů nevěřících. To už ale Casi vyrážel s vervou sobě vlastní k první překážce, pak další a další. Ukázkově proletěl zahnutý tunel, ještě pár skoků a byli jsme v cíli. Naháček si tak vysloužil potlesk a ukázal, že naháč opravdu umí… Hned jak jsme doběhli jsem si vzpomněla, proč tu vlastně jsme a pelášila jsem zpět k výstavnímu kruhu.

Posuzování
Měli jsme ještě dost času, tak jsem dala pejska ještě odpočinout a šla jsem se podívat na výsledky našich předchůdců, které byly psány na tabuli. Abych pravdu řekla, malinko mi ztuhnul úsměv při pohledu na napsané známky. Jak se zdálo, byl pan rozhodčí velice přísný, ohodnocením „velmi dobrý“ rozhodně nešetřil, párkrát sáhnul i pro dobrou. Musela jsem se uklidnit tím, že jsme na první výstavě a tak to jdeme vlastně jen zkusit. Pozorovala jsem pana rozhodčího chvíli při práci, abych zhruba věděla, co nás čeká. Posuzování mu šlo pěkně od ruky, mělo svůj systém: nastoupené psy nechal oběhnout 1-2 kolečka, psi do postoje, postupně si pejsky obešel a zamlaskal na ně, na stole je důkladně prohmatal a zkontroloval vše, co potřeboval, při posuzování v pohybu vyžadoval tam a zpět, předvedení do kruhu a postoj. Když posoudil všechny jedince individuálně, nechal si předvést celou skupinu a postupně určoval pořadí. Z  analýzy posuzování mě vytrhlo volání vedoucí kruhu, která si již řadila mladé číňánky. To byl pokyn také pro mě, abych šla Casiho naposledy přečísnout, navnadit na kapsičku s piškoty a vpravit sebe i psíka do nálady. V mezitřídě jsme se setkali s Britonem True Pazzda, který byl o mnoho zkušenější a tak nám tvořil kvalitní konkurenci. Nevím, jak chodil Briton, protože jsem se plně soustředila na svého psa, ale můžu říct, že jsem na Casiho velice pyšná, protože se předváděl na volném vodítku i pěkně stál,. Jediné, co mu moc nevonělo, byla prohlídka na stole, kde párkrát uhnul, ale jinak bojoval statečně a já jsem moc ráda, že mu to napoprvé tolik šlo. V dalších třídách se někde strhnul boj o tituly, jinde titul nebyl zadán. BOB si nakonec vychodila mladá fenka Meluzína Alexa Lachesis paní Šimovičové, čímž byla udělána tečka za dopoledním děním.

Junior handling 
Odpolední soutěže se konaly v hale C. Vše začalo ve 13 hodin předkoly Junior Handlingu, které se na Slovensku formou trošku liší od těch u nás. Začínalo se I. kategorií (9-13 let) a asi za 3/4hodiny nastupovala II. kategorie (14-17 let). Před vstupem do kruhu bylo mladému vystavovateli přiděleno číslo podle katalogu a s jeho pomocí probíhalo bodování. Paní rozhodčí a komentátorka výstavy v jedné osobě (Viera Staviarska) nechala před nastoupením do kruhu každého představit sebe i předváděné plemeno do mikrofonu a pak začalo, pro diváky zábavnou formou, samotné soutěžení. Prvním úkolem bylo uvedení psa do výstavního postoje, pak následovalo předvedení ve skupině, kde bylo důležité, aby rozhodčí psa vždy viděl (stejně tak i v postoji). Poté všichni nastoupili na střed a následovalo mnoho záludných otázek, které měly zjistit znalosti o předváděném plemeni, výstavách, chovu a jiných záležitostech. Za jakékoliv pochybení byly strhávány body, ztráty byly hlášeny mikrofonem, tudíž měl každý přehled, jak na tom je. Hned následovalo individuální posouzení v pohybu, tentokrát do tvaru písmene „T“, které je považováno za nejobtížnější figuru. Proto paní rozhodčí vyzvala publikum, aby vystavovatele podpořilo potleskem podle toho, jak se jim bude líbit. Casi chodil na volno a vzorně jako panenka, mrkal na všechny okolo, mával ocáskem a snažil se co mohl, aby získal lidi na svoji stranu. To se mu povedlo a mohl si opět užívat tolik milovaný potlesk. Na závěr jsme všichni oběhli kolečko a těšili jsme se na pozdější finále, kde měla být vyhlášena první tři místa, přičemž nebylo nic jasné, neboť víc vystavovatelů mělo plný počet bodů. Já jsem si nedělala moc veliké naděje na úspěch, protože v porovnání s tamní konkurencí jsem byla naprostý nováček.

Úspěch českého číňánka
Ve finále přišly nejprve na řadu soutěže o nejkrásnější pár a chovatelskou skupinu, až potom junior handling. Po vyhlášení I. kategorie došlo i na nás starší. Všichni jsme měli oběhnout kolečko a nastoupit na střed, kde paní rozhodčí demonstrovala zásadu, že vystavovatel nikdy nesmí zakrývat výhled na psa. Pak došlo na vyvolání tří nejúspěšnějších. Paní Staviarska vyhlásila dvě jména a zbývalo jen poslední, jehož vyhlášení řádně zdramatizovala dlouhou pauzou. V ní jsem Casimu špitala, jaký byl šikovný, že vše dnes tak hezky zvládnul a že už pojedeme domů. Do toho paní rozhodčí skočila nahlas proneseným mým jménem!! Bylo jasné, že jsme ve finále a že si dnes domů odvezeme pohár!! Sebrala jsem všechny síly, dostavila se k okraji kruhu, kde mě slovně podpořili lidé, kteří Casimu drželi palce od rána, a já jsem čekala na další slova paní rozhodčí. Jsme třetí… Hurááá… Poprvé jsme opravdu uspěli a mě to nedá, aby mi neukápla slzička štěstí, když jsem Casiho stavěla k cedulce s třetím místem a krásným modrým pohárem. Z kruhu Casi odešel hrdě po svých, ale pak jsem mu musela dát milion pusinek za jeho úžasný výkon a malinko jsem ho umáčela…To ale ještě nebylo vše, co číňánci v Nitře dokázali. V soutěži o nejkrásnější mladou fenu se ve velké konkurenci umístila na nádherném druhém místě Meluzína Alexa Lachesis a dokonale tak potvrdila, že jí BOB náleží právem. Z výstavy jsme odjížděli po vyhlášením BIS, kde vítězství připadlo anglickému buldokovi. Doufám, že se příště v Nitře uvidím i s vámi a stane se to pro vás stejně nezapomenutelným zážitkem, jako pro mě.

S pozdravem Jana Kvíčalová

Čínský chocholatý pes bez srsti