* Předchozí díl - Úvod

Základem je spolupráce!

Začněme mým nejčerstvějším zážitkem z mezinárodní výstavy v Záhřebu 30.11.2003, kde posuzovala zkušená norská rozhodčí Marit Sunde. Do kruhu vešel mladý muž s překrásným štěnětem francouzského buldočka. Byl na výstavě zřejmě podruhé (soutěžil už o den dříve), vodítko držel nerozhodně v pravé ruce a pejsek se mu roztomile motal pod nohy. Paní rozhodčí se na dvojici mrkla, došla k ní a zeptala se pána, zda rozumí anglicky. Překvapeně zavrtěl hlavou, a odvětil, že moc ne. Paní Sunde mu vzala vodítko z ruky, přendala mu ho do levé, natočila majitele levým ramenem ke středu, pomocí vodítka převedla dovnitř kruhu i poskakující štěně a s laskavým, leč rozhodným tónem pronesla, že pes se v kruhu vodí vždy vlevo. A teprve pak s jemným, povzbudivým gestem, vyslala dvojici do pohybu po kruhu. Pár se bez problémů prošel, neboť štěně se v podstatě předvádělo samo, a také posouzení na stole proběhlo jakoby mimochodem. Psík měl evidentně vynikající povahu. Na celou příhodu jsem si znovu vzpomněla až ve chvíli, kdy jsem stejnou dvojici viděla nastupovat do soutěže Best in Show štěňat. Pán si už sám před vstupem do finálového kruhu prohodil vodítko do správné ruky, nástup se jim moc povedl (štěně bude sebejistý borec) a v kruhu se trošku snažili napodobit dvojice kolem sebe. A výsledek? Druhé místo v Best in Show pro dvojici, která ještě ráno o vystavování nevěděla zhola nic! I tak krásnou zkušeností se dá zahájit výstavní kariéra. Jsem si jistá, že se z pána stane nadšený vystavovatel (Jaké máte zkušenosti Vy? Napište mi o tom, z vašich příběhů se určitě poučíme všichni.)

Vzhůru do práce!
Než se budu věnovat konkrétním metodám a způsobům vystavování psů, dovoluji si předeslat několik drobností.

Jestliže vlastníte čínského naháče, patříte mezi majitele dnes populárního a líbivého plemene. V současné době se prakticky nestane, aby na výstavě, určené společenským plemenům, nebyli číňánci alespoň dva, běžný počet na mezinárodní výstavě v ČR je ale i přes padesát! Konkurence veliká, kvalitní a celoevropsky silná. Peruánských naháčů chodí na výstavy poskrovnu, obvykle se jejich majitelé dohodnou tak, aby si ve třídách vůbec nekonkurovali a pak s o něco menší námahou soutěží o tituly. O to důležitější je ale jejich práce, neboť každého z nich může potkat účast ve finálové soutěži dřív, než se řekne švec. A asi by tu neměli dělat plemeni ostudu, ale reklamu, že? (Uvedené jistě platí i pro jiná plemena, ať už patří do skupiny málo či více početných).

Každý majitel naháče, jestliže chce se svým pejskem jezdit po výstavách, by si měl uvědomit reálnou potřebu umět dobře vystavovat, chce-li dosáhnout pěkných výsledků. Nejsou výjimečné případy, kdy relativně slabší pes vyhraje díky skutečnosti, že zkušený vystavovatel dokáže vyzdvihnout přednosti jeho exteriéru a potlačí drobné nedostatky, zatímco majitel výborného psa ponechá vše výhradně na předpokladu, že jeho pes je prostě nejlepší a pak se jinému výsledku hrozně diví. Pravda, štěstěna je vrtkavá dáma, ale proč jí trošku nepomoci? A právě o to se budeme společně snažit.

Předem zdůrazňuji, že vystavování psa a jeho nácvik je práce! Práce o to náročnější, oč lépe chcete svého psa předvádět. Vzít vodítko a oběhnout se psem kruh zvládne téměř každý, ale vystavovat tak, aby nebylo jasnou prohrou postavit se vedle zkušeného zahraničního vystavovatele (neřku-li vedle profesionálního handlera = placený vystavovatel, který má předvádění psů na výstavách jako součást svého zaměstnání), kterého mnohdy s úžasem obdivujeme, a dělat mu důstojnou konkurenci, to je věčný oříšek k rozlousknutí pro většinu z nás. A je jedno, zda za sebou máte výstav pět, padesát nebo sto padesát. Stále je čemu se učit a jak se zdokonalovat, chcete-li být nejlepší. A to je doufám přesně to, co opravdu chcete.

Moudrý majitel, vlastnící výstavně nadějného psíka, by se měl řídit úvahou: "Udělám-li svému psovi přípravu na výstavu i předvádění samotné příjemným, mohu od něj očekávat dobrý výkon." Stejně důležité je, aby práce s předvýstavní přípravou a vystavováním byla příjemná také pro majitele psa. To znamená, že člověk a pes by měli vytvořit ucelenou, harmonickou dvojici, krátce řečeno dobrý tým (v textu budu používat střídavě oba pojmy). 

Co můžete udělat hned? 
Pokuste se pro začátek aplikovat do všeobecné výchovy svého psíka a také do nácviku vystavování tato praktická doporučení:

• Vždy pracujte se psem dobře vyvenčeným, ne však příliš unaveným (s nemocným nebo s oslabeným nikdy!)

• Při nácviku na něj mluvte a měňte intonaci hlasu podle toho, zda se cvik daří či nikoliv. Naučte se na svého psa správně mluvit, odlišně intonovat, používejte čitelná gesta rukou i signály těla (časem si řekneme více)

• Mluvte tiše, protože jednak pes slyší, daleko lépe než my, lidé, a jednak tím lépe upoutáte jeho pozornost; navíc na výstavě není vhodné na psa povely pokřikovat, neboť to ruší ostatní vystavovatele a rozhodčí vás může v kruhu i napomenout

• S pejskem jednejte vlídně, ale trvejte důsledně na provedení požadovaného úkonu

• Chvalte ho za každý, byť sebemenší pokrok a pěkné provedení požadovaného vítejte s neskrývaným nadšením

• Nebojte se vyjádřit pomocí hlasu své pocity, zejména svou radost a spokojenost, ale i případné zklamání či nelibost

• Používejte odměny, zvýšíte pracovní motivaci psa (kousek piškoty, psí krekry, páreček a pod.); psa můžete odměňovat i na výstavě v kruhu, mezi jednotlivými fázemi vystavování - nikde to není zakázáno. Motivací může být i velmi malá, ale oblíbená hračka (myška, gumová kulička, látkový sáček ...)

• Zásadně se vyvarujte trestů v průběhu nácviku! Nejhorším trestem může být ostře vyslovené FUJ! nebo přiměřené cuknutí vodítkem, použité ve vhodném okamžiku

• Nácvik nesmí trvat příliš dlouho, raději ho rozdělte na více menších částí

• Pokud uvidíte, že pes nepracuje se zájmem, změňte náplň, pohrajte si s ním a k práci na předvádění se vraťte později

• Chcete-li dosáhnout výborných výsledků, najděte si na psa čas alespoň 10 minut každý den (minimálně měsíc před výstavou), kdy se mu budete po stránce předvýstavní přípravy plně věnovat

• Střídejte nácvik a hru, protože uvolnění po vykonání cviku je pro psa stejně důležité jako pro vás

• Postupujte od jednoduchého ke složitějšímu; nácvik ztěžujte postupně a teprve v době, kdy pes váš předchozí požadavek bezpečně zvládne

• Pokud pes cokoliv nedělá podle vašich představ, hledejte chybu nejprve u sebe a ve vedení nácviku

• Všeobecně je vhodný systematický, pravidelný postup nácviků podpořený pochvalami, odměnami a také vašimi kvalitními znalostmi o dané problematice

© Ing. Libuše Brychtová 04.12. 2003

PS. Fotografie k seriálu vybírám z našeho archivu náhodně, ale tak, aby se pokud možno hodily k obsahu a pomohly mi některé věci osvětlit, či vás inspirovat. Považujte je za fota ilustrační a nepočítejte, jestli je na nich někdo více či méně krát a zda je to ten či onen. Výstavy jsou akcí veřejnou a každý z nás může být kdykoliv zvěčněn fotoaparátem. Sebe a své psy budu používat samozřejmě také, nejen proto, že jsem na nich často ale především proto, že na sobě klidně mohu ukazovat chyby …