|
* Předchozí
díl 6. - Posouzení těla a technické maličkosti
Výstavní taktika
Dnes se začneme věnovat takzvané výstavní taktice, protože doufám,
že základy dobrého předvedení vašich svěřenců už máte v malíčku.
Pokud náhodou ne, prosím vás, abyste si případné nedostatky
doplnili. Výstavní taktika totiž předpokládá solidní zvládnutí
teorie i praxe vystavování. Je to vlastně nadstavba nad vším, co jsme
až dosud probrali. Bez znalosti výstavní taktiky se vystavovat dá, ale
nelze bez ní cíleně dosáhnout vynikajících výsledků.
Co všechno je výstavní taktika?
Výstavní taktika obsahuje spoustu drobností přispívajících k úspěchu,
které dělají vystavování psu i jeho předvádějícímu příjemnějším.
Mnohdy se jedná o věci dobře známé, leč usazené do jiných
souvislostí, jindy jde o zdánlivě bezvýznamné maličkosti. Všechno
dohromady tvoří nerozlučný celek. Výstavní taktika se obsahově týká
všeho, co se děje ve výstavním kruhu od chvíle, kdy do něj vstoupíte
až po okamžik, kdy ho opustíte. Výstavní taktika jsou také rady a
informace, které si mezi sebou někdy sdělují zkušení chovatelé, ovšem
mnohdy jen šeptem a mezi čtyřma očima. Výstavní taktika jsou zkušenosti,
které se nesdělují začátečníkům, aby náhodou nebyli časem chytřejší
než sami chovatelé, kteří mají své zkušenosti těžce získané.
Proč
vám tedy výstavní taktiku otevřeně vyložím? Protože se domnívám,
že každý majitel by měl mít co nejvíce informací ve prospěch svého
psa a rivalita mezi lidmi by neměla mít na hodnocení psíků vliv. Nechť
mají všichni stejné informace, nechť se všichni maximálně snaží a
nechť díky tomu zvítězí nejlepší pes.
1.
Rady technického charakteru
Výstavní
číslo
U přejímky psů nebo v deskách s materiály psa ve výstavním
v kruhu dostanete obvykle samolepku nebo kartičku s číslem psa,
uvedeným v katalogu (dále jen katalogové číslo). Moudrý majitel
si sebou vozí zavírací špendlík, aby kartónek s číslem pohodlně
zavěsil na svůj oděv a nemusel koumat, kam a jak jej připevní. Zkušený
vystavovatel vlastní průhledné pouzdro na špendlíku, kolíčku nebo
se širší gumou, do kterého jakékoliv číslo pohodlně zasune a
celé viditelně umístí na sebe. Pouzdra vyrábějí a prodávají někteří
renomovaní výrobci krmení či potřeb pro psy (např. Pedigree a další)
a lze je koupit na některých výstavách. Není od věci vozit sebou i nůžky,
kterými upravíte velikost kartičky s číslem tak, aby se vám do
pouzdra vešla.
Co
znamená umístit katalogové číslo viditelně?
-
absolutně
nejlépe na
levou horní část hrudníku pomocí klipsy nebo špendlíku. Zejména
pro fotografování psů je to nejvhodnější způsob v každém případě,
myslete na to, že vás budou fotit i zahraniční reportéři, kteří
mají po výstavě k ruce jen fotku a katalog! O tom, co je váš pes zač,
nemají ani potuchy...
-
na
horní část levého rukávu – nad loket, ale s číslem nasměrovaným
více vpřed! To je sice poněkud horší pro orientaci diváků, ale
vhodné pro práci do kruhu a fotografování.
-
do
úrovně pasu na kalhoty či sako - nepříliš vhodné, větší psi číslo
zastíní a vedoucí kruhu musí číslo na vystavovateli obtížněji hledat
Někdy
se setkáte s tím, že vám pořadatelé nadělí čísla dvě. V tomto
případě je druhé číslo určené pro samostatné označení psa. Co s tím?
Mimo výstavní kruh dejte klidně číslo psovi na horní část vodítka,
aby se mohli kolemjdoucí diváci orientovat, který že šampión to před
nimi stojí. Jakmile půjdete do kruhu, stačí vašeoznačení.
Hlavně, prosím vás, nedávejte psíkům cedulky s číslem těsně za
hlavu! Kartička s provázkem, bimbající se psovi nad hlavou, dovede nadělat
pěknou paseku. Pes se otáčí, vrtí, drbe, poskakuje a majitel se
diví, co se mu najednou stalo. Pokud bude na výstavě nezbytné označit
i psa, číslo upevněte na horní část vodítka do blízkosti vaší
ruky.
Výstavní
vodítko
Druhy vodítek jsme probrali minule, dnes malinko přidáme. Barva výstavního
vodítka může být někdy, zdůrazňuji jen někdy!, nápomocna konečnému
výsledku. V zásadě platí: mám-li pěkného psa, použiji co nejméně
nápadnou barvu, aby vynikl především pes; mám-li psíka u kterého
potřebuji od čehosi mírně odpoutat pozornost, použiji vodítko výraznější
barvy. Nejde o maskování nedostatků u psa, ale jen o psychologický
faktor, který mimovolně působí na přihlížející i posuzujícího.
Otázkou je, jak uvedený pokus posuzovatel stráví... Stále více se přikláním
ke zkušenosti, že nejméně nápadné vodítko je nejlepší. Věřte kráse
svého psa.
Oděv
předvádějícího
Také vaše oblečení může pomoci cestě k úspěchu. Z hlediska
funkčnosti by mělo být maximálně pohodlné pro vás a co nejméně rušivé
pro psa. Pozor, volné vlající oblečení je možná příjemné pro vás,
ale psa při předvádění může rušit tím, že mu poletuje nad
hlavou. Totéž platí o šustivých materiálech nebo o materiálech vydávajících
zvuky, na které pes není zvyklý (viz bod v předvýstavní přípravě).
Majitel, který ovládá výstavní taktiku se barevně obléká tak, aby
psovi při vystavování v postoji na stole i na zemi udělal vhodné
pozadí, někdy sladí dokonce i barvu výstavního vodítka. K tmavému
psu patří světlé pozadí, ke světlému naopak tmavší. Vždy se snažte,
aby pes vaší barevnou kombinací získal na kráse. Chce to ovšem také
trochu estetického cítění a výtvarného vkusu majitele. Je zbytečné
bát se barev, pokud ladí ke vzhledu psa a typu plemene. Nevhodné jsou křiklavé
různobarevné vzory, v nichž pes mizí jako v Bermudském trojúhelníku. Neméně
důležitým faktorem je společenská úroveň akce, na které psa předvádíte.
Něco jiného je oblastní výstava pořádaná venku na kynologickém cvičišti
za dálnicí a něco jiného prestižní soutěž šampion šampionů nebo
přehlídka speciálně pozvaných vítězů, kde posuzuje pánská část
poroty ve smokingu a dámy ve velké večerní! Doporučuji vám navštívit
webové stránky amerických i jiných profesionálních handlerů. Ti
jsou většinou čítankovou ukázkou správně upravených průvodců výstavního
psa včetně vyjádření prestižnosti akce.
Obuv
Vhodná obuv vystavovatele je stejně důležitá jako kvalita výstavního
vodítka. Boty by měly být pohodlné, leč bezpečné, s neklouzavou
podrážkou, neměly by vrzat a nepříjemně páchnout po eventuálním
chemickém ošetření. Podpatek, pokud na botách nějaký je, by měl být
nízký s měkčí podrážkou. Ideální je například klínek, u dámských
bot je doporučován vždy alespoň pásek přes nárt pro bezpečný
pocit při chůzi. V posledních letech se mi na finálové soutěže
do výstavních hal osvědčily boty určené profesionálním tanečníkům
(lodičky – standardky nebo latinky – s otevřenou špičkou a páskem
přes nárt). Kvalita obuvi s neklouzavou koženou podrážkou
(nechodí se v ní ven!) a zdravotně odpruženou kostrou boty je
samozřejmě obsažena v ceně, ale odměnou je bezpečnost každého
nášlapu, měkkost boty od prvního okamžiku a jistota, s jakou se
lze pohybovat i v elegantně vyhlížející botce (inspirujte se například
na www.henzely.cz). Na podpatky patří
takzvané chrániče, což jsou průhledné pryžové návleky, díky kterým
se nemusíte bát, že svému psíkovi za pohybu nechtěně ublížíte.
Čeho
se dobrý vystavovatel v rámci oděvu a obutí vyvaruje?
Bot s tenkým
vysokým podpatkem nebo s klouzavou podrážkou
(pokud nevíte, jaký podklad vás na výstavě čeká, vezměte si sebou
raději dvojí obutí - do haly a na ven), pantoflíčků s volnou patou,
lodiček s tvrdým byť nízkým podpatkem, těžkých bot z hrubé kůže,
různých pantoflí a vietnamek.
Z oblečení vystavovatel nepoužije vlající plášť nebo dlouhou
košili, příliš širokou sukni, vlající šaty z lehkého materiálu,
příliš úzké kalhoty ani kraťoučkou minisukni ve které se nelze
kloudně ohnout, pletený svetr s velkými oky, dlouhý ozdobný přívěsek
na krk. Zrádné jsou kalhoty s nízkým pasem v kombinaci s krátkým
tričkem, které při vystavení psa na zemi mohou nevhodně odhalit
bederní partii vystavovatele (nebo nedej Bože žertovné či řvavě
barevné spodní prádlo!).
Stejně pozorné musí být vystavovatelky v šatech či kratších
sukních při předvádění psa například na vyvýšeném pódiu a ve
chvíli, kdy si ke psu místo zakleknutí jen přidřepnou! Nestřežený
okamžik se může snadno stát zdrojem zábavy pro široké publikum.
Horké
počasí na výstavě
Začne-li se vám brzy ráno rýsovat vidina vystavování v hale za úmorně
horkého počasí bez naděje na závan čerstvého vzduchu, udělejte
rovnou preventivní opatření. Ve výbavě vám nesmí chybět dostatek
vody pro psa a to nejen vody k pití, ale také k ochlazení pečeného zvířátka.
Psa dostatečně vyvenčete již zrána, kdy sluníčko ještě tolik nepřipaluje.
Do auta sebou vezměte vlhký hadřík v sáčku, abyste mohli cestou psíka
osvěžit otřením nosu, tlamičky a ochlazením tlapek. Na výstavě si
vyhledejte strategické místo ve stínu, není-li to možné, použijte k
zastínění deštník, který bezpochyby pokaždé vozíte sebou právě
pro tyto účely. Mnozí vystavovatelé vozí na venkovní vlastní lehké
kempinkové stany. Psík musí mít přístup k vodě. Bude-li mu vedro,
je výhodnější projít se s ním po zastíněném místě venku, než
jej chladit vodou pod deštníkem. Ve stínu psa držte až do poslední
chvíle před vystavováním a po předvedení mu opět najděte co
nejchladnější místo.
Sluníčko
ve výstavním kruhu
O horku jsem se zmínila, dovedete ho zmírnit. Ale co přímé sluníčko
při předvádění ve výstavním kruhu? Šikovný vystavovatel si opět
ví rady. Ihned od nástupu do kruhu se snaží najít si tak výhodnou
pozici, aby mohl udělat psu co nejvíce stínu svým vlastním tělem,
ne-li stát ve stínu i se psem. Díky tomu, že stín člověka je
dostatečně velký aby ochránil malého číňánka, není to žádný
problém. Stínit můžete svému psíkovi pochopitelně ve chvíli, kdy
rozhodčí posuzuje jiné psy. Věřím, že nikoho nenapadne postavit se
v rámci stínění svého miláčka rozhodčímu "do obrazu"
nebo překážet v pohybu ostatním. V kruhu stále sledujte vývoj
situace a je-li to možné, přestavte svého psa i na jiné, více stíněné
místo. Nikdo se proto na vás zlobit nebude. Ovšem nezapomeňte, že váš
psík má být stále rozhodčímu na očích. Rozumní posuzovatelé jsou v enormních
vedrech ke psům maximálně ohleduplní a organizací své práce vám
mnohdy velice pomohou.
Venčení
Dobře
vyvenčit psa až na výstavě bývá někdy problematické. Mohla bych o
tom díky své Gessi psát romány. Proto vám doporučuji raději
zastavit o něco dřív, než dojedete na výstaviště a nechat psa
vykonat potřebu v běžném prostředí. Pokud vám ale nic jiného
než areál výstaviště nezbývá, pak snad nemusím zdůrazňovat, že
nosit sebou v kapse neprodyšný sáček, buničinu nebo noviny a použité
je pak uklidit do koše by mělo být naprosto běžné. Neuklizené psí
hromádky jsou opravdu hroznou vizitkou malé kulturnosti a nedostatečné
vychovanosti lidí. Naštěstí mají psi stále častěji k dispozici
speciálně vyhrazená místa. Na některých výstavách se ale nedohledáte
a ač neradi, musíte využít cokoliv, co se vám namane. I kdybyste
měli s venčením jakékoliv problémy, pes se prostě před vystavováním
vyvenčit musí! Osobně bych majitele, jemuž se v kruhu, lezouc hrůzou
v podřepu bez předchozího vyvenčení počurá pes nebo se se zoufalstvím v očích vykaká
fenka, nepustila drahnou dobu na WC, aby si zkusil jaké to je :)). Považuji
to stran majitele za neodpustitelný prohřešek a trestuhodné trápení
zvířete. Na druhou stranu je také nekolegiální jednání majitele,
který nechá svého psa či fenu bez mrknutí oka vyvenčit na koberec v některém
ze sousedních kruhů (v tom svém přece bude vystavovat, že?!), protože
jinde by se mu psík umazal!
© Ing. Libuše Brychtová
15. 01. 2004
Příští
týden - Lekce 8: Výstavní taktika - 2. díl
|