Aktualizace / Updated: 13.03.2008

Stále více majitelů naháčků se na mě obrací se stejnou otázkou: Jak mám vystavovat svého psa? Co musí umět na výstavu? Co nás tam čeká? Rozhodla jsem se opět si ušetřit práci a namísto individuálního rozepisování odpovědí nabízím „Seriál o vystavování“ všem, kdo o něj mají zájem. Dáme ho postupně na stránky i v tiskové podobě tak, abyste si jej mohli přidat do své „Knihovničky správného majitele naháče“.

Pro vaší lepší orientaci vkládám odkazovník na již zveřejněné díly našeho seriálu o Vystavování - kliknutím na zvýrazněný název přejdete rovnou do příslušného  dílu:
1. díl - Základem je spolupráce; 2. díl - Pohyb v kruhu; 3. díl - Výstavní postoj; 4. díl - Výstavní postoj psa; 5. díl - Zuby;
6. díl - Posouzení těla; 7. díl - Výstavní taktika - (vodítko, oděv, obuv, počasí); 8. díl - Výstavní rady (práce s vodítkem, figury);
9. díl - Taktické rady (Jak nejlépe předvést psa); 10. díl - Taktické rady (Co mám dělat když...);
11. díl - Taktické rady (rozhodování mez dvěma psy, slovo pro majitele a fair play); 12. díl - Druhy výstav, třídy, zkratky titulů;
13. díl - Hodnocení, tituly, čekatelství; 14. díl - Druhy finálových soutěží; 15. díl - Kynologické zkratky - slovníček

Od roku 2006 vychází v časopise Planeta zvířat můj obsáhlý seriál Psi a výstavy - odkazy na jeho znění najdete zde:
1. díl - Co vás čeká?; 2. díl - Vybíráme výstavního psa; 3. díl - Nenahraditelná socializace; 
4. díl - Jak se domluvit?; 5. díl - Jak se učí pes?; 6. díl - Štěně na výstavě; 7. díl - Mládí vpřed; 8. díl - Zkoušky z dospělosti;
9. díl - Soutěže; 10. díl - Před výstavou; 11. díl - Přihláška 1; 12. díl - Přihláška 2; 13. díl - Den "V" se blíží;  14. díl - Na výstavě;
15. díl - Propozice; 16. díl - Zahraniční propozice; 17. díl - Přejímka psů; 18. díl - Výstavní katalog; 19. díl - Posudkové listy, ocenění; 20. díl - Výstavní certifikáty; 21. díl - Výstavní zkratky A - I; 22. díl - ZkratkyJ - Z; 23. díl - Ocenění v kruhu;
Pro čtení aktuálních dílů si kupte časopis, protože na webu jsou texty zveřejňovány se zpožděním... 

Od roku 2007 vycházejí v časopise Svět psů dva seriály:
(zveřejněné texty na webu nenajdete! Musíte si koupit časopis)
1. Kam na výstavy? - naše zkušenosti z jednotlivých výstav po celém světě, odkazy na webové stránky, doporučení, rady...
2. Předvádíme na výstavách - s fotkami a praktickými radami Jak na to?
 Každý seriál je jedinečný a píšu ho trošku jinak...!!! 

Jak seriály vznikají?
Základem seriálu bude můj text do příručky „Jak vystavovat kavalíra“, jejíž první kapitoly jsem napsala už v roce 1993 na základě svých předchozích zkušeností s teoretickou i praktickou výukou vystavování svých klientů i z mého předvádění jejich psů na výstavách. Brožuru vydal v roce 1996 Klub chovatelů kavalír a king Charles španělů Praha a úspěšná opakovaná vydání slouží členům klubu i dalším pejskařům dodnes. A teď už k našim naháčkům.

Jak se nám psi předvádějí?
Výstavní sezónu 2003 v Čechách máme za sebou a proto nastal čas trošku se poohlédnout zpátky. Je to poučné a užitečné. Osobně jsem se zúčastnila mezinárodní výstavy v únoru 2003 v Brně, jarních Budějovic, letního Brna a KV v Přerově, kde jsem i vystavovala. V průběhu výstav jsem si dělala poznámky o úrovni předvádění jednotlivých psů, o vašich nejčastějších potížích a o tom, jak by se daly odstranit. Nyní si vám dovoluji nabídnout souhrn svých zjištění. Budu se vyjadřovat stručně a bez příkras, abychom se zbytečně nezdržovali.

Předně jsem ráda, že v kruzích vídám lidičky šikovné, snaživé a pracovité. Není jich zatím moc, ale jsou. Svoje následovníky poznám na kilometry daleko a jejich způsob práce mě těší dvojnásob, pakliže přinese kýžený výsledek v podobě titulu a vítězství. Díky vám, jen tak dál!

Mám za to, že už samotné počty naháčů v kruzích, a u číňánků to platí dvojnásob, by měly být velkou motivací majitelům, aby se snažili pro své psy a jejich úspěch udělat maximum. Naháči naštěstí nepatří mezi plemena se striktně danou technikou předvádění, jakou mají třeba setři, teriéři, chrti a další. Záleží tedy jen a jen na týmu majitel + pes a na tom, co spolu ve výstavním kruhu dokáží. Zatímco se mi zdá, že u číňánků se celková situace pomaličku zlepšuje, nad předváděním peruánů jsem (až na příslovečné výjimky – tuším že byly čtyři) hořce zaplakala. Nejlépe je to vidět na fotkách z výstavního kruhu na tomto webu. Jistě vám neuniklo, že se snažím použít vždy co nejlepší fotku s ohledem na psa. V řadě případů, a u peruánů je to bohužel spíše pravidlo, se mi nepodaří vybrat jediný kloudný záběr, což je pro propagaci plemene jistě škoda. Takže co s tím společně uděláme?

Co se dá vylepšit?
Budu ještě chvíli trošku nepříjemná, aby odměna, v podobě praktických rad našeho seriálu, byla dostatečně sladká. U řady dobře vystavujících majitelů mi často chybí soustavná práce se psem po celou dobu posuzování. Vždyť rozhodčí se na vašeho psa může podívat v kterýkoliv okamžik a chcete-li kvalitně vystavovat a uspět, pak nesmí vidět vašeho psa ležet, skákat po vás nebo po sousedním psovi, sedět, drbat se za uchem a podobně. Vy byste se zase neměli bavit z kruhu s diváky, evidentně se otravovat a nudit ani dávat najevo mimikou, co si zrovna myslíte o psovi svého soupeře či o rozhodčím. Někdy se mi zdálo, jako by některé vystavovatele zajímalo všechno kromě toho, zda jejich pes dobře a na výhodném místě stojí, jestli nepotřebuje povzbudit či odměnit. S tím úzce souvisí fakt, že minimum majitelů na svého psa, byť jen tiše, mluvilo. Považuji to za jednu z vážných chyb. Pes potřebuje ve vypjaté atmosféře výstavy, kterou z okolí i z lidí cítí, minimálně dvojnásobek pozornosti a podpory od svého pána, než jindy. Výstavy by měly být pěkným zážitkem pro vás i vašeho psa. A jak se má v klidu předvést pes, když se jeho majitel tváří jako atomová bomba před výbuchem? Jak má být psíček veselý, když je majitel otrávený jako šváb? Určitě se k tomu vrátíme ve zvláštní kapitolce.

Potěšilo mě, že jsem jen málokdy viděla naháče, se kterým by byly větší problémy při hodnocení na stole (u mladých psíků se dá ledasco prominout). Někdy hodně pomohl profesionální, klidný přístup rozhodčích a dostatek trpělivosti. Až na malé výjimky jsem měla dojem, jako by se majitelé labutěnek buď styděli vzít si do kruhu kartáč či hřeben a srst psa při každé vhodné příležitosti upravit k dokonalosti nebo se snažili ukázat, že svého psa nepotřebují česat vůbec. O nečisté, nerozčesané srsti a nevalné péči o ní v některých případech škoda mluvit.

Upřímně řečeno povětšinou nevalná je situace s postojem psů v kruhu na zemi (vzorné výjimky mi zase prominou, snažím se o souhrn dojmů). Tady se pokaždé ukáže, kdo se psem pracuje a kdo ne, což ovšem vyžaduje od majitele nejvíc pečlivosti a pozornosti. Je logické, že pejskové obvykle nepostojí a vymýšlejí kde jakou rošťárnu, však jsou to naháči!, ale je potřeba je usměrnit a využít jejich energii ve prospěch výsledku. Kdo svého psa nějak postaví (jestli vůbec!) a dál si ho nevšímá, nemůže se divit, že vyhraje někdo jiný. Úkolem majitele je ukázat psa v co nejlepším světle, tedy s rovnými končetinami a hřbetem, se správně zdviženou hlavou, s co nejlepším úhlením atd. Sám to dokáže jen velmi výjimečný pejsek, který v sobě musí mít kus klauna i exhibicionisty od narození a musí vyzařovat přirozenou chuť se předvádět. Většina psů však raději pobíhá (později si řekneme proč tomu tak je) a dožaduje se pozornosti majitele "jako obvykle". Když se pak rozjařeného pejska pokusí majitel najednou radikálně srovnat (třeba nevhodným uchopením mezi zadníma nohama nebo pod břichem a ještě bez znalosti toho, jak má správný postoj vypadat), výsledek bývá spíše žalostný a vzhledu psa víc uškodí než pomůže. Mockrát se mi stalo, že mě až svrběly ruce, jak bych bývala skočila takovému majiteli na pomoc. Ale nebojte se, s naším seriálem začnete časem patřit mezi zkušené vystavovatele.

Vcelku mě potěšila situace při chůzi v kruhu. Majitelé číňánků povětšinou chodili v dobrém tempu, pejskové se snažili je následovat a jejich projev byl dostatečně radostný. Za to peruáni se tu a tam v kruhu ploužili na vodítku (pokud je takto nudné tempo nevybídlo k pošťuchování psího kolegy před sebou či za sebou nebo k okukování, kam se rozběhnout za něčím zajímavým). Smutný byl pro mně pohled na páry, kde majitel(ka) vedle psa nejistě tlapal(a) a pes se přesto v pohybu předváděl docela pěkně, ovšem jen díky tomu, že páneček či panička měli dostatek práce se svou rovnováhou a nechali psovi vodítko zcela prověšené. Kalamita se samozřejmě objevila při změnách směru, kdy majitel donutil psa trhnutím vodítka k nepřirozenému obratu na místě a úplně mu porušil rytmus kroku. Pak už se většinou nic nedalo zachránit. K nepravidelnému rytmu chůze vystavovatelů i k podklouznutím v obratech někdy přispívala nevhodná obuv a oblečení (úzké tvrdé podpatky, hladké podrážky, tu suknička ve které se nedal kloudně udělat krok natož se ohnout ke psu, tu široký plášť, který psa, jemuž vlál nad hlavou, zjevně rušil). Někteří vystavovatelé neměli pro psa vhodné výstavní vodítko a předváděli ho na širším obojku, který zbytečně zkresluje krk. Odrbaná vodítka, ve kterých se psi venčí, jsem v kruhu neviděla, což je báječné! Nepodceňujte prosím speciální výstavní vodítko. Jeho zakoupením se pes sám předvádět nenaučí, ale při nácviku pohybu se pro něj stane důležitým podnětem a vám umožní ukázat celou postavu psa v co nejlepším světle, zdůraznit linii krku i krásu hlavy. Další nedostatky ve vystavování měly spíše individuální charakter u toho kterého vystavovatele a jeho psa a zmíním je v jedné ze závěrečných kapitol. Na většině výstav se potvrdila známá pravda, že kvalitou vystavování se dá velice získat, ale také hodně ztratit.

A kde je jádro pudla? Co mohou udělat majitelé, kteří zatím zbytečně zhoršují hodnocení svého psa? Co mohou dělat majitelé, jejichž pes se výborně umístil díky své nesporné exteriérové kvalitě, ale rozhodčí jim vytkli úroveň vystavování? Co mají změnit, aby s výborným psem opět nepřišli o titul jen kvůli nedokonalému předvedení, na kterém ve finále hodně záleží?

Začít především u sebe. Pokud nebudete nároční sami k sobě a nenaučíte se způsob „Jak vystavovat“, nemůžete chtít skvělý výkon ani od svého psa. Časté výroky typu: "To je hrozné, ON SE mi vůbec nepředvádí" ukazují, jak mnohý majitel ani netuší, že vystavování psa je jistým druhem umění, kterému se NEJPRVE ČLOVĚK a teprve POTOM PES musí naučit. Pevně doufám, že vám moje postřehy pomohou k tomu, abyste měli do termínu dalších výstav o čem přemýšlet a na čem pracovat, protože jednou z hlavních příčin neúspěchu psa je neznalost ze strany majitele.

Uvědomte si prosím Vás, že ÚSPĚCH SVÉHO PSA MÁTE VE VLASTNÍCH RUKÁCH.

Přeji vám i vašim pejskům mnoho zdaru a vzájemné lásky.

© Ing. Libuše Brychtová 11/2003