2. Rady výstavní
Práce s vodítkem
Pokud se vám termín nezdá, nenechte se mýlit. Umění pracovat s výstavním
vodítkem patří nezbytně k výstavní taktice a k umění handlerů
vůbec. Co taková práce obnáší? Vědět a poznat, kdy psovi vodítko
povolit, kdy jemně přitáhnout, kdy mírně cuknout, kdy vodítko prověsit
úplně a přehodit psíkovi před plece, kdy je možné dovolit si ho
sundat při výstavním postoji úplně (to se týká především postojů
s oporou), kdy držet vodítko v levé, kdy výjimečně v pravé
ruce, kdy přehodit na potřebnou stranu, kdy povytáhnout pod psíkův
krk atd. Nácvik práce s vodítkem je jedna věc a smysl pro vhodný okamžik
druhá. První lze vyčíst, okoukat od jiných a nastudovat, pro
druhé je třeba cit, postřeh, odhad a předvídavost spojená s
jistou mírou rizika. Je dobré, abyste si sami vyzkoušeli různé typy
držení vodítka, abyste společně se svým psem natrénovali některé
méně běžné podněty vodítkem (podsunutí pod krk, přehození přes
hřbet, povolení před plece ...).
Vodítko
by vám nemělo nikde plandat, naopak, zejména v postoji psa, by mělo být
složené v dlani, případně svěšené vedle psa mezi ním a vámi
(nikdy ne mezi psem a rozhodčím!). Vodítko se skládá do dlaně v několika
volných smyčkách tak, aby jej bylo možné opět rychle uvolnit. Ideální
je okoukat tento grif na juniorhandligu, kde se jedná o jeden z
klasifikovaných prvků.
Dobrý
vystavovatel zná svého psa natolik dobře, aby se v odhadu jeho reakcí
nezmýlil. Pak si může dovolit při statickém vystavování vodítko úplně
sundat, psa to ukazuje v nejlepším světle, ale musí mít jistotu,
že jeho pes zareaguje, jakmile mu jej zpět navlékne a ihned se dá do
pohybu. U labutěnek je třeba mít dobře naučen grif na přehození
vodítka za hlavu pod ouška a zpět. Také ale musíte vědět, zda je
sundání vodítka právě u vašeho plemene přijatelnou technikou! Zatímco
například u amerických kokrů, některých loveckých plemen (retrívři,
honiči, setři) či afgánů je pes ve statice bez vodítka
„v módě“, je řada plemen, kde by to bylo považováno za eticky nepřijatelnou
frajeřinu. Takže pozor, používejte hlavu a jak vám radím průběžně,
myslete na všechno.
Chůze rovně od rozhodčího
a zpět
Řeknete si, proč se zmiňuji o pohybu psa, jestliže jsme ho probrali ve
druhé lekci. Probrali, ale ne z hlediska výstavní taktiky a ne chůzi
rovně. Ta má totiž své zákonitosti a jestliže je nedodržíte, spláčete
nad výdělkem. Rovnou chůzi budete potřebovat ve dvou případech.
Jednak v případě chůze po trojúhelníku a jednak při klasickém
posuzování pohybu v kruhu, kdy rovná chůze od rozhodčího a k němu
(takzvané Up and Down) nahrazuje obě odvěsny níže uvedeného trojúhelníkového
předvádění. Věnujme se tedy u nás běžně používané chůzi od
rozhodčího a zpět.
Vzhledem k tomu, že se rozhodčí
zaměřuje na tvar zadních i předních končetin, zejména na
jejich vzájemné postavení za pohybu, je nutné udělat vše pro to, aby
psík vypadal co nejlépe.
-
Ideální tempo klusu psa
(máte ho jistě dávno natrénované z chůze po kruhu.)
-
Pravidelné tempo pohybu
-
Rovná chůze vaše a tím i
psa směřovaná přesně od rozhodčího a zpět přímo k němu
(na něj)
-
Pohyb psa buď na prověšeném
vodítku (zcela povolené vodítko je dobré proto, aby se pes
pohyboval přirozeně, aby se neopíral do vodítka, čímž pak hůře
přenáší váhu, zadní nohy se jeví ve sbíhavějším postavení
než jsou, práce končetin je silová) nebo naopak na vodítku vhodně
napjatém (šikovný handler dovede i v pohybu skrýt některé
individuální nedostatky)
-
Při obratech neměnné tempo
klusu psa. Při obratu se můžete otočit i za pravou rukou, což vašemu
psovi prodlouží dráhu a umožní nepřerušený byť zkrácený
klus. Vy ovšem psíkovi musíte ještě pomoci. Obrat nedělejte systémem:
"Zastavit stát", "Vpravo vbok", ale proveďte jej
za stálé chůze. Před obratem zkraťte krok, udělejte mírný
oblouček doprava a zároveň svému psu maximálně pomozte protažením
své levé ruky a délkou vodítka do plynulého obratu bez změny
kroku. Po obratu ihned upravte směr tak, abyste se vraceli přesně
rovně k rozhodčímu. V obratu se nezastavujte! Zmátli byste psa, přerušili
jeho klus, vyvedli jej z tempa. Uvidíte, že bezchybným nacvičením
tohoto obratu se rázem zařadíte mezi dobré vystavovatele. Možností
obratů je více, můžete tedy svému psovi opět vyhovět
Chůze po trojúhelníku
Dosud jsme se o jejích zákonitostech nezmínili, ale je jistě velkým
plusem alespoň tušit o co jde. Často se totiž našim vystavovatelům
stává, že ukáže-li jim zahraniční rozhodčí chůzi po trojúhelníku,
jsou zmateni a chodí se psem po jakémsi divném, geometricky
nedefinovatelném šišoidu. Bohužel uškodí sami sobě, neboť rozhodčí
nemůže kvalitně posoudit jejich psa a jeho povinností není učit předvádějícího
základy geometrie. Trojúhelník by měl mít patrné dvě odvěsny a přeponu
s čistě předvedenou změnou směru v rozích.
Co se při chůzi po trojúhelníku
děje?
Jdete-li od rozhodčího rovně!, leč ve skutečnosti šikmo vpravo,
sleduje pohyb vašeho psa zezadu, zejména hodnotí postavení zadních
končetin. Jdete-li po přeponě trojúhelníku, což je z pohledu rozhodčího
bokem k němu, sleduje celkovou harmonii psa, kvalitu kroku, pohybový
projev. Vracíte-li se rovně zpět po odvěsně, hodnotí rozhodčí vašeho
psa zepředu. Tím má vlastně díky jednomu absolvování celého trojúhelníku
kompletní obraz o psu. Z předešlého pramení, že je dobré v rámci
předvýstavní přípravy vyzkoušet i chůzi trojúhelníkovou. Důležité
je, aby jste se psem chodili skutečně rovně, pokud možno na co nejvolnějším
vodítku (zdůvodnění viz předešlý bod). Rohy trojúhelníku vycházejte
bez zastavení, pouze pomocí zkrácení vlastního kroku a maximálního
prostoru pro klus psa. I neznalý divák za kruhem by měl jednoznačně
rozpoznat tvar, který jste se psem předvedli.
Zvedání psa na stůl
Maličkost, že? Jenomže jak pro koho. Podívejte se na výstavě kolem
sebe. Kolik lidí a jak zvedne svého psa na stůl. Uvidíte tahání za kůži
na hřbetě nebo za krkem, zvednutí za hrudník, kdy se bezvládné nožky
psíka mrskají v zoufalé snaze za něco se zachytit, vytažení jen za
obojek rovnou na stůl, vyhoupnutí za obojek a za ocásek. Mám pokračovat?
Asi ne, viďte. Jak tedy šetrně zvedat psa (a to nejen na výstavě ale
vždy)? Pravou rukou chytíte psíka pěkně pod hrudníčkem a levou mu
podsunete pod zadeček. Pejsek si sedí pohodlně jako na židličce,
nehrbí reflexivně záda ani bolestí nezatahuje bříško. Mimochodem,
zkuste si někdy nechat ukázat od majitele, který má psa v bederní
krajině nepřirozeně hrbatého, jak si ho zvedá třeba do náruče. Většinou
psa bafne jednou rukou pod břichem a hotovo. A pak se diví, jak je možné,
že je chudinka tak hrbatý, když jako štěně měl hezky rovná záda.
U některých plemen (např. teriéři, občas i některá plemena
dlouhosrstá, aby se nerozcuchala) zvedají majitelé psy na stůl jen za
vodítko (v lepším případě za krk) a za ocas. Přiznávám, nefandím
tomu, ale důvody i pro takový styl se jistě najdou. Viděla jsem
za roky vystavování i některé zrůdnosti, které se mi ani nechce
komentovat, ale pokud mě vysloveně pobouřili, určitě jste o nich četli
v některé z našich reportáží... např. Estoril 2006,
Gibraltar 2006
© Ing. Libuše Brychtová
22. 01. 2004
Příští
týden
- Lekce
9:
Výstavní taktika 3 - Rady
taktické