* Updated: 29.09.2006

Citujeme standard FCI č. 288 - Chinese Crested Dog:
Uši: nasazené nízko: nejvyšší bod základny ucha je v rovině s vnějším koutkem oka. Uši jsou velké a vztyčené, lemované srstí či nikoliv, s výjimkou labutěnek (powder puff) u kterých jsou přípustné klopené uši.

Často se mě ptáte, jak postavit uši u naháčů a v poslední době i u labutěnek. Potřebnými informacemi pravidelně proškoluji i své nové majitele. Myslím, že je na čase, abych si zase ušetřila práci. Možností vylepování uší je jako vždy několik, variant také. Vyberte si tu, která Vám a Vašemu pejskovi bude vyhovovat nejlépe. My, kteří jsme před mnoha lety chovali kupírovaná plemena (např. malé knírače, německé boxery atd.). jsme v lepení téměř experty. Uši prostě musely stát. Já sama jsem o ouška jednoho ze svých kníračích štěňat pečovala neúnavně a s nadějí téměř do devíti měsíců a když už jsem to doopravdy chtěla vzdát, povedlo se a pejsek pak vypadal nádherně. Chce to jen trpělivost, důslednost a cit pro věc. Moje rada je stejná jako vždycky: ctěte vzhled psa, ctěte přírodu a citlivě s ní spolupracujte ve prospěch štěněte. Pokusím se vám předat vlastní zkušenosti doplněné o odkazy na zkušenosti dalších chovatelů, protože nikdo učený z nebe nespadl, všechny cesty vedou do Říma a cíl máme společný: pěkně a brzy vztyčená ouška.

V Českém chovu máme zatím u labutěnek převahu klopených uší, protože základy našeho chovu stojí na větším, těžším a kulatějším anglickém uchu (Debrita, Moonswift, Kojak atd.) zatímco vliv americké krve (Gingery´s, Gipez´s a mnohé další) s menším špičatějším uchem není dosud tak výrazný. Navíc se i v některých amerických linií prolíná opět anglická krev... Nicméně první vlaštovky jsou k vidění už i u nás a sluší jim to. Jen naši rozhodčí si budou muset na rovnoprávné posuzování různých typů uší teprve zvyknout... U svých odchovů pokaždé citlivě zvažuji, které labutěnce by vztyčené ucho slušelo. Je potřeba posoudit, jaké genetické předpoklady ve svém chovu máte, aby se vám nestalo, že se pokusíte postavit velké tenké ucho u labutěnky, která bude nakonec vypadat jako šeltie s polovztyčeným uchem a plandajícími špičkami nebo v půli zlomenou chrupavkou. Určitě je menší škodou nechat zarůst srstí ležící ucho než stavět plachtu, která psovi nesluší a postavit se nechce. První rozhodnutí musí udělat chovatel asi v pěti týdnech věku, kdy je potřeba ouška labutěnek poprvé vylepit, pokud se je rozhodne stavět.

Se vztyčenými oušky si asi pamatujete naší Bravery z Haliparku, Cibetku, Ditu či Juraju. Jejich ouška si o postavení řekla sama. Na českých výstavách byli k vidění namátkou Gwendy od Zlaté Samanty (ta jako první), Fanny Pupo-Haichi (té vztyčené vystříhané uši slušely ohromně!), Magic Carpet´s Gladys Night, Dajána Kalis z Třeště, Cassidy Čertova stěna, Clea Čertova stěna, Čenda ze Zatopené chajdy, Aillin Renoli, Geneviev Kalis z Třeště a další. Vztyčené ucho labutěnky může být buď osrstěné nebo nakrátko ostříhané. Záleží na kvalitě chrupavky ucha, co unese a také na tom, jak vypadá celkový vzhled psa. Nechat poměrně malé labutěnce velké vztyčené a osrstěné ucho může být poněkud problém, protože jedinec pak vypadá nevyvážený a může se zdát, že snad každou chvíli přepadne na hlavu. Pak už je jen na majiteli, jaký vzhled bude preferovat. Stručně shrnuto: ano, u labutěnek směřuje vývoj k postaveným uším u všech jedinců, ale ještě pěkných pár generací potrvá, než se chovatelům podaří upevnit chrupavku tak, aby všem uši dobře stály. A zase máme co dělat...

A ještě drobnost: k postavení oušek je třeba i kvalitní krmení, případně doplněné o vhodné výživové potravinové doplňky (vápník, draslík, další minerály...) ve správném dávkování! Kvalita stravy je v době celého růstu nenahraditelnou součástí péče o štěňata.

Jak na uši aneb jak a proč to dělám já...
Využila jsem jako modelku Kitty z Haliparku v šesti a půl týdnech k focení. Má velmi dobrou kvalitu uší s pevnou chrupavkou, ale uši jí zatím rostou víc a rychleji než hlava, což je důvodem k tomu, že ouška tři dny stojí a pak zase krapku plandají. Prvně jsem jí uši vylepila v pěti a půl týdnech na dva dny. Ouška stála asi 3 dny. Pak lepení na den a půl, čtyři dny stojící uši. Teď vylepení asi na den a uvidíme...

0. To hlavní !
Než se do lepení pustíte, budiž vám zákonem to nejdůležitější, coby mělo platit vždy. Se štěnětem zacházíme šetrně, mírně, klidně, dáváme mu odměny a chválíme ho. Nespěchejte. Naopak z vás musí vyzařovat klid, i když vy už jste v lepence až po uši zatímco na mrněti není ani milimetr a čím dál víc se vám klepou ruce. Zásadně pracuji se štěnětem vyběhaným, pokud možno unaveným, nejlépe usínajícím. Výborně pak spolupracuje :))) 
Snažte se, aby štěněti byla procedura co nejpříjemnější a zvyklo si na ní jako na samozřejmou součást další péče. I pro vás platí, že každým dalším lepením získáváte praxi. Tak do toho...

1. Materiál
Používám klasickou leukoplast se šíří 2 cm nebo 3 cm v kotoučku (bez polštářku!). Mám-li štěně s citlivější kůží, pak dávám jako podklad antialergickou lepenku (případně tenkou papírovou na popáleniny) a teprve přes ní lepenku klasickou. Ke kůži šetrné leukoplasti bohužel lepí nedostatečně a další štěňata by vaše dílo zlikvidovala během několika sekund. Proto slouží vyzkoušená klasická leukoplast jako pojistka pevnosti celého díla :))

2. Dohola !
Před vylepením ouška zbavím většiny chlupů. Delší ostříhám strojkem a ouško doholím pánským holícím strojkem, který je velice šetrný. Zkontroluji ouška, zda jsou suchá, uvnitř čistá, zdravá a bez přebytečných chloupků uvnitř. Nechám štěně asi hodinku odpočinout a zvyknout si na oholené uši. Někdy je už jen po oholení patrná změna k lepšímu a ouška se sama začnou zvedat. Ačkoliv se to nezdá, srsti je na uších docela dost a je poměrně těžká, proto se vyplatí pravidelné holení až do úplného zvednutí uší. U mnoha jedinců se vyplatí holit ouška i delší dobu po postavení a srst nechat dorůst až po úplném přezubení.

3. Do ruličky, jak a proč
Po zkušenostech s lepením uší u kníračů používám lepení do ruličky bez vycpávky či vložky uvnitř. Správné srolování a zalepení ucha totiž působí i jako tlakový obvaz, který napomáhá zpevnění chrupavky a výsledek je poměrně rychle znatelný. Co je důležité? Předně vylepit ucho hodně nízko u hlavy (odspoda ucha), aby se chrupavka nelámala třeba ve třetině, v půli nebo ještě výš. To je naprosto zásadní! Za druhé je nutné vylepované ouško dobře natáhnout před vylepením směrem k nahoru, aby na něj lepenka dobře přilnula a na oušku se nevytvořily nežádoucí záhyby. Citlivé vytažení (ne, abyste mrněti utrhli ucho!) je potřeba dodržet i v průběhu rolování ouška. Venkovní hranu ucha stočím dovnitř a vnitřní zavinu pěkně přes stočený vnitřek. Výsledkem je úhledná rulička, kterou pečlivě obtočím leukoplastí. Začínám od vrchní části ucha ve směru zavinutí (ne v protisměru, jinak vám rulička povolí) úplně dole u hlavy a obtočím ruličku, kterou stále držím v ruce. Totéž zopakuji u druhého ucha. Výsledkem je štěně, které vypadá jako malý čertík Bertík. Snažte se nechytit do lepenky srst z chocholky. Já jí někdy předem trochu zvlčím vodou, aby ležela u hlavy a chloupky se nedostaly pod náplast.

4. Můstek
Dvěma proužky leukoplasti vyrobím spojnici mezi oběma "růžky". První proužek obtočím asi ze 2/3 na leukoplast srolovaného zalepeného ucha, pečlivě zkontroluji postavení obou uší (měly by stát rovně a kolmo vzhůru) a tuto pozici zafixuji obtočením 2/3 druhého ucha. Druhým proužkem, který přijde proti prvnímu, jednak vyrobím pevný můstek a jednak zakryji lepící plochu prvního proužku tak, že se do ní nemohou chytat chlupy. Můstek by neměl být příliš volný, uši by se roztahovaly příliš do strany, ani příliš utažený, což by lámalo chrupavku směrem dovnitř k lebce. Štěně pochválím, pohraji si s ním, odměním ho. Záleží na povaze, jak které štěně novou situaci unese. Některé je klidné a zdá se, jako by ho ouška, kromě občasného podrbání, vlastně vůbec nezajímala. Některé běhá po bytě, zlobí se a snaží se náplast sundat. Je dobré ho zabavit a přivést na jiné myšlenky. Je to jako s nošením brýlí. Zpočátku vám vadí a po pár dnech je nemůžete najít, protože je máte na nose...

5. Kdy sundavat?
To je individuální záležitost. Letošní léto, kdy panovala abnormální vedra, jsem považovala za nezbytné odlepit ouška nejdéle po dvou dnech. Sundat náplast, která drží většinou na jiné náplasti, je snadné a štěněti se nic neděje. Na malých kouscích, kde je náplast přímo na kůži, přidržím ouško natažené a šetrně náplast sundám. Zkontroluji ucho uvnitř, tamponkem otřu boltec do sucha a promasíruji. Štěně dostane piškotky, je vydatně pochváleno a jdu si s ním pohrát, aby se zabavilo a rychleji si zvyklo na další nový pocit. Pokud je počasí dostatečně chladné, zkontroluji povrchově ouška každý den (očichat ucho, je nejlepší způsob jak zjistit, zda je vše v pořádku, protože případný zánět nebo zapocení je cítit a pak je nezbytné ihned zasáhnout.), ale i tak je nechávám zalepená maximálně 4 dny. Signálem toho, že se s uchem něco děje je i to, že se štěně nadměrně drbe a snaží se vytrvale náplast sundat. Chovatel, který je se štěňaty většinu času, takový signál určitě nepřehlédne a zjedná nápravu.

5. Co když... ?
Vaší práci mohou samozřejmě kazit ostatní štěňata z vrhu. Trčící ouška se přece tak dobře ožižlávají... Nezbyde vám nic jiného, než se v lepení zdokonalovat a opakovat a opakovat. Máte-li dojem, že se ouško zapařilo nebo se s ním děje cokoliv nezdravého, neváhejte a ihned prověřte stav ucha. Lépe dvakrát ucho přelepit znovu než léčit případný zánět. Systém lepení do ruličky vyžaduje pečlivého chovatele. Pokud si štěně ouško poškrábe, poraní nebo se mu zanítí, musíte nejprve dát vše dopořádku a pak teprve pokračovat s vylepováním. Nikdy nezalepujte do ruličky podrážděné nebo nezhojené ucho. Šetrnost je na prvním místě.

6. Jde to i jinak ? Samozřejmě.
Popsaný způsob si čeští kutilové samozřejmě vylepšují. Někdo dává do uší ruličky z různých měkkých a prodyšných materiálů (nedoporučuji cokoliv tvrdého či nebezpečného jako tyčky, špejle, tyčinky, trubičky a podobně, které mohou ucho poranit!). Nevýhodou je, že rulička je pak těžší a štěňata výrazněji cítí cizí předmět v uchu, což je zlobí. Jiní chovatelé nedávají uši do ruličky, ale obstřihnou tvar ucha třeba z měkké vložky do bot a na něj teprve ucho připevní, jako na podložku. Slepení jen špiček uší k sobě vřele nedoporučuji, protože se uši lámou v nejexponovanějším místě a můžete mít problém s výsledným tvarem postavení ucha. Podlepení ucha proužkem leukoplasti (ve dvou až třech vrstvách na sobě) z vnitřní strany ucha je vhodné pouze jako podpůrný způsob u téměř stojícího ucha, nikoliv jako hlavní činitel v době, kdy uši vůbec nestojí. Ucho totiž jen leží na podložce a odpočívá, místo toho, aby se v něm hromadily živiny pro tvorbu chrupavky.

7. Nejčastější chyby
Vylepení ucha až od poloviny směrem vzhůru (chrupavka se láme v půli, ucho pak přepadává nebo se skládá dozadu)
Malé natažení ucha před srolováním
Nedůsledné srolování (pokud se vám ucho v ruce rozvine, začněte raději znovu, přelepte jen ucho dobře srolované)
Příliš krátký nebo příliš dlouhý spojovací můstek (uši příliš u sebe nebo příliš od sebe)
Ponechání uší delší dobu bez kontroly

Padly mu uši!
U většiny uší lze vypozorovat dvě kritická období. První nastává v době výměny zubů. Mléčný chrup se mění na trvalý a organismus přesměruje zásobování důležitými živinami do jiné oblasti, než jsou zrovna uši. Tady je na místě podpora správnou výživou a včasné doplnění minerálů. Pokud ouška spadnou úplně, klidně je znovu oholte vylepte. Srst časem doroste a stojící ucho je přednější. A mimochodem, štěně přezubuje déle, než si myslíte. To, že vidíte vyměněné řezáky a špičáky, je jen začátek období. Uši se zpevní až po výměně velkých stoliček, které jsou na výživu nejnáročnější. Čili mějte pevné nervy a vydržte.
Druhým faktorem pro povolení ucha bývá horko. Zejména je to vidět na štěňatech, která si s chutí ve vedru uleví a po spánku vstanou s oušky dolů. U dospělých to spraví proužek náplasti na vnitřní straně ucha, protože jde o jev pouze přechodný. Totéž platí pro ucho přeležené. Když spí naháček v posteli pod peřinou nebo někam pod něco zaleze a má měkčí ouška, občas se pak vysouká ven a vypadá jako anglický baset. Uši to chce promasírovat a vrátit do původní polohy, případně na chvíli podlepit.

Napravování chyb
Je mnoho různých důvodů, pro které staršímu hairless štěněti či dospělému jedinci, nestojí uši. Na straně chovatelů vidím dva důvody, proč si někteří z nich s péčí o uši u štěňat nedělají vůbec žádné starosti a nevylepují je. Jedni proto, že jsou velmi nezkušení a nevědí, že je to vůbec třeba (doufám, že jejich počet se po přečtení našich rad zmenší na minimum). Druzí proto, že chovají číňánky z jiného důvodu, než je opravdové chovatelství a tím pádem jim každá práce navíc přijde zbytečná...
Důvody nedostatků v postavení uší najdeme i na straně nových majitelů. Někteří v zápalu nadšení z nového štěněte neúmyslně přeslechnou rady chovatele o tom, co a jak mají s oušky dělat a vzpamatují se pozdě, až když jim někdo ve vyšším věku štěněte řekne, že by ucho opravdu mělo stát. Jiní rady sice vyslechnou, nějaký čas (týden, dva) zkoušejí ouška lepit, ale pak to vzdají, protože to jejich něžné štěňátko "určitě  trápí, vadí mu to, nechce držet"... atd. Chovatel se může utelefonovat, upřipomínat, uvysvětlovat, ukontrolovat, ale dobrého výsledku se v takovém případě téměř nelze dobrat. Když v takové situaci dojde trpělivost mě, pozvu majitele k nám na návštěvu i se štěnětem, spolu uši vylepíme (jak to, že štěně u mě na stole drží jako přikované a láduje se bez mrknutí oka piškotami, to vážně netuším :)) ), všechno jim znovu vysvětlím a po týdnu kontroluji. Je to sice práce, ale u budoucího výstavního psa jistě ne ztráta času. Uši mi stojí u všech štěňat. Pokud jsou majitelé zdaleka, poprosím o pomoc nejbližšího zkušeného chovatele.
Zmínit musím i situaci, kdy noví majitelé zachrání starší štěně s nestojícíma ušima nebo si takového jedince vědomě koupí. Jestliže s ním chtějí jezdit na výstavy, pak to za moc rozumné nepovažuji, ale chápu, že soucit umí divy a pak je na místě novým majitelům poděkovat za snahu. Pokud chovatel či předchozí majitelé péči příliš zanedbali, výsledek nelze v žádném případě zaručit.
A nakonec máme ouška, která vytrvale odolávají péči chovatele i nových majitelů, protože jedinec pochází z linie, kde mohly být nebo byly s postavením uší problémy. To už je pak každá rada drahá, ale trpělivost, péče a výživa někdy dokážou i zázraky. Ale jen někdy...

Co když se uším dlouho nechce stát?
Pokud si nový majitel bere dvouměsíční štěně, kterému ještě nestojí uši, měl by získat od chovatele dostatek rad a měl by vylepení uší vidět, případně si ho sám vyzkoušet. V době internetu není problém poslat chovateli fotku, zda jsou uši dobře vylepené, případně jak vypadají po sundání lepení, a situaci aktuálně konzultovat. Kromě lepení a celkově kvalitní stravy je nezbytné doplnit minerály, vitamíny a krmivové doplňky, což platí u všech případů. Ale poraďte se s odborníky! Já osobně mám nejlepší zkušenosti s přípravky prodávané firmou NutriPets pí Stuchlé  - www.nutripets.cz , ale nezříkám se čehokoliv jiného, neboť vývoj jde stále kupředu. Dávkování i složení přípravků potřebují individuální konzultaci a individuální řešení s ohledem na stav uší.

Těm, kteří vládnou angličtinou přidávám odkaz na skvělé kanadské stránky ch.s. Crestars, kde je další popis možného lepení včetně výtečných fotografií. V mnoha věcech jsem si s touto chovatelkou výrazně padla do noty a mám z toho radost.
* Co použít k lepení? 1. 
* Špuntíky dovnitř - 2. 
* Kde začít - 3.
* Dovnitř ucha - 4. 
* Přelepení a můstek - 5.
* A ještě něco - 6.

Určitě navštěvujete norskou databázi www.chinesecrested.no a čtete i zdejší články. Nebo ne?
* Jak na ouška podle Norska ?
* Krásný odkaz na článek o úpravě labutěnek! (díky Patricii Hausnerové za zaslání!)

Našli jste někde další články? Pošlete nám odkaz, rádi přidáme další rady.... náš e-mail znáte.