Vystavování psů - 2. |
||||||||||
|
||||||||||
* Předchozí díl - Spolupráce Pohyb v kruhu Slíbila jsem vám, že si budete moci vybrat způsob, jakým vystavovat svého pejska. Nejdříve vám nabídnu nejčastěji používané způsoby vystavování psa v pohybu tak, jak je můžete vidět na výstavách. Při výběru se prosím podřiďte dispozicím svého psa, jeho exteriérovým kvalitám a tomu, co je pro něj nejpřirozenější. Měli byste se mě hned zeptat: Předně musíte znát standard plemene (CCD, PEN, XOLO) a porozumět jeho výkladu. To je alfa a omega celého snažení. Standard vám prozradí, jak má vypadat „ideální jedinec“, který sice neexistuje, ale všichni se popsané představě o jeho vzhledu snažíme chovatelsky přiblížit (někdo také ne, ale to v našem seriálu nebudeme řešit). Kromě standardu byste měli ovládat základy anatomie psa (to abychom se bez problémů domluvili, o které části těla se nad daným pojmem zrovna bavíme) a vědět, jaký je rozdíl mezi klusem, mimochodem, krokem a cvalem. Čím více znalostí budete mít, tím lépe! Za druhé musíte být schopní objektivně posoudit vzhled svého psa a zcela kriticky na něm najít všechny nedostatky, abyste s nimi mohli pracovat, a naopak, měli byste na něm objevit jeho hlavní přednosti, neboť ty se stanou vaší „zbraní“ proti soupeřům. Ve standardu musíte vyčíst i to, jak se má pes správně pohybovat (klusem, mimochodem, vydatně, lehce …), jak má nést ocas, jak držet uši, jakou vyžaduje úpravu, jak má celkově působit, atd. Než se dopracujete k výslednému poznání, čeká vás řada hodin studia nad fotografiemi jiných jedinců stejného plemene. Pro hledání předností doporučuji obdivovat vítěze a ty nejlepší, pro hledání nedostatků pak rozebírat psy s horším hodnocením. Dívejte se nejen na české jedince, ale učte se i v zahraničí, přestože tam mohou mít poněkud odlišný typ v rámci plemene. Důvodem, proč například na náš web dáváme maximum fotografií ze všech dostupných výstav i akcí je právě ten, aby se každý, kdo o to má zájem, mohl učit z co nejrozmanitější škály předvedených jedinců. Je to nejsnadnější cesta pro vzdělávání nás všech. Výstavní dispozice každého jedince tvoří nejen jeho exteriér, ale také jeho momentální kondice fyzická i psychická. Měli byste vědět, jakého pohybového rozsahu je váš pes schopen, zda mu svědčí rychlejší či pomalejší tempo, měli byste vypozorovat, jaká rychlost pohybu mu nejvíce „sluší“. Fyzická kondice se v průběhu roku liší a má na předvedení jedince nezanedbatelný vliv. Jiný je psík po prázdninách, kdy dva měsíce řádil na zahradě a denně naběhal spoustu kilometrů, jinak vypadá uprostřed zimy, kterou prolenošil zachumlaný v teplé dece či posteli, obložený vánočními laskominami. V neposlední řadě je vaším spojencem či nepřítelem celková pohoda psa. Psík unavený, nevyspalý, vyčerpaný blinkáním po cestě nebo rozlámaný po tisícikilometrové jízdě autobusem bez možnosti dostatečné předvýstavní relaxace bude zcela jistě reagovat jinak, než jeho dobře odpočinutý kolega, který noc prolenošil roztažený na posteli, ráno se vesele proběhl v parku, před výstavou se dostatečně vyvenčil a pohrál si s dobře naladěným a též neunaveným majitelem. Asi už nemusím dodávat, kdo bude mít ve výstavním kruhu navrch, že? Pro začínající vystavovatele v kostce zopakuji základní pravidla pro předvádění psa ve výstavním kruhu:
Jaké máte možnosti předvedení psa v pohybu? 1) vedení "S kontrolou" - psa vedeme šikmo vlevo od sebe o krok až dva vpředu na délku výstavního vodítka. Lehce napjaté vodítko se drží v téměř upažené levé ruce při mírně pokrčeném loktu, který poskytuje prostor pro ovlivňování pohybu psa. (Výjimky, například pro německé ovčáky, v tomto seriálu nebudu popisovat). Výhody: majitel může svým pohledem kontrolovat pohyb psa, kterého má mírně šikmo před sebou, může volit ideální tempo klusu a přizpůsobovat vydatnost kroku svého svěřence situaci v kruhu. Určení: pro psy s vyrovnanou sebevědomější povahou, kteří se nebojí pohybovat se v cizím prostředí před svým pánem nebo jsou lehce ovladatelní. 2) vedení "Standardní" - vedeme psa vlevo vedle sebe na vzdálenost alespoň 30 cm od levé nohy, přičemž vodítko držíme v mírně upažené a lehce pokrčené levé ruce (styl chůze ve smyslu přesného povelu "K noze", kdy pes jde téměř u nohy pána se na výstavy nehodí, protože těsným kontaktem pána se psem je porušena přirozenost pohybového projevu psa). Jde o nejčastěji používaný způsob, protože vedení psa se zdá jednoduché, k přípravě psa na výstavu stačí návyk na výstavní vodítko a běžná ovladatelnost. Výhody: možnost ovlivnění výkonu psa odměnou či hračkou v pravé ruce majitele, relativně snadný nácvik vedoucí alespoň k průměrnému výsledku. Určení: až na výjimky se hodí pro většinu psů, přednost mu dávají majitelé s nedostatkem času na předvýstavní přípravu psa. K dokonalému předvedení psa tímto stylem musí mít majitel zažité přesné tempo pohybu se psem, protože nemá možnost kontrolovat celkový projev svého svěřence zrakem. 3) vedení "Zpětné" - psa vedeme vlevo šikmo za sebou na téměř prověšeném nebo lehce napjatém vodítku. Vodítko bývá o něco delší než obvykle a je drženo poníž buď v levé ruce nebo v pravé s tím, že vede zprava před tělem majitele na levou stranu, kde kluše pes. Jde o způsob hojně používaný zahraničními vystavovateli. (Ani zde neřeším výjimky pro krátká vodítka některých plemen atd.) Výhody: na pohled velice efektní způsob, dává psovi možnost přirozeného, elegantního pohybu a pěkného nesení hlavy. Protože pes sleduje svého pána, hlavu zvedá nenásilně. Pro majitele je způsob náročnější. Pokud chce průběžně sledovat a ovlivňovat výkon svého psa, musí se pohybovat s trupem natočeným vlevo a hlavou otočenou ke psu. Psovi lze dobře ukazovat odměnu, jako podnět za kterým poběží. Určení: způsob je vhodný zejména pro psy, kteří rádi následují svého pána a také pro ty, kteří nesnášejí přímé ovlivňování pohybu vodítkem. U jednotlivých způsobů jsou možné různé modifikace, vystavovatelé si sami určují nejlépe vyhovující délku výstavního vodítka, styl jeho držení v ruce, typ své vlastní chůze vedle psa, vymýšlejí nejrůznější podněty pro upoutání pozornosti psíka. Se svým psem se můžete domluvit na libovolném způsobu a ten nacvičit. Chce to jen trpělivost, důslednost, vlídný přístup a především vymyslet jak na to. Mimochodem, možná vás to překvapí, ale u vystavování psa je opravdu potřeba myslet! Dovolená u moře je odpočinek, kvalitní vystavování psa nikoliv. Já osobně se bavím na výstavách právě tím, že mi dávají možnost soustředit se úplně na něco jiného, něž je běžná práce, starosti či únava. Ve výstavním kruhu jsem jen se svým psem a plně se věnuji jeho předvádění a dění v kruhu. Obvykle se mi stává, že nevím, kdo se mnou byl v kruhu nebo co se dělo o dva metra dál od nás. Natolik jsem soustředěná na vystavování psa, na kontakt s ním a na pokyny rozhodčího. Věřte mi, že kdo jednou propadne kouzlu toho způsobu „odpočinku“, stane se to pro něj stejnou drogou, jako závody pro vrcholového sportovce. Proto se nás na výstavách schází tolik a proto se řada z nás vystavováním psů dobře baví. Jakou cestu si vyberete vy? K výstavnímu pohybu psa ještě pár poznámek. První z nich je zmínka o stylu a rychlosti pohybu. Skutečnost, že se má pes ve výstavním kruhu pohybovat pravidelným klusem (plemena s předepsaným jiným stylem nyní nezmiňuji), jste už jistě vzali za svou. Tedy žádný mimochod, žádný cval. Klus je pro psa nejpřirozenější formou pohybu. Je také nejúspornější, co do výdeje energie a nejelegantnější, co do vzhledu psa. Leč pozor. Ani s klusem, má-li vypadat dokonale, není vše tak jednoduché, jak se zdá. Klus může být krátký, středního tempa, zrychlený, vydatný, prodloužený či na hranici cvalu. Problém tkví v tom, že každému psu nejvíce vyhovuje jen určitý druh klusu a to v závislosti na formátu těla a pohybových dispozicích toho kterého jedince. Trénovaný pes s dobrou svalovou hmotou si může dovolit prodloužený a vydatný klus, protože má pevné, kompaktní tělo i dostatečný pohybový rozsah. Zato se psem netrénovaným, který má svaly měkoučké a víceméně pro ozdobu, bude mít majitel spoustu práce, pokud chce dosáhnout solidního výsledku. Tělo netrénovaného psa působí příliš uvolněně, opticky se prodlužuje nebo naopak nepřirozeně zkracuje a k údivu majitele vynikají v tělesné stavbě chyby, které by u vyběhaného psa tolik vidět nebyly. Při nacvičeném postoji lze u psa s úspěchem zmírnit většinu běžných nedostatků, v nesprávném tempu pohybu se bohužel většina z nich projeví. Cílem snažení dobrého vystavovatele je předvést rozhodčímu psa v ideální psychické i fyzické kondici, s pěknou pohybovou kulturou a maximálně estetickým celkovým projevem. Proto je potřebné znát všechny klady i zápory vlastního psa a umět s nimi tvůrčím způsobem pracovat v jeho prospěch. Kvalitního rozhodčího nijak neoklamete, ale budete mít jistotu, že jste lepší než ti, kteří se psem zacházet neumějí, dostane se vám uznání za vynikající předvádění psa a zaručeně sklidíte obdiv přihlížejících diváků, což je myslím příjemné. Druhá poznámka se týká pohybu vystavovatele při předvádění psa. Je zajímavé, kolik majitelů dokáže zkreslit pohyb psa vlastním nesprávným tempem a stylem kroku. Nejdůležitější je, aby vystavovatel svým pohybem psa nerušil, naopak, aby mu pomáhal. Ne nadarmo se říká, že ve výstavním kruhu se dobře sehraná dvojice pozná podle počtu společně nachozených kilometrů. Tajemství úspěchu tkví v umění navzájem si vyhovět, přizpůsobit se a maximálně zdokonalit souhru dvojice do plynulého pohybu. Namítnete, že na výstavě se hodnotí pes a ne pán. Ano, máte pravdu. Pes je zde středem pozornosti a hlavním aktérem, ale jeho pán je tu proto, aby mu k úspěchu pomohl, aby ho vedl, podporoval a povzbuzoval. A dovedu-li tuto úvahu až dokonce, pes je tedy na výstavě kvůli vám a vy kvůli němu. Rovnice tudíž souhlasí, vy můžete svého psíka podrbat na hlavě a s klidem odjet vyhrát další výstavu. Mnoho zdaru při tréninku přeje © Ing. Libuše Brychtová 11. 12. 2003 Otázky "za domácí úkol" :))
: |
||||||||||