Aktuallizováno: 26.08.2008

* Dole příspěvky od našich čtenářů!

Otázku z nadpisu dostávám v poslední době tak často, že jsem se rozhodla napsat článek, abych si ušetřila základní informace většiny svých odpovědí. Důvodem, proč se takto ptáte, je, že čím dál častěji čtete v inzerátech: „Naháč, jediný pes vhodný pro alergiky!“ Jenomže ono to není tak jednoduché!

V době, kdy zápisy čínských chocholatých psů do plemenné knihy (konec roku 2007) atakují číslo 2300 (v posledních letech přes 350 zapsaných jedinců ročně), v době, kdy roste počet štěňat s rodokmenem spíše průměrné než nadpůrměrné kvality a kdy se geometrickou řadou rozšiřuje inzerce chovatelů štěňat bez průkazu původu, je každá rádoby „konkurenční výhoda“ dobrá. A za tu je třeba považovat i uvedené heslo. Ten, kdo se potřebuje „zbavit“ štěňat, vám slíbí hory doly, jen abyste si mrně hned vzali. „Chovatel sebevrah“, čímž myslím sebe, vám to bude trpělivě vymlouvat. Nedejte jen na líbezné řeči kohokoliv, ale prověřte si, zda to, co vám říká, je také pravda. I když jste alergici, máte nárok na stejně kvalitní a především zdravé! štěně, jako kdokoliv jiný. Cena by měla být lehce snížena v podstatě jen proto, že na výstavách mají čistí naháči o něco menší šance uspět na prvních místech. Pravdou ovšem je, že čistí naháči častěji patří k takzvaným „starším typům“, což jsou psíci vykazující i některé výraznější odchylky od požadovaného ideálu (kulatější hlavička, vystouplejší oko, slabší kostra atd.), ale dnes už to není pravidlem! 

Aby výklad nebyl jen jednostranný, zeptala jsem se na dlouholeté osobní zkušenosti jedné majitelky našeho štěněte:

Patříte mezi lidi, kteří mají alergii na psy. Co to pro vás znamená?

"Ano, patřím. Miluji psy celý život, ale jsem astmatička, která má bohužel i spoustu dalších alergií. Nejhorší je, že jsem alergická na psy! Naštěstí jsem postupně zjistila, že bezsrstá plemena psů snesu lépe než osrstěná a ukázalo se, že čínský nebo peruánský naháč s hodně jemnou kůží je plemenem, které mně může provázet mým komplikovaným životem. Ve finále jsem zvolila hodně nahatého číňánka a nelituji!"

Existují psi, kteří žádné alergie nevyvolávají?

"Ne, takové plemeno neexistuje, protože všichni psi produkují lupy (šupinky odumřelé kůže), sliny, pot i moč, což jsou látky, na které může být kdokoliv alergický. Alergii vyvolává alergen, za který jsou považovány výměšky roztočů žijící v prachu, zmíněné šupinky kůže, sliny atd. Alergická reakce se může projevit rýmou, kýcháním, svědivými či mokvavými puchýřky, olupováním částí kůže, bolením hlavy, slzením očí, únavou či vážnými astmatickými záchvaty. Není vyloučeno, že některá plemena psů produkují méně rizikových látek než jiná, čímž je možné, že řada lidí, alergických a psy, snese tato „méně riziková plemena“ lépe, pokud se současně řídí zásadami, které připívají ke zlepšení životního prostředí alergiků (viz níže). Do skupiny oněch „méně rizikových plemen“ lze zařadit psy bez srsti a psy hladkosrsté, kteří mají jen jednu vrstvu krátké srsti. Dejte si ovšem pozor, neboť žádná záruka „dokonale nealergického psa“ neexistuje! Rozmanitost alergií na domácí mazlíčky je převeliká a dlouhodobější soužití s nimi dokonce dokáže typ alergie změnit. Je podle mě  vyloučené najít plemeno psů, které by nezpůsobovalo alergie vůbec. Ale možná lze najít takové, které bude v konkrétním případě vyvolávat jen nepatrné alergické reakce. S ním pak bude moci dotyčný člověk, při dodržování určitých pravidel opatrnosti, zřejmě žít."

Jak a kde získat psa vhodného pro alergika?

"Nejlepší samozřejmě je, nemít žádné zvíře. Nicméně, pokud se někdo rozhodl si nějakého psa koupit a je ochoten riskovat své zdraví, pak ať čte klidně dál. Prvním krokem je výběr psa co nejméně rizikového plemene stran vykazované alergie a dalším pak zohlednění životního stylu celé rodiny. Potom nastane čas, najít některého z uznávaných chovatelů, případně chovatelský klub, daného plemene. Alergikům doporučuji: navštivte chovatele doma nebo v jeho stanici, seznamte se se všemi jeho psy, řekněte chovateli o svých alergiích a zeptejte se na vše, co vás zajímá. Psy si po svolení chovatele pochovejte, dejte jim pusu, zabořte nos do jejich srsti a dýchejte vzduch v místnosti, kde psi žijí. Naopak nechte psy, aby vám olízali holou kůži, zvláště na krku a na vnitřní straně rukou, kde je nejcitlivější. To všechno by mělo přispět k tomu, abyste dokázali vyhodnotit své alergické reakce na jednotlivá, vámi vybraná plemena. Možná se vám podaří domluvit s chovatelem, aby vám nějakého ze svých psů za předem přesně dohodnutých podmínek na pár dnů či týdnů půjčil. Mějte na paměti, že alergie na zvířata se mohou objevit nebo rozvinout po dvou i více letech!"

Můžete ze své praxe poradit, jak zlepšit životního prostředí v rodině alergika?

"Regulace množství zvířecích alergenů v bytě je velmi důležitou součástí soužití alergika a domácího zvířete. Uvedu vám některé příklady, jak vedu svou bitvu proti alergii na psy: 

• Psi nesmí do mé postele a samozřejmě ani do ložnice. Ve všech pokojích, kde spíme, máme nainstalovány zvlhčovače a čističky vzduchu, ústřední topení v bytě má kvalitní vzduchové filtry, které pomáhají udržovat čistotu vzduchu, proudícího domem.

• Používám přepravky a vodítka, abych udržela psy mimo poschodí s ložnicemi, je-li to nezbytné.

• Dům mám zařízený velmi jednoduše a tak, aby bylo možné snadno čistit podlahy ve všech místnostech a především tam, kde psi tráví většinu času. Nikde u nás nenajdete žádné velké plochy s koberci, které by mohly sloužit jako útočiště alergenů.

• Své psy koupu nejméně jednou týdně, používám pečlivě vybraný šampon, který je prevencí před přesušováním kůže psa.

• Často peru všechno: psí postýlky, deky, oblečky, měkké hračky. Každý týden také měním potahy na pohovce v obývacím pokoji, na které s naším dovolením psi lehávají. Peru je stejně pečlivě jako vše ostatní.

• Používám speciální vysavač s antistatickými filtry a se speciálním režimem čištění pro domy alergiků, často vytírám a úzkostlivě udržuji čistotu v celém domě.

• Zkouším na sobě všechny dostupné formy imunoterapie, určené pro různé druhy alergenů, včetně zvířecích, a používám nejmodernější metody anti-astmatické léčby. Bohužel moje snaha o snížení alergie na psy je v současné době méně účinná než na kočky, ale tematika nových experimentálních studií umožňuje doufat ve zlepšení i v této oblasti, snad v nepříliš dlouhé době."

Ze zkušeností chovatelky - L. Brychtové

Pravidelně se na mě obracejí zájemci z řad alergiků a požadují štěně čínského naháče, neboť slyšeli, že je jako jediné vhodné právě pro ně. Většinou se snažím jejich prvotní nadšení postupně převést do reality všedního dne. Vyptám se jich na typ a projevy jejich alergických potíží, vysvětlím jim všechna rizika, spojená s držením štěněte a pokud „projdou“ mým vstupním pohovorem, obvykle je pozvu k nám na osobní návštěvu.

Na slabší alergiky pouštím celou „dospělou“ smečku bez problémů, u rizikovějších typů postupuji velmi opatrně. Nejprve jim nechám v naklizené místnosti pohladit a osahat úplně nahatého veterána Aryana, po něm Cen-Ling, která má holé nožky a jen trochu bohatší chocholku, pak přijde a řadu Arnold, jako dobře osrstěný čistý naháč, a jestliže se i tak zdá vše v pořádku, nastoupí Akim a Gessi a přesun návštěvy do „psích prostor“. Je mi jedno, zda si nakonec vezmou štěně z mého chovu (obvykle ne, protože se snažím chovat výstavní jedince, s nimiž by alergici bohužel nikam nechodili) nebo je odkážu k jinému chovateli, který má ve vrhu čisté a co nejméně osrstěné štěně nebo štěňata. Důležité je, aby byli jako příští majitelé naháčka poučení a měli představu, jaké štěně mají shánět a čeho se mají vyvarovat.

Mezi majiteli číňánků znám například pána - astmatika, který zpočátku snesl ve své náruči jen čistě holé štěně (u nás se osypal už po kontaktu s nahatou Cen-Ling). Pak si pořídil čistého naháčka, kterému první dva měsíce doma holili hlavičku do hladka a dnes, téměř po roce soužití, pán chodí dokonce i na psí akce. To byl radostnější příklad, kdy své nesporně sehrála i psychika, jejíž bariéry dokázala rozpustilá fenečka postupně překonat.

Smutnějších případů, kdy alergik neodhadne své možnosti a kdy je přání silnější než rozum, mám bohužel víc. Jedním z nich je náš Akim Hvězda z Podmok. Vzala si ho paní, alergička, která doufala, že naháček bude jejím životním kamarádem. Během týdne však její alergie propukla s takovou intenzitou, že musela, ač celá zoufalá, štěně vrátit a pokud vím, dodnes nemá žádné zvířátko. Asi to bylo řízení osudu, protože Akim nakonec zůstal doma a jeho úspěchy všichni znáte.

Mým nejnovějším zážitkem bylo vrácení nahatého, leč výstavně osrstěného Froda, též z rodiny alergiků. Ačkoli jsem byla opakovaně ujištěna, že všechna absolvovaná zdravotní vyšetření držení psíka dovolují, život rodiny je na jeho příchod připraven a přítomnost štěněte nebude pro nikoho žádný problém, během několika dnů bylo vše jinak a já jsem bez váhání brala štěně zpět k nám domů a hledala mu nové majitele. Do lidí prostě není vidět a ani moje, mnohdy až příliš zvídavé, prověřovací metody nejsou všehoschopné. 

Snažím se každému alergikovi vysvětlit, že nejhorší variantou pro štěně je právě změna majitele v rizikovém období věku kolem 2-3 měsíců, jenomže někdy je to málo platné. Co se týče případného zapůjčení psa do rodiny alergiků, zatím jsem k takovému kroku nenašla ani odvahu ani dostatečnou sílu své nervové soustavy. Třeba to někdo vidí jinak, ale já své psy jednoduše nepůjčuji, neboť jsou stálými členy naší rodiny. Kdyby se snad našel nějaký zvláště bolestivý nebo dojemný případ alergika, možná, ale opravdu jen možná, bych zvažovala podobný krok právě se štěnětem, a doufala bych, že to psí mrně zvládne tak, aby v rodině už zůstalo. Ale to je zatím jen má teorie. 

A moje rady pro alergiky?

Především se vždycky poraďte se svým ošetřujícím lékařem!!! Neobcházejte ho! Předložte mu dostupné materiály o naháčích, diskutujte s ním, proberte možné varianty vývoje vašich reakcí, upravte společnými silami dávkování potřebných léků tak, aby příchod štěněte nenarušil dosavadní lékařský postup. Vykonáte tak mimo jiné i hromadu osvětové práce, neboť každý lékař, dostatečně informovaný o existenci naháčů, je jeho potenciálním majitelem.

Pravda, znám letitého chovatele mopsů, postupem času těžkého astmatika, kterému lékař doporučil všechny psy bezodkladně prodat a dotyčný prohlásil, že raději umře než by se svých miláčků vzdal! Žije dodnes i se psy, jen zdravotní pojišťovna nemá radost z jeho spotřeby léků.

Trpělivě hledejte „svého“ chovatele, který s vámi nejen pečlivě probere všechna pro a proti, poskytne vám veškerý chovatelský servis a dá vám uspokojivé odpovědi na všechny vaše otázky, ale také vám prodá štěňátko v duchu našeho seriálu Vybíráme štěně, i když nebude čekat, že právě vy s ním budete běhat po výstavách. Ale znáte to, jeden nikdy neví.

Jste-li silní alergici, zvažte, zda je pro vás vhodnější peruánský naháč nebo čínský chocholatý pes (jak se od sebe liší, najdete v článku Rozdíly mezi naháči). Pokud padne vaše volba na čínského chocholatého psa pak vězte, že byste měli shánět štěně variety hairless (jedno zda psíka či fenku, mazlí se oba stejně) a pokud možno „čistého naháče“ s minimem osrstění na hlavě, nožkách a ocásku. Taková štěňátka se ve vrzích samozřejmě rodí, jejich chovatelská hodnota není nijak snížena (může jít klidně o potomky superšampionů), jen na výstavách je obvykle porazí psí kolegové s hustějšími, a tudíž efektnějšími chocholkami. Ovšem i tady platí, že výjimka potvrzuje pravidlo! Však se zeptejte některých majitelů čistých naháčů – šampionů. Dva mám doma. Čínský naháč bez srsti (hairless) se totiž rodí i ve více osrstěných typech (uslyšíte pojem  mezityp - slabší, střední, silný - stanovený v závislosti na množství srsti rostoucí mimo požadované partie), což jsou štěňátka, vyžadující pro výstavní účely menší či větší doúpravu holením. U nich naprosto záleží na snášenlivosti alergika na to které množství srsti a je třeba postupovat vskutku obezřetně. Podívejte se tedy na fotografie a hledejte naháčka, který bude tím pravým jen a jen pro vás.

Přeji vám hodně štěstí a hlavně úspěšné životní setkání s vaším vysněným naháčkem! - Libuška

Užitečné odkazy:

• Stránky pro alergiky

• Víte, co je vlastně alergie?

• Novodobé alergie

• Kočky pro alergiky? 

• Alergici a zvířata

• Lepší zpráva z medicíny!

• A ještě jednou s optimismem!

• Mohou nás domácí mazlíčci nakazit? (se slovem odborníka!)

• Jaké jsou rozdíly mezi plemeny naháčů?

PS. Napište nám své zkušenosti o soužití s naháčky, rádi je sem přidáme. Také nás zajímá, s jakým jednáním chovatelů a lékařů jste se setkali a případně napište své rady dalším alergikům.

© Libuše Brychtová - 01.10.2003, aktualizováno 01.05.2008

Chtěla bych reagovat na článek „Je naháč opravdu vhodný pro alergiky“, neboť s touto problematikou mám osobní zkušenosti.

Pro mne jako pejskaře tělem i duší bylo vcelku ranou pod pás zjištění, že můj syn se narodil s astmatem. Znamenalo to, mimo jiné, odříct zamluvené štěně a vzdát se pravidelných tréninků v jezdeckém oddílu. Ale jelikož moje maminka trpí silnou alergií, věděla jsem, že tato nemoc vyžaduje velké přizpůsobení se potřebám takto postiženého člena rodiny.

V roce 1992 jsem objevila inzerát nabízející tehdy téměř neznámé peruánské naháče. Po poradě s alergologem (prý jediný způsob, jak to zjistit, je vyzkoušet – upozorňuji ještě jednou na letopočet) jsme se pro štěňátko rozjeli. Naštěstí pro nás a především pro štěně, reagoval syn velice dobře. Samozřejmě jsme vytvořili pravidla: psík nesměl k synovi do pokoje, důsledná hygiena apod. Od té doby je mezi členy naší rodiny stále několik peruánských naháčů, včetně tří odchovaných vrhů. Syn je dnes již bez léků a vcelku dobře snáší i osrstěné psy (německý krátkosrstý ohař, drsnosrstý jezevčík, špic apod.).

Na druhé straně musím však všechny, kteří s nadějí dočetli až k tomuto bodu, trochu zklamat, neboť moje maminka – alergička - má při přímém kontaktu i s nahými peruány alergickou reakci (svědění v očích, dušnost atd.), a to i přes to, že prvního našeho pejska si mohla dokonce bez jakýchkoli zdravotních problémů i pochovat.

Z pozice chovatelky (většina mých „dětiček“ je u alergiků) jsem se setkala s několika typy zájemců  o štěně určené pro alergika:

• ti pečliví nasávali informace z mnoha zdrojů jako houba, mnohokrát telefonovali, několikrát přijeli, někteří dokonce přivezli vyjádření lékaře, několik jich vzalo vzorek pro test (kožní stěr vybraného štěněte – aby pak nemuseli štěně vracet) a v konečném důsledku žijí se svým zvířátkem bez problémů

• ti, kteří trpěli alergií na jiné alergeny, štěně si pořídili a alergická reakce se dostavila později (třeba i po 5-ti letech) – majitelka fenku přivezla, ale po čtyřech dnech si ji vzala, že bude raději brát zvýšené dávky léků, než aby se jí stýskalo

• ti, u kterých se reakce projevila okamžitě při první návštěvě – někteří uznali sami, že jsou odkázání k životu bez psa, ale některé jsem musela tvrdě odmítnout – v zájmu jich samotných, ale především v zájmu svých štěňat

A nakonec pár postřehů od synova alergologa: záleží na tom, zda je zjištěna alergie přímo na srst nebo roztoče, sliny a kůži, i holý pes přinese na své kůži z procházky různé jiné alergeny, důležitý je způsob kontaktu alergické osoby se psem (kde je pes ustájen, kam všude smí, umytí rukou po každém kontaktu, olizování atd.). Krátká tvrdá srst je pro alergika horší, neboť se láme a její úlomky jsou dráždivější, všude se zapíchne a dá více práce ji odstranit, v některých případech je rozhodující také psychika.

Takže opravdu záleží na každém jednotlivém člověku a jeho reakci na konkrétní zvíře.
Co nejméně zdravotních problémů a hodně radosti s psími kamarády

přeje Světlana Beránková (03.10.2003)

P. S. A co se týká zapůjčování zvířat na zkoušku, jsem zásadně proti (vzhledem k povaze peruánů, jsou to členové rodiny a nakonec, dítě se také nikomu nepůjčíte, aby si vyzkoušel, jaké to je). Raději přivítám opakovanou návštěvu.

Ráda bych se s vámi podělila o svoji zkušenost ohledně alergie na pejsky.
Vlastně jsem se pravou příčinu alergie dozvěděla až v dospělosti, kdy jsme si s manželem pořídili štěně kokršpaněla a mě se alergie dost zhoršila (červená vyrážka, kterou v mém dětství lékařka rodičům vysvětlila tak, že ji přisuzovala alergií na citrusy čili vitamín C se změnila i v dechové potíže). Vyšetřením se prokázala pravá příčina alergie a to na zvířecí srst a prach. Po dlouhých diskusích jsme se rozhodli najít nový domov chlupatému kamarádovi, ač nám to bylo líto. Po čase jsme v jakémsi pořadu zaregistrovali rozhovor o naháčcích a alergicích. Byl to hlavní impuls zjistit si co nejvíce informací o těchto plemenech a rozhodli jsme se pro číňánka. Díky vstřícné a delší návštěvě u chovatelů naháčků od nichž našeho Matýska máme, jsem k mé radosti zjistila, že mi psík plně vyhovuje ohledně již zmíněné alergie. Mohu jen na závěr dodat, že Matýsek má řidší osrstění a tudíž je jeho úprava minimální. Co se týče povahy tohoto plemene, mohu ho jen doporučit. Je to neuvěřitelný mazlík a citlivá dušička. Jak vám rozveselí všední dny, o tom nemluvě, dokonce s námi spí v posteli a žádnou alergickou reakci nemám. Je nutno podotknout, že kvůli druhému alergenu na prach, člověk musí přizpůsobit i své bydlení (mohu doporučit zbavit se koberců a vyměnit je za podlahy omyvatelné a samozřejmě za dnes již dostupné antialergické lůžkoviny, které doma snadno vyperete). Velikou výhodou naháčků jako takových je, že je kdykoliv a snadno osprchujete a nakrémujete, a váš zvířecí kamarád je vždy čistý, což nám alergikům velmi usnadňuje život. Nyní mi nezbývá nic než vám všem popřát podobné zkušenosti a radosti s naháčky. 

S pozdravem Jiřina Stasiaková; 6.10.2003
Děkuji paní Ing. Brychtové za možnost napsat článek pro tyto stránky

Kníračka nás opustila a my byli asi 5 let bez psa. Moje potíže se poslední 2 roky výrazně zhoršily, nemyslím, ale, že by to mělo nějakou souvislost s absencí psa v rodině. Začala jsem docházet pravidelně na alergologii, léčit se a celou zimu jsem absolvovala vakcínovou léčbu. Kdo prožil, ví, co obnáší počáteční krok této léčby. Napíchají vám pod kůži různé látky-alergeny a tak zjistí, na co vaše tělo reaguje. Ten flek na kůži, který znázorňoval, jak moc jsem alergická na psy, byl dost velký, řekla bych jeden z největších…..  

Nicméně, hodně jsem tehdy zariskovala, ale neodolala jsem a pořídila do rodiny naháče, labutěnku.  Moje problémy se opět nijak nezhoršily, do půl roku přibyla ještě jedna nahatá holka. Majitelům naháčů nemusím určitě vysvětlovat, že obě psí slečny sdílí s námi manželské lože. Tu nahatou mám u těla pevně přilepenou, ať se hnu, kam se hnu. Přes den, jak si sednu mám ji na klíně, nebo aspoň těsně přimknutou k tělu. Pro některého alergika zřejmě nemyslitelné. Nechci dávat stejně postiženým nějaké plané naděje, ale chci jenom poukázat na to, že je to nutné vyzkoušet, hlavně týká – li se celá záležitost dětí. Určitě by měl každý, kdo uvažuje  o pořízení si psa, jakéhokoliv, vyzkoušet možnost se psem strávit nějaké časové období…2-3 dny.  Pokud se neprojeví výrazně nějaké kýchání, fleky po těle, nebo nedej bože problémy s dýcháním, můžete o novém členu rodiny uvažovat….v opačném případě doporučuji rybičky.

Tento rok po absolvování léčby vakcínami jsem (klepu na dřevo) tak říkajíc naprosto  v pohodě. Léto se přehouplo do druhé půlky a já dýchám volně, plný nos mívám opravdu jenom vyjímečně…tak 1x do týdne…no to je úspěch jako hrom. Tak nevím, je to zásluhou léčby, nebo mě zázračně vyléčily ty naše dvě sladké psí slečny??? Co myslíte? (Paní doktorky se pro jistotu ptát nebudu, já jsem jí totiž o tom, že jsme si psy pořídili tak nějak radši neříkala…) takže PSSSSSSSSTTTTTTTT.
Zdravím Pavla Fryková