Kdo tedy vlastně byla Gypsy Rose Lee?
Vlastním jménem Rose Louise Hovick, narozena 1914 v Seattle, zemřela v dubnu 1970. Obsáhlou biografii lze nalézt na internetu (Yahoo!) Na našich televizních obrazovkách byl k vidění životopisný muzikál Gypsy. Oba zdroje však postrádají sebemenší zmínku o tom, že by Gypsy Lee byla průkopnicí chovu čínských chocholatý psů, nebo že by dokonce chovala jakákoliv zvířátka. Knihu „Gypsy & Me“ napsal Erik Lee Preminger, syn Gypsy Lee. Text tedy neobsahuje žádné bulvární výmysly a senzace, ale je reálným vyprávěním o komplikovaném vztahu velmi emancipované matky a jejího syna. Líčí svět, k jehož nezbytným rekvizitám patří dům v Beverly Hills a vůz značky Rolls Royce. Na přebalu knížky nalezneme tyto údaje: Gypsy se zamlada živila jako striptérka u kočovné společnosti. Ve 42 letech se rozhodla, že už je na tuhle práci stará a začne nový život – se svými dvěma služkami, sekretářem, s menažerií, sestávající se z koček, psů a se svým synkem Erikem. Toho si jako nezávislá osoba „pořídila“ tak, že si vyhlédla geneticky vhodného otce a když se ujistila, že je opravdu těhotná, rozešla se s ním. Se synkem (od jeho šesti měsíců) jezdila se zmíněnou společností. Chlapec se postupně začal starat o její garderobu, byl jí společníkem i důvěrníkem. Když se dozvěděl, jak to bylo s jeho narozením, hrozilo, že matku opustí. Krizi ale společně překonali.

Erik Lee popisuje svůj život s matkou drsným, ale i humorným způsobem, který mnohdy připomíná scény z komedií Woody Allena: „Krmil jsem zvířata, zatímco matka se převlékla do županu a čistila si zuby. Nebylo to snadné. Pokoj byl malý, polovinu podlahy navíc zabíraly kufry a všemožné psí a kočičí potřeby. Matka a já jsme sdíleli kousíček zbylého místa spolu s dvěma, kočkami, Fuem a mým novým psem – Dianou, dospělou fenou afgánského chrta. Matka ji dostala výměnou za dvě koťata z vrhu Lichee. Diana zabírala víc místa, než my všichni ostatní dohromady. Zatímco ona dole na zemi žrala, já musel vyšplhat na horní postel, aby se matka mohla protáhnout z koupelny. Může to vypadat legračně, ale nebyla to žádná švanda. Při večerní kosmetice si matka povzdechla: A za tohle platíme 98 dolarů týdně. Žádný div, že mám každý večer depku!“

Během tohoto odstavce určitě mnoho našich chovatelů čínských chocholatých psů zpozornělo u krátkého slovíčka „Fu.“ Jde totiž o prvního čínského naháče v majetku Gypsy Lee, legendárního „Fu Manchu.“ O tom, jak tohoto psa získala, se traduje několik historek. Fu pravděpodobně přicestoval s jakýmsi námořníkem lodí do Nové Anglie, ale během plavby jeho majitel zemřel. Podivně vyhlížející opuštěný pejsek se ocitnul v útulku, kde se ho ujala June Havock, sestra Gypsy Lee a ta jí ho potom věnovala. Gypsy v té době působila jako tanečnice a zpěvačka. Fu se tak stával živou rekvizitou jejích vystoupení. Většina zakladatelů moderní historie chovu čínských chocholatých psů v USA byla vždy nějakým způsobem spjata se zábavním průmyslem. Byly to tanečnice, varietní umělkyně, kostyméři. Z periférních scén a druhořadých vaudevillů však hvězda Gypsy Lee stoupala stále výš. Stala se velmi populární a s oblibou se nechala fotografovat s Fuem. Vstupovala v televizních show, hrála a zpívala ve filmech. Setkávala se s novináři, státníky a mocnými tehdejšího světa. Těchto kontaktů samozřejmě intenzivně využívala k získávání dalších psů - naháčů. Vraťme se ale zpět, k počátku chovu a k vyprávění Erika Lee Premingera:
„Matčino soužení dokonale vynahradila jedna událost. Myslím, že ji považovala dokonce za zázrak. Našla totiž fenu pro Fu Manchu. Byla to čirá náhoda. V místním tisku zveřejnili fotku mé matky, chovající v náručí Fua. Všimla si jí jedna místní chovatelka a napsala matce, že před časem vysvobodila dvě fenky z útulku pro zaběhnutá zvířata a byla by šťastná, kdyby je mohla dát matce za to, že si bude moci vybrat štěně z prvního Fuova krytí. Matka propadla extázi. Hledala chovnou fenu pro Fua od chvíle, kdy ho dostala a teď má šanci vybrat si hned ze dvou. Chovatelka je přivedla k divadlu hned v sobotu po matiné. Protože byly z útulku, neměla průkaz jejich původu, ale obě to byly bezesporu čínské chocholaté fenky. Jedna byla zjevně mladší, trimovaná a štíhlá, s maličkou chocholkou na hlavě a bez „vějíře“ na ohonu. Byla stejně živá, jako Fu. Bylo těžké posoudit znaky a vlastnosti u takové rarity. Ani stopy po ošklivosti, jen její nohy vypadaly vzhledem k tělu trochu dlouhé. Starší fena byla hotové neštěstí. Nohy měla do „o“, na jedno oko byla slepá (následkem zanedbané infekce), jazyk jí visel dírou na levé straně tlamičky, kde chyběly tři zuby. Tyto vady nicméně nemuseli její potomci nutně zdědit a zdálo se, že má dobré předpoklady k chovu. Její chocholka i vějíř byly dlouhé a husté, byla dobře stavěná. Měla také milou povahu a šarm, který jsem ocenil i já. Matka ji samozřejmě shledala neodolatelnou. Pojmenovala ji Chu-Chin-Chow, podle jedné divadelní hry…..