Rozhodli jste se pro naháčka? Vítejte mezi jejich fanoušky a připravte se na spoustu neuvěřitelných situací. Ani dnes, po deseti letech intenzivní propagace plemen u nás, není možné projít s naháčem po ulici bez povšimnutí. Počítejte s jásavými výkřiky těch, kterým se líbí a smiřte se s nejapnými poznámkami mnohých málo vzdělaných. Nebo se na výlevy typu: "Fuj, to je odporný!" naučte předem a bez rozčilení reagovat. Naháčci jsou stejně skvělí jako úchvatné labutěnky. Jen jeden zásadní rozdíl jsem u svých nahatých psů našla. Doma mám nezvykle čisto (hrubých kníračích chlupů jsem si užila až až) a v zaprášeném prostředí, které mi před pár lety vůbec nevadilo, se cítím čím dál více nesvá. Nikdy před tím, než jsme si prvního naháčka pořídili, jsem netrávila tolik času skloněná nad vanou. Koupu je často a ráda, protože to jde skvěle od ruky a vymydlený voňavý pejsek v náručí je skutečně kouzelné stvoření. Nebuďte překvapení ani tím, jak rychle se rozroste vaše rodinná kosmetická výbava a jak dokonale se vzděláte v oblasti péče o své i psí tělo. Ať se vám to líbí nebo ne, jsme si s naháčky v mnohém podobní. Tak, a teď hurá za splněním vašeho přání.

Po dohodě s chovateli vám ve speciální fotogalerii nabídnu fotografie řady číňánků. Mám za to, že názorná ukázka je nad tisíce slov. Budu se snažit, abyste získali alespoň základní náhled na vzhled svého budoucího nahatého kamaráda. Na těchto stránkách je už více než 3 000 fotografií naháčů všech barev, typů, velikostí i věku. Dívejte se, učte se a budete-li chtít, ptejte se mě, na co uznáte za vhodné.

Co má mít výstavní štěně variety hairless?
Po výstavním naháči chceme několik základních věcí: bohatý chochol, husté ponožky, atraktivní osrstění ocásku, celkovou eleganci, krásnou dlouhou hlavu, co nejtmavší pigment nosu a očí, co nejvíce zubů s pravidelným nůžkovým skusem, pevnou kostru, rovné končetiny se správným úhlením, rovný a správně nesený ocas, vydatný pohyb a normální povahu. Není toho málo, viďte. A jak to najít u osmi týdenního štěněte? Pokusím se vám ukázat na fotografiích, jak vypadá štěně a jak dospělý jedinec u těch nejlepších, abyste měli v oku správný vzor. Počtěte si také v kontrolách vrhů. Kromě toho, že tam najdete mnoho zajímavého, získáte představu i o tom, jak se malé štěně popisuje. Je dobré, abyste od chovatele věděli, kdo bude kontrolovat právě jeho vrh. Pečlivě si projděte kontroly, které prováděl onen konkrétní kontrolor a všimněte si, jaké používá výrazy. Já osobně mám velkou škálu výrazů pro popis jednotlivých partií těla a snažím se je používat adekvátně ke vzhledu štěněte. Musím ale zdůraznit, že text kontroly vrhu popisuje štěňata v ten daný okamžik, přičemž za pár dní může být ledasco i jinak, neboť vývoj štěněte je nesmírně rychlý. U nejlepších štěňat nešetřím superlativy: dokonalý, vynikající, ideální, perfektní. O stupínek níže (ale stále o stupeň nad pomyslným průměrem) stojí pojmy jako: velice pěkný, souměrný, dostatečně dlouhý a podobně. Střední příčku, což je stále ještě slušná kvalita!! popisuji většinou: středního typu, střední síly kostry, nepatrně kratší, mírně delší atd. U štěňátek průměrných a méně povedených (netvařme se, že taková neexistují), jsem poměrně zdrženlivá a výrazy popisuji odchylku od požadovaného ideálu (kulatější hlava, vystouplé oči, výrazný stop, jemná kostra, dlouhý formát, zatočený ocas atp.) Je-li kontrola zpracována dobře, měli byste být schopní téměř si štěně představit.

Naháči a barvičky
Často si budoucí majitelé vysní i barvu svého psího kamaráda. U naháčků to není se splněním jejich představy až tak jednoduché, protože jak praví jeden citát: "Co kus, to originál!" Nenajdete dva naháče, kteří by byli úplně stejní (i když hodně podobné už jsem viděla a šlo o otce a syna). Vždy se liší alespoň v drobnostech. V zásadě však lze říci, že nejčastější kategorie zbarvení jsou dvě: šedá s bílými znaky a růžová se znaky (puntíkovaná nebo tečkovaná chcete-li). Šedá štěňátka jsou k rozeznání prakticky od narození, brzy se u nich dají rozeznat i budoucí bílé znaky - nejčastěji na tlapkách, na náprsence a na čumáčku. Šedá barva kůže se liší v odstínech a závislosti na roční době (určitě víte, že se naháči opalují a tudíž jsou v létě tmaví a v zimě světlí). U těchto štěňat lze najít barvu šedočernou, tmavě šedou, světlešedou, čistě šedou (tzv. sloní šeď), šedohnědou a podobně. 

Skvrnitá štěňátka se rodí čistě růžová. Puntíčky se na nich, v podobě malých tmavších skvrnek, objeví až později. S postupem času se tmavé znaky roztahují, zvětšují velikost a někdy se slijí tak, že vytvoří tmavé plotny různé velikosti. Vývoj skvrn pokračuje až do věku asi tří let jedince. Do spektra barev naháčů patří i černohnědá, tmavě hnědá a pleťově hnědá. Posledně jmenovaná barva se obvykle pojí s hnědým pigmentem nosu a světlejší barvou očí (žlutou, žlutohnědou, zelenožlutou, světle oříškovou). Všechny barvy může doplňovat jakékoliv zbarvení srsti v chocholu, ponožkách a na ocásku. Nejčastější barvou srsti je bílá, někdy kombinovaná s krémovou, může však být i černobílá, stříbřitě bílá, zlatobílá až zrzavá a různě melírovaná. Shrnuto a podtrženo: čínský naháč je neopakovatelná kombinace uměleckých nápadů matky Přírody. Věřím, že si vyberete.

Často se mě ptáte, zda a jak na výstavě poznáte mezityp vy sami. Jednoduše. Jedinci, kteří mají velmi hustý, bohatý a dlouhý chochol, husté dlouhé ponožky a husté, dlouhé osrstění ocasu patří téměř určitě k mezitypu. Zato jedinec, který má minimum srsti na nožkách a na hlavě nic moc, je určitě čistým naháčem. K názorným příkladům tentokrát raději použiji své psy nebo fotografie bez jmenovitých popisek, aby se snad někdo nemohl cítit dotčen. Jako konkrétní ukázka toho, kde končí čistý naháč, může sloužit náš Arnold Malyshka Airin. Na hlavě, nožkách ani ocásku už mu nikdy nenaroste ani o chlup víc, i kdybych moc chtěla. Arnoldův syn Akim Hvězda z Podmok (jeho matka je labutěnka) je slabý mezityp – má jen jednotlivé chlupy na zádech a o něco vyšší ponožky na všech končetinách. Přitom má hustý chochol, ponožky i výborně osrstěný ocásek. Gessi Modrý květ patřila ke slabším středním mezitypům. Měla hustější proužek srsti na zádech, vyšší ponožky a porostlá stehna. Boky, hruď i bříško byly zcela holé. Její srst na vyznačených partiích je hustá, jemná a dlouhá. Postupem věku se změnila ve slabý mezityp, protože proužek srsti na hřbetě prakticky vymizel a chocholka i ponožky zřídly. Ideálním příkladem "čistého" naháče je Aryan z Vlozu. Po třech generacích hairless předků nemá na těle ani chlup, má holé nožky i ocásek a na hlavičce jen „tři chlupy třemi řadami“ a ani tuny biotinu s tím nic nenadělají. Občas se ale i u naháčů stane, že se jim, jak já říkám, nějaký chlup splaší. Pak naháčkovi třeba na hrudi roste z malého místečka pár dlouhých chlupů jako připomínka jejich původního osrstění. 

Solidní chovatel vám sice předá štěňátko upravené, ale současně vás seznámí s tím, jak moc bude třeba štěně upravovat. Ti nejpečlivější mají vrh vyfotografovaný před tím, než se pustí do první úpravy, což je ohromná deviza i pro kontrolora vrhu, pro poradce chovu i pro vás, jako majitele. Známou věcí je také to, že pokud se rozhodnete pro depilaci nežádoucího osrstění, s postupem věku upravované chlupy řídnou, vyvíjejí se méně a úprava se stává méně náročnou. Zato holení má stejné následky jako holení např. nohou nebo třísel u žen. Chlupy sílí a rozrůstají se, kam to jde. Sama nejsem z nezbytné výstavní úpravy naháčků nadšená (stejně jako z dnes společensky nezbytného holení u žen). Ale bonton je bonton a chlupy se prostě nenosí. Depilace je práce, která chce čas, trpělivost a vstřícnost vůči potřebám a pocitům vašeho psa. Pravdou je, že se naháčci většinou naučí úpravu snášet a když jim tlamička a třeba záda zarostou moc, nervózně se ošívají.  O tom, že upravení lépe vypadají ani nemluvě. Vybírejte si tedy štěně i podle toho, zda jste ochotní na něm pravidelně pracovat. A teď už přeji pěkné pokoukání a poučení.

Pro srovnání pár naháčů a osrstění.... (fotky jsem vybrala náhodně, jak mi padly pod ruku...)

© Ing. Libuše Brychtová 11/2001 (aktualizováno 5.1.2006)