Zahraniční výstavy 2002

Bratislava  - Slovensko - 2x CACIB - 24. a 25. srpna  2002

Dvě mezinárodní výstavy na jednom místě, to je téměř záruka značného zájmu vystavovatelů. Však se jich každý den bratislavské výstavy sešlo téměř 2500. Výstaviště Incheba má příští rok přivítat návštěvníky Evropské výstavy, a tak je každá zde konaná výstava mezinárodní, vlastně jakousi generálkou. Tu letošní krapítko ovlivnily povodně - pořadatelům "uplaval" parník, na kterém se měla konat slavnostní párty. Ale jinak bylo výstaviště nad vodou a průběh výstavy ovlivnila jen a pouze její organizace. Loni jsem obě bratislavské výstavy vynechala (byla jsem v Oradey a v Debrecenu), ale pro letošek jsem naší nedělní účast pojala jako trénink právě na Evropskou výstavu 2003. Sobotní výsledky mi zapsala Ilona Dandanová (Děkujeme jako vždy!) a neděli už jsem viděla pěkně na vlastní oči. V pavilonu A1 nás čekal nevelký kruh s pruhem koberce napříč plochou a v neděli kruh s asi metrovým kovovým roštem, kterému bylo radno se vyhýbat. Teplota v pavilonu byla přijatelná, ale podle slov účastníků loňské výstavy to bylo tím, že i venku bylo snesitelně. Můj odiv patřil Ing. Matyášovi, který, stejně jako řada jeho kolegů, musel zvládnout posoudit přes 80 psů! Posuzoval velmi důkladně, prověřoval i povahu psů pomocí pískacího balónku a svá rozhodnutí majitelům zdůvodnil. Jeho posuzování neslo evidentní stopy mnoha zahraničních zkušeností a to je jen dobře. Výstava začala o půl hodiny později a finálové soutěže téměř o dvě. Ale o tom se ještě zmíním v závěru.

Čínských chocholatých psů se sešlo na slovenské poměry požehnaně - 48: 32 naháčů a 16 labutěnek. Abyste měli zajímavější pohled na výsledky, srovnala jsem tentokrát oba dny vedle sebe. Mnohdy je to dost zajímavé pokoukání. Dvoudenní akce umožňují majitelům psů i jisté taktizování, například, pokud to jde, přihlásit psa na každý den do jiné třídy. Někomu risk vyšel, někomu ne. Ale v tom je kouzlo výstav. Podle toho, co jsem měla možnost vidět si myslím, že se s předvedenou konkurencí o něco lépe popasoval ing. Matyáš. Neváhal použít snížené známky a když už je udělil, bylo to na místě. Abych byla přesná a někdo si to nevyložil jinak: jeho hodnocení velmi přesně vystihlo mou osobní představu o výsledku posuzování, a to včetně toho, co napsal do posudku Akimovi i Gessi. Zjednodušeně by se dalo říci, že až na pár výjimek, se MVP v Bratislavě zúčastnila většina současné české výstavní a chovatelské špičky. O to cennější byly získané tituly. Výrazně zabodoval vrh "G" Modrý květ, když si v sobotu odnesl CACIB a BOB Gremi (+ res. CACIB v neděli) a CACIB Gerrya a v neděli BOB Gessi. Modrokvěty doplnila ještě Heppy se sobotním res. CACIB a Eyllin s 2x CAC. Nedělní res. CACIB si odnesla česká odchovankyně rakouské majitelky Jasněnka Powder od Chlpíků CACIB psů německý Ch. Di Gabriellas Otis. 

Tradičně se zmíním o psech, kteří mě něčím zaujali. Bonifácio Avokaduh plynule vyspívá v krásného psa a jeho vyrovnaný výkon v obou dnech to potvrzuje. Věřím, že k přínosům chovu na Slovensku, a možná i u nás, se stane momentálně patnáctiměsíční pufíček importovaný z USA Quantara Whisper at Bonita. Má zajímavou barvu (tricolor s převládající bílou), výrazně jemnou srst, krásně modelovanou hlavu a výborný pigment očí i nosu. K líbivým jedincům patří i sedmnáctiměsíční naháček Esaul Cathryn´s Shabash (Vellar Pljus Junio x Elizaveta), se kterým jsem se osobně seznámila minulý týden v Rumunsku. Už tehdy jsem řekla, že slovenskou konkurenci by klidně strčil do kapsy. Měla jsem pravdu, neztratil se ani mezi českou špičkou a dobře se na něj dívalo. Další zajímavým psem je Ch. Zholesk Cocos, import z Ruska v majetku paní Thoma z Rakouska, ovšem po obou rodičích z ch.s. Sasquehanna (otec Witraz, matka Eskapada). Od výstavy v letní Nitře mi padla do oka Meluzína Alexa Lachesis, která patří mezi slovenskou špičku. Stojícíma osrstěnýma ušima upoutala labutěnka Nadzieja Germanika (Gingery´s Krimson N Clover x Mamona Germanika). Nebýt vítězné Heppy Modrý květ, která měla asi tak dvojnásobek srsti, jistě by si titul ze třídy také odnesla. Di Gabriellas Otis, šedý elegantní hairless pes (foto najdete v galerii z Amsterodamu č. 2), výborný třetí ze světové výstavy (Moonswift Prince Dante x Vanessa Van Jo Van) je rozhodně pěkným a kvalitním psem, jen bych mu přála o něco méně zvlněnou srst. Svým CACIBem z neděle potvrdil, že pan Pospíšil pro svůj vrh "F" zvolil kvalitního otce (zmíněný anglický Moonswift Prince Dante). Nakonec nemohu vynechat zmínku o Gremim Modrý květ. Ti, kdo ho viděli, museli obdivovat jeho bezkonkurenční osvalení, jež získává díky tréninkům agility (má úspěšně složeno již pět zkoušek!). Vyvážený kompaktní pejsek předvedl, že i u čínských naháčů by se mohl začít používat pojem "Krása a výkon". Samozřejmě mě potěšil úspěch Gessi, která potvrdila své kvality bez ohledu na značný počet silných konkurentů.

A teď pár oblíbených perliček z akce. Mě samotnou čekalo perné ráno. Už od pondělka, týden před výstavou, jsem věděla, že patřím mezi "neplatiče". Neměla jsem totiž vstupní list a tak jsem do Bratislavy zavolala. Slečna v telefonu byla velice milá a opravdu příjemná. Sice mi sdělila, že mou platbu stále nemají a že budou chtít na výstavě 1050 Kč zaplatit znovu, ale jinak jsme si pěkně pohovořily. S ohledem na to, že jsem poplatek uhradila bankovním převodem a prostřednictvím internetového bankovnictví (což je jedna z nejrychlejších operací vůbec), nepadalo do úvahy, aby na Slovensku peníze ještě neměli. Přesto jsem si nechala vytisknout potvrzení o tom, že peníze z mého účtu odešly ve stejný den, kdy jsem je poukázala a potvrzení jsem ihned odfaxovala do Bratislavy se žádostí o vyřazení ze seznamu dlužníků. Ze sobotní výstavy jsem měla hlášku, že jsou u přejímky a u pokladny fronty, takže nás s manželem čekalo vstávání v pět hodin a v 7.30 už jsem stála před halou. Katalog a desky mi vydali na vstupní list s uvedením dluhu bez mrknutí oka! Kdybych se sama nepídila po tom, že mám něco platit, nikdo by mě na nic neupozornil, až z kruhu by mě zase poslali zpět. To by ovšem bylo už před posuzováním a já bych byla na mrtvici. A co potom dělají cizinci, kteří neumějí slovensky? Na informacích mě našli v počítači, stále v seznamu neplatičů, a poslali do pokladny. Tady mě opět našli v počítači a mladý muž pravil: "Dáte nám 1050 Kč". Předložila jsem své doklady z banky včetně potvrzení a kopie faxu z pondělka. A dověděla jsem se, že jsou moje potvrzení pěkná, ale na jejich účtu moje peníze nejsou a tak musím zaplatit znovu. To už mi, ve vší slušnosti, došla trpělivost, a pravila jsem, že podruhé nic platit nebudu, neboť již zaplaceno mám a zeptala se, co s tím budou dělat. Laskavá paní v pokladně byla zjevně překvapená, že by měla něco řešit, ale iniciativně se znovu podívala do počítače. V tu dobu, jsem byla u pokladny stále jediná. Jak to tu vypadalo třeba v 9.30, to už jsem se zbaběle nešla ani podívat. Vzápětí jsem se podle počítače dověděla, že mám hlášené tři psy a jednoho mám ve spoluvlastnictví. Snažila jsem se vysvětlit, že hlášené mám jen dva psy, pár a inzerát. O inzerátu nic nevěděli (ten kupodivu ani nechtěli doplatit), ale psů se stále nemohli dopočítat. A to na bankovní převod píšu jména psů, plemeno, jméno své i rozpis plateb. Jen vlivem mé velmi vlídné, leč zjevné neústupnosti dostal ještě jednou slovo počítač. A ejhle! Moje platba byla připsána Brychtové Lucii! Pak už šlo vše jako na drátkách a dostala jsem i katalogová čísla. Celá procedura trvala 12 minut. Vlivem uvedené chyby nebylo moje jméno s adresou vedeno ani v abecedním seznamu vystavovatelů v katalogu. Ještě že jsem si zaplatila inzerát! Za dobře zvládnuté považuji označení kruhů (dostatečně velká čísla, umístěná viditelně ve výšce), tabulky s navigací ke kruhům nalepené po halách od vchodu až ke kruhu, tabule na výsledky i jejich psaní, průběh posuzování i vydávání medailí. U zápisu výsledků do PP byla fronta, ale vše šlo od ruky. Jen orazítkování všech dokladů bylo třeba trochu ohlídat. V jinak dobře zpracovaném katalogu byl zrovna u číňánků tu a tam zmatek. Občas neseděly variety, občas nebyl někdo ve třídě, do které psa nahlásil. Naštěstí s přeřazováním nikdo nedělal problémy a vše se podařilo dát do pořádku. Velice milé bylo zjištění, že námětem na plakát výstavy, katalog i diplomy se stal po jarním Nitracanisu opět čínský chocholatý pes. Zasvěcení poznali hairless psíka Family Song´s Hopkirk Lachesis. V tom se organizátoři bezesporu vyznamenali.

Stran organizace finálových soutěží se tentokrát vlastního komentáře zdržím. Použiji však některé výroky, které jsem za celý den postřehla kolem sebe. Finálový kruh byl umístěn do pavilonu C. Vše se dalo přečíst v katalogu, cesta byla značena. Před samotnou halou ale začaly zmatky. Do haly směli pouze návštěvníci bez psů a bez klecí a přípravný kruh byl venku u boku haly. Z toho jednoduše plyne, že vystavovatelé nevěděli, co v hale právě probíhá, a když šli vystavovat, nechávali své věci bez dozoru kdesi před halou. Začátek soutěží byl posunut téměř o dvě hodiny a provázela jej velká nervozita vystavovatelů. Od 14 hodin se v blízkosti přípravného kruhu tísnili majitelé párů i chovatelských skupin, mezi nimi vykulení psí dorostenci a spousta lidí, kteří byli na výstavě poprvé. Neustále se někdo ptal, kdy jde kdo na řadu a dlouho se vůbec nic nedělo. U vchodu do haly hlídali nekompromisní strážci pořádku a jeden pán, který měl na starost organizaci přípravného kruhu. Tomu patří můj obdiv, měl asi nervy ze železa. Pravda, s halou byl spojen vysílačkou, ale na vyvolávání účastníků neměl žádnou pomůcku. Třeba tabulku, jakou měli vedoucí kruhů pro předepsání čísel soutěžících. Připomínám, že jsme byli venku, před halou a vyvolávání bral nejčastěji vítr nebo rušil hluk. Než soutěže začaly, mnoho lidí ztratilo trpělivost i nervy a odjelo. Z davu jsem si vyslechla komentáře samotných Slováků. Většinou byly v jednom duchu: "Jestli bude takhle organizovaná Evropa, tak si trhneme tak akorát národní ostudu." Pravdou je, že jsem si rychle dokázala představit zoufalství zahraničních vystavovatelů a alespoň několika z nich, které jsem znala z jiných výstav, jsem se snažila pomoci. Na přípravný kruh zírali mnozí jako na zjevení. Mezi betonovými sloupy byly na šotolinu položeny kusy jakési hmoty, která tvořila divně pokroucenou "podlahu". Okolí tvořily hromady dřevěných palet, betonová podloubí a podivná zákoutí většinou nevalného vzhledu. Do této nádhery přicházeli věhlasní zahraniční rozhodčí v luxusních oblecích, aby předposoudili finalisty, kteří se kloudně v pohybu nemohli předvést ani náhodou. Někteří z nich pravděpodobně nevěřili vlastním očím, ale asi získali reálnou představu o možnosti vstupu Slovenska do EU. Mnozí vystavovatelé zničeně posedávali na dřevěných špaletách, klece přenášeli přes kovové mříže, do nichž jinak skvěle zapadávala kolečka, ti důvtipnější průjezdem několika jednosměrek přeparkovali svá auta co nejblíže k hale a pospávali v nich. Jedinou záchranou situace bylo počasí. Nepršelo, ani sem nepálilo sluníčko. Někteří nenapravitelní optimisté tvrdili, že :"Na Evropu to tu určitě bude zastřešené". Další organizační perlou byla skutečnost, že člověk se psem jednou stranou vešel do finálového kruhu a vyšel ven na úplně jiné straně haly. Ani já jsem na první pokus netrefila, kterým směrem mám hledat naše auto. Zkuste si představit, že máte přihlášený pár i chovatelskou skupinu, což jsou dvě kategorie soutěžící ihned za sebou. Než oběhnete halu, je po soutěži. A probít se do přípravného kruhu místem vstupu bez použití fyzického násilí nepřipadalo do úvahy. Po 17 hodině nabízelo zákulisí zajímavý pohled. Všude byl klid, kterému jsem se až divila, nikdo se nehádal, ani nepral. Vystavovatelé rezignovali, otupěli. Pan pořadatel začal konečně vyvolávat účastníky i v jiném jazyce, než jen ve slovenštině (za prvním rohem ho stejně nebylo slyšet a blíž se víc lidí nevešlo). Vydrželi jen ti nejodolnější. I řady diváků v hale prořídly. Pochválit je třeba komentátora závěrečných soutěží, snahu "napucovat" finálový program (jen ty mažoretky by nemusely sedět na výstavní ploše) a udělat ho atraktivní pro diváky. Tribuny v hale byly dobrým nápadem, ale jak sami diváci poznamenali, kdyby se tu něco stalo, pak by se uzounká schodiště a průchody jen po stranách staly docela pěknou pastí. A ještě poznámka k parkování. Vjezd byl ráno v 7.30 vcelku bez problémů. Nicméně příjezdová cesta je jednoproudá a dají se očekávat zácpy v pozdějších hodinách. Incheba je labyrint. Pokud nevíte, ve které hale je příjem psů (tuto informaci vstupní list neobsahoval), může se vám stát, že budete klece vláčet pěkný kus cesty po betonu a přes obrubníky. Podzemní garáže fungovaly jen pro ty, kdo si je předplatili. Shrnuto a sečteno: řada věcí se organizačně podařila, ale na to, že jde už o druhou generálku (první byla loni), je tu práce ještě až nad hlavu. A tím nemyslím odstranění nějakých zanedbatelných drobností. Tak nashledanou příště v Bratislavě a držme organizátorům palce, ať těsně před Evropskou výstavou dolaďují opravdu už jen maličkosti. Moc bych jim to přála.

Posuzovali:
 24.8.: Přieložny Rudolf (SR)
25.8.: Ing. Matyáš Jaroslav (SR)
(Vysvětlivky: XXX - nebyl do dané třídy přihlášen, neúč. - byl přihlášen, ale nezúčastnil se)

Čínský chocholatý pes bez srsti

Čínský chocholatý pes osrstěný

Titul Slovenský šampion mladých splnil Bonifácio Avokaduh.
Titul Slovenský šampion krásy splnila Eyllin Modrý květ. Blahopřejeme.

26.08.2002 - L. Brychtová